Kuci12 komentáře u knih
"Nejsmutnější na zradě, není samotná zrada. Ale fakt, že nikdy nepřichází od nepřátel, ale od člověka, od kterého by jste to nikdy nečekali." Příběh sám o sobě, má pár mezer a hluchých míst. Některé činny jsou dost nelogické a něco je omíláno pořád dokola, ale i když jde o fiktivní příběh, díky za něj, neboť si opět připomene, že hrdinové nebyli jen muži v přední linii, ale i ženy a civilisté, kteří se nebáli postavit zlu.
S láskou tě nenávidím, tak nějak podobně to mám s touhle knihou. Začátek bezva, pak už to na mě bylo moc telenovelní, plné velkých gest, slov a celé to začínalo nabírat až moc nereálných rozměrů. Pak, ale přišel na řadu doslov autorky a ano, zase se to stalo. Moje sentimentální já, které celou knížkou bojovalo s mým reálně pesimistickým já, vyhrálo a to na celé čáře. Joo prostě pořád chci věřit, že se pohádky dějí. Láska vítězí a dobré konce jsou a budou součástí našich světů.
Příběh o životě a to nejen v manželství. O tom, že rozvod ještě neznamená konec a o tom, že někdy nový začátek může vést ke stejnému konci.
"Mateřská láska, ta nezná hranic." Vzali jim všechno, ale lidskost si vzít nenechali. Příběh sám o sobě, je tak neuvěřitelný a silný, že je na šest hvězd. Bohužel, literární zpracování, mě nedokázalo, přesvědčit, jako jiné knihy.
Trochu, jako anglický Kája Mařík a děti z Bullerbynu. Všechny postavy jsou kladné a když ne, po pár stránkách se napraví. Milé, nenáročné, ale bez překvapení.....ok jedině ty husy mě překvapily.
Když jsem začínala číst tuhle knížku, říkala jsem si, to nebude fungovat. Na to už jsem zkrátka trochu "stará", abych tady vzdychala nad příběhem vysokoškoláků, kteří mají ty svoje "problémy"...... a víte vy, co? Ne nejsem stará, ani trochu. Zhruba tak od sté stránky jsem nutně potřebovala číst dál a dál a zároveň si říkala, ať příběh ještě neskončí, protože mi Brepta a pan Arktida budou chybět.
Další vánoční příběh zasazený do prostředí anglického venkova, kdy od začátku všichni víme, jak to dopadne. Musím se přiznat, že tady mi to, ale vůbec nevadilo. Bylo to milé, mělo to nápad a nechyběl ani sníh a dokonce ani moře.
Poslední den roku a poslední téma čtenářské výzvy splněno, ale tohle byla asi ta největší výzva. Ne, že bych neměla ráda poezii, ale sama o sobě bych si knížku básní asi nepůjčila a víte co, jak už to tak chodí, nebylo to špatné a co víc, něco bylo nádherné - "Obláček namodralý tiše se rozplýval. To, co jsme milovali, milovat budem dál."
Normálně nemám s vánočními příběhy problém, čtu je zásadně v ten správný čas a to mě často dojímá i upoutávka na televizí program, když je správně sestříhaná, ale tady to nevyšlo. Korektura knížky byla provedena zřejmě z rychlíku a to snižuje kvalitu samo o sobě. Nad vykáním a tykáním se nikdo zřejmě ani nezamyslel. Příběh není moc objevný, ale to se u vánočních romancí asi ani nečeká, ale tady se mi až na Grace nedostal nikdo blíž k tělu.
Horké kakao, bělostný sníh se snáší na venkovskou krajinu, stromeček září atd. v létě bych dala zřejmě o jednu hvězdu méně, ale teď, teď to bylo, jako pohlazení. Dobře možná, to někdy autorka s popisem krajiny, oblohy, sněhu a interiéru krapet přeháněla, ale v době Vánoc prahne moje dušička po takovémhle cukrkandlu. Od začátku jsem si byla téměř jistá, kdo z dvanácti schůzek zažehne tu jiskru, ale vlastně mi to vůbec nevadilo..... a ten konec, dobře ta deka mě dostala. Jak říkám, jsem o Vánocích vážně sentimentální.
Mě to baví, zatím všechny čtyři díly mě dokázali rozesmát. Jen první díl jsem četla a zbylé jsem si nechala vyprávět od výborné Veroniky Kubařové, jejíž ztvárnění knížete Schwarzenberga v tomto díle bylo skvělé.
Zjistila, jsem že jsem si pořadí audioknih trochu zpřeházela, začala jsem poslední a postupuji k začátku. Ale tak nějak mi to vůbec nevadí. Není to žádné psycho a ztratit se v ději není moc možné. Zatím v každém díle hraje důležitou roli prozac, nechybí ani ořechovka či termín úmrtí pana Spoka jen Josef, byl zatím milý jen v jednom díle a to na tetičku Noru. Při poslechu o Vlně zločinnosti jsem se bavila o malinko více, ale Veronika je pořád skvělá.
Nečteno, ale slyšeno a šlo o vůbec mojí první audioknihu a rozhodně tedy ne poslední. Veronika Khek Kubařová byla skvělá a její pojetí Sonyho a Angeliky nemělo chybu. Poslouchala jsem při práci a několikrát vážně vyprskla nahlas. Takže doporučuji a určitě se těším na další načtenou knihu od Verči.
Kulti je moje srdcovka, nečekaně a dost nelogicky, ale tu knížku miluju. Takže očekávání byla velká a jak to tak chodí, úplně se nenaplnila. Bylo to fajn, ale něco mi chybělo. Každopádně se těším na další knížky od autorky, protože někdy potřebuje moje dospělá dušička pohádku.
Já a paní Třeštíková se tak nějak nemůžeme dostat na stejnou vlnu. Foukneš do pěny je pro mě v pořadí čtvrtá přečtená knížka a já jsem si řekla, že je to poslední šance si porozumět. Zatím, jsem nikdy nechápala, co se lidem líbí na jejích knížkách. Nejde o to, že jsou čtivé, ale o pointu příběhů. Někdy tam nebyla žádná a někdy tam byla jen a jen nevěra. Tahle knížka není čtivá, to fakt ne. Začátek byl za trest, říkala jsem si, že je to prostitutka na útěku nebo totální, ale totální kráva - pardon - na útěku. Poskládat si trochu příběh a co se vlastně stalo mi celkem trvalo. Chtěla jsem, ale vědět jestli pointa změní můj názor. Asi vás to překvapí, protože mě to překvapilo, ale nebylo to tak hrozné. V celkovém kontextu dávám tři a půl bodu s tím, že další knížce šanci dám.
Přečteno za jeden večer po víkendu, kdy jsem sama byla součástí skupiny, která sázela nový les. Ten pocit, kromě toho, že Vás všechno bolí, je úžasný. Máte pocit, že tohle mělo smysl a že jste zanechali malinkatý otisk na té velké, zatím ještě modré planetě, ale kdo ví, co bude stát za sto let......Slovy klasika: “ Kdybych věděl, že zítra bude konec světa, ještě dnes bych šel a zasadil jabloň.“
Terezko, Terezko, jak hodnotit nehodnotitelné. Tohle není knížka tohle jsi ty. Je to tvoje cesta, tvoje pocity, názory, změny a všechno co máš ráda i co tě děsí. Je to, jako vydat svůj osobní deník. Tvoje osobní zpověď. Jde tu o cestování a vlastně ani nejde. Měla jsem při čtení tisíc názorů a myšlenek. Někdy tě chápu a někdy, jsem mimo, ale úplně. Klobouk dolů, za to, co jsi všechno zažila a přežila a hlavně, že jsi se nebála vydat, sama sebe v knížce. Hodně cest a ještě víc návratů. Hvězda navíc, za obálku a grafiku celé knížky.
Kromě rychlého konce, který tak nějak moc násilně a částečně i nelogicky vysvětlil celou záhadu Cadeova zranění, zmizení a bezdomovectví, to nemělo chybu. Ne vždycky se podaří vykreslit chemii a pouto ve vztahu, tak jako tady. Bavilo mě střídání, přítomnosti s minulostí a taky se měnily moje preference, kdy jsou toužila dozvědět se víc z určité doby.
Můj první cestopis a určitě ne poslední. Mělo to vtip, dozvíte se spoustu zajímavých věcí a začnete věřit tomu, že lidé nejsou zlý. Letos mi prázdniny v Evropě díky, celé situaci nevyšly, ale o to víc se těším na ty další. Bavilo mě nejdřív si místa popisovaná Láďou představit a pak, když už jsem měla málem pas a řízek v batohu si je hodit alespoň do Googlu a povečeřet nad obrázky míst, které jsem čtenářsky navštívila.
Taková "stockholmská" detektivka, při které zjistíte, že jsme téměř všichni stejní blbci. Líbílo se mi, jak do sebe příběh začal zapad, jako puzze, což mi na začátku přišlo úplně nemožné. Všechno souvisí se vším a někdy ovlivníte něčí život jen tím, že jdete zrovna po mostě.