krizek komentáře u knih
Za prvé je nutno podotknout, že jsem seriál neviděla a nejspíše ani neuvidím.
Dlouho jsem nečetla tak povedený a dobře popsaný příběh. Vše se "dá" představit, "dá" se vžít do hlavní hrdinky. Neřadila bych tento perfektní počin mezi sci-fi, já ho vidím spíše jako utopii, utopistický román, jenž ukazuje i některé zlozvyky dnešní doby. Cituji autorku z českého překladu: "Ano, ženy se opravdu spolčují proti jiným ženám. Ano, jsou schopny svalovat vinu na jiné, aby se samy vykroutily - to je v dnešní době zcela veřejně patrné na sociálních sítích, které umožňují hromadné útočení- Ano, s chutí se ujmou pozic, z nichž mohou ovládat jiné ženy..." Tuto linii příběhu jsem četla já. 11 z 10.
Když jsem knihu dočetla, musela jsem si vyhledat informace o autorovi. Překvapilo mne, že takový skvost napsal poměrně mladý Australan. Při čtení máte pocit, že dobu zažíváte s hlavními hrdiny, je čtivá, se slovy hravá. Skvost mezi knihami o období 2. světové války. Doporučuji všem, kteří si myslí, že momentálně zažívají nějaké trable - zjistíte, že vlastně ani tak ne. Pět hvězd je pro mne dnes málo.
Tak těžké a zároveň geniální čtení. Prolnutí příběhu a faktu dodává celé věci větší mrazivost... Jakoby samotná podstata události nestačila. Dávám rozhodně 100/10, geniální počin, který by měl být povinnou literaturou na školách.
Obranu Sokrata nenapsal jen proto, že ho obdivoval, chtěl také lidem ukázat pravou tvář filozofů. Že filozof je člověk, který umí komunikovat s lidmi, člověk, který umí z nepravdy udělat pravdu, člověk, který se nebojí smrti, který se umí sám obhájit a sám přichází na různé důvody své obhajoby a umí je tak dobře podat, že mu všichni v místnosti uvěří. Laicky řečeno: Umí i manuální prácí obkecat. O obraně Sokrata bylo již někdy ve starověku napsáno, že je to jakési poučení, o tom jaký má filozof správně být.
V kinech právě běží filmová adaptace, chtěla jsem si knihy prvně přečíst a pak se jít podívat na film, dle toho, jak se mi bude příběh líbit. Škoda, že jsem narazila na trailer a při četbě jsem si automaticky představovala Hynka Čermáka a Vilhelmovou. Příběhu to naštěstí neublížilo, a já jdu na další pokračování. Moc příjemné a zábavné čtení. Kdo kdy nechtěl žít na hradě?
V příběhu se objevují boxeři, klauni, prostitutky, homosexuálové.. Už mne napadá jen drogový kartel, aby sebranka byla kompletní, a jo, počkat, ten tam byl taky.... Ze začátku jsem se proto docela lekla, že půjde o americké krimi, ale naštěstí to Nesbo vyvážil a jak krátký detektivní příběh, tak jeho vyústění bylo zajímavé a promyšlené.
V Platonově dialogu, kdy je znázorněn poslední den Sókratův rozebírá myšlenky o smrti a duši – co se děje s duší po smrti? Je zpřítomněna chvíle, kdy je to vítězství doko¬náno: Sókratés „zcela lehce i klidně" vypíjí číši s jedem. Avšak smrt je právě jen chvíle života; filosof vítězí nad životem celým. Povznést se nad poznatky smyslů, co nejméně se starat o tělo a nic od něho nechtít - v tom je to vítězství filosofovo nad životem i smrtí. Filosof uskutečňuje zduchovnění života; to činí Sókrata schopným, že může mluvit v žaláři o svobodě. Po této stránce je dialog Faidón významným předchůdcem křesťanství, jež jde k témuž cíli, i když jinou cestou; zároveň usvědčuje tento dialog z nevědomosti ty, kteří vytýkají křesťanství, že ono přineslo zapírání těla.
Můžu dát více hvězd? Styl psaní, jazyk, příběh miluju to, potřebuji více knih autorky a pevně doufám, ze budou tak skvělé jako takhle. Od prvních slov do těch posledních jsem nemohla dýchat, taky jsem knihu přečetla za jeden den! I když to vůbec nebyl milý a příjemný příběh, ja se u čtení cítila vážně příjemně a dokonale. Smekám a doporučuji každému.
Musím se přiznat, že jsem se na knihu těšila, ale bohužel mě trochu zklamala. Děj byl příliš zdlouhavý a předvídatelný, takže jsem se k dočtení musela opravdu nutit. I když je to má prvotina od Roberta Bryndzy, věděla jsem, co přijde na dalších stránkách a přiznám se, že mě to ani moc nebavilo. Ovšem musím přiznat, že i přes to všechno mě na stylu psaní něco upoutalo a rozhodla jsem se, že tomu dám ještě šanci a po nějakém čase zkusím i 2. díl s Kate Marshallovou, tak snad mě mile překvapí.
Takový slibný nápad a tak ho pokazit :( Jak jiz bylo několikrát řečeno - krásný začátek, vtáhne do děje, zname pocity obou... Ale ten konec? Ach jo. Prekombinovane, preakcnene. Zbytečně.
Sokratés na závěr pronese svou malou modlitbu: „Ó, milý pane i ostatní bozi těchto míst, dejte mi, abych se stal krásným ve svém nitru; a to vnější, co mám, ať je mi v přátelství s nitrem. Za boháče ať pokládám moudrého; a zlata ať mám takové množství, jaké by neunesl ani neuvezl nikdo jiný než člověk rozumný.“12 Což je podle mě typický Sókrates, shrnul všechny své klady do jedné modlitby. Pořád říká, že není nejmoudřejší a že hlavní je být krásný uvnitř, a ne navenek. (279b, c)
Jako oddechovka na dovolenou za ***, jinak bych dala méně. Nic nečekejte, nic nedomýšlejte a bude to fajn.
20 z 10. Brilantně napsaný a pojmutý již známý smutný příběh. Bez zbytečné omáčky, přes to vykládající historii i pro případné neznalé.
Sto lidí, sto chutí. Moje chuť to tedy není. Ani nevím proč jsem knihu otevřela, chtěla jsem lehčí čtení? Oddechovku? Darovanemu koni na zuby nehled? Nevím, ale cca po padesáti stránkách jsem ji opět uložila do knihovnicky. Stihla jsem příběhy tři hysterickych těhotných žen a říkala jsem si - uf, taková nejsem, doufám, že ani nebudu! To je vše, co jsem si odnesla, třeba to byl autorcin účel
Když se nad tím zamyslíte, byl Kant prostě mistr. Málokomu se povede napsat tak detailní dílo, přemýšlí nad každým malinkým detailem našeho poznání, našeho myšlení. Aneb Jedinečný soud dle kvality: "Kant je filosof" !
Skutečný příběh, skutečně silná rodinná historie....
To je vše, co bych, bohužel, hodnotila na této knize kladně. Kniha je stylisticky špatná, pocity paní Teege chaotické, opakující se, nedávající časovou souvislost. Škoda.
Určitě si vyhledám jiné a další rodinné příběhy na toto téma, jelikož samotné téma je opravdu zajímavé.
Chytla jsem se na krásný název. Těšila jsem na krásný francouzský příběh, kdy na mne dýchne atmosféra Paříže... Udělala jsem ale nejspíš velkou chybu, že jsem knihu poslouchala v audio verzi. Nesedl mi ženský hlas, který byl na mne moc ubrečený, tím pádem jsem i hlavní hrdinku vnímala jako stále ubrečenou hysterku, což mě opravdu nebavilo. Romantického tam také nic neshledávám. Za pár let zkusím přečíst knihu tištěnou a třeba názor změním. Prozatím bohužel, ale můj šálek kávy to není.
Krásná ukázka tehdejší doby, je více pramenů, které hovoří o sexu mezi kněžími a vůbec. Pak, že je moderní doba zvrhlá a křesťanství strašně sůpr :)))) Ohromovaly mne detaily, kdo poctivě četl mohl ho i zaujmout popis okolí, popis zvyků dvorních dam... Není to jen o sexu, je to vlastně taková dobová příručka s hlavní sexuálně zvrhlou linií.
(Pozn. Nejlépe se mi četla na nudných přednáškách!!)
Nečekaně dobrý pokus, klasická složitější zápletka, i když, na rozdíl od Agathy dává autorka velice brzy důraz na důležité momenty v rozplétání vražd a bystřejší čtenář je bohužel ihned prokoukne a na konci ho už nic moc nepřekvapí.
Taky jsem, bohužel, z knihy necítila to typické období staré Anglie, avšak jak říkám, dobrý pokus a tleskám, klidně bych si přečetla v budoucnu i další knihu této autorky.
Celkově se autoři s tímhle dílem poprali dobře, dokonce bych řekla až výborně, zase mě usvědčili v některých názorech, popíchli mou zvědavost, můj údiv. Dali mi konkrétné případy abych daný problém pochopila správně a co nejrychleji. Dali mi živé ukázky, dali mi vnuknutí, že filozofie je přece jen výjimečná oblast vědy či života, usvědčili mne v tom, že filozofie je opravdu části každodenního života, setkáváme se s ní všude a každý den.