Kuci12 komentáře u knih
Jaké je to být sám, opravdu sám? To zjistí člověk zřejmě až v momentě, kdy mu nezbyde ani on sám. Nikdy mě nenapadlo se na tuto problematiku podívat i ze strany člověka, který nemůže za to, co dostal do vínku a celý život se snaží nepodlehnout. Jak těžké to musí být se narodit s tímto stigmatem a snažit se žít takový to život s čistým štítem a zároveň najít aspoň trochu toho štěstí. Klobouk dolů za zpracování tohoto tabuizovaného tématu a způsob, jakým dokázala autorka aspoň trochu posunout vnímání celkového problému.
Jednotlivé myšlenky a celková pointa velké ano, kresby nádherné, ale stačí to opravdu na knihu, je to vlastně kniha, když i když jsem jednotlivé kapitoly četla opravdu pomalu, tak 30 minut a nebylo o čem? Ano některé věty tesat do kamene a uvědomit si je. Ale já vám nevím, jestli je to kniha, nebo jen grafik a autor uměli 15 myšlenek roztáhnout do knižní podoby.
(SPOILER) Moje první knížka od autorky a ráda si přečtu další ze série Avalon Bay, která bude vyprávět příběh druhého z dvojčat Hartleyhových. Vyprávění z pohledu obou mám vždycky ráda a tady to nebylo výjimkou, jen co bych zlepšila, byl závěr, kde odpuštění a provalení a celkově v podstatě zápletka, byla provedena na můj vkus moc rychle.
Tak jo, chtěla jsem si před svojí vlastní cestou do Santiaga přečíst, něco díky ,čemu si vždycky řeknu - to nic, tobě se nic neděje.... a myslím, že to se rozhodně povedlo. Klobouk dolů, před každým, kdo šel a zažil část PCT a všem Trailer Angels. Díky, že jsem mohla být aspoň vzdáleně součástí téhle neuvěřitelné cesty.
Život se musíš žít, jak se říká. Ale, jak a někdy i vlastně proč, když už nezbývá téměř nic, pro co - nebo spíše pro koho žít. Nevím jestli nám Bůh nakládá jen tolik kolik uneseme, ale síla lidského ducha a schopnost jít dál i když dál může být zase jen samé trápení, to je odvaha a neuvěřitelná síla. Román má být o duších obyčejných lidí, ale jak může být někdo, kdo překonal tolik ztrát a výzev obyčejný?
Jako první literární počin autorky hodnotím velice kladně, snad jen šlo příběh lehce zkrátit.
Nedočteno, né snad úplně kvůli nezájmu, ale požadavek na vrácení do knihovny přišel a jsem se už začala trochu ztrácet v Japonské historii. Část o emocích, jejích vnímání a prožitcích mi přišla zajímavá, ale v druhé půlce informací o Japonsku, už jsem upřímně byla trochu ztracena ve výčtu, všech možných přístupů, božstev a dalších někdy až moc nahuštěných zajímavostech, že jsem se už knihu nesnažila dočíst.
"Pro takovou lásku klidně projdeš i ohněm. Třeba i tisíckrát umřeš nebo utrpíš ztrátu, jen abys ji mohla poznat. Je ohromná a děsivá, ale stojí za to." Pohádka o francouzském princi a americké popelce. Občas je to krapet teatrální, ale oba hlavní hrdinové jsou reální, jak jen můžou se svým postavením být. Slunné azurové pobřeží, mořské plody a modrá ve všech svých odstínech.....co více si přát, když za okny venku je šedivý a bezbarvý únor.
(SPOILER) Kniha, která v sobě nemá jen příběh on potkal ji a ona jeho. Je v ní obsaženo i něco víc. Připomíná mi to část z písničky - "Našla dívka kluka nešťastného, zamilovala se do něho...." jen tady je to krapet obráceně kluk našel dívku nešťastnou, zlomenou s pocitem, že už nikdy nebude nic jako dřív a dokázal to změnit....aneb - "Co může být víc, než mít někoho rád... konec písniček na přání... :-)
"Máš pravdu. Láska není všechno. Ale může tě udělat tak zatraceně šťastnou, že všechno kolem tebe ztratí význam."
Jakou jinou knihu sebou přibalit na týden lyžování v Itálii než tu, kde se to sněhem, sjezdovkami a mrazivým vzduchem jenom hemží. Bylo to stejné, jako první díl a možná o chloupek lepší, protože šlo o návrat starých známých. Líbilo se mi, že jsem opět potkala Lenu, Ryana a zároveň dorazila i hollywoodská hvězda. K úplné dokonalosti chybělo, aby příběh vyprávěla, jak Izzy tak by se mi líbil i pohled Willa.
Nejde jinak všechny hvězdy a možná ještě jednu. Tyhle kluci si jiné hodnocení ani nezaslouží. Jsem biatlonová fanynka a když ještě jezdil Martin Fourcade byla jsem v jeho týmu. Zároveň jsem, ale tyhle dva bráchy měla ráda pro jejich bezstarostnost a čirou radost z biatlonu. Líbí se mi, jak se střídají oba pohledy a jak má každý z nich trochu jiný přístup, ale jedno je společné - "Tam jsme byli my dva proti světu." Už teď vím, že budu opět brečet, až tihle borci budou končit své neuvěřitelné kariéry.
(SPOILER) Bylo to popisné, vánoční a popisné....častokrát méně je více. V půlce knihy mi došlo, že už se to nerozjede a že opravdu budeme chodit kolem Olivera, jako kolem horké kaše až do konce knihy. Tlačil mě čas a výpůjční doba v knihovně, tak jsem ke konci už popisné pasáže přeskakovala. Vím, že šlo o odpočinkový příběh, ale spíše to pro mě byla někdy těžká obrazotvorná dřina. 2,5*
Jednou za čas se to stane, již to není tak obvyklé, ale ano ještě mě kniha dokáže přenést zpátky v čase a já si opět připadám na patnáct. Zase se po škole koukám na Divokého Anděla, Gilmorky a další..... Jsem napnutá, jak to asi dopadne - nebo spíš, jak se k tomu konci dobereme a zároveň chci zase věřit, že takový Ryan je tam pro mě taky připravený a když ne on tak aspoň Will. Už se těším na další díly ze série.
(SPOILER) Za mě dobré, ale aby to mohlo býti krásné, tak bych asi potřebovala více děje a méně dramatických pocitů a potřeby udělat jí šťastnou.......Ano chápu, že postelové scény jsou hitem, ale tady mi přišlo, že se autorka nemohla rozhodnout, jestli bude drsný sex a romantická láska dost popisná a na můj vkus to bylo popisné až moc. V podstatě jakákoliv jiná zápletka už nedostala prostor.
Čtyři životy a dva vztahy. Někdy zvenku situace vypadají zcela jinak než, jaké jsou ve skutečnosti. Podle anotace jsem čekala trochu kýčovitý příběh z červené knihovny, ale ne při čtení jsem zjistila, že tohle mohl napsat klidně sám život. Všichni hledáme a já věřím, že někdy někdo najde štěstí a velice často tam, kde by ho nikdy nečekal. 3,5*
(SPOILER) "Možná nedostaneme pokaždé to, co si přejeme, každopádně nás ale potká to, co potřebujeme." Tahle knížka Vám dá to si přejete i co potřebujete. Dávku romantiky, klasickou zápletku zakázané lásky a samozřejmě happy end. Podle anotace jsem si myslela, že Ivy nebude tušit, že Rayn je tím, kdo jí chrání, ale nijak mi nevadilo, že to tak nebylo.
Nic, ale vůbec nic. Žádný pocit, žádné emoce - tato knížka je plochá nejen vzhledem, ale i obsahem. Jen, protože že nemám ráda nedočtené knihy jsem to hecla. Mrzí mě to, ale opravdu nechápu, tak vysoké hodnocení.
(SPOILER) Už dlouho jsem nečetla knihu, kde by láska mezi dvěma lidmi, byla popsána, tak že jim věřím každý pohled, gesto i tu drásavou bolest z nemožnosti být spolu. Nevydržela jsem a nehlédla jsem o pár stránek dál, jak se to bude vyvíjet a pak jsem pasáže, kdy byli spolu šťastni četla o to déle - aby jim to štěstí vydrželo. Krásný příběh, který plyne a vy máte pocit, že vidíte Dana sekat zahradu a Stelu mu nést pivo, cítíte vůni omamných růží a nechcete, aby jim to mohl kdokoliv pokazit.
Konec byl na mě trochu moc překombinovaný hlavně linka s Daisy a stále nechápu, proč se ho nesnažila kontaktovat a dožít s ním svůj sen.....Ano, vážně mě ten příběh zasáhl :-)
Dočteno a nebylo to jednoduché. Měsíc jsem se snažila pochopit a zpracovat knihu jejíž tvorbě věnovala autorka 10 let. V knize je několik témat, které se snaží autorka popsat a dostat je do okruhu témat, které by měli být více známy. Kdo z nás se ve škole opravdu učil, že komunisti a nacisti vlastně nebyli skoro v ničem rozdílný? Jaké praktiky používali proti svým nepřátelům a co všechno chtěli zničit a co se jim zničit podařilo?
Zároveň je v románu skvěle zpracována problematika víry a žen pohybujících se v církevním světe. Být církevní hodnostář ještě neznamená být šlechetný a ctnostný člověk, v románu je skvěle vystihnut problém církve, že nejen v dobách komunismu šlo především o peníze. Jak již bylo zmíněno pokud by bylo v textu méně odborných faktů a článků ničemu by to nevadilo. To je, ale jen jediná vada na kráse.
Miluju Řím, italskou gastronomii a léto. Kombinace nemohla být lepší, ale stejně mi něco scházelo k dokonalosti. Bylo tam pár hluchých míst a překlad se úplně nepovedl. Will a Lisa jsou sympaťáci a líbil se mi styl psaní, kdy příběh vyprávěli spolu. Pokud si chcete oživit svoje vzpomínky na věčné město nebo se vydat po jeho ulicích poprvé a užít si letní oddychovku - chybu neuděláte.
Nebyla to láska na první čtení, jako s Kultim nebo Lukovem, ale postupně si mě "sluníčko a laskonka" získali, plus sportovní prostřední je moje oblíbené. Některé pasáže byly trochu moc zabořené v emocích, ale to už tak Zatapa má. Každé léto se těším na novou pohádku a tu jsem dostala.