Ladis777
komentáře u knih
Bílá místa našich dějin
Jan Bauer
Takové opakování dějepisu s trochou nadsázky a fantazie - někde je jí popuštěna uzda víc, někde míň. Není to nic moc, ale čekal jsem to dle varování mnohem horší.
Bob a Bobek
Pavel Šrut
Výběr příběhů do knihy je dobrý, hlavní slabinou asi je grafická úprava - dost překlepů a typografických chyb. A pochopitelně tam nejsou všechny příběh, které známe z večerníčků.
Vánoční pohádka
Daniela Krolupperová
Ve srovnání s Vánoční tramvají je to mnohem povedenější čtení. Má to zápletku, nápad, i když závěr je poněkud odbytý. Náboženská problematika, která se tam najednou vyloupne, je pobraná poněkud svérázně, ale budiž. Zase tomu nechybí to, co dítě většinou chce - vítězství dobra nad zlem, jednoznačné povahy a tak.
Justýnka a asistenční jednorožec
Kateřina Pantovič
Konečně kniha pro děti, která z nich nedělá debily, nesnaží se o "jednoduchý jazyk", protože jsou malí, tak pro ně budeme psát jak pro debily, příběh je promyšlený, nesnaží se do sebe uměle narvat všechnu bolest světa apod. Za mě díky moc.
Il divino Boemo - božský Čech Josef Mysliveček
Sonja Špálová
Docela se mi to líbilo, otravné byly patetické pasáže a to idealizování postavy, ale jinak dobré.
Kolej Today
Martina Doležalová
Po knize jsem sáhl mimo všechny knižní plány, ale nelituju. Prvotina se trochu nezapře, ale většinu povídek autorka promyslela a docela zajímavě propojila s jinými, jak to známé třeba v Amores perros, i když tady jednodušeji. Pravda, některé příběhy jsou uvěřitelnější, jiné méně, avšak celkový dojem je veskrze pozitivní. Prostor povídek je vykreslený perfektně, jako Pražan jsem na kolejích pobýval jenom na návštěvách, ale ta atmosféra (v kladném i záporném smyslu), jak ji vnímá i host kolejí, je velice autentická.
Narušení
Susanna Kaysen
Kniha je taková o ničem. Autorka reflektuje svoje vzpomínky na pobyt v blázinci a pak nějak tak analyzuje svoji diagnózu. To, čemu se dá říct příběh, je sled převážně povrchních obrazů, připadá mi, jako by to byl nějaký stupeň její nové terapie. Rozhodně knihu ještě víc snižuje mizerný překlad a chyby (které způsobila spíš asi překladatelka). Kdyby kniha nevyšla, nejspíš by se naprosto nic nestalo, nicméně možná někomu pomůže v hledání svého psychického problému, i když nejspíš ani to ne.
Dveře do léta
Robert A. Heinlein
Kniha nenadchla, první polovina mě přímo nudila, od druhé poloviny, kdy to začalo připomínat Zítra vstanu a opařím se čajem, jsem spíš kroutil hlavou a přemýšlel, jestli to je myšleno vážně, nebo je to parodie na SCI-FI.
Vražda ve společnosti Consus
Václav Erben
Nuda. Mizerně napsané dialogy, mizerně vymyšlená zápletka i část postav. Po několikáté detektivce od českých autorů konstatuji, že žánr detektivky prostě neumíme napsat.
Bílá komnata
Vojtěch Matocha
První dva díly Prašiny se mi hodně líbily, takže jsem se těšil na třetí... No, bohužel, třetí díl nápadů a napětí prvních dvou nedosahuje. Na rozdíl od prvních dvou dílů se postavy chovají víc jak děti, spousta subtémat je nedořešená a nevysvětlená, neměl jsem problém četbu přerušit (zatímco první dva díly jsem přečetl jedním dechem). Celkové zakončení je takové uspěchané, je vidět, že se s ní autor už prostě chce rozloučit, ale konec už se na můj vkus příliš blíží červené knihovně. Zatímco v prvních dvou knihách bych autorovi věřil každou stránku, tady bych o přesvědčivosti textu si dovolil pochybovat. No, nejsem cílová skupina, vím, snad mládež potěší mnohem víc.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
Konečně jsem si přečetl klasiku Lustiga. No, spíš pročetl, kniha mě prostě neoslovila. Rozhodně jsem nenašel to, co by ji řadilo mezi přední knihy literatury dvacátého století.
Muzikantská Liduška
Vítězslav Hálek
Po knize jsem sáhl po letech kvůli čtenářské výzvě. Musím říct, že zpětně mě nakonec zaujaly povídky snad víc, než když jsem některé musel číst na fakultě a předtím na střední škole. Příběhy jsou celkem nosné, rozhodně v nich Hálek leccos vykreslil velice pěkně, pravda, leccos je trochu překombinované nebo schematické, ale jsem spokojený.
A nakonec Vánoce
Petr Šabach
Po knize jsem sáhl, protože jsem si chtěl rozšířit čtenářskou zkušenost se Šabachem a kniha mě docela potěšila. Vtip, nadsázka, sarkazmus, příjemně otevřený konec.
Ryzlink ostrý jako nůž
Věra Fojtová
Zápletka slušná, ale ty postavy a tím pádem i dialogy jsou strašně ploché a papírové.
Tonda, Slávka a kouzelné světlo
Jana Šrámková
Tak nevím. Nápady to má, o tom žádná. Nemá to styl. Respektive mi to připadá, jak když se na LA všichni naučili psát jedním modelem - hrdina něčím vyčnívá, má problémy, které neustále řeší, najde chápajícího kamaráda, píše se to z jeho pohledu a rádoby dětským jazykem... Nemůžu si pomoct, na každé stránce jsem si vzpomněl na Holubovu Matyldu, ta je ale dost výrazně vtipná. Takhle se to umění ale opravdu nikam neposune.
Konec je tak zamotaný, že si sice můžu stokrát říct, že je na čtenáři, aby si závěry dotvořil, ale dětská literatura to takhle mít nemá.
Místo v srdci
Jean Stone
(SPOILER) Tak pozitivní je, že se to celkem dobře četlo, překlad byl kloudný, až na jedno "vyděl" to ani nervalo oči co do chyb. Horší byl obsah. Takový soubor neuvěřitelně neuvěřitelných příhod, většina dost předvídatelných, že si čtenář říká: "Proboha, že to tam nedá, že ne." Celý ten příběh o mrtvých utajených bratrech, matkách neschopných se vyznat ve svých dcerách a najít si k nim cestu, konzervativní atmosféře ostrova a já nevím, čeho všeho ještě, je prostě koláž neuvěřitelně zamotaných jednoduchých příběhů, že to člověka až mrzí. A když dosáhne konce, naskočí mu asi jediná otázka: "Co proboha bude ta ufňukaná ženská na tom ostrově dělat?" Překvapivě jsme ušetřeni velkého množství milostných scén a romantických vyznání, to je (opravdu překvapivě, protože to mě na začátku děsilo, že mě čeká) asi tak třetí čtvrtá kolej díla. Takže jsou sice mizerně napsané a nudné, ale aspoň krátké. Nebýt čtenářské výzvy, asi bych po téhle knize nesahal, ale zase musím říct, že pro rozšíření obzorů... budiž.
Obětní kámen
Jana Štroblová
Název zní slibně, to ano, ale jinak nuda, nuda, nuda. Do romaneta to má asi tak daleko jako z Prahy na Aljašku, kniha má prezentovat rádoby tradiční vztahy na vesnici a tradičně se nakonec jeví, že jsou tam všichni vyšinutí. Do toho se ale motá tu a tam uměle a zjevně povinně napasované, jak se za toho socíku mají všichni dobře (naštěstí je tam toho málo, tu a tam věta) a jak ta církev je strašná. Úvod mi nějak nedával vůbec smysl, jak došlo k vraždě, taky ne. Ani mi není úplně jasné, jak by mohl vrah vraždu provést vzhledem ke své konstituci. Hlavní hrdina coby studující psychologii se jeví jako psychologický nekňuba. Prostě dočetl jsem to, ale celkem mi bylo líto takhle neumně zpracovaného tématu, které by mělo potenciál.
Zlaté stíny
Adolf Branald
Na knihu jsem se chystal delší dobu, protože mě M. Zieglerová zajímala a hlavně mě zajímal Branald, protože jsem se mu nějak dlouho vyhýbal. Kniha je beletrizované životopisné vyprávění, dostatečně realistické, dostatečně romantické, jako zápor bych viděl takovou zbytečnou mnohomluvnost. Do hry vstupuje spousta skutečných osob, o jejichž existenci jsem nějak neměl ani páru, ale aspoň něco byť subjektivizované k operetě a konce století jsem se asi dozvěděl. Postavy jsou idealizované, takže tam asi nikdo kromě redaktora Kučery nevyvolává velkou antipatii, ale ani moc velkou sympatii.
Tajné kouzlo
Linda Chapman
Další přečtený díl. Jen se obávám, jestli to dál už nezačne být moc na jedno brdo.
