LadyCharlene
komentáře u knih
Škola dobra a zla
Soman Chainani
Tuhle knihu bych s čistým svědomím doporučila všem dospívajícím holkám. Byl to příběh o lásce, přátelství, prohrách, vítězstvích, ale především se mi líbila ta spodní vrstva příběhu. Odstraňte veškerou magii a pohádku, a máme tady příběh dvou kamarádek, které vlivem předsudků musí za své přátelství a za sebe bojovat. Líbil se mi humor, líbily se mi slovní přestřelky, a hlavně Agáta. Nicméně ani Sophii jsem neměla za zlé její zabejčenost. Jak moc mě bavil Agátin sarkasmus, tak moc mě bavila i Sophiina naivita. Líbil se mi vývoj, kterým obě hlavní hrdinky prošly. Kniha byla svižná, kapitoly měly příjemnou délku a úvodní ilustrace u každé kapitoly - prostě nádhera. Jednu hvězdičku si nechávám pro další díly. Na které se už moc těším.
Cirkus Humberto
Eduard Bass (p)
Cirkus Humbetro mě léta úspěšně míjel, ať už kniha, seriál, nebo i zábavní podnik. Přečtení této knížky pro mě bylo skutečné vystoupení z komfortní zóny. Nemám ráda cirkusy, ale díky knižní štafetě jsem se rozhodla hecnout, a odškrtnout si další z povinné školní četby.
Překvapivě se mi kniha vlastně líbila, vytkla bych pouze velmi rozvláčný styl a spoustu dějových odboček, ale chápu, že právě tyto odbočky a tempo jsou to, co ten příběh dělá příběhem. Líbilo se mi, že Bass měl na svou dobu vcelku pokrokové myšlenky, ať už šlo o drezuru, podnikání, ale i společenské předsudky, nebo partnerské vztahy. Bohužel si myslím, že povaha a charaktery postav byly stále zahaleny jejich profesním závojem, a tak jsem neměla možnost k postavám přilnout tak, jak bych chtěla. Kromě tedy starého Vendelína Maliny, ten byl zlatej.
U knihy jsem se bavila, ale i plakala a byla napjatá. Byl to prostě příběh jednoho cirkusu, ke kterému patří to dobré, i zlé, úspěchy, pády, ale i chyby. Ano, krásná kniha.
Strašidlo cantervillské
Oscar Wilde
Během četby jsem se celkem bavila, ale bohužel je to jedna z knih, která nezanechá dlouhodobější pocit. Objevilo se tam i pár zajímavých myšlenek, satira na společnost také nebyla špatná, ale to prostě "jen" povídka. Ale jsem ráda, že jsem si to přečetla. A je to jeden z mála případů, kdy fandíte tomu strašidlu. :D
Já, Filippo a třešeň
Paola Peretti
V příběhu hlavní hrdinky se posouváme o tři roky dopředu. Mafalda pomalu dospívá a kromě toho, že se úspěšně učí žít se svou nemocí. začíná řešit i problémy dospívání. Napadají ji věci, které by jí dříve nenapadly a prožívá první krůčky dospělosti. Knize by neuškodilo, kdyby se autorka více rozepsala, ale musíme si uvědomit, že je to stále kniha pro mladší čtenáře. Nicméně já bych velmi ocenila další díl... Moc se mi líbila autenticita, Mafalda není žádná dokonalá superhrdinka, i ona má své horší chvilky. Také se mi líbí jak autorka vykresluje vztahy mezi postavami.
Příběh je opět zahalen fantazijním oparem, což dodává knize kouzelnou atmosféru. Kniha je prostoupena pestrou škálou emocí... Mně se to líbilo a s klidným svědomím doporučuji.
Stephenie Meyerová: autorka ságy Stmívání
Ryan Burton
Taková jednohubka s několika zajímavostmi a "příběhem počátku upíří mánie"... Ať už si o Stephenie Meyer myslíte co chcete, nemůžete jí upřít to, že stála na počátku young adult literatury. Líbil se mi způsob "vyprávění autorčina příběhu", upíří vypravěč byl opravdu velmi vtipný a možná by si zasloužil svůj vlastní animák. Také se mi líbila kresba a v ní schované easter eggy, ačkoliv zde textu nebylo mnoho, obrázky mohly vypovědět víc. Oceňuji i historii Forks. Vůbec mě komiks "nenavnadil" k dočtení ságy :D ...
Vzdálenost mezi mnou a třešní
Paola Peretti
Kniha mě zaujala, jak jinak, svou krásnou ořízkou a obálkou, o to spíš, že na sebe oba díly krásně graficky navazují. Uvidíme, jestli to tak bude i literárně...
Příběh se mi moc líbil, byl smutný, poetický, filozofický, ale i vtipný. Myslím, že je kniha vhodná pro děti i dospělé. Příběhu chybělo nějaké pořádné vyústění, jindy zase působil dost neuceleně a někdy se točil v kruhu, což by mohlo mít i určitou symboliku... Nicméně byl tak čtivě napsaný, že jsem i chvílemi doufala v "dobrý konec". Příběh Mafaldy mě zasáhl o to víc, že se jedná o autobiografickou knížku, autorce patří všechna čest za to, že se nevzdala stejně jako ta žabička z plakátu. Možná to není jedna z těch knih, které si budete pamatovat do konce života, ale i tak si myslím, že by si ji měl každý přečíst, otevřít srdce a radovat se z těch "samozřejmostí", které Mafaldě pohltí tma.
Ledový drak
George R. R. Martin
Po přečtení komiksové adaptace Rytíře sedmi království jsem tak nějak nechtěla Západozemí opustit. Rozhodla jsem se pro tuto útlou pohádku, pustila Ramina Djawadiho a ponořila se do ledového světa, když je venku tak nesnesitelný vedro... Příběh byl velmi svižný, moc se mi líbil styl vyprávění, líbilo se mi prostředí příběhu a ty popisy. Musím vyzdvihnouti krásné ilustrace. Na konci jsem samozřejmě brečela jako u aktuálního dílu Rodu draka... Trochu mě mrzelo, že jsme si ledového draka neužili víc. A opět jsem Západozemím profrčela tak rychle, že se snad pustím do Ohně a krve...
Tajemný rytíř (adaptace)
Ben Avery
Poslední dobrodružství Dunka a Egga se neslo ve stejném duchu jako ty předešlé. Opět sledujeme příběh potulného rytíře, na jehož pozadí se odehrávají velké sváry mocných pánů... Dunk jimi propluje, sem tam se dostane přímo doprostřed té mely, protože ať chce nebo ne, má na krku malého Targaryena, na což, náš čestný, ale prostý hrdina občas zapomíná. Už po dočtení se mi začalo po naší dvojce stýskat. Příběhu nemám co vytknout, budu se opakovat, ale ten mrňavý font v tomto díle dostál svého slova. Jak jsem na začátku byla potěšena, že alespoň bylo zvoleno tučné písmo, stránka se začátkem turnaje mě usadila... jakože proč nakladatel zvolil velikost asi tak 4? To bylo opravdu nepochopitelné... A po přečtení komentářů souhlasím, že by před, nebo za příběhem neuškodil rodokmen Targaryenů.
Přísežný meč (adaptace)
Ben Avery
Druhý díl výpravného dobrodružství potulného rytíře Duncana a jeho panoše Egga se mi líbil mnohem víc než první. Bylo to akčnější, dobrodružnější, napínavější. Politika, intrikaření a rodové nesváry nás neopouštějí a připomínají nám, že jsme stále v Západozemí. Duncana proste musíte milovat, ať chcete nebo ne, stejně tak Egga.
Bohužel stále se zde peru s tím minifontem, jednoho večera jsem si musela vzít na pomoc i brýle...
Nicméně se těším na třetí díl a určitě sáhnu i po původních povídkách. Proslýchá se, že se natáčí i seriál, z čehož já osobně mám trošku strach...
Potulný rytíř (adaptace)
Ben Avery
Krásná ilustrace, výborná atmosféra, ale bohužel, Martin je Mistr vypravěč, což komiksové adaptaci bohužel schází, je logické, že do komiksu nelze vtěsnat tolik textu, proto se nabízí otázka, zda je dobrý nápad transformovat Martinovy knížky do komiksové verze. Také se mi špatně četly obsáhlejší popisky, které byly velmi titěrné. Příběh byl poněkud uspěchaný a bohužel i v postavách jsem se hůře orientovala, a to jsem kdysi začala poslouchat audioknihu, jinak bych byla ztracená úplně. Stejně jako u komiksové verze Nikdykde, i tady se hodí znalost původního příběhu a kontextu. Sérii určitě dočtu, ale nebude to takový požitek jako u původních knih "Hry o trůny". Ale musím poznamenat, že i z toho mála, co nám komiks nabízí, autoři vytěžili maximum, pobavila jsem se, bála jsem se, naštvala jsem se i dojala. Přesně Západozemí jak má být...
Gerdino inferno
Skottie Young
Po tříleté pauze se ke slovu hlásí zelenovlasá drsňačka, která si zvyká na život v našem obyčejném nudném světě. Zjišťuje, že 30 let v Pohádkově se na ní velmi podepsalo, a tak se z jejího života stává velmi depresivní kolotoč profesních inzerátů, kocovin a vyrovnávání se s minulostí. Co se ale nestane? Naše milá Gerda se dostává do situace, kdy nemá moc na výběr a má skončit zase v Pohádkově... Hm, v Pohádkově, tentokrát musí projít doslova infernem, aby se v nenáviděném království ocitla.
Ačkoliv se příběh nese ve stejném duchu jako předchozí díly a při četbě jsem si zažila menší deja vu, užila jsem si to, poslední část byla sice originální, ale v tištěné formě trochu nepraktická, zato "epilog" byl boží. Díky němu se nemůžu dočkat dalšího dílu.
Když jsem zjistila, že se chystá 5. díl Gerdiných dobrodružství, trochu jsem se bála, podle mě byla série zakončená velmi uspokojivě pro nás všechny, ale když se chce autor pustit do pokračování a dokáže svým čtenářům, že jeho dílo neztratí na kvalitách, pak je to jenom dobře.
1 hvězdičku si nechávám do zásoby pro ostatní díly, k novým pokračováním budu trošku přísnější.
Čarodějky W.I.T.C.H.: Komiks 16-18
Elisabetta Gnone
Jednoho záporáka jsme se zbavili, holky si ani nestihnou pořádně odpočinout, a už jim jde po krku další...
Kromě záchrany vlastních životů a světa, ale tentokrát i přátelství, jak nám ukázal předešlý díl, které může být tak křehké, se potýkají s problémy běžného života. Jak mě baví ten kontrast a ironické přestřelky mezi holkami. Také si všímám jiných detailů než dřív. A můžu tedy nahlas říct, že bych Věštce a celou radu Kondrakaru nejradši nakopla do zadku. Je to znát i v předešlých částech... Vidím je jako takového Velkého bratra, do všeho kecaj, "musí" Strážkyně korigovat, ale když mají poradit nebo by mohli pomoct, ani náhodou...
Doufám, že další část vyjde brzy, těším se jako malá holka.
Čarodějky W.I.T.C.H.: Komiks 13-15
Elisabetta Gnone
Tohle byl pro mě zatím nejemotivnější a nejdrsnější svazek. Nebudu lhát, slza se drala na povrch. W.I.T.C.H jednoduše nelze nemilovat. A já se těším na další díl, protože se v něm pěkně příhodně ve správnou dobu s holkami vydám na letní prázdniny. :D
Takže pokud se předešlé díly zdály trošku chaotické, tento díl tu chybu napravuje, jednotlivé příběhy na sebe dokonale navazují a dostávají svou výslednou podobu. Opět nemám co vytknout.
Čarodějky W.I.T.C.H.: Komiks 10-12
Elisabetta Gnone
Akce, zábava, problémy ve škole a s kluky a do toho musíte zachránit svět... A nejen ten náš. To jsou W.I.T.C.H. Tomuto komiksu prostě nic nechybí.
Woodhill
Eleanor Corvin (p)
Woodhill bylo moje první setkání s autorkou. Na rozjezd a začátek to nebylo špatné, nicméně nebyl to úplně můj šálek čaje. Na můj vkus byla "detektivní" a velmi zajímavá zápletka upozaděna vztahy mezi postavami. Což byla velká škoda. Svět po velké nákaze se mi hodně líbil, líbila se mi i duchařina, když se v ději objevili chodci, vždy to stálo za to, ale pak nastala bohužel dlouhá pauza. Chápu, že jsem četla romantiku s prvky hororu, ale stejně, jak psala johi_murasova: "Něco tomu chybělo." Závěr knihy jsem si také představovala jinak, a stejně to původně zamýšlela i autorka, a myslím si, že kdyby zvolila právě svou původní verzi, byla by kniha mnohem lepší, a i poslání knihy by působilo úplně jinak.
Na druhou stranu mě pohltila atmosféra knihy, v mysli mi utkvělo několik citátů a byla opravdu velmi čtivá. Na sychravé podzimní večery jako dělaná.
Volila bych 3 a půl hvězdičky, protože jsem zvědavá na předešlé autorčiny knihy.
Home Body: Mé tělo, můj chrám
Rupi Kaur
Bohužel ani v rámci tvorby Rupi Kaur mi to nesedlo. Květy slunce mě oslovily nejvíc ze všech jejích sbírek. Chápu, že pro autorku jsou její knihy terapie a je pro ni rozhodně těžké dát své celé nitro na odiv celému světu, ale mě tato kniha spíš už dusila. A ze všech tří knih mám pocit, že už se tak nějak točíme v kruhu. Na druhou stranu bych určitě její knihy doporučila dospívajícím dívkám. Možná jsem taky udělala chybu, že jsem Home body četla bezprostředně po dočtení Krchovského. :D
Básně
J. H. Krchovský (p)
Nejsem fandou poezie... proto jsem si logicky přečetla další básnickou sbírku... :D
Bylo to depresivní, ironické a bizarní, a já se beznadějně zamilovala. Moje nadšení je nejspíš podpořeno i únorovým vystoupením J. H. Krchovského v našem nekulturním zapadákově. Líbilo se mi to natolik, že jsem si musela i několik básní vypsat, tak moc jsem je procítila, nečekala jsem to. Určitě stojí za to mít knihu doma a vracet se k ní, je kouzelné, jak moc záleží na duševním rozpoložení, abyste si v té stejné básni pokaždé našli úplně něco jiného.
Lastočka
Jitka Závodná
Původně jsem knize chtěla udělit jen 4 hvězdičky, ale nešlo jinak. Příběh si mě získal, autorka píše velmi čtivě a poutavě. Všechny osudy jsem prožívala společně s hrdiny. Knihu bych mohla výstižně, ale trochu povrchně shrnout větou "Kolik neštěstí může jeden člověk prožít?"
Kromě příběhů jedné rodiny se vydáme na exkurzi skrz českou historií, a mě opravdu neskutečně vytáčí lidská povaha, nepoučitelnost a sklony k stádovitosti. Dokud se to netýká mě, tak se vlastně nic neděje... Stejně jako u Nabarveného ptáčete se mi tady z některých sousedů dělalo zle. Oproti lidské zlobě a nenažranosti stály silné osobnosti, neztrácely víru, neztrácely odvahu a houževnatost. Ať už jsme četli o Josífkově a Růženčině lásce, která skutečně hory přenášela, nebo o Jarmilce, sestře hlavní hrdinky, která se nebála "otevřít si pusu" na sovětské vojáky, nebo snad Miladě Horákové, která bojovala do poslední chvíle a před režimem nepoklekla... V knize se objevilo víc obyčejných lidí, kteří projevili dobrotu a empatii v prohnilé společnosti, kde jeden udával druhého, protože se na něj špatně podíval.
Příběh si plynul jako ta voda v Ohři a já bych do této řeky klidně vstoupila znovu. Pro mě je Lastočka jasným kandidátem na povinnou četbu, a ani některým dospělým by neuškodilo si pár stránek přečíst... Především 3. a 4. část.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Nejsem z toho tak odvařená jako většina čtenářů, ale líbilo se mi to. Líbilo se mi to i přesto, že je to kniha plná klišé, předvídatelná a s naprosto nesympatickou hlavní hrdinkou. Překvapivě to ale pohromadě funguje a ve výsledku se vám do ruky dostane velmi čtivá kniha se zajímavým prostředím, úžasnými draky, poutavým světem a jeho mytologií a sympatickými vedlejšími postavami.
Ačkoliv nemám z tohoto žánru moc načteno, podobnost s Divergencí jsem našla i já, trochu mě mrzelo, že draci nebyli popsáni detailněji, ach ty Eragone, jak sis nás rozmazlil, a ocenila bych více jejich přítomnosti. Také mě kniha pohltila až kolem 200. stránky, což je podle mě trošku moc dlouhá předehra. Do draků jsem se zamilovala, ale kdo by pro ně neměl slabost.
Hlavní protagonisté mi k srdci moc nepřirostli, bohužel jsem jim tu jejich velkou lásku moc nežrala, ovšem dost možná to má na svědomí Violet a její dlouhé vedení. Ale dobře, není to Tolkien ani G. R. R. Martin, ten by taky nepotřeboval pět stránek k popisu intimního aktu. :D Ale nevadí, člověk potřebuje občas vypnout a opomenu-li, že je to taková ta "klasická pohádka" - můžem celou noc -tak v pořádku.
Nicméně, autorka nám naservírovala víc postav, ze kterých si můžeme vybrat a milovat je... a oplakávat.
Závěr knihy mě hodně bavil, svižný, dramatický, napínavý.
I přes veškeré nedostatky jsem spokojená, klady převažují, ořízka je opět překrásná, stále je to teprve první díl, takže jsem možná mírnější, ale ty 4 hvězdičky Čtvrtému křídlu ráda udělím.
Grimmové
Kenneth Bøgh Andersen
Na tuto knihu jsem se dlouho těšila... No, nedostala jsem úplně to, co jsem chtěla, ale to co mi bylo naservírováno nakonec nebylo vůbec špatné.
K jednotlivým pohádkám je na konci knihy vždy krátká poznámka, kterou doporučuji číst průběžně. Zpracované pohádky jsem vesměs již v nějaké podobě znala, ale to se dalo předpokládat, mrzelo mě, že se autoři nerozjeli víc, mohli dát tolik prostoru své fantazii, ale pohádky v podstatě zůstaly statické. Také jsem několikrát ztratila pozornost, stokrát ta samá pohádka v jiné formě, takže co očekávat...
Na druhou stranu se mi líbilo, že autoři očividně studovali různá vydání uvedených příběhů a vraceli se k raným Grimmům.
Na konec jsem vcelku spokojená, napětí i horor, dokonce i humor provázely mou čtenářskou cestu do dětství. Musím vypíchnout Karkulku, která na rozdíl od ostatních pohádek již od začátku má v sobě velmi viditelné poselství, překvapivě se mi to líbilo, i když by se mohlo zdát, že autor trochu tlačí na pilu.
Přečetla bych to dítěti? Já nejspíš ano, ale co čekat od zrůdy, která v dětství milovala Broučky... :D
