LadyCharlene komentáře u knih

Vzhledem k tomu, že pracuji v knihovně, byla jsem na tuto pohádkovou knížku velmi zvědavá. Nejvíc se mi líbily pohádky s poučením jak se správně chovat k vypůjčeným knížkám, na můj vkus jich ale bylo trochu málo. Ze zkušenosti totiž vím, že "návod" by bohužel potřebovala i spousta dospělých čtenářů. Docela mě pobavila pohádka o spaní v knihovně, nejsem si jistá, že by se dětem mělo předkládat, že nové knížky do knihovny pořizuje skřítek a byla jsem trošku zmatená z toho "poloautomatizovaného knihovního systému" hned ve druhé pohádce - výpůjčky se do čtenářského průkazu už dlouho nezapisují a pochybuji, že se jednalo o malou vesnickou knihovničku. A v pohádce o čarodějnici jsem se pobavila nad tím, jak jedna jediná knihovnice dokázala během pár chvil zjistit, co přesně z knihovny zmizelo. Takhle rychlá revize by se mi také líbila. :D
Této knize se však nedá vytknout, že má snahu přiblížit dětem knihovny, vzbudit v nich zájem a lásku ke knížkám a nastínit jim, jak se ke knihám chovat a dle předešlých komentářů se očividně samy děti domáhají podrobnějších informací, což je pro dětskou knihu vítězstvím.

2 27.03.2020

Nádherné, úsměvné a dojemné... Byl to takový road trip po Japonsku s hořkosladkým koncem. Už od začátku mi bylo jasné proč Saturo svému parťákovi hledá nový domov. Postupně se o Saturovi dozvídáme podrobnosti jeho života a vytváříme si k němu pouto a Nanu musíte milovat od prvního setkání.
Jsem ráda, že jsem tuto knihu přečetla se svou kočičí kamarádkou po boku. Čistá duše, radost z všedních maličkostí a optimismus je klíčem ke štěstí. Děkuji Satoru, žes nám to ukázal.

8 25.03.2020

Velmi krásná knížka, tolik bolesti, radosti, lásky, štěstí může pocítit jen čistá dušička bezbranného zvířátka. Tohle by si měli přečíst všichni, kteří tvrdí, že pes patří do boudy, do kotce. Kromě nádherného příběhu o houževnatém pejskovi autor čtenáři nastiňuje různé problémy jako útulky a množírny. O těchto tématech by se mělo více mluvit, lidé by neměli být slepí k osudům těch, kteří milují celým svým srdcem a věří nám celou svou duší. A nemluvím jen o pejscích. Tahle kniha mě opravdu dojala, alespoň nekanuly jen slzy smutku.

18 08.03.2020

K úplnému vychotnání knihy opravdu potřebujete znát díla a kontext doby parodovaných autorů. I přesto jsem si některé povídky opravdu užila. Můj syn václav Havel, Nebezpečné známosti nebo Love story se opravdu moc líbily. Navíc se musí nechat, že Viewegh napodobil různé styly různých autorů a skutečně se mu to povedlo. Možná nás autor svými variacemi i láká k přečtení původních děl.

5 04.03.2020

Tak, nebýt toho konce... Pravdou je, že než se skutečně začne "něco dít", musíte se dostat za polovinu knihy, ale dobře, je to o politice, získávání moci, nemůže to na nás autor vybafnout hned, že? Na můj vkus až moc postav, ale dobře, to se dá také přejít, jsou to prostě příběhy různých lidí, na něž má vzestup hlavního protagonisty vliv... Téma je skutečně zajímavé, zvlášť dnes, kdy média ovládají veřejné mínění, sociální sítě se stávají nástrojem manipulace a a společnost je čím dál víc nas*aná. Nevyčetla bych ani osudy hlavních postav.... ale co posledních pět stran? Co to sakra bylo? Poučení pro čtenáře? Tak pokud knihu četl průměrně inteligentní člověk, tak musel mít husinu celých 400 stran. Nebýt toho duchovního konce, dala bych 4. Pravdou je, že hlavní myšlenka na mě opravdu zapůsobila... co se může stát s naší společností, pokud bude pokračovat ve svém smýšlení? Ve své hysterii? Ve své neochotě znát pravdu, nepohodlnou pravdu, složitá fakta, namísto jednoduché a uspokojivé lži?

2 01.03.2020

Ani nevím, kam tuhle knihu zařadit, na knihu pro děti tam bylo strašně moc vulgarismů, na knihu pro dospělé to bylo napsané tak pitomě, že vás ten jazyk od půlky knihy začal ubíjet. Děj neměl žádnou dynamiku, gradaci. Připadalo mi, že autorka měla stanovený určitý počet stránek, tak psala, psala, natahovala to a stránku před limitem zjistila, že to musí nějakým způsobem ukončit. Nepochopila jsem záměr. Upřímně jsem byla zvědavější na matčiny kapitolky, bylo zajímavé poznat oba pohledy. Líbily se mi odstavečky z pohledu vran a konec byl tak pěkně poetický... Ale příběh se mě nedotknul.

16 22.02.2020

Jak tuto knihu hodnotit? Z grafické stránky nelze nic vytknout. Vzhledem k tomu, že neznám žádný kontext této knihy, až na to, že PewPiePie je youtuber, hodnotím čistě z pohledu mojí interpretace knihy.
Takže z mého hlediska je kniha jakousi parodií na "srdceryvné" citáty, se kterými se každý den potýkáme na sociálních sítích, a ano občas bych jejich šiřitelům hodila kachnu na hlavu :D (?). Nápad je to dobrý, bohužel ke konci se citáty začaly opakovat a jeden protiřečil celé atmosféře knihy. Když si člověk v knize jednou přečte, že je ošklivý, hloupý a nemá kamarády, dobře, jde to, ale vidět něco takového třikrát po sobě? Jako zabití času při načítání hry je to ideální kniha. Něco mě pobavilo, u něčeho jsem si říkala, co to mělo být a u něčeho jsem jen pokrčila rameny. Ovšem jeden jediný citát se mě opravdu dotknul a nejspíš si ho budu pamatovat: Za nic se nestyď, leda za to šílené emo období. :D A ano, PewDiePie, stydím. :D

Kniha plná lidských osudů, vzpomínek, trápení ale i štěstí. Celou dobu na mě dýchala atmosféra magické Prahy. U některých příběhu mi bylo úzko, u jiných jsem se zasmála a některé útržky jsem nechápala, hlavně ty s dětmi. Možná nechtíc, ale autor čtenáři ukázal mimo jiné jak jednoduše může člověk skončit na ulici. Starší lidé většinou vzpomínali na své dětství, na válku, socialismus, zemřelé partnery, mladí mluvili o budoucnosti, studiu a cestování. U této knížky se zamyslíte nad svým životem, ta kvantita lidských příběhů vás k tomu donutí. Jak se říká 100 lidí, 100 chutí a 100 způsobů vyrovnání se se svým životem. Jeden starý pán by bez svých vzpomínek ztratil smysl bytí, jiná stará paní žije z prostých všedních radostí. Moc se mi líbil příběh bezdomovce, který se zabydlel v parku, o který pečuje, jako by to byl jeho vlastní dům, domov... Praha je krásná a denně se tam odehrává tisíce příběhů, které nikdo nevypráví, škoda, že blog už nefunguje... Po "Ostravakovi" byla toto opravdu procítěná a okouzlující exkurze do našeho hlavního města.

4 16.01.2020

Velmi bolestné čtení. Příběh sice byl zkrácený, ale na mě to působilo jako kdyby Frida seděla naproti mě a vyprávěla mi o svém životě. Frida byla vlastně taková "rocková hvězda" - život plný alkoholu, cigaret, milostných vzplanutí a umění. Bezesporu to byla obdivuhodná žena, jejíž život by jen tak každý nezvládl. Ilustrace byly nádherné, odpovídaly textu, trochu mě štval ten deníkový font, ne opravdu, to nemají nakladatelé jiné ozdobné fonty? z vypadá jako p, v jako u... Ne vážně, tohle jediné bych knize vytkla.

5 08.01.2020

Zvláštní číst tuto knihu hned po Ziburových 40 dnech do Jeruzaléma... Nicméně líbilo se mi, že se autorka poctivě do hloubky věnuje jednomu případu, který nám vypráví sami hlavní aktéři. Do teď nemohu pochopit, jak se něco podobného mohlo stát v poměrně moderní rodině. Rozhodně vás kniha donutí přemýšlet hlouběji... Je až mrazivé, kam dokážou společenské tlaky dohnat člověka.

4 05.01.2020

Cesta do hlubin introvertovy duše. Vesměs to bylo velmi vtipné počtení, zvlášť když vám autorka mluví z duše, jako by mě znala. Ale objevily se tam i smutné chvilky, musím přiznat, že ty mě tolik nezaujaly. Na druhou stranu nám autorka vypráví svůj životní příběh a ke konci se to zase ubralo správným směrem. Strašně moc se mi líbily ilustrace a možná si knížku i koupím, protože až to na mě zase dopadne, budu u sebe mít knihu, která mi rozumí.

11 04.01.2020

Dlouho jsem diář nepoužívala, nedávno jsem četla P. S., a ihned mě zaujal i tento diář. Lela prostě umí. :) Tak uvidíme, co všechno za rok do diáře nasbírám.

Bylo to takové oddechové dojemné a hloubavé čtení pro ženy 35+. První půlka se četla snadno, ale ta druhá se o poznání zpomalila. Skutečně je tam opakování myšlenek a témat. Ale neěkteré kapitoly jsem si užila, třeba prázdniny na chatě, první výlet do Paříže nebo kapitolu o sportu, či dovolenou u moře. :D Aňa se nám ukázala z osobnější stránky, musím tedy podotknout, že jako karlovarák jsem se u kapitoly o MFF moc nepobavila... Nádherné ilustrace a jako čtení pro unavenou ženu je to dokonalé.

4 18.12.2019

Ještě, že ta kniha byla tak útlá... Paradoxně mě ke konci "životní" události "Ostravaka Ostravskeho" docela zajímaly, ale můj šálek kávy to nebyl. Humor primitivní, stavba vět na úrovni malého dítěte a hlavní postava inteligencí moc neoplývala. Osobně jsem ráda, že nebydlím v Ostravě, protože pokud se tam takhle mluví běžně, tak bych se nejspíš nedomluvila. Musím uznat, že bylo zajímavé knihu číst v roce 2019, Snowboarďáci v kině, technické vymoženosti v podobě dvd přehrávačů a obří sleva v Carrefouru, bohužel u nás nebyl, ale právě tato kapitola mě pobavila nejvíc.
Každopádně jsem ráda, že jedno políčko ve výzvě mám odškrtnuté, a už se k příběhům tohoto netradičního bloggera nevrátím.

6 04.12.2019

To je tak moc procítěný a smutný příběh. Jako bych na studené pařížské ulici prostoupené mlhou sama stála. Až na to, že se mi zdálo, že se na lásku až pateticky tlačí a jazyk byl trošičku hůře stravitelný, nemám co vytknout.

6 29.11.2019

Opravdu zábavné počteníčko. Nicméně pro malé děti to nebude a poučení jsem v tom také nenašla. Možná bych to brala jako pohádku pro dospělé, kteří už vědí, jak se věci mají. Rozhodně stojí za přečtení, a já se nemůžu dočkat, až se pustím do další knížky pana Dahla.

1 21.11.2019

Tak tato kniha pro mě byla skutečnou výzvou. Hledala jsem knihu k tématu Man-Bookerova cena, a toto byl 4. pokus. Knihy oceněné touto cenou opravdu nejsou nic jednoduchého. Přijde kůň do baru je opravdu originální dílko, a autorovi se povedlo ze čtenáře udělat zmateného diváka podivného stand-upu. Celou dobu jsem si říkala, proč je jeho vystoupení tak podivné, nejisté, ale přesto ví, co dělá... Čekala jsem nějaké rozuzlení proč má Dovík potřebu mezi vtipy publiku odvyprávět událost, která ho nejspíš velmi významně ovlivnila... To se ovšem nekonalo, nicméně to je na tom to geniální. Pochopili jsme Dovíka? Jsme další šachové figurky v jeho hře? Na pozadí komického vystoupení se odehrávají dva příběhy, možná dokonce tři... Čekala jsem trošku drsnější zúčtování, jak slibovala anotace.
Hvězdičky strhávám za to, že knihu je velmi složité číst klasickým způsobem. Jakmile přestanete, nejste si jistí, co se na předešlé straně odehrálo. A také jsem bohužel tápala v politických narážkách, které naštěstí po dvou dalších stránkách ustaly.

5 20.11.2019

Bohužel jsem knihu nedočetla, nejspíš jsem se nedostala přes pouhý začátek plný politiky. Na mě to bylo moc, vzhledem k tomu, že neznám dopodrobna historické poměry a už vůbec válečné konflikty té oblasti.

V knize je upozornění, že je psaná stylem odpovídajícím malému chlapci, to mi ale tak nepřišlo. Působilo to na mě jako vzpomínání dospělého muže na strašné dětství. Kniha má apelovat na lidi, aby bojovali proti týrání dětí, aby zasáhli, aby si všímali, bohužel si myslím, že ti, kterých se to týká s tím nikdy nepřestanou... Nevíme, zda příběh není zkreslený, zda ten počátek opravdu nemá kořeny v neposlušnosti dítěte, tím ovšem neomlouvám matčino chování. Je přinejmenším podivné, co evidentně alkohol provedl s téměř dokonalou americkou matkou... Už vůbec není pochopitelná otcova laxnost, hasič, muž, který zachraňuje životy, asi žádné tintítko a nedokáže se postavit manželce? Násilí na ženách tristně odsuzuji, ale v tomhle případě bych ji sama dala takovou, že by druhou vzala o stěnu. Opravdu nad tímto případem zůstává rozum stát, lhostejnost okolí, sociálky, rodiny, do jisté míry i školy. Možná mi to další dva díly osvětlí.

6 28.10.2019

Knížku jsem přečetla během jedné cesty do Prahy, není to žádné dlouhé ani náročné čtení. Nepřišlo mi to ani jako poezie, spíš jako postřehy, úryvky z deníku, myšlenky. Líbila se mi tam ta něha a oslava ženskosti, krásy ve všech podobách a tolik podobenství lásky. Také se mi líbily doprovodné kresby. I přesto, že jsou v knize popisovány smutné věci, zahřálo mě to u srdce. Některé věty přesně vystihovaly i moje zapomenuté pocity. Asi by bylo dobré mít knížku doma a vybrané úryvky si připomínat, vyznačovat, zapisovat a držeet si je v paměti.

9 22.10.2019