Květ komentáře u knih
Po hodně dlouhé době jsem se vrátila ke Kingovi a moje nadšení nezná hranic :) Mlha je úžasnou sbírkou jeho povídek a musím říct, že téměř všechny se mi moc líbily. King je přesvědčivý, umí báječně nastolit atmosféru, kterou prostě žijete. Tajemno, duchařina, beznaděj, strach, šílenství, monstra... Užila jsem si to!
První letošní přečtenou knížkou je Šifra, ale k chvalozpěvům na ni se nepřidám. Šifra na mě působí prvoplánově, chce šokovat, počtem obětí, vrahovou zvráceností atd., ale nějak se to na mě míjelo účinkem. Nepravděpodobné a někdy nepochopitelné kroky vyšetřovatelů, neprokreslené, zjednodušené charaktery postav a naprosto "dokonalý" sériový vrah, který mění převleky jak na běžícím páse, dokonale se vyzná v anatomii a s jeho znalostí IT a šifrování si ani kryptografové FBI neví rady... Přiznám se, pro mě to bylo průměrné čtení, ke kterému jsem se musela občas přemlouvat. (2,5*)
Zatím nejobjemnější díl a opět nezklamal. Těšila jsem se na každou stránku, i když mě autor několikrát průběhem děje bodl rovnou do srdce. Západozemí i svět za Zdí, Valyrie, všechno popsáno poutavě a do detailů, všechny části mě baví stejně. Úžasné čtení, seriál sleduju postupně podle přečtených knih, ale nemůže se rovnat knižní předloze.
Uf, na mě to byla silná káva. Do knihy jsem se nemohla začít, popisy násilí a brutálních poprav mi ztěžovaly každou stránku a první polovinou jsem se obtížně prokousávala. Zlom nastal s druhou částí, kdy jsem knížku naopak už nemohla odložit. Výborně napsaný román, krutý, syrový, zohledňující historická fakta, ale jen pro otrlé. Já se budu vzpamatovávat asi ještě dlouho.
Tento román mě nezaujal hned, bojovala jsem chvíli s květnatým stylem i s dějem plynoucím v pomalém tempu, ale čím víc stránek uběhlo, tím se mi kniha líbila víc a víc a nakonec ji hodnotím jako výborné čtení. Příběh hraběte Alexandra Iljiče Rostova, který je bolševiky odsouzen k doživotnímu vězení v hotelu Metropol, nám zprostředkuje dějiny Ruska od dvacátých až do padesátých let minulého století. Je to laskavý, noblesní román s nádechem nostalgie. Kdo má chuť zpomalit a oddechnout si od akčních knih, doporučuji.
Nejnovější Bryndzovka je opět taková, na jaké jsem od autora zvyklá. Jednoduchá, čtivá, odpočinková, nenáročná. S novým týmem vyšetřovatelů nabrala knížka svěží vítr, no a samozřejmě nemůže chybět řádění zvráceného psychopata, jak už to tak v jeho detektivkách bývá. Kdo hledá propracovanou, uvěřitelnou story, ten nechť nechá Bryndzu ladem, já si u jeho knížek ráda odpočinu.
Tato knížka spadá do kategorie ždímačky emocí, dokáže vymáčknout slzy asi i z kamene. Muž, žena, láska, krize..... I když jsem čekala něco trošku jiného, i když pro mě není téma příběhu aktuální, tak mě autorka dostala a čím víc přečtených stránek bylo za mnou, tím víc byl děj pro mě poutavější. Nakonec jsem román přečetla za odpoledne. Kdo chce smutnit, doufat, prožívat okamžiky bláznivě zamilovaných a zároveň s nimi prožívat pád jejich manželství, můžu doporučit.
Lehké, lechtivé, místy vtipné čtení. V knížce se seznámíme s několika manželskými páry, se kterými projdeme cestu od dob jejich mládí, započaté v komunismu, až do dnešní současnosti, kde se román obohatí ještě o osudy jejich dětí. Příjemná oddechovka, čte se samo, pobaví, občas i dojme, na žhavé léto ideál.
Vypůjčila jsem si první díl ze série, pro mě zatím neznámého autora. Knížka mě od začátku chytila, je psaná velice čtivě, po krátkých kapitolách, k hlavní postavě velice rychle přilnete. Děj nabírá spád, je zajímavý, napínavý a to až do konce. Bohužel zhruba od poloviny mi začala vadit nereálnost a nepochopitelnost konání postav, chápu, že kvůli gradaci napětí se občas přitáhne smyčka, ale přišlo mi to přehnané. Jinak to byla dobrá krimi, dám šanci druhému dílu a budu doufat, že spisovatel nebude tolik tlačit na pilu :)
Tak tohle byla pecka! Na začátku dá trošku práci zorientovat se v žargonu hasičů, ale vzadu pomůžou vysvětlivky a potom už se rozjede akce.
Svižný, napínavý děj, naprosto uvěřitelný. Příběh mě úplně pohltil, autor mě přesvědčivě přenesl do podzemí pražského metra po katastrofě a vystavěl strhující drama, které se čte jedním dechem.
Děkuji moc za doporučení obzvláště milému čtenáři, bez něhož by se mi kniha nedostala do ruky, autora vůbec neznám.
Knížka Nalezení je pátým pokračováním série s detektivem Tomášem Volfem. Předchozí díly jsem nečetla, autora jsem vůbec neznala a nevěděla jsem tedy, co čekat. Už po pár stránkách mě děj chytil. Perfektní detektivka z českého prostředí, bez natahování, bez hluchých míst, uvěřitelná, čtivá, odsýpající. Kapitoly oddělené tak, aby čtenář chtěl hned číst další, na závěr kulminace napětí. Bavilo mě to, určitě po Březinovi ještě sáhnu.
Od Poncarové jsem si něco chtěla přečíst už dávno a když se mi do rukou dostala Cyklistka, byla jsem patřičně natěšená. Román je fikcí, ale je vystavěn na postavě skutečné baronky Blanky z roku Battaglia a částečně se opírá o fakta. Děj se odvíjel pomalu, jemně, od Blančina dětství na zámku v Bratronicích. Vyprávění to bylo hezké, čtivé, ale já jsem pořád vyhlížela nějakou tu "bombu," drama, prostě něco, co by naplnilo moje očekávání z celkem vysokých recenzí... Toho se mi nedostalo, ale tak nějak plíživě se mi knížka dostala pod kůži. Postupně se čtení stávalo emotivnější, tíživý osud Blanky při čtení doléhal na city. Nakonec jsem byla s románem spokojená a od autorky si chci přečíst i další knihy.
Po dvou letech jsem se konečně dočkala druhé autorčiny knihy a čekání se vyplatilo. Spící nymfa mě zaujala hned první kapitolou s názvem Konec, po jejímž přečtení se mi zrychlil tep, rozbušilo srdce a já si říkala, no to snad ne... a plná zaujetí jsem musela číst dál. Po naťuknutí konce následuje začátek a rozvíjí se netradiční a zajímavý detektivní příběh. Líbí se mi vykreslení hlavních vyšetřovatelů Battagliové i Mariniho, oba jsem si nesmírně oblíbila, stejně tak novou pomocnici Blancu se Smokym. Děj plyne v klidnějším tempu, autorka nešetří opisy krajiny i vnitřním hloubáním postav. Kdo má rád rychlé a jednoduché thrillery, možná knížkou nebude nadšen, ale já jsem si ji vychutnala s radostí. V závěru mi malinko chybělo ještě něco dovysvětlit, ale odpouštím a budu se těšit na další autorčinu tvorbu.
Laskavé čtení psané jednoduchou formou, které přináší nenápadné ponaučení do života. Skrz kočičí oči poznáváme zcela nenásilně základní principy buddhismu, příběhy vybízí k zamyšlení. Chvíle s touto knížkou jsou zastávkami plnými klidu a naladění se na pozitivní notu. Nenechám si ujít i další díly.
Křížová palba je volným pokračováním Rychlopalby a nezklamala. Stejný břitký humor, originální styl, spousta nadsázky, akce střídá akci. Na konci knížku nelze odložit, napětí skvěle graduje. Autor s vtipem balancuje na hraně reálného, barvité popisy baví, čte se to samo.
Thriller s prvky hororu a pořádná duchařina, tak to je Kořist. Islandská zima, tři příběhy, které se propojují a z každého z nich mrazí. Při čtení večer jsem se bála. Autorka umí vykreslit dusivou, tíživou atmosféru a ve spojení s islandskou divočinou a nehostinným počasím naskakuje husí kůže. Jak příběhy postupují, napětí graduje, závěr je hodně nečekaný. Mně to sedlo, super knížka.
Román podle skutečných událostí, částečně psaný podle biografie. Román o vyznamenané válečné hrdince, o statečné ženě, ženě bojující, o ženě milované a milující. Děj je rozdělen na dvě části, kdy jedna začíná vysazením agentky s krycím názvem Hélène roku 1944 ve Francii, druhá část začíná roku 1936, kdy se započíná love-story novinářky Nancy Wake a Henriho Fiocci. Hélène a Nancy jsou samozřejmě tatáž osoba a oba příběhy se výborně čtou. Konec jsem probrečela.... nevím, co víc říct, silná kniha. Čest její památce.
Sbírka dvaceti povídek od mistra hororu. Jsou rozmanité, některé povedenější jiné méně, ale zaujaly mě asi všechny a rozhodně převažují ty lepší. Vítejte ve světě strachu, vyšinuté lidské mysli a fantaskních bytostí :)
Od Miniera jsem přečetla jednu knihu, která se mi líbila, ale jeho dílo Lucia mě nepotěšilo. První půlku jsem četla takřka bez zájmu, v polovině mě čtení začalo víc bavit, ale celkový dojem to nezachránilo. Na můj vkus moc překombinované, rozkouskované, nevyužitý potenciál námětu. Škoda. (2,5*)
Dcera popela je čtvrtým pokračováním vyšetřovatelské dvojice Marini - Battagliová, škoda, že třetí díl této série v češtině nevyšel... Jelikož jsem si velice oblíbila postavu Teresy, tento román mě chytil za srdce. Příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách, přičemž ho protíná ještě linka ze starověku. Kdo si oblíbil nevšední a neotřelé psaní této autorky, doporučuji. Snad vyjde i chybějící třetí díl, nebo se dočkáme ještě pokračování...