L.Helena komentáře u knih
Hodně těžká knížka. Jak svým námětem, tak i způsobem zpracování. Upřímně, závidím čtenářům, kteří tady píšou, jak se do knihy začetli a doslova hltali stránku za stránkou. Mně teda ten styl psaní vůbec nesedl a byla to doslova dřina přečíst knihu až do konce. Podrobné popisy prostředí, ty ale byly takové nějaké kostrbaté, že se mi stejně v představách ono prostředí nevybavovalo. I samotný děj byl popisován tak nějak neosobně. Úplně mi chyběly širší dějové souvislosti. Vždy, když Martin provedl některý ze svých zvrácených kousků, tak to prostě přišlo jakoby z ničeho nic, zkrátka žádné jeho myšlenkové pochody nebo náznak motivace jeho patologického chování.
Tři hvězdičky dávám spíš za odvahu pustit se do nekonvenčního tématu.
Knížka nemá žádnou dramatickou zápletku, napětí, konflikty... Jde prostě o úsměvný popis rodinného života se všemi jeho drobnými peripetiemi, které však v konečném důsledku jsou právě těmi opravdovými radostmi, jež tuto rodinu vykreslují jako pohodové místo k životu.
Příjemné odpočinkové čtení.
Málokterá kniha dokáže takhle chytnout už od samotného začátku. Postupně jakoby to napětí trochu ubývalo na síle, ale pořád se to moc dobře četlo. Závěr se trochu dal tušit, i když některé pasáže jsem musela číst opakovaně, něž mi to docvaklo.
Poměrně zajímavý příběh, ale zpracování zejména první půlky bylo docela nudné. Trochu víc čtivé to začalo být teprve od momentu, kdy do příběhu vstoupila Rachel.
Docela nekonvenční kniha, jejímž vypravěčem je osoba v kómatu. Oceňuji odvahu vůbec takto pojatou knihu stvořit, navíc, pokud se jedná o prvotinu. Navzdory tomu, že se vše odehrává v nemocničním pokoji, je poslední cca třetina celkem dramatická. První dvě třetiny jsou spíš myšlenkové návraty vypravěče do minulosti, někdy více, jindy méně poutavé. Asi by mě kniha víc chytla, kdyby to drama nastoupilo dřív, možná bych pak i s větším zaujetím četla ty vzpomínkové pasáže. Ale za přečtení stojí.
Dobrý příběh, současnost provázaná s minulostí, ale stejně mi to přišlo takové "jalové". Rozhodně jsem při čtení nezažívala nějaké napětí nebo strach o osud hlavní hrdinky či jiných postav.
No, já nevím...
MOŽNÝ SPOILER:
Bezesporu se to dobře četlo, bylo to zajímavé, místy až tajemné, ale nějak jsem čekala, že se víc dozvíme, z čeho Hannino chování pramení, jak s ní pracovali odborníci v zařízení apod. Taky jsem myslela, že autorka v poděkování vysvětlí, zda se inspirovala nějakým skutečným případem, ale vzhledem k tomu, že zde chybí poděkování jakémukoli odborníkovi z psychologie, psychiatrie či nějakého příbuzného oboru, tak to vypadá, že je to vše jen literární fikce a spíš by kniha tedy měla být zařazena do kategorie hororů než mezi romány a thrillery.
Číst se to dalo, ale celá druhá část mi přišla jako přešlapování na místě. Omílaly se zde stejné záležitosti pořád dokola a děj se nikam neposouval, nebo jen minimálně. A taky bylo dost přematrjoškováno, přišlo mi to až otravné.
Třetí část již byla lepší, ačkoli se rozuzlení dalo tušit ještě před samotným odhalením pravdy.
Předchozí dvě knihy se mi líbily víc.
Jo, to je přesně ten druh thrilleru, jaký mě baví. Úžasně čtivé od začátku až do konce, jedna dějová linie, žádné zbytečné postavy. Jen dokonale vykreslený příběh, napínavý děj, smysluplné dialogy, krátké vygradované kapitoly... Prostě vás to nutí číst pořád dál a dál, a i když musíte knížku odložit a pak se k ní vrátíte, tak se ihned zase začtete a úplně vás to pohltí.
Snad vyjdou v češtině i ostatní autorovy knihy.
Myslela jsem, že to bude víc o pátrání po zmizelém dítěti, ale byla to spíš taková sladkobolná romantika. I když teda taky dobrá... Pokračování si určitě přečtu.
Ve srovnání s prvním dílem je toto naprostý propadák. Příliš mnoho postav, dějových linií, nezajímavých pasáží..., takže ve výsledku hrozně chaotické. Vůbec mě to nevtáhlo, několikrát jsem se přistihla, že čtu a přitom vlastně ani nevím o čem. Opravdu to je od stejného autora???
Podle mě jedna z těch slabších z této řady. Bylo rozehráno hodně případů a dějových linií, i když bylo jasné, že se to někdy později musí protnout, ale díky tomu jsem se dlouho nemohla pořádně začíst. To pravé napětí přišlo až tak na posledních sto stranách.
Po minulé knize Povídej, co vidíš, kdy jsem do hodnocení psala, že autorka již vyčerpala svůj potenciál, jsem k této přistupovala s určitou skepsí. Musím se autorce omluvit, protože nyní ji Špatná dcera zase vyšvihla mezi mé oblíbenkyně. Dobrý příběh, hezky vykreslené postavy, čtivé, napínavé. Knížku jsem si opravdu užila a doslova jsem se těšila na každou chvilku, kdy ji zase budu číst.
SPOILER?
Kdo se teprve na Špatnou dceru chystáte, raději teď nečtěte dál.
Někde v půlce knihy mi hlavou bleskla myšlenka, kdo by za tím vším mohl stát. Sice jsem tomu moc nechtěla věřit, ale sem tam v knize byla nějaká zmínka, která tu mou myšlenku přiživila. No, a nakonec to tak opravdu bylo!
Hodně dobrý námět, prostředí, zápletka..., zpracování však už poněkud horší. Čekala jsem pořádné napětí od začátku až do konce, ale místy jsem se vyloženě nudila. Číst se to dalo, ale fakt jsem čekala něco víc.
První půlku jsem doslova hltala. Pak jakoby knížka místy ztrácela napětí, ale přesto byla pořád hodně čtivá a já jsem byla dlouho na pochybách co přesně a jak se to vlastně stalo.
Těším se na autorčinu další knihu Dítě.
Takové laskavé připomenutí toho, že si i z obyčejných okamžiků můžeme udělat příjemné chvilky.
Protože jsem před nedávnem četla druhý díl, tak jsem teď věděla, do čeho jdu. A opět jsem se skvěle pobavila.
Nebavilo mě to, do čtení jsem se musela vyloženě nutit. Přitom podle anotace by to mohl být docela zajímavý příběh. Spousta nicneříkajících pasáží a dialogů, sem tam nějaký záblesk zajímavého úryvku, ale to mi nevynahradilo celkový dojem z knihy. U čtení jsem vydržela jen proto, že zatím má kniha vesměs velmi kladná hodnocení, tak jsem byla zvědavá, kdy to začne být to pravé ořechové… Nezačalo…
Hodně dobrý psychothriller. Napínavý, čtivý, nepředvídatelný. Napadaly mě různé teorie, co se asi stalo, ale to, jak to nakonec vše bylo, bych teda vůbec nečekala.
Malá výtka k dopisům - myslím, že jejich styl neodpovídal věku dítěte, které je psalo. Ale to je jen muška na jinak skvělé knize.