Kroana3
komentáře u knih

Nádherně ilustrovaný snový příběh o dívce ze svou světů. V oku lišky nestačí jen číst. Je třeba ji procítit.

![[Moje hvězda] 4 [Moje hvězda] 4](https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/553135/moje-hvezda-moje-hvezda-4.jpg?v=1735722994)
První vystoupení B-Komachi v nové sestavě, žárlivost a láska... Já jsem happy:)


Hodně zábavná sbírka povídek o majiteli malého kouzelného krámku, ve kterém se ukrývá víc, než byste čekali. A ano, platí o to Janovi, i o tom jeho krámečku:)) Chodí k němu andělé i démoni (ostatně první povídka pochází právě z této antologie), a často mají vyloženě vtipné požadavky a prosby.
Knížku jsem četla, když mi nebylo dobře, ale tak jsem se bavila, že jsem zapomněla i na otravnou rýmu. Hlavně vodník Ždimír je zlatíčko


Přečteno v podstatě na jeden zátah. Zuzka má očividně nahráno (což je nepřehlédnutelné i bez nutnosti přečíst si její doslov), a jediné, co mě tak trochu mátlo, byla zbytečná snaha o romantiku s tajemným hráčem. Přišlo mi to tam dost na sílu a tak napůl očekávám v další knize "zvrat"... Schválně, jak moc se pletu:) Zuza bude muset asi honem dopsat dvojku, abych to zjistila :P


Autor má i světlejší chvilky. Jako když promlouval ústy nihilistických micinek nebo si dělal prdelky z prodělané léčby. Tohle je vtipné... především pro člověka, co to prostředí zná. Pro ostatní průměr


Mercy zbožňuju, ale tenhle díl mi přišel takový... roztříštěný? Asi kvůli častějšímu hopsání mezi postavami, místy a časy, na to nejsem u téhle autorky zvyklá. Ale jo, je čas si to přečíst zase celé od začátku XD


Milý příběh o dívce, která myslela, že jí k životu stačí jen knihy. O ostrově, na kterém nikoho nepřekvapí modré vlasy, ale mluvící rostlina už krapet ano. A navíc obsahuje kouzla a merkoně!


Tohle bude jeden z mých nejoblíbenějších Sandersonů.
Inspirace japonským anime filmem Kimi no na wa není na škodu, naopak je to téma opět hezky zpracované a opět jsem se z něj posadila na zadek.
Jakože... Vyvolená dívka, která je v zásadě uvězněná v kruhu povinností, a malíř nočních můr, který by MOHL být vážně důležitý, kdyby se neutápěl v sebelítosti? Tajemství, zábavný vypravěč, fascinující svět a nádherné ilustrace... To všechno dělá z Yumi absolutní must have pro všechny, kteří mají rádi východní kulturu a fantastiku. Kam se hrabe Pekelnice Hjó...


První díl (Věk popela) byl nejčtivější zlodějskou fantasy, jaká se mi dostala do pařátů za nevím jakou dobu. (Ok, od Šesti vran, ale víte jak)
Ten druhý je jiný, ale stejně skvělý. Ukazuje Kitamar zase z jiného úhlu pohledu, ale o nic méně zajímavě. Jistě, rozjezd je trochu pomalejší, protože má čtenář pocit že hej, o těchto událostech už jsem přece četla... Ale pak to nabere spád a konec jsem už zase hltala takovým způsobem, že jsem nevnímala okolí.
Garret Levý je fajn postava, ale mnohem víc mě bavila jeho nová známost a její sestřenka. A především, živoucí bohové v ulicích... Kitamar je fascinující směska všech možných ras, vyznání, je tam kde co... Ale především je to dýchající masa, která má ducha.
Víc se neodvážím psát, abych vám nezkazila zážitek ze čtení, ale řeknu to takhle... Čtenář, který dá téhle knize odpad, evidentně nenávidí fantasy. Protože tohle je více než důstojný zástupce žánru. Už se těším na další a závěrečný díl!


Hlavní hrdinka sice je naivní trubka, ale když se člověk zamyslí nad tím, že vyrostla v nevědomosti, nikdo jí nic neřekl a chovali se k ní jako k dítěti... Tak je to asi (?) pochopitelné.
A hlavně je to úplně jedno, protože Lovec je zlatíčko, a navíc má vlka, což přidalo tolik plusových bodů, že i kdyby se Elara chovala jako absolutní pipka, stejně jí to odpustím a koupím další díly.
Příběhově předvídatelné, nic originálního... ale čtivě a zábavně napsané a hry na pravdu v tomhle podání mě docela bavily. A opakuju... v knize se vyskytuje bezva inteligentní, huňatý, chlupatý a obrovitý vlk. A jmenuje se Akéla!


Zdá se mi, že tato knížka dostává dost nespravedlivě vynadáno za podobnost se Skleněným trůnem. Popravdě je trůnu podobná méně, než jsou první díly Trůnu podobné Zaklínači (a konkrétně lince s Ciri, protože Celaena je v zásadě Cirilla, a to mi nikdo nevymluví. Stejný vzhled, nadání, princezna ztraceného království, dcera starší krve, magické nadání...) Takže v zásadě nadáváte na podobnost s knihou, která je sama o sobě kopírka.
Jestli je Čepel něčemu hodně podobná, tak knize Ohař a liška, ale s tím, že hrdinka je uvěřitelnější, protože má svoje chyby (chlast a sebelítost je rozhodně uvěřitelnější, než superžena přesvědčená o své dokonalosti a pravdě) a Stín mě bavil, i když na konci trochu naštval...
Překlepy a chybky v překladu tam jsou, to je pravda... Ale upřímně řečeno jsem už viděla i daleko horší.
V rámci žánru mi to přijde lepší průměr, něco k těm 75-78 %
Protože hrdinka uvěřitelná, Nik vtipný, Stín se spoustou tajemství, která nevykecá ani milence (hurá, konečně hrdina co nepřemýšlí rozkrokem) a popravdě řečeno se toho událo v prvním díle docela dost. Za mě dobrý!


Nejedná se o horor, jak by název mohl naznačovat, ale o sbírku mysteriózních povídek z konce první republiky. Všechny jsou zajímavé, svým způsobem milé a náležitě uzavřené. A líbilo se mi, že v posledním příběhu ulovil netopýřího varana šikovný beauceron. Všechny příběhy mají něco do sebe, a pokud jste četli třeba Ostravská mystéria nebo Ve službách republiky, vřele můžu doporučit i tuhle knížku.
Jakožto fanynka českých autorů a první republiky, nebo obecně naší historie, dávám hvězdiček pět, objektivně by se patřily asi čtyři:)


Přirovnání na obálce pokulhává, protože evokuje fantasy z Číny, ale tohle je čisté Japonsko. Navíc upravené natolik, že se k pochopení textu hodí alespoň základní znalost japonských reálií a mytologie. Bez ní je dost reálné, že čtenáře vyděsí množství nepřeložitelných slov a názvů.
S "young adult" označením bych měla také výhrady, ale ilustrace jsou moc krásné, a pokud máte Zemi vycházejícího slunce rádi, příběh si určitě užijete.

![[Moje hvězda] 2 [Moje hvězda] 2](https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539846/moje-hvezda-2.jpg?v=1718353485)
Mně to přišlo trochu jako přešlapování na místě, ale pro další díl budou události z tohoto svazku dost zásadní...


Bezva zakončení série. Cesta Spensy a jejích přátel mě bavila, rozuzlení příběhu Pátračů taky a pobavilo mě, jak dopadl Chet. Nejoblíbenější postavou ovšem zůstala Hrůzoslimačka, jejíž žvatlání bylo jednoduše boží


Gizd? Papu! Papuuuu!
Takhle mluví prosím pěkně zombíci.
Kolaborant je zrádce, nukleární hovado, béčkovaté béčko a s několika vtipnými hláškami k tomu. V knize se vyskytují trapné hlody, hloupé vtipy, robotická zvířátka, emzáci, spiknutí, klišé, spousta zbraní a krve a vystřelených nábojnic.
A světe div se, ono mě to fakt bavilo.


Komu se líbily Legendy a latéčka, ten tenhle díl potřebuje. Orčice, která má víc vrstev než Tiramisu, krysice Ferna s nepochopením pro pořádek a "vůně" starého koberce a rozkošný gryfík Perkelt, který umí svůj názor vyjádřit velice jasně, obzvláště při podání voňavého pečiva nebo slaniny. Je to milé, je to pěkné, obsahuje tajemství a zlouna... a dokonce několik "vlhkých" knih a jejich autorku.
A vůbec, běžte si to přečíst


Vlčí píseň je úplně jiná, než ostatní Kluneho knihy.
Není to feel good fantasy, homosexuální vztah není jen načrtnutý, ale vyskytují se tam i dost explicitní scény, a krom toho se připravte na dost šílené věci včetně ztráty oblíbených postav.
Pokud vám ale nic z toho nevadí, užijete si úžasný vlkodlačí příběh o klukovi, který měl hodně těžký začátek života, a chlapci, kterému bylo ublíženo natolik, že nedokázal ani promluvit, dokud nepotkal toho jednoho výjimečného. Vlci jsou oddaná, něžná a inteligentní stvoření, mají silné vazby ve smečce a přemýšlí trochu jinak než my. A když jsem četla láskasynbratr je tady, je s námi... Ráda bych si myslela, že jsem to viděla v podobných obrazech jako oni.


Krásná pohádka o klukovi, který nerad četl, a psovi, který si zase s nadšením nechával předčítat. Je to jen kratičké, tak akorát pro přečtení dítěti. A navíc s krásnými obrázky. Geniální způsob, jak děti navnadit na fantasy horory a strýčka Lovecrafta <3
