kralika komentáře u knih

"Je strašné padnout do ruky živému Bohu!"

Jak přede mnou podotkli mnozí, tato sbírka povídek trpí tím, že se vlastně jedná o dvě. Jedna, mysteriózně hororová, jejíž povídky mají společného jmenovatele - divadelní hru Král ve žlutém. A druhá, jejíž povídky jsou pojmenovány podle Pařížských ulic, a která je laděná podle bohémského stylu jejích protagonistů, kde nenarazíte na fantastično ani náhodou.
Ve výsledku pak nejsou upokojeni vyznavači ani jednoho žánru. Já ale spokojen jsem, protože onu první polovinu považuju za dobový klenot. Především Žluté znamení, Demoiselle d'Ys a V Dračím dvorci jsou vybroušené svou atmosférou a dobře načasovanými pointami téměř k dokonalosti.

4 16.02.2024

Jednoduchá hříčka se sem tam se vynořivším zajímavým nápadem. Nic víc. Nemám obvykle rád prohlášení typu: "Potenciál nebyl naplněn", ale tentokrát mi to mluví z duše. Lehce nadprůměrné hodnocení jen z důvodu, že Planeta9 umí vydávat knihy.

4 02.02.2024

„Mé vyprávění bude odpovídat skutečnosti, či alespoň mé vzpomínce na ni, což je totéž.“ (Ulrica)

Jen se ponořit do Borgesových textů
Nechat se jimi jen tak unášet.
Nechat se jimi inspirovat.
Nechat je na sebe působit.
Po každém, byť sebekratším textu, odložit knihu a nechat ho v sobě rezonovat.

„Jak vidno, člověk se musí prokousat hromadou nesmyslných skřeků, slovního harampádí a nesouvislých žvástů, aby se dostal k jedné rozumné řádce nebo přímému poznatku.“ (Babylónská knihovna)

4 27.12.2023

"Uvidět a pochopit je totéž jako si něco vymyslet." (Les)

Les je totální úlet, přičemž v těch všech šílenostech a absurditách je nejdrsnější v okamžicích, kdy se tamní svět nebezpečně podobá tomu našemu. Čumáka chlupatýho!
Je těžké být bohem je z úplně jiného soudku a musím říci, že závěrečná pointa mě opravdu potěšila.

"Pusinko, miláčku, nesnaž se tomu přijít na kloub, já tomu taky nikdy na kloub nepřišla, a asi je to tak lepší, protože z pochopení se často rodí pochybnost, z pochybnosti přešlapování na místě a přešlapování na místě, to je konec jakékoli administrativní činnosti, tedy taky můj, tvůj a vůbec..." (Les)

4 21.05.2023

Povídkově laděný "román" o Hornblowerovi z dob, kdy ještě nebyl slavným kapitánem jako v dosud u nás ve čtyřicátých letech vydaných knihách. Na Foresterův úsporný styl, kdy jsou často více pitvány pocity, dilemata a obavy vířící hlavě hlavního hrdiny než akce samotná, jsem tak již zvyklý. Poněkud odlišný zážitek to ale byl vzhledem k televiznímu zpracování, na kterém jsem vyrostl. A srovnání naivní scénáristické představy o tom jak to v královském námořnictvu vlastně vypadalo a střízlivé vize autora je mnohdy úsměvné. Nejlépe je to asi vidět na pointách kapitol Vyrovnaná šance a Zkoušky na poručíka.
Za zmínku pak stojí i péče ze strany vydavatele, která z knihy dělá výrazně nadprůměrnou záležitost.

4 09.01.2023

„Prohlásil jsem, že se necítím vinen, a dodal jsem, že muž, kterého jsem zavraždil, byl notoricky známý demokrat. Moje dobrá matinka byla republikánka a již od útlého dětství mě horlivě poučovala o zásadách spravedlivé vlády a o nezbytnosti potlačovat frakční opozici. Na soudce, zvoleného z republikánské urny s posuvným dnem, učinila přesvědčivost mé obhajoby hluboký dojem a nabídl mi cigaretu.“ (Bezedný hrob)

Výborné povídky z občanské války, kde si autor, brilantně se orientující v reáliích, bere na paškál důstojnickou čest (Jeden typ důstojníka - to je asi i vrchol sbírky), otázku subordinace (Syn bohů), hříčky mysli (Případ na mostě přes Soví řeku, Nalezená totožnost), či bezbřehou válečnou brutalitu (Chickamagua) často okořeněnou krutě ironickou pointou (kromě zmíněných se to týká Rány z milosti). Ohledně válečné prózy té doby sotva najdete něco lepšího. Srovnatelně snad psal dnes už zapomenutý František Xaver Svoboda.
V tomto výběru je vše doplněno další autorovou polohou - horory (Zabedněné okno je klenot) a drsně černohumornými hříčkami (Bezedný hrob). Navíc pro českého čtenáře se skvělou Škvoreckého předmluvou.

4 08.11.2022

Jste si jisti?
Jste si jisti světem, svým okolím, sami sebou?
Možná je čas sáhnout po panu PKD - ten vám trochu nabourá vaše přeludy, pokud z vás neudělá rovnou paranoika...

Za mě byly, kromě titulní povídky, nejlepší Okamžitý servis a Kdyby nebylo Benny Cemoliho.

4 09.05.2022

Zvláštní věc: do Mycelia jsem nahlédl po asi dvouleté pauze, jelikož jsem byl z těch všech tajností, spiknutí a plánů v plánech trochu přejedený. Znovu jsem nasedl poměrně elegantně, prakticky vše jsem si díky drobným poznámkám v textu znovu vybavil, a bavil jsem se. Skutečně jsem si to opět užil, třebaže prvnímu dílu, který mě svou tajuplností zcela uchvátil, se to již nepřiblíží...

4 07.03.2022

Příjemná oddychovka, u které oceňuji kromě spádného děje i historické poznámky, kde se autor doznává, jakým způsobem příběh propletl se skutečností.

4 04.03.2022

Takové to Rettigovské: "Vraž tam hroudu military SF, přidej kyberpunk, trochu love story, okořeň to filozofií a za stálého míchání tam vsypejte špetku alternativní historie a biopunku. Podávete nejlépe se space operovou oblohou."
No, a představte si, že Simmons takto postupoval a nevznikl mu dort pejska a kočičky.

4 16.07.2021

Tohle prostě člověka baví! Autoři sice v úvodu trochu podřadili, ale pak už nohu z plynu nedali, a jak je u nich už zvykem, posledních sto stran otáčíte skoro rychleji, než stačíte číst…
A autorům děkuju za seznamy postav k předešlým dílům, které se po těch letech čekání opravdu hodí.

„Pacifismus byla krásná teorie, jenže nepočítala s lidmi jako Avrian Dann nebo s těmi, kteří je byli ochotni poslouchat a volit.“

4 16.10.2020

„Představme si, že bychom se měli pokusit o stanovení jakž takž správné chronologie západních dějin podle nápisů na našich veřejných budovách, z textů církevních otců a na základě pohádek bratří Grimmů! Přibližně před takovým úkolem stáli archeologové, když začali s prvními pokusy o rekonstrukci egyptských dějin a časové zachycení jejich průběhu.“

Je to kniha z poloviny minulého století. Jistě je zastaralá – v úvahách o postupech archeologické práce (dané tehdejšími technickými možnostmi), v popisu chronologie i v interpretaci některých faktů. Jenže, ono nejde ani tak o ten obsah, a vlastně ani o formu, (která však hravě překonává značnou část populárně naučné produkce). Jde o to, co je mezi řádky – o nadšení pro popisovaný obor, který má silný potenciál strhávat. Proto stojí zato tuto neaktuální knihu brát do ruky a nechat se unášet autorovým vypravěčstvím. Ostatně, v pasáži o Champollionovi poznamenává, co se dá zobecnit téměř na cokoli, včetně jeho pohledu zmrazeného v čase:
„Velké objevy ztrácejí na své velikosti, když se zabýváme jejich předhistorií. Je-li jednou princip jasný, zdají se následovníkům bludné cesty pošetilostí, nesprávné představy zaslepeností, problémy prostou záležitostí.“

A v náhledu do knih, které ještě nemohly být napsány, přidává autor ještě poselství, které jsem si také hned poznamenal:
„Chceme-li se jako lidé učit skromnosti, nemusíme upírat svůj zrak na hvězdnaté nebe. Stačí pohled na kultury, které tu byly tisíce let před námi, které byly velké před námi a před námi i zanikly.“

4 26.09.2020

Je to HPL a přece není. Z uvedených spoluprací evidentně velmi záleží na kvalitách revidovaných děl. A sem tam donutily Lovecrafta k jemu netypickým krokům - světe div se, ale občas tu najdeme i akci nebo dokonce ženskou postavu, která není záporná! Obzvláště drsně působí srovnání mezi povídkami v dodatcích, kde kvalitativní propast mezi originálem a revizí může posoudit sám čtenář. Osobně považuji za nejlepší ty spolupráce, pod kterými byla podepsaná Zealia Bishopová, jejíž podíl však patrně nebyl velký, protože bez tohoto vědomí, bych povídky Yigova kletba a Pahorek považoval za čistě Lovecraftovské.

4 09.06.2020

Může být četba vizuálním zážitkem? Ano, může. Vlastně tuto knihu nevnímám jako příběh – ten ani není kdovíjak dobře podaný, ale jako soubor fascinujících výjevů, které ke mně promlouvají… I po dočtení…

„Hned nato se přihrnula hejna přízraků, které jako by vyrůstaly přímo ze země a teď mi balancovaly nad hlavou, strkaly se a vydávaly podivné zvuky připomínající smích. Točil jsem se kolem dokola a hledal mezi těmi rozevlátými bytostmi nějaký známý tvar a chvílemi se mi opravdu podařilo zahlédnout tvář, ruku nebo dlouhý zahnutý prst, lesknoucí se pařát, který se proti mně vymrštil, ale než mohlo dojít ke kontaktu, stáhl se zpátky. Nacházel jsem i ženské tvary, pružné a smyslné. Ale většinou to byly rozšklebené tváře, spíš elfí než lidské, rozevláté vlasy, jiskřící oči, široká ústa roztažená v němých výkřicích. Byla to mytága? Neměl jsem čas hledat odpověď. Přízraky mi sahaly na vlasy, hladily mě. Neviditelné prsty mne dloubaly do zad a lechtaly za ušima. Ticho šedivého soumraku přerušovaly prudké a krátké výbuchy větrem neseného smíchu a zlověstný křik nočních ptáků, kteří nade mnou poletovali, měli široká křídla a lidské tváře.“

4 27.05.2020

Spojovací článek mezi pradávnými mýty a moderní fantastikou. Víc asi netřeba dodávat.

4 04.04.2020

Klostermann je mistr krajinář. A o tom vlastně také jeho knihy jsou. Krajina - v tomto případě Šumava, je i hlavní postavou, která rozhoduje de facto i o ději - Podhamerský nepodhamerský...

4 26.05.2019

Standardně kvalitní práce pana Opatrného. Dobrodružství Lewise a Clarka je tu zasazeno do patřičného - dost širokého - rámce. Od osobnosti Thomase Jeffersona, přes americkou koupi Louisiany a slavné trapery na pomezí indiánských území...

4 02.05.2019

Takhle to dopadá, když si někdo postaví hlavu a stojí si za svým. Dopadá to skvěle! Láska k tématu (žánr nežánr - to neřeším) z toho cáká od první stránky. Co se týče obsahu, u mě zabodovaly hlavně K. Barnhillová se svou paní Sorensenovou a P. Murphyová se svou "nežánrovou" povídkou, kterou však vyzdvihuji asi nejvíc - plně chápu, že editor-překladatel-vydavatel neodolal. P. Rentzová se svou indiánskou hříčkou nezůstává pozadu. Ostatní povídky mě trochu minuly buď jisotu přepjatostí (Jak to bylo doopravdy) nebo zkrátka přílišnou vyumělkovaností...
Celkem mohu říci, že se jedná o ozdobu knihovny a nemyslím tím pouze vizuál.

4 08.07.2018

Nuže...vydání této knihy je Počin. Jak z obsahového hlediska, tak z edičního a v neposlední řadě i vizuálního. Ilustrace jsou jednoduše úžasné, a i když většinou vůbec nekorespondují s textem, krásně podtrhují raně novověký ráz příběhů.
Ty tu najdeme celkem tři. První velmi drsný, především v první části, kdy "velká loď Sao Thomé" ztroskotá. Druhý až neuvěřitelně idylický, jednoznačně díky lidskému, ale zároveň pevnému vůdci. (Kdybych měl ztroskotat, tak jednoznačně s Nunem Velhem...). A konečně třetí, který je jediný psán přímým účastníkem je tak brutální, že se některým věcem jen těžko věří (brutalita Portugalců, útrapy vedoucí i ke kanibalismu a až surová nelogičnost vedení). Nicméně člověk trochu tuší, že tento poslední příběh je nejtypičtější.
Četl jsem to poměrně dlouho, protože mnoho věcí - jako je třeba vyjednávání s domorodci - se často opakuje, ale zážitek to byl opravdu silný.

4 25.03.2018

90 % příběhu je opravdu dobrých. Člověk má skutečně pocit reálné vesmírné bitvy a spolu s hlavními hrdiny počítá odchylky od ekliptiky a možnosti gravitačních praků... Ale co v takovém "hard-military-sci-fi" dělá ten konec? Tam autor zahazuje většinu svého předešlého snažení. Mám tak docela obavy o finální díl. Avšak četlo se to parádně, to se musí nechat.

4 24.02.2018