Květ komentáře u knih
Obrovská radost z vydání dalšího dílu a zároveň smutek nad tím, že spisovatelka L. Riley už není mezi námi... zjistila jsem, že v angličtině byl vydán ještě jeden díl, ale poslední část už zřejmě autorka nedopsala. Odpočinkový, krásně napsaný román, bavil mě moc.
Druhý díl Hry o trůny předčil moje očekávání. Jsem nadšená, naprosto jsem se ponořila do děje a vychutnávala si každou stránku. Knížka je prošpikovaná detaily, akcí, emocemi, napětím, moc mě bavila. Těším se na pokračování.
Výborný sci-fi thriller na téma paralelních světů a mnohovesmíru. Čte se jedním dechem, je psán jednoduše pro laickou veřejnost. Knížka vybízí k přemýšlení nad tím jak by se Váš život (a charakter) vyvíjel, kdybyste učinili rozhodnutí, která jste neučinili (a že se možná i jinde paralelně vyvíjí). Moc mě to bavilo.
V dobách, kdy u nás nebyla k mání ještě žádná severská krimi, jsem přečetla desítky jejích knih a pořád se k nim ráda vracím. Knížka (tedy spíš pořádná kniha, má 600 stran) o jejím životě je zrovna tak úžasná jako její detektivky a nesmírně si mě vtáhla. V dnešní době už je to v podstatě sonda do historie a opravdu moc mile a poutavě napsaná. Líbila se mi od první chvíle Agátina dětství, kde popisuje viktoriánskou dobu, přes dospívání, ale i těžké chvíle a válečné časy. Lásky, přátelství, manželství, cesty Orient-expressem a lodí po celém světě, rodinné vztahy, finanční starosti a samozřejmě její inspirace k psaní knih, všechno, co líčila, jsem si moc užívala, ze všeho vyzařovala velká radost ze života. Jsem ráda, že jsem se o ní mohla dozvědět něco víc. Doporučuji.
Knížka Sítě je tvořena třemi příběhy žen, které se ve svém životě potkají s manipulací. Každý z nich mě hodně zasáhl. Dvořáková píše čtivě, reálně, dokáže věrohodně popsat lidské pohnutky, ať už dobré nebo špatné, má skvělý vypravěčský talent a cit pro gradaci děje, její knížky mám moc ráda, i když jsou spíše smutné až depresivní.
Mysteriózní horror, který mě rychle vtáhl do děje, ponurá atmosféra si mě podmanila a brzy mě začala děsit "ta v černém." Stařena, která se objevuje u krajnice... a když fouká vítr z polského Podhalí, stoupá počet nehod, sebevražd a vražd, může se přihodit leccos... První polovina skvělá, konec mi bohužel pokazilo pro mě nadbytečné filosofování.
S hlavní hrdinkou Kristy se svět nemazlil, sama vychovává dospívajícího syna, stará se o těžce nemocného otce a má psychicky náročnou práci ve věznici. Když do jejího života vstoupí pan Božský, zdá se, že se na ni usmálo štěstí. Jenže je to opravdu jenom zdání.... Za zdmi je román na téma domácího násilí, je čtivý, místy lehce rozvláčný. Chyběla mi tam větší hloubka a rozpracování postav i děje, autorka nevyužila úplně potenciál knížky, ale celkový dojem je dobrý. (3,5*)
Od autora jsem zvyklá na thrillery, které odsýpají a ani tento nebyl výjimkou. Příběh odstartuje a od prvních stránek utíká zběsilým tempem, bez hluchých míst. Krátké kapitoly, akce, brutalita, psycho... U Pacienta bych vytkla přílišnou nereálnost některých pasáží (např. s právní zástupkyní), které byly myslím si i zbytečné. Celkový dojem z knížky mám dobrý, líbil se mi závěr. (3,5*)
Krásná, ale těžká četba, četla jsem ji dlouho s přestávkami pro jiné odpočinkovější knížky, přesto ale stojí za to. Překonání prvních sto stránek je pro množství postav s trojslovnými jmény téměř nadlidský výkon, postavy a děje spolu zdánlivě nesouvisí, pak se ale začne vše spojovat a rozvíjí se příběh lidských osudů v náročném období dějin. Román je plný úvah o životě, umění, kultuře i filozofických otázek psaný bohatým jazykem. Nedá se zhltnout jako jednohubka, ale pomalu, pozvolna vychutnávat.
Poslední a taky nejobsáhlejší díl důstojně završil celou trilogii, odehrává se v průběhu šedesátých až osmdesátých let, poslední kapitola je věnována roku 2009. Nejvíc se mi líbila linka v Německu a pak příběh kapely Plum Nellie. Kdybych měla zhodnotit všechny tři díly, tak dvojka byla pro mě srdcovka, pak byl zařadila první část, trojka mi přišla nejslabší. (3,75*)
Druhý díl trilogie století se mi líbil ještě více než první kniha Pád titánů. Zaujal mě opět od prvních stránek a bavil až do konce. Děj se odehrává v letech 1933 až 1949 a obsáhne Evropu, Rusko i Ameriku. Čtivá, poutavá sága, u které jsem občas i zamáčkla slzu. I přes objemnost a množství stran děj plyne svižně a nenudí. Doporučuji.
Skvěle napsaný román, upoutal mě okamžitě a bavil po celou dobu, těšila jsem se na každou stránku. Autor má výborný styl psaní a příběh sám o sobě je velice chytlavý. Drama o životě jedné rodiny, o nadějích a ztrátách, vzestupech a pádech... členy rodiny Goldmanů jsem si nesmírně oblíbila. Doručuji, přečtěte si.
Asi nejobjemnější knížka, co jsem přečetla. Devět set dvacet šest stran dlouhý příběh ze středověké Anglie. Děj se pohybuje v rozpětí let 1135 - 1174 a je napsán poutavě a čtivě. Sledujeme neustálý boj dobra se zlem, střetů církve se světskou mocí, boje o trůn, intrikářské pletichy mocnářů i prostý život venkovanů, příběh o naději, vytrvalosti a odvaze. Nemůžu jinak než dát plný počet.
Emotivní a dramatický příběh otevírá hned několik silných témat jako je vážná nemoc, morálka a etika, rodičovská láska a odpovědnost, rodinné vazby a vztahy. Máme právo využívat druhé dítě na záchranu toho prvního? Co se děje v rodině, kde je denně přítomna hrozba smrti dítěte? Příběh je vyprávěn z mnoha pohledů, ať už matčina, otce i sourozenců. Kniha vyzývá k přemýšlení nad tím, co je správné a co ne a i přes vážný obsah je psána velice čtivou formou.
Tady oproti prvnímu dílu Na dně autorka řádně přitlačila na pilu. Nervy drásající, napínavé, místy opravdu drsné a ostré jako břitva. Adrenalin po celou dobu čtení zaručen. Super!
Selfies je moje první přečtená knížka od Olsena, oddělení Q znám ale z filmových zpracování jeho děl. Autor píše skvěle, nenudí, umí dávkovat napětí i humor. Stránky mi ubíhaly pod rukama, bavila jsem se.
Výborné, výborné, výborné, tomuhle říkám skvělé čtení, jsem nadšená! Od první stránky mě děj chytil a nepustil, i když je knížka pořádný macek o téměř šesti stech stranách. Žádná hluchá místa, přiměřeně dávkované napětí, výborně vykreslené postavy, skvělý čtenářský zážitek. Můžu jen doporučit, tenhle příběh by si žádný milovník detektivek neměl nechat ujít.
Moje první setkání s autorkou, která je někdy nazývána jako novodobá Agatha Christie. Agathiny knížky miluju, takže jsem na L. Penny byla zvědavá. Začala jsem zřejmě skoro od konce, detektivka Kudy vchází světlo, která mě upoutala nádhernou obálkou, už je několikátá v řadě. Nejdřív jsem se teda zorientovávala v postavách, poznávala kdo je kdo atd. Možná i díky tomu mi první část knihy připadala mírně rozvleklá. Postupně ale příběh získává na zajímavosti a v poslední třetině knihy spisovatelka rozjede takovou parádu, že knížku není možné odložit a musíte ji dočíst. Byla jsem napjatá jak struna očekáváním, co bude dál a celkem na mě dýchl i strach. Určitě by bylo lepší číst knížky popořadě, děj se občas vracel k věcem minulým, které jsem neznala, ale i tak jsem si knížku vychutnala a líbila se mi, jsem spokojená.
V Pláňatech jde autorka zase na dřeň. Depresivní čtení, bolavé, plné lidského zklamání a selhání. Pláňata jsou etapou jedné vesnické rodiny počínající v roce 1985, končící 2020. Dvořáková umí vtáhnout do děje, skvěle vykreslí prostředí doby za socialismu i dnešní, věrohodně vypráví příběh ze tří úhlů pohledu, v tomto případě dcery, matky a otce. Jako i z jiných jejích knih i z této mě mrazilo. Přehlídka maloměšťáctví, přízemnosti, zbabělosti... velmi smutná kniha.
Román Tři je druhou knihou, kterou jsem od autorky četla a musím říct, že její tvorba se rozhodně vymyká průměru. Témata, která ve svých knihách zpracovává, ve mně ještě dlouho rezonují. Není to lehké čtení svým obsahem, ale čte se snadno, stylisticky je výborný. Nevšední, skvělá kniha pro náročnější čtenáře.