kulatina
komentáře u knih
Ztracené dívky z Willowbrooku
Ellen Marie Wiseman
Sugestivně podaný příběh o životě v ústavu pro choromyslné v 70tých letech . Vše čtivě podané, žádná hluchá místa. Na mnoha místech jsem nemohla uvěřit naivitě hlavní hrdinky, poté co jí zavřeli. Se svojí povahou dřiv jednala než myslela, neuměla držet jazyk za zuby a naprosto všechno na každého řekla. Zajímavá literatilura faktu, která mne donutila na wikipedii si o dotyčném ústavu vše přečíst. Rozhodně se mi příběh moc libil.
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Autorka se bravurně popasovala s vykreslením prožívání těžkého života chlapce ve věku 11 do 15 roku. Postupná ztráta blízkých osob kolem něj ho pomalu zoceluje, nakonec jeho kvality jsou vyšší než u vlastniho otce, který v rodině naprosto zklamal. Čtivě napsaný příběh dospívajiciho kluka, který zdánlivě ztratí téměř vše, ale ve skutečnosti má nejvic. Jeho zlaté srdce, láska ke starému člověku, odhodlání a zodpovědnost k životu jsou hodnoty, které posunují hlavniho hrdinu mnohem dál.
Sudičky
Markéta Harasimová
Sugestivně podaný příběh o životě dítěte v rodině s despotickým otcem, životě v závislosti na drogách, vystřízlivění a poučení z vlastnich chyb. Moc hezké.
Vězeňkyně z Teheránu
Márína Nemat
Životní příběh autorky velmi sugestivně popisuje život v 80-90 letech v Íránu, politickou situaci a životy lidí, kteří si dovolili nesouhlasit s režimem. Díkybohu se jí podařilo utéct ze země, a stejně bych se bála, že mě i v Kanadě někdo z nich vystupuje a zničí. Autorka mě donutila, abych si vyhledala, jak to je v Íránu dnes... Moc se to nezměnilo, a člověk si uvědomuje, jaké má štěstí na zemi, ve které se narodil a žije.
Sběratelka sirotků
Ellen Marie Wiseman
Krásný příběh ze začátku 20.století v době největší pandemie ptačí chřipky. Ze začátku mi nesednul styl psaní, (vyprávění bez přímé řeči), jakobych četla čtenářský deník, dokonce jsem se prvnich 40 stran musela do čtení nutit, ale nakonec se příběh rozběhl a nabral spád. V první části knihy je děj zasazen do chudé čtvrti v době největšího zásahu chřipky a siroččince, kde vladly kruté poměry, jakoby všeho zla nebylo dost. Obrat k dobrému v druhé polovině knihy je pro čtenáře jako balzám na duši, vše do sebe zapadne, a očekávaný sťastný konec nedovolí čtenáři knihu odlozit. Krásný příběh, vsechny dějové linky jsou uzavřeny, žádná hluchá mista, vše má logiku a spád.
Prolhané městečko
Diane Chamberlain
Zajímavý příběh probíhající ve dvou dějových liniích, hlavní hrdinky v obou linkách jsou ženy, které zdánlivě nemají nic společného, a až konec příběhu prozradí, jak provázané vlastně byly. Hlavní hrdinou je také obraz, který se táhne oběma ději, a člověk se seznámí i s praktikami malování velkorozměrného obrazu ve čtyřicátých letech a jeho způsoby restaurování v současné době. Čtivě napsaný příběh baví a nenechá čtenáře odpočinout.
Přehlížená holka
Victoria Lynn Hayden
Opět sledování vývoje dítěte, 12tiletá divka, která po odebrání z rodiny prochází různými sociálními zařízeními. Příběh nemá takové napětí, jako v ostatnich knihách Torey. Porovnani socialni péče v Anglii a v Americe je zajímavé. Popis diagnóz poruch dítěte knihu posouvá do odborné literatury, a kniha je vhodná a zajímavá hlavně pro ty, kdo s takovymi dětmi pracují.
Holka, kterou nechtěli
Torey L. Hayden (p)
Výborně. Jako obvykle autorka zdokumentovala svoji terapeutickou práci s narušenými dětmi, tentokrát s devitiletou holčičkou. A stejně jako u ostatních příběhů, jak se traumata z raného dětství projevují v dalším věku dítěte. A jak zdlouhavé a složité je někoho napravit, a to ještě s nejistým výsledkem.
Odpusťte mi
Daniel Palmer
Příběh dvou žen, prvni zajímavý, ten skončí uprostřed knihy, a člověk by rád knihu zavřel, a užíval si dobrý konec. Místo toho plyne druhý příběh, ale proč tak obsáhle, tolik jmen, a tak zdlouhavé, plno hluchých míst, 200 stran a žádný posun, pořád jsem sledovala kdy už bude konec, a nechtělo se mi to ani 10 stran před koncem dočíst.
Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi
Tomáš Morávek
(SPOILER) Kniha určena především vychovatelům v dětských domovech, výchovných ústavech a dalších zařízeních určených pro výchovu dětí bez rodičů. Zde v příbězích dětí je poukazováno na šokující chování personálu k dětem, jehož cilem už dávno přestalo být děti milovat, misto toho mají potřebu je ovládat Žádný zájem o jejich zkušenosti, přání a představy. Chování některého personálu prostě zamrzlo v 80tých letech. Sláva autorovi, že v roli vychovatele příklady takoveho chovani tak pěkně popsal.
Fatwa: život pod hrozbou smrti
Jacky Trevane
Nejsem o moc mladší než autorka. I já studovala v 80tých letech a vedle na stavebce studovali tmaví kluci z Alžíru, Izreale, Íráku. Holky z nich byly celé pryč. Jak jsme záviděly těm, které s nimi dokonce chodily! Umím se vcítit do naivity, navíc za železnou oponou, tehdy žádné informace o cizich zemích, Internet nebyl. Pak vyšla prvni kniha Bez dcerky neodejdu, a druhá Bilá masajka. Oba příběhy stejně. Holky neodolaly, a utekly za svým milým k jeho rodině. Ve všech těchto příbězích je v "přímém přenosu" vykresleno prozření dívek, šok z chování jejich manželů, jakmile se dostali ve vlivu své rodiny - mentality, a šíleně komlikovaný útěk zpět do rodné země. Přesto těchto příběhu není stále dost. Čtěte je a dávejte číst svým dětem a vnoučatům! Diky autorce..
Vzdušné zámky
Jacqueline Wilson
Čtivý příběh z pohledu divky z konce 19.stoleti, která byla odložena do nalezince se četl sám. Zde je názorně popsáno, jak probíhala v té době pěstounská péče, a na druhou stranu organizovaný život v předchůdci dětského doma NALEZINCI.. Ani bych neřekla, že cílová skupina je mládež, ackoliv mám již davno dospělé deti, a další malé v pěstounské péči, pohled zpět na JAK TO BÝVALO KDYSI mne o moc obohatil. Děkuji autorce.
Pro tvoje dobro
Ellen Marie Wiseman
Jak smutný příběh. Velmi čtivý převážně z prostředí cirkusu v 30tých letech. Je zde mnoho krutosti, sama jsem přeskočila pasáž o týrání slonů (asi 30 stran), tohle kdyby autorka vynechala a nechala slony přežít, hodnotila bych 5. Za pouze 4.
Domov je místo, odkud Tě nevyhodí...ani když vyrosteš
Dagmar Zezulová
Kniha je o pěstounce, která ke svým dětem postupně od roku 1997 vzala 3 děvčata do pěstounské péče. Jak se děti vyvíjely, jak rodina žila cca 10 let. Klobouk dolů, jak to zvládala, ale i za manžela, ne každý by to dával. Jsem také pěstounka, vím o co jde, tyhle příběhy jsou důležité.
Horečka
Robin Cook
(SPOILER) Příběh lékaře a jeho nemocné dcery mě bavil do poloviny, dějová linka továrny mě nebavila, nezáživné úseky popisující chod výzkumného ústavu jsem přeskakovala, a konec byl už od půlky předvídatelný. Hodnotím jako průměr, vadí mi i faktické chyby, na obalu knihy divka s hnědými vlasy, v příběhu se popisuje jako černovlasá. (str.255 kdy rodiče přemlouvají divku, aby paruka byla černovlasá, stejna jako jeji vlastni vlasy)
Šok
Robin Cook
(SPOILER) Čtivý příběh, kterému jsem do dvou třetin tleskala, pak obě děvčata udělala zcela nereálné a neuvěřitelné rozhodnuti, nasledovala serie scén, ktere by se v životě prostě stát nemohly, a protože je autorem knihy muž, obě děvčata najednou myslet technicky jako chlapi, a vymýšlet technické tak nereálné postupy, že jsem začala chvili fandit protistraně, že to přece holkám nemůže projít. Vadila mi i přirovnání autora typu "jeji podpadky klapaly jak výstřely automatické zbraně", nebo že se divala do zrcadla a viděla
"své bujné poprsí".
Les v domě
Alena Mornštajnová
(SPOILER) První kniha, kterou doporučuji nečíst. Tedy pro ty, kdo neradi čtou o dlouhodobém psychickém vydírání dítěte. Zde v "přímém přenosu" je vykresleno, jak vzniká v člověku trauma, tedy ztráta citového pouta k nejbližším osobám. Babička ani matka netuší, co to je láska, děda ji zneužívá, dcera (vnučka) je vnímána jako kus hadru. Kniha nemá jediný jasný bod, ani žádnou naději. Jen zlo a zlo. Už bych to nečetla, kdo si s chutí přečte knihu o týrání dítěte? Sama mám holčičku v pěstounské péči, a vím, že šťastné konce existují. Paní autorko, škoda, že jste aspoň na konci trochu štěstí nedala.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Originální, téměř neuvěřitelný příběh dívky, která prožila celý život v bažině, mimo lidskou společnost. Kniha psána ve dvou dějových rovinách, počínaje v cca padesátých letech min. stoleti. První třetina se četla dobře, pak až do konce velmi rozvleklé, mnoho stran soudniho procesu mne nudilo, dlouhé poetické básně o jsem přeskakovala, nutila jsem se knihu dočíst. Přesto dávám dobré hodnocení pro originalitu, a barevné popisy života v krásné přírodě.
Co zbylo z mojí sestry
Nuala Ellwood
Kniha ma 3 části, výpovědi sester. Na straně 140 jsem si prvně uvědomila, že příběh nemá vývoj, pořád jen pocity a vzpomínky novinářky z válečné mise. Za dalsich 100 stran jsem už skoro nemohla číst dál, pořád stejně, pocity zase druhé sestry, žádný vývoj příběhu. Obě ženy sedí v životě na místě, nikam se neposunuly, a bědují. Konečně nastal konec, kdy se objevila menší rychlá zápletka a byla vyřešena. Celkově nuda, denně jsem dokázala přečíst tak 10 stran, pak to bylo stale stejné a sáhla jsem raději po mobilu. Dávám za dvě, že jsem to vůbec dočetla.
Ranhojička
Ricarda Jordan (p)
První dvě třetiny pěkný historický příběh, poslední třetina se vlekla, velmi pomalý vývoj. Vadilo, že ač mají ženy děti, není o nich moc zmiňováno, prostě je předaly do "služby" a už o nich není téměř zmínka.