Kuci12 komentáře u knih
Nečekala jsem to, ale příběh Emmy mě oslovil. Normálně nejsem zase tolik nakloněna knížkám, kde je častokrát zmíněno slovo štěstí, cesta, hledání sama sebe a další omílané fráze. Tentokrát mi nic z toho nevadilo a bylo to přirozenou součástí celého příběhu. Při čtení mi došlo spoustu věcí a zjistila, jsem že jsme si s Emmou v podstatě dost podobné. Opravdu si až moc často pokládáme otázky, co ostatní a jak to bude vypadat a co si všichni pomyslí. Tak snad při prvním dešti zjistím, že jsem si alespoň něco odnesla a naučila se tančit.
Čteno v rámci čtenářské výzvy a ano nebýt jí, asi bych tenhle žánr nezvolila. Nejdřív jsem byla úplně mimo a pak jsem měla správný předpoklad, ale nechala jsem se zmást a na konci už vůbec nevěděla, kdo a jak.
Tak nějak jsem čekala víc Brada a ne psychologickou tereapii. Asi je to tím, že v poslední době je mantra být sama sebou a být šťastná, asi moc ohraná. Tohle bylo na mě moc rychlé, chytré a jednoduché. Dvě až tři hloupá přání - upřímně taky, bych si asi přála Brada v posteli, ale opravdového :D .....a najednou ví hlavní hrdinka, co chce a všechno se plní i bez Tomu. Poslání knížky je ok, ale cesta k němu mohla být vtipnější a víc realističtější.
"Člověk je dobrý i zlý." Nic není černé a bílé a těžko říct, jak bychom se zachovali my všichni, kdybychom museli najednou volit, mezi svojí kůží a tím chovat se čestně a spravedlivě. Stačí neudělat nic a už vás semelou kolečka systému a najednou nemáte vlastně jinou možnost než v pudu sebezáchovy zabíjet, zapalovat a ničit lidské osudy. Skoro nikdo to nechtěl a nikdo to neuměl zastavit. Všichni si lžou do kapsy, že oni nejsou ti zlý a že přeci neměli jinou možnost. Chtěli jen přežít a žít svůj život, ale ten mezitím zmizel. Úžasná kniha, která pokládá otázky, aniž by se ptala.
Máme rok 2020 a v učebnicích dějepisu se stále žáci neučí všechny etapy dějin, tak jak se vážně staly. Když budeme měnit historii, změníme tím i naši budoucnost. Autenticita knížky je dána podrobnou přípravou a studiem informací o kterých autorka píše v doslovu. Jde o její prvotinu a já už se moc těším na další.
Zajímaly by mě názory cizinců, kteří čtou tento netradiční průvodce. Já jsem zjistila, kde se vzaly řízky a rohlíky. Význam tvaru vánočky a mazance no a zaujalo mě, jak na ostrovech slaví Den dětí. Čteno v rámci čtenářské výzvy a nekonalo se ani nadšení, ale ani zděšení.
Tak jo, musela jsem kvůli téhle knížce podstoupit několik obětí. Nejdříve jsem pro ni musela do dětského oddělení naší knihovny, které se nachází v posledním patře a vystoupat tolik schodů i s rouškou dalo mé kondici zabrat a zároveň moje hrdost musela snést pohled knihovníka, který nechápal, co pohledává čerstvá 30cátnice v jeho oddělení. Bohužel, to nedopadlo, jako v příběhu a pan knihovník nedosahuje ani zdaleka kvalit pana Reeda, ale jinak své volby nelituju. Bylo to slow a někdy možná až moc anglicky zdvořilé, vychované a nevychované a city lítaly nahoru a dolů, ale bylo to milé. Chtělo by to více takových knihovníků s oříškovýma očima...
Už od přečtení anotace knížky jsem tušila, k čemu bude daný slib směřovat. Začátek byl takový no na mě až mdlý a Alice byla popsána téměř bez jediné chyby. Druhá polovina zlepšila celkový dojem, ale za mě lepší průměr.
Knížka, která vás nemůže nechat lhostejnými. Kapesníčky by měly být součástí balení. Všichni chceme víc, ale pojďme si vážit toho, co máme. Třeba jen toho, se teď nadechnout.....
Nemůžu se ubránit pocitu, že ta knížka měla navíc. Měla výborné téma, které se tak často neobjevuje. Chybělo mi tam trochu intimity mezi hlavními hrdiny a jít trochu víc do hloubky. Jejich vztah byl popsán, nejvíce tím ,že jeho fascinovala její tvář. Což je trochu málo, proč kvůli ní málem zemřel. Konec měl trochu grády, ale tenhle příběh bohužel není z těch, které si budu pamatovat i za rok.
Manželství, která trvá více než 70 let je unikátní a je-li to královské manželství je to téměř neuvěřitelné. Víte, jako malá jsem si přála být princeznou, no kdo by to nechtěl. Ale po přečtení téhle knížky, už jsi tím přáním nejsem tak jistá. Je to podle mě do jisté míry dar i prokletí zároveň. Dětství prožijete se zástupem vychovatelek a učitelů. Rodiče jsou vzdáleným pojmem a internátní školy jsou již na dohled. Na jedné straně máte možnosti poznat celý svět a do jisté míry ho i ovlivnit na druhé straně je před Vámi otevřených tisíc dveří, ale jen jedny do kterých musíte jít. Miliony očí Vás sledují a hodnotí. Při čtení jsem měla občas problém s jmény, kdo je vlastně kdo, a s časovou sousledností. Někdy mi přišlo, že si autorka v něčem protiřečí, ale jinak opravdu zajímavá a poutavá kniha.
Možná je to tím, že začít číst jakýkoliv příběh po knížce Slavík je oříšek, ale nechytlo mě to za srdce, jak mělo. Příběh Marly a Maxe mi až moc připomínal film Listopadová romance a zahrát na mou citlivou strunu nedokázal a věřte mi normálně, to nedá velkou práci. Tu písničku, ale miluju :-)
Snad ještě nikdy jsem neměla takový problém napsat komentář ke knize, jako tu u Slavíka. Přijde mi, že nedokážu dostatečně vyjádřit, jak moc dobrý příběh to je, aniž bych psala klišoidní fráze..... Po přečtení anotace knížky, jsem si v hlavně tak trochu načrtla, o čem to tak asi bude a říkala jsem, že mě nemá moc čím překvapit. Velká chyba, tahle knížka mě prostě dostala.
Vždycky jsem záviděla Arabele a Jiříkovi, že rozumí řeči zvířat a toužila to taky umět. Zejména mě zajímalo, co se honí v hlavě psům. Příběh Gumpa ukazuje, jak těžký život s námi někdy mají. Kolik zloby a krutosti je často obklopuje. Naštěstí ještě existují lidé, kteří dokáží pomoci a bojují s těmi, kteří nemají zábrany a zvířata jsou pro ně zřejmě jen "věci". Pes je součástí našeho života, ale vy jste pro psa celý jeho život. Tak mu dovolme ukázat nám, jak žít.
Podle hodnocení jsem čekala větší průšvih. Lehkce sarkastické vyprávění o hledání pana Darcyho v mobilní seznamovací aplikaci. Stačí dvě až tři sklenky prosecca a máte přečteno.
Druhý příběh z trilogie o bratrech Pierceových, kteří dokáží stavět, renovovat, tvořit, restaurovat ale i zbourat všechny ženské představy i domy. Jejich krása si nezadá s inteligenci a mužský testosteron sálá s každého gesta. Se svým nářadím, dokáží velké věci a jejich um nenechá žádnou ženu klidnou. Protože život je jen náhoda, vždy se v jejich okolí objeví žena, která se možná tak narodila a možná je to Maybelline. Každý z nich má ve skříni několik kostlivců, které nejdříve před sebou tají, ale díky kterým si poté uvědomí, že uhodili hřebíčkem na hlavičku a pokud to jejich domy a postele vydrží, žijí spolu dodnes.
Cilka přežila tolik hrůz a nespravedlností, že si to podle mě nikdo nedokážeme v dnešní zhýčkané době vůbec představit. Nenechala se zlomit, žádným režimem ani vězením. Hodně na mě zapůsobil doslov této knížky, ale v samotném příběhu jsem měla od půlky lehký pocit, že teď už je to jen autorčina fantazie a potřebuje pár stránek zaplnit.
Taková normální italská rodinka........ Asi to bylo tím, že očekávání byla větší než celá knížka, ale pro mě lehké zklamání. Jedno rozhodnutí může rozložit celou rodinu, ale snaha jí zpátky složit může být snad ještě horší.
Jsem fanynka biatlonu a ano i samotného Martina, takže komu se nebude zdát hodnocení objektivní, je to dost možné. Vždycky mě jeho výkon a nadšení fascinovali. Jeho zápal a touha vyhrát brala dech. Teď po přečtení knížky, kdy jsem aspoň částečně mohla poodhalit, kolik času, energie, odříkání a trpělivosti za tím vším stojí, smekám klobouk ještě o něco níže. Koho nebaví biatlon nebude ho bavit asi moc příběh, ale mě přišel krásný. Jak už jsem, ale psala, nejsem moc objektivní :-)
Jeden byt, jedna postel, dva spolubydlící, spoustu vzkazů a do toho pár zamotaných vtahů. On tichý a uzavřený a ona jeho pravý opak. On zadaný a ona těsně po rozchodu. Každý má jiné přání a sny a ani jeden to neplánoval. Najít to, co všichni hledáme přímo ve svém bytě, to je prostě klika. PS. Nemůžu si pomoct, ale byl to i krásný film. Kdyby režisér nechtěl uplatit svoje ego a držel se knížky :-)