Kryštofka komentáře u knih

Je to překrásná knížka. Poetická a opředená dětskou fantazií. Vypravěčku příběhu Čiperu si musí každý zamilovat. Je otevřená, přátelská a bez předsudků, milovaná otcem i chůvou. Plnými doušky si užívá dětství, hraje si a dovádí a když ji něco naštve, neváhá se poprat. Je bystrá a nesvázaná konvencemi. A z toho pramení menší či větší trable. V životní zkoušce, kterou si musí její rodina projít, obstojí všichni na výbornou. Navzdory tomu, že ne všechno vždy dopadne dobře.

20 23.06.2019

Když už se mi kniha dostala do ruky, přečetla jsem ji. Jen jsem se ujistila, že tento žánr není můj šálek kávy.

19 14.11.2021

S touhle knihou jsem nespěchala a četla ji po kouscích a dlouho, abych ji dokázala dobře vstřebat. Je to totiž živá učebnice historie.
Velikášské nápady chorého mozku. A všechny ty absurdity. Plašení vrabců coby třídních nepřátel. "Výroba" oceli s cílem předstihnout USA. Absurdní kastovní systém. A pád z vrcholu společenského žebříčku na dno. Věznění, veřejné obžaloby. Zavřené školy a potulující se mládež. A tak bych mohla pokračovat.
Silný příběh.

19 13.08.2021

Úvodní část Nám, nám narodil se je brilantní. Ty obraty, ironie, sebeironie, hra se slovy, to je koncert. Ale bylo třeba něco přidat, aby kniha získala dostatečný objem. A za mě už jsme šli s laťkou níž a trochu jinam.
Přesto obdivuji jiskrný a svižný styl této temperamentní herečky.

19 08.03.2021

K Aghatě Christie jsem se vrátila kvůli čtenářské výzvě.
Kdysi pradávno jsem několik jejích knih přečetla, ale došla jsem k závěru, že jsou tak překombinované, že je můžu číst pořád dokola a jako bych je četla poprvé. Asi jako když hrajete dámu, posunujete kameny, všechno se to nějak skládá a skládá, trošku sterilně, logicky, nic barevného, jen černá a bílá. A pak nás čeká šokující rozuzlení. To si zapamatujete. Ale cestu kamenů od startu k cíli ne.
Viděla jsem poslední filmové zpracování a to se skutečně podařilo. Když se k vyprávění přidal obraz a překrásné záběry a ubralo se nimrání v časech a detailech, vznikla opravdová perla.
Teď jsem se tedy ke knize vrátila. A dala jsem čtyři hvězdičky jen z úcty k autorce. Nemůže za to, že detektivky nejsou můj šálek kávy.

19 18.06.2020

Už dlouho mě žádná kniha tak neokouzlila. Působí na mě ryze a věřím jí a souzním s ní. Úvod je dokonalý. Drsné, ale láskyplné dětství malého hrdiny. Nádherně vystižené pocity zamilování. Krutosti klučičího světa. A pak konec. Příběh se vydává do dalších končin, aby se nakonec vrátil odkud přišel.
K tomu podivuhodné kulisy příběhu, tajuplné jezero, jeho duch, mrtvá krajina, lidé pasivně přijímající všechny nepřízně.

Jazyk přímý bez zbytečných prázdných vět.

A závěr. Kniha má vydařený závěr. Což se mnohým knihám nepodaří.

19 20.05.2019

Humor, který mě tak baví, autorovi naštěstí zůstal a to je hlavní. Pokud napíše "pětku", zase si ji ráda přečtu.

19 02.02.2019

Nahlédnutí zevnitř do života jedné afgánské rodiny. Postavení žen v rodině i společnosti je v tomto koutě světa děsivé, rozhodování o jejich životech a budoucnosti je v rukách jejich příbuzných, pravidla jak ze středověku a znelíbit se je tak snadné. Jestliže toto byl život v rodině vzdělance, jak to pak vypadá jinde?

18 01.07.2023

Tohle je moje srdcovka. V mládí mi vadily flosofické vsuvky, teď mi už nevadí nic a užívám si každé slovo. Jak tomu všemu rozumím, jak to všechno chápu. Autor projevil mimořádnou citlivost.

18 17.05.2022

Přestože příběhy mojí myslí jen propluly a neusadily se natrvalo, dojem byl veskrze potitivní. V každé povídce bylo to potřebné “cosi”.

18 03.02.2022

Bavilo mě to. Pavlína Brzáková krásně učesala divoce vlající hřívu myšlenek Jaroslava Duška. A že jich bylo. Některé strunu rozezněly, některé tiše propluly kolem.

18 03.02.2022

(SPOILER) Výborný vypravěčský styl a odhalení hlavního hrdiny až na dřeň. Jeho nadřazenost, sebestřednost, pýcha a pohrdání druhými. Až se sám chytne na udičku vlastního chtíče a ocitne se na té druhé straně, žadonící, uplácející a ovládaný. Opuštěný, mstící se.

18 14.11.2021

Jeden z nejsilnějších příběhů, jaký jsem kdy četla. Tolikrát mohla nebýt, tolikrát se stal zázrak. Nezlomná vůle hlavní hrdinky jí pomohla projít všemi těžkými životními zkouškami. A že jich bylo. Strážných andělů musela mít nejmíň tucet.
Nejdůležitější poselství je ale pro mě v tom, že na prvním místě jsou dobré, láskyplné a pevné vztahy. S jejich pomocí se dá překonat vše.
Ani mě nepřekvapilo, že se převyprávění životního příběhu Zuzany Růžičkové ujala britská autorka. A udělala to skvěle

18 22.02.2020

King je skvělý vypravěč, citlivý a magický s neuvěřitelnou fantazií. A scénárista a režisér Frank Darabont jeho knihu přetavil v naprostý klenot. Film u mě knihu předčil, nestřídají se časové roviny, jazyk není tak jadrný a herecké výkony jsou dechberoucí. Knihu jsem přečetla, abych se dozvěděla o postavách to, co se do filmu nevešlo. A oceňuji i oživení filmového děje něčím, co v knize nebylo.

18 02.09.2019

Dojemné a rozechvívající niterné strunky.

18 02.02.2019

Xakru chytré počteníčko.

18 30.12.2017

Furt mě to baví.

18 03.02.2017

Nejsem žádný expert na geografii, takže pro mě byla kniha příjemným rozšířením obzorů. Nejvíc mě zaujala Afrika. A překvapilo Rusko a velmi přesné postřehy o něm. Jako by kniha nebyla napsána už před několika lety.

17 06.03.2023

Zajímavé je, že s věkem moje okouzlení knihou klesá. V osmnácti jsem byla bezmezně nadšená, teď je toho všeho na mě nějak moc. Nejvíc se mi líbí úvod knihy aneb jak Jenny ke Garpovi přišla. To je tak krásně faktické a racionální a absurdní a vyšinuté, že pro mě kniha stále zůstává v kategorii oblíbené. S méně oblíbenými částmi.

Po zhruba padesáti stranách jsem chtěla knihu odložit, rozčiloval mě překlad, věci, které nedávaly smysl. Prostě to drhlo. Pak se to nějak zlomilo. Ubylo jazykových škobrtnutí, která mě odváděla od děje.
Příběh je to velice silný. Obzvláště mě dostala despotická víra v rukou psychicky nemocného člověka, který může terorizovat své okolí a zaobalovat to do bohulibé činnosti. Místy jsem měla pocit, že nějak škodolibě chce ty svoje vlastní děti zabít.
Víc už psát nebudu, v okamžiku, kdy mě příběh vtáhl, jsem knihu neodložila, dokud jsem ji nedočetla.
Ale s kokakolou se smiřuji těžce, přestože tento tvar posvětili akademici.

17 09.11.2020