Kristi_čte komentáře u knih

Jana Poncarová patří mezi ty autorky, u kterých jsem přečetla jednu knížku a věděla jsem, že potřebuju všechny ostatní. Tahle autorka píše prostě skvěle a mně bylo jasné, že její tvorba bude něco, co se mi vryje do srdce.

V knize Herečka nám Jana Poncarová přináší další příběh, který je inspirovaný skutečností a tentokrát je hlavní postavou prvorepubliková herečka Jarmila Horáková, která od malička milovala divadlo a oplývala velkým talentem. Její osud je velmi zajímavý, avšak bohužel velmi krátký, protože tato talentovaná herečka zemřela velmi mladá.

Herečka je krásný a dojemný příběh, který je opět skvěle napsaný a mně se zase jen potvrdilo, že nebyla chyba si dokoupit všechny autorčiny knihy.

2 07.12.2022

Autorka vše podává velice nenásilnou formou a když o jednotlivých etapách čtete, tak máte pocit, jako když si povídáte s kamarádem. Jsem si jistá, že to někomu může vadit, já jsem tento styl projevu ale opravdu uvítala, protože díky tomu jsem veškeré informace lépe vstřebávala a čela mě i více bavila.

Každý časový úsek je rozdělen do několika kapitol, kde se dozvíte samozřejmě o politické situaci, ale i o tom, jak se lidem v dané době u nás žilo a nejsou opomenuty ani různé fenomény dané doby. Dalším zajímavým prvkem je i poslední část knihy, která je věnována rozhovorům s pamětníky, což bylo ovšem něco, co pro mě až tak atraktivní a unikátní nebylo, protože tohle mám hodně zprostředkované třeba od svých prarodičů, kteří mi často vyprávěli o tom, jak se jim dříve žilo.

Celkově tohle dílo hodnotím jako přínosné, zajímavé a čtivé, což je podle mě ideální kombinace. Pokud tedy patříte mezi fanoušky dějepisu, ale štve vás, že se ve škole nikdy pořádně neprobíralo období po druhé světové, tak je tahle kniha něčím, co by vám mohlo udělat radost.

2 07.12.2022

Když jsem Paví hody začínala číst, měla jsem docela problém se do knihy začíst, ponořit se do příběhu a sžít se s postavami. Pořád jsem měla pocit, že se tak nějak vznáším nad tím textem a ne a ne s do toho dostat. Po dalších stránkách jsem si ale už zvykla na styl psaní autora bylo to mnohem lepší. Ve výsledku mi byl tedy předán zajímavý příběh z velmi charakteristického prostředí, který mě zaujal, ale musím říct, že ne tolik, jako například osudy lidí, o kterých píše třeba Karen Lednická. U Pavích hodů mi chybělo celou dobu to sžití s postavami, i když jsem na ně a na celý děj třeba myslela, když jsem nečetla. Bohužel se mi to celé ale nedostalo tak úplně pod kůži.

Tahle kniha ale rozhodně nebyla špatnou volbou, ale jsem jednoduše na vážkách. Proto si jsem ale v tuto chvíli jistá, že od Jana Štiftera musím zkusit i jeho další tvorbu.

2 09.09.2022

Jako první chci vyzdvihnout prostředí, ve kterém se celý děj odehrává, protože to pro mě bylo něco, co zas tak často nečtu. Ano, vařím ráda asijská jídla, ale knihy z asijského prostředí u mě doma moc nenajdete.

Líbila se mi taky hlavní zápletka, která mě vtáhla do děje hned na začátku a opravdu mě zajímalo, jak to celé dopadne a jaké bude rozuzlení.

S čím jsem ale měla trochu problém, tak byla délka knihy, protože ta mi přišla naprosto zbytečné. Začátek byl super, konec zajímavý, ale všechno bylo zbytečně pomalé a natahované. Vzhledem k tomu, že se jedná o knihu z mafiánského prostředí, kde se řeší i zločin a drogy, tak bych opravdu ocenila, kdyby děj byl rychlejší a v knize bylo více akce.

Jak jsem zmínila na začátku, tak Naše zakázané vášně jsou první kniha ze série a zatím jsem se ještě nerozhodla, zda v ní budu pokračovat. Možná si dám někdy před tím, než u nás bude vycházet další díl rereading a pak se rozhodnu, protože teď opravdu ještě nevím.

2 30.07.2022

První dva díly se mi opravdu líbily a užila jsem si je. Neříkám, že jsem si z nich sedla na zadek, ale bylo to fajn čtení s dějem, který mě bavil. Spousta lidí byla ze druhého dílu naštvaná, ale já ne. Jsem jeden z mála lidí, kterým se líbila i Krev a med, ale bohužel u třetího dílu jsem byla zklamaná. Trochu jsem to čekala, ale stejně mě to naštvalo.
Bohové a monstra mi přišli extrémně natahovaní a jako by autorka chtěla vyprodukovat co nejvíce stránek, a tak klidně o nějaké hlouposti byla schopná napsat x stran a to mě dohánělo k šílenství. Takové zpomalování děje, to je něco na mě.
No a samotný konec? Dost očekávaný, dost nudný.
Stále přemýšlím, jestli lituji toho, že jsem čas nad knihou strávila, ale asi spíše ne. I když mi to vůbec nesedlo, tak jsem přeci jen chtěla vědět, jak celý příběh skončí, a proto jsem hlavně do tohoto posledního dílu šla. Škoda jen, že nebyl lépe a svižněji napsaný.

2 04.01.2022

Moc jsem chtěla nějakou knihu na léto, ale já prostě nemám ráda romanťárny a takové ty sladké příběhy. Proto když jsem viděla Palm Beach Finland, řekla jsem si, že by to mohla být kniha pro mě. Čekala jsem bizarní, možná až absurdní příběh, s karikaturními postavičkami, u kterého se budu bavit a smát, i když se bude řešit vražda.
Za sebe musím říct, že ta první část mého očekávání byla vyplněna, protože příběh i jednotlivé postavy jsou opravdu specifické. Co jsem v knize ale nenašla, tak byl humor. Samozřejmě je možné, že jsem to celé jen nepochopila a můj smysl pro humor je úplně jiný než autorův, ale kvůli tomu mě Palm Beach Finland nebavil tak, jak jsem čekala a byla jsem tak poměrně zklamaná.
Finský humor asi není nic pro mě a raději pro příště zůstanu u klasických severských krimi.

2 29.08.2021

Další kniha, od které jsem měla poměrně vysoká očekávání a upřímně přiznávám, že jsem ji přečetla jedním dechem. Ano, není to nic rozsáhlého, ale samotný příběh mě chytil a nepustil.
U mě to z velké části určitě bylo i tím, že se příběh odehrával v prostředí dramaťáku a mezi jeho členy, protože to bylo taky mé dětství a mládí. Díky bohu jsme tam ale neměli žádného úchylného vedoucího .
Kromě prostředí mi na knize přišlo zajímavé i to, jak celou situaci kolem Mirka vnímala hlavní hrdinka Františka. Díky tomu bylo krásně vidět, jak mladé dospívající dívky mohou být nevinné a naivní.
Pro mě tedy byla Poupátka skvělou knihou, ke které se rozhodně ještě někdy vrátím.

2 05.08.2021

V téhle knize je toho tolik, že mi až přecházel zrak. Musím se přiznat, že mě z počátku odrazoval název knihy, protože,upřímně, stačí mi v pandemii žít. Každopádně jsem na konec ráda, že jsem se do toho pustila, protože jsem objevila velmi zajímavého autora thrillerů.
Styl psaní mi sedl, děj hezky běžel, příběh byl napínavý a to, jak se všechno na konec spojilo dohromady bylo fakt geniální a zajímavé.
Je pravda, že mě moc nebavila ta linka týmu epidemiologů, ale za to ta kriminální! Tak ta byla super. No a díky tomu, že se to nakonec prolnulo, tak uznávám, že by to bez toho udělat nešlo.
Nejvíc mě opravdu bavila ta myšlenka zločinu a to, jak vše bylo promyšlené, nebezpečné a přesto reálné.
Pokud tedy nejste až příliš zdrceni současnou pandemií, tak rozhodně této knize dejte šanci, protože to, co autor vymyslel je originální a skvělé. Já osobně vždycky miluju šílené a vyšinuté zločince a právě s takovými se v této knize setkáte.

2 25.03.2021

Někdy se mi stane, že čtu sérii, která je hodně nesourodá a u které se mi třeba některý díl líbí a jiný ne. Tohle s knihami od Bernarda Miniera opravdu nemám. Přijde mi, že nasadil určitou úroveň a tu se mu celou dobu daří držet.
I když tyhle knihy jsou poměrně tlusté, tak je vždy čtu den až dva, protože mě to dokáže zaujmout a udržet v ději. Navíc jsem opravdu už po těch letech přilnula k postavě Martina, takže to vždy je jako jít s dobrým kámošem na pivo po zatraceně dlouhé době.
Knihy Bernarda Miniera jsou pro mě jednimi z nejoblíbenějších, co se thrillerů týče.

2 03.03.2021

Tak tohle bylo naprosto super! A vůbec jsme to nečekala. Má očekávání byl klasický historický román o známém příběhu Fausta. Ale tahle kniha mě opravdu překvapila, a to velmi příjemně. Od první stránky mě pohltila, díky přitažlivé postavě Johanna Fausta, která se celou dobu zajímavě vyvíjela. Hodně napínavé pro bylo pozorovat ho, jak celou dobu balancuje na velmi tenké hranici mezi dobrem a zlem, protože jsem opravdu jen čekala, kdy přepadne.
V téhle knize si podle mě každý přijde na své, protože je tu tajemno, nadpřirozeno, historie, cestování, ale i láska a dobrodružství.
Za mě skvělá kniha!

2 25.01.2021

Tak tohle se hodně povedlo! Už samotná hlavní hrdinka mi byla opravdu sympatická a musím říct, že ji Pavel Bareš vykreslil skvělé.
Dále mě v jeho podání zaujalo téma stalkingu a i hlavní zapírak knihy, který byl opravdu odporný a svým způsobem fascinující.
Celkově byl příběh napínavý a zajímavý a to právě díky tématu "superhrdinství"/odlišnosti některých lidí a také už výše zmíněným tématem stalkingu.

2 20.01.2021

Od této knihy jsem neměla žádná velká očekávání, ale bylo to fajn. Bylo to prostě fajn odpočinkové čtení, u kterého vypnete a zasmějete se.
Moc se mi líbil ten nápad, že nám autor hned na začátku řekl, že hlavní protagonisté spolu nezůstanou a ta kniha nemá happy end. Upřímně i proto jsem si ji koupila, protože nemám ráda předvídatelné romantické příběhy.
Sedm rozchodů Amy a Craiga není nic, co by ve mě nechalo nějaký hluboký dojem, ale bylo to velmi příjemné a nenáročné čtení.

2 26.10.2020

Jiné místo je má druhá kniha, kterou jsem od autorky četla a musím se přiznat, že jsem si nebyla jistá, zda bych do toho měla chodit, ale nakonec jsem neodolala, protože děj se odehrává v místech, kde jsem doma, takže mě to jednoduše zajímalo a moje zvědavost převládla.

Po přečtení Odbočky v lesích jsem byla trochu rozpačitá, protože něco mi v knize přišlo průměrné, něco mě štvalo a vadilo mi, ale něco mi zase přišlo úplně skvělé a nadchlo mě to. I proto jsem si říkala, že přečíst si od autorky její druhou knihu, Jiné místo, bude dobrý nápad, abych si utřídila názor na její tvorbu.

Hlavní část děje Jiného místa se odehrává v lesích mezi Luhačovicemi a Vizovicemi, kam si naše hlavní hrdinka se svým přítelem vyrazila na cyklo-výlet, při kterém se ztratili v husté mlze.

K ději si myslím není třeba více dodávat, protože knížka je útlounká a nechci prozrazovat zbytečně moc. Samotný námět se mi hodně líbil. Myslím, že si autorka vybrala skvělé prostředí, kam zasadit svůj mlhou obestřený, tajemný příběh a celkové vykreslení studené a záhadné atmosféry lesů se jí opět skvěle povedlo. Tohle jí prostě neskutečně jde.

S čím jsem ale měla opět problém, tak byla hlavní hrdinka, která byla za mě úplná blbka a štvala mě od začátku do konce. Její chování, její rozhodnutí, její povaha Prostě mi absolutně nesedla a hrozně mi dělalo problém s ní jakkoli soucítit a chápat ji. To je ostatně i něco, s čím jsem měla problém i u Odbočky v lesích.

Podtrženo sečteno, atmosféra byla skvělá, hlavní hrdinka byla hrozná .

1 22.03.2023

Tentokrát musím vyzdvihnout hlavně to, jak moc příjemně se mi kniha četla. Chápu, že to zní asi dost divně, vzhledem k její tematice, ale četla se naprosto sama. Ani jsem si to neuvědomila a půlka knížky byla pryč. To, jak autorka jednotlivé příběhy zpracovala, se moc povedlo, i když u některých bych ráda dostala trochu podrobnější rozbor a myslím, že by zasloužily více prostoru.

Úplně nejvíc mě nečekaně bavily příběhy ze života Eda a Lorraine Warrenových, což byli snad nejznámější démonologové na světě. Podle některých jejich případů byly natočeny i mé oblíbené horory jako je série Conjuring. Jejich příběhy prostě žeru, protože na horory jsem poměrně dost zvyklá a nic moc mě úplně nevyděsí. Ale posednutí démonem je něco, že čeho mi naskakuje husí kůže.

1 30.09.2022

To co mě připoutalo ke knize hned během prvních stran, bylo asi to, že mi to celé hodně připomínalo skoro až koncentrační tábor, ale v YA fantasy podobě.
Celý příběh byl hodně ponurý a v jistém smyslu trochu předvídatelný, ale na rovinu přiznávám, že úplný konec mě naprosto překvapil a vůbec jsem to nečekala.
Ranhojička byla napínavá, hlavní hrdinka jako taková byla na konec velmi zajímavá a já jsem hrozně zvědavá, kam se její postava bude dál vyvíjet.

1 23.03.2022

Vzhledem k tomu, že se jedná o sbírku, tak je pro mě těžké hodnotit knihu jako celek, protože někteří autoři mi sedli více a někteří méně. Povídky, které mi ale nejvíce zůstali v hlavě jsou ty od Martiny D. Antonín a Sam Xabyssus. Tyto dvě mě opravdu oslovily nejvíce. Dále rozhodně musím vyzdvihnout povídku Káji Skácelové a vzhledem k tomu, že je to její úplná prvotina, tak smekám.
Když se podívám na sbírku komplexně, tak jsem rozhodně spokojená, protože jsem dostala přesně to, co jsem chtěla a jsem moc ráda, že v knize byly povídky s různou LGBTQ+ tematikou. Za mě moc povedený počin.

1 01.01.2022

Všechny stránky Amelie byla další knihou, kde se hlavní hrdinka vyrovnává se ztrátou milované osoby, kterou jsem v poslední době četla. Někomu by to mohlo vadit, ale já musím přiznat, že jsem byla z téhle knihy nadšená. Ano, konec asi dokážete odhadnout celkem brzy, ale co mě úplně pohltilo, tak byl knižní svět, ve kterém se děj knihy téměř celý odehrával. To se snad musí líbit každému knihomolovi.
Samotná postava Amelie byla taky sympatická a líbala se mi její zasněná povaha.
Co se týče romantické linky, tak za mě nic nečekaného a převratného, ale celou knihu to hezky dotvářelo.
Všechny stránky Amelie jsou za mě knihou o ztrátě blízké osoby a o tom, jak se s těmito věcmi každý vyrovnáváme nějak jinak.
Díky tomu, že to bylo YA to pro mě nebylo nijak extra psychicky náročné, ale kvůli tomu, že v knize bylo moc hezkých myšlenek, tak si dokážu představit, že se k ní někdy vrátím.

1 01.11.2021

Z krve a popela má být něco podobného jako Dvory a já jsem teda Dvorů zatím četla jen první díl a ten byl fajn, ale že bych si z něj sedla na zadek, tak to úplně ne. Ale! Přiznávám, že Z krve a popela si mi fakt líbilo a za mě je to prostě lepší jak Dvory.
Mnohem víc se mi líbil svět, ve kterém se příběh odehrává a taky mě hodně bavily ty příšery/ upíři. Nejvíc jsme si příběh začala užívat, když na povrch začala vyplouvat špinavá tajemství, kterými je země prolezlá. V tomhle ohledu se moc těším na další díl, protože jsem zvědavá, jak se celá situace vyvine.
Abych ale nebyla jen pozitivní, tak romantická linka byla zcela předvídatelná a ty pasáže, které se skládaly z dialogů Poppy a Hawka jsem měla chuť přeskočit, protože to teda bylo něco na mě. Ale přežila jsem a zbytek knihy jsem si opravdu dokázala užít.

1 24.10.2021

Když tedy vyšla kniha k tomuto podcastu, chtěla jsem ji mít už jen z principu toho, že jsem fanoušek.
Najdete v ní velkou řadu případů, které vám autorka předává stručnou a jasnou formou, takže pokud toužíte získat nové informace o zajímavých kriminálních případech, po knize určitě sáhněte.
Myslím si ale, že pokud už “true crime” je nějakou dobu vaším koníčkem či pokud máte naposlouchány všechny díly Opravdových zločinů, tak vám kniha nic moc nového nedá. Řekla bych ale, že by mohla být dobrou volbou pro ty, kdo chtějí poslouchat podcast, ale třeba jim z nějakého důvodu vadí například humor holek či některé jejich komentáře.

1 29.09.2021

Kniha co má v sobě slovanskou mytologii? Potřebuju! Jo, myslím, že co se této tematiky týče, tak budu vždy chtít číst vše, co bude v nabídce.
Svět, který Lucie Ortega v knize Světla nad močálem vytvořila mě moc bavil a fakt jsem si ho užívala, i když jsem chvílemi měla problémy s hlavní hrdinkou a někdy jsem jí prostě nerozuměla. V určitých chvílích se pro mě chovala poněkud nepochopitelně, ale řekla bych, že to ještě bylo v mezích a dokážu nad tím mávnout rukou.
Nic méně samotný příběh poněkud připomíná film Jak utopit doktora Mráčka . Prosím, nechápejte to jako něco negativního. To vůbec ne, ale nemůžu si prostě pomoct.
Co ale moc oceňuji je prostředí a celková atmosféra knihy, která mě pohltila. Děj se z části odehrává v šumavské přírodě a z části v močálech a v podsvětí a to bylo boží! Tyhle věci mě na knize opravdu bavily nejvíc a nejvíc jsem si je užila.
Celkově pro mě Světla nad močálem budou patřit do kategorie odpočinkových knih, ale takových, které mají něco extra.

1 30.05.2021