Kuzzie komentáře u knih
Skvělý, úžasný, čtivý, drsný, smutný, tajuplný až mysteriózní příběh zakládající se částečně na doložitelných skutečnostech. Samozřejmě se autorčina fantazie rozjela na plné obrátky, ale jak by řekl Stephen King- poctivě, tak jak to je správně v beletrii. Občas se mi stane,že když se na nějakou knihu hodně těším,že bývám po přečtení trochu zklamaná, ale tady se i moje vysoká očekávání dokonce předčila. A ohromně mě bavila i ta pro jiné nudná " výzkumná " část. Člověk měl pocit,jak když je svědkem odhalení naprosto jedinečného a jako kdyby pochopil něco, čemu je většině zapovězeno porozumět!
Moc pěkná oddychovka,kterou máte přečtenou za pár přestávek v práci. Pobaví svou ztřeštěností i jazykem a někdy se budete jako já smát nahlas a želet,že jste nezažili,jaké to je, být smetánkou v těch krásných časech před válkou.
Kniha,jež vám dá možnost pochopit i ty,kteří se chovají nesnesitelně. Která funguje lépe, než lecjaká učebnice dějepisu,protože vám dá nahlédnout do kontextu krásným příběhem. Která i přes značný rozsah nenudí, i když ( nebo právě proto že) se realita mísí s imaginací a taková ta osudovost vás přenáší do Jižní Ameriky, do Sto roků samoty a vy čekáte, kde na vás vykoukne jeden José Arcadio či Amaranta.
Naprosto uchvacující. Nemám vůbec co vytknout. Příběh mě chytil hned na začátku a nepustil ani na chvíli. Paní Lednická umně zvolila i jazyk vyprávění a tím ještě umocnila prožitek,ale zároveň ho člověk mohl plynule číst,i když nepochází z téhož kraje a jeho nářečí je mu cizí. A jsem jí velice vděčná za osvětlení mně naprosto neznámé historie. Ono jenom zmínění jména Rothschild mi způsobuje husí kůži, ale pravdu je prostě třeba odhalit.
Klasický Remarque- silný,emotivní,drastický příběh a hodně úvah nad smyslem všeho bytí. Možná,že té filozofie bylo tentokrát na mě až moc, ale možná jsem jenom momentálně moc spokojená, že se nedokážu úplně vcítit do zoufalého člověka. U těchto knih na tom opravdu záleží nejvíc- v jakém rozpoložení je čtete.
Chvilku jsem byla dojatá,chvilku jsem si říkala,že to už je fakt až moc velká blbost. Někdy jsem naprosto souzněla za to někdy jsem té švédské politické korektnosti nemohla přijít na jméno. Takhle už to já s Backmanovýma knížkama mám. Ale mám ho ráda. A tak to je.
Taky bych si přála takového učitele, někoho s věčným úsměvem na tváři a nakažlivou vírou v lidstvo. Člověka jeho slova pohladí po duši protože cítí,že jsou pravdivá. Mír tvojí duši, Morrie!
O něco horší než první díl, ale stále zdařilé. Velké množství zajímavých postav. Dobří dělají chyby a špatní někdy mile překvapí.
Letos první přečtená kniha a hned bych ji pro sebe označila jako knihu roku. Možná je to tím,že detektivky už mě omrzely a že jsem pacient jako vystřižený z návodu: Jak dýchat špatně, ale tolik zajímavých a pro mě nových poznatků,praktických návodů, nečekaných závěrů-tajil se mi dech. (Možná za mé potíže s dýcháním můžou napínavé knihy).O technikách, které jsem znala jsem se dozvěděla historii jejich vzniku, nějaké experimenty vysvětlily proč se děje,co se zdá nemožné,všechno tak krásně odsejpá a člověk hltá stránku za stránkou a klade si na srdce,že od teď bude dělat všechno jinak. Shrnuto podtrženo,pokud hledáte ucelený soubor nejen dechových technik,chcete zlepšit svůj život levným a všem dostupným způsobem a pokud tak jako já milujete knížky tohoto typu,pak by vás tohle dílo nemělo minout!
Přes dva roky mi ležela v polici a nebyl ten správný čas na její přečtení. Ale ten teď právě nastal a opravdu cítím,že jsem nyní připravena vydat se na novou etapu krásného života. Děkuji vesmíre a Louiso:-)
Popravdě jsem zde čekala víc komentářů jako od Lorri( viz níže). Pan Studnička se prezentuje jako v podstatě naprosto dokonalý člověk,dělá všechno správně,s nadšením,všechno zná,co náhodou nezná,to se hned ten den ještě doučí. Docela mi tahle samochvála lezla na nervy,což by jako psycholog možná mohl vědět.
Taky mi přišlo divné,že na obálce knihy má autor pravděpodobně vyfocenou dceru,ale nepadne o ní v celé knize ani zmínka. Zato o synovi ( jak jinak než naprosto dokonalém dítěti) se rozplývá skoro na každé stránce knihy.Skoro to navíc vypadá,že pro děti je důležitý hlavně otec a matka je v rodině prostě jen jako nějaká paní,co se pořád usmívá a je laskavá,ale na výchově se nepodílí.( Žádná zmínka o autorově manželce a jejím podílu na synově pohodě a jejím pohledu na věc?)
Každopádně tahle moje jízlivost je možná jen poraněné ego( stejně jako se nemá chválit jeden sourozenec před druhým,neměl by se extra vyzdvihovat jeden rodič nad jiného). Rozhodně jsem si z knihy hodně odnesla. Sleduju hodně alternativních "výchovných" směrů a často se v nich řeší děti všeobecně a rozdíly pohlaví se stírají. Ačkoliv nejsem úplně přesvědčená,že občasné hraní her s dcerou(viz komentář Lorri) budou mít tak katastrofální důsledky,jak jsem se dočetla, nemyslím si ani,že nemá cenu nic řešit a chovat se k oběma pohlaví stejně. Učit holky radosti a kluky zodpovědnosti mi dává smysl a pana Studničku obdivuju za to,že tak cílevědomě šel za tím,udělat svému synovi dětství šťastné a že to sepsal, abychom i my ostatní mohli o ty naše poklady pečovat smysluplně a neopakovat chyby našich rodičů.
Pokud chcete číst oddechovku, u které se zasmějete a nevadí vám spousta divných vztahů, neuvěřitelně snadno dostupný a nepravděpodobný sex a zkrátka nejste úplný hnidopich nebo to aspoň umíte někdy potlačit tak jako já,tak vám vřele doporučuju si přečíst právě tuhle knihu.
Těžko hledám slova,kterými bych nějak zhodnotila tuto knihu. Moc vysoké litaratury jsem v životě nedočetla,asi na to nejsem dostatečně soustředěná, vzdělaná a intelektuální, neznám ani správnou kompozici knihy,prostě jen umím zhodnotit,jestli se mě kniha nějak dotkla,jestli jsem ji ( snad) pochopila. A Žert mě nadchnul! Tolik otázek jsem si u knihy už dlouho nekladla. Můžu jen obdivovat velikost Milana Kundery. A možná se začít na život dívat malinko jinak..
Tenhle román mě fakt umrtvil :D hrozně jsem se nasmála, plně jsem s tim klukem soucítila, co se týče názoru na učení i na lidi okolo. Snad jen na sestřičku moh bejt vlídnější, pacholek ;)
Průměrná Kingovka. Hezky odvyprávěný příběh,jak to Stephen umí a jak já ho mám ráda,ale zápletka mě zrovna moc nechytla. U horrorových části jsem se nebála a jako celek knihu brala spíš jako takové oddechové čtení- nenadchne neurazí.
Nikdy v životě jsem nedočetla až do konce knihu,co mě tak moc nebavila. Jenže ona vypadala docela tenká a hodila se do výzvy..! Měla jsem aspoň možnost ji číst v různých náladách a situacích,takže nemůžu říct, (jako u některých jiných knih) že jsem jí nedala šanci. Já chápu,že nejsem zrovna čtenář intelektuální literatury a že něco je asi nad můj limit. Jenže tohle vážně bylo největší utrpení. Všechny postavy tak neuvěřitelně citlivé a neustále přemítající nad smrtí. Opravdu hodně mě to štvalo..já nevím,semtam jsem v tom i našla nějakou pravdu,vím, že lidské myšlenky jsou často plné takových kontrastů, především asi ženské myšlenky. Jenže v takové koncentraci, to pro mě prostě bylo k nevydržení. Letošní výzva je pro mě tedy opravdu výzva.
Čteno jako knižní výzva, ačkoliv jsem se jen nechala napálit a po přečtení ji musela z výzvy vyřadit (Kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou). Ale když už jsem knihu číst začala,tak se mi nechtělo přestat a jsem ráda, že se ke mně tenhle příběh dostal.
Asi do půlky jsem byla přesvědčená,že dám průměrné hodnocení. Ale nakonec to byla opravdu působivá kniha. Rozhodně se nebude líbit nikomu,kdo holduje těm klasickým" severským" detektivkám,kde se vyšetřuje zločin rychle, efektivně a až přitaženě za vlasy. U téhle knihy život plyne pomalu,rozvláčně a je jakoby zastřen v takovém mlhavém oparu,asi i umocněn těmi chybějícími uvozovkami. Ale na ty si člověk časem zvykne. Příběh se pomalu vyvíjí,pak rychleji a já neměla až skoro do konce ponětí, jak dopadne. Opravdu výjimečná prvotina.