LadyCotton
komentáře u knih

Na téma ekologické/domací čistící prostředky jsem toho přečetla spousty. Zcela upřímně: tato malá (ale velmi šikovná) knížečka je z nich prakticky nejužitečnější.
Jednoduché "recepty" ze dvou, tří surovin, které hravě seženete. A hlavně pokud je máte, uděláte z nich většinu prostředků.


Není to špatná kniha o snižování hladiny cukru, co se informacích týče... Nicméně recepty mi přišly relativně složité a hlavně drahé. Nemyslím si, že by třeba lidé 55+ vařili jídla jejichž název pravděpodobně nedokáží ani vyslovit nebo že někde na maloměstě sháníte panýr či mořské plody...


Klasická harlequinka z devadesátých let (moooc romantické, snadno předvídatelné). Jako odpočinkové čtení po náročném týdnu proč ne.


Jelikož životní příběhy známých francouzských návrhářů (Chanel/Dior) dnes zná i široká veřejnost, tak mi nějak uniklo jak si mohla autorka dovolit v knize tvrzení/texty typu: "Na konci války bylo její jméno (Coco Chanel) pošpiněno a musela se odstěhovat do Švýcarska". pozn. pro ty co nejsou v obraze: Coco Chanel během války kolaborovala s Němci, nikdy se tím ani netajila. Nicméně po válce byly (nejen) ženy, které kolaborovaly s Němci veřejně linčovány. Chanel, která měla známosti na hodně vysokých místech, tak mohla díky nim utéct (schovat se) do Švýcarska a "nic" se jí nestalo.
Autorka v mnoha případech není moc objektivní - čtenářům předkládá pouze jakousi pohádku (načančané, dokonalé možná až povrchní příběhy svých oblíbených módních tvůrců). Což sice u knihy Ikony dělala také, ale v ní to nebylo tak do očí bijící :-)
Kniha tak opět lahodí spíše oku, protože ani v této nechybí krásné autorčiny módní ilustrace.
Možná, že kdyby knihy Elegance a Ikony byly bez textu, bylo by to lepší.


Bohužel příběhy značek/designérů jsou v knize napsané hodně letem světem, navíc četbu ruší český překlad, který všem ženským jménům dává koncovku -ová (Silvia Fendiová či Anna Piaggiová se čte skutečně horko těžko).
Nicméně kniha má nádherné autorčiny ilustrace, díky kterým chyby snadno zapomenete.
Je to prostě takový módní, sběratelský kousek do knihovny, který potěší hlavně oko.


Fiktivní příběh s několika reálnými postavami. Bohužel Leni Riefenstahl není hlavní hrdinkou knihy, spíš vedlejší postava.
Příběh se čte příjemně rychle, není to špatně napsaný román, takže to rozhodně není ztráta času ale stejně jako ostatní jsem prostě čekala něco jiného :-)


Inspirativní tato knížečka bude hlavně pro ty, kteří s mobilem apod. chodí i na záchod a k jídelnímu stolu.
Zcela souhlasím s komentářem níže.


Krásná obrazová publikace, která by si zasloužila aktuální vydání (seznam českých památek UNESCO se od roku vydání 2018, značně rozšířil) a klidně i pár stránek navíc.


Romantický příběh s hlubokým podtextem (ostatně jako spousta dalších autorčiných knih).
Knížka se četla příjemně, děj svižně odsýpal.


Četla jsem autorovu prvotinu a moc mne nezaujala - na můj vkus byla moc povrchní. Jelikož by ale každý autor měl dostat druhou šanci, půjčila jsem si Prázdniny v Česku a nelitovala jsem.
Je to svižné, vtipné, pěkně graficky zpracované, nabité tipy na výlet po naší vlasti. Je to něco mezi cestopisem a cestovatelským deníčkem. Často jsem se v metru během četby smála nahlas. Anotace knihu 100% vystihuje.


Hned na začátku je potřeba říct, že se nejedná o příběh (ve smyslu románu) ale spíše o literaturu faktu, která sleduje 4 hlavní dějové line, které se postupem času protnou: Lipicány ze španělské jezdecké školy ve Vídni, polské plnokrevné arabské koně z Janówa, hřebčín v Hostouni a americké kavaleristy. Všechny před válkou, během i po.
Bohužel velmi pečlivé a důkladné počínání (pátrání) autorky po historii a faktech, značně znehodnotil český překlad se spoustou faktických chyb.
Kniha má rozhodně velkou svědeckou hodnotu, věřím že spoustu čtenářů překvapí jakou úlohu hrály koně i během 2. světové války.
PS: kniha je v tvrdé vazbě s přebalem (nikoliv v měkké vazbě, jak je zde uvedeno).


Sešítek s pár recepty, které jsou sice rychlé ale vstupní suroviny jsou u nás poměrně drahé... Úvod do Low carb je tu hodně letem světem...


Pěkná kniha, ale v našich podmínkách jí využijete max. v jarním & letním období.
Snídaně jsou totiž hlavně o čerstvém ovoci, které tu máme jen sezoně (ne, fakt není nic zdravého na tom si dát v lednu jahody/borůvky/meloun ze supermarketu).
Navíc si myslím, že klasickou 4členou rodinu, která nemá své vlastní ovoce/zeleninu ze zahrádky, vyjdou autorovi recepty dost draho...


Není to špatná knížka, čte se velice dobře. Jenomže...
Ačkoliv se autor snažil být objektivní, minimálně od Husáka mu to moc nevěříte. Husáka se totiž snažil neustále omlouvat, na Havlovi nenechal nit suchou, okolo Klause jen tak tiše našlapoval aby si ho náhodou "nerozkmotřil" a svého velmi dobrého přítele Zemana měl tendenci neustále obhajovat, protože ho nikdo kromě "prostých, starších lidí z venkova" nemá rád...
Zcela souhlasím s komentářem níže, že se jedná o kvalitnější publikaci o našich prezidentech, nicméně je potřeba jí brát s určitou rezervou...


Pro začátečníky naprosto ideální kniha. Sice je starší (datum vydání originálu je rok 2013), což je znát na grafice ale to podstatné (informace) je stále aktuální.
Kniha obsahuje spousty fotek, srozumitelných radů, tipů a triků.


Úvod do Low carb je tu hodně letem světem, je to spíše o receptech (převažují sice vegetariánské, ale to dneska už asi nevadí). Nicméně jsou to recepty z relativně drahých surovin (samé krevety), některé názvy pokrmů jsem skoro ani nedokázala přečíst.
Před koupí rozhodně doporučuji knihou zalistovat...


Z knihy mám stejné pocity jako autorka komentáře níže. Během četby máte navíc pocit, že vlastně teď už nemůžete jíst vůbec nic... Spousta věcí ani v knize nedávalo smysl (jako např. používání extra olivového oleje na smažení).
Jako inspirace to není špatná kniha (základní myšlenka je rozhodně), ale neberte jí 100% vážně. Věřím, že si stejně jako já opíšete i pár receptů :-)


Stejně jako doba normalizace je tato kniha fádní, nudná bez jakéhokoliv příběhu mající hlavu a patu. Měla jsem co dělat abych knihu dočetla (spousty odstavců jsem i přeskakovala).
Nejhorší byl epilog - ten to celé dokonale zazdil.


Této knize nelze dát málo hvězdiček a to i přes to, že je psána dosti strohým, velmi úsporným, deníkovým stylem. Má totiž nesmírně cennou vzpomínkovou (dokumentární?) hodnotu a to nejen díky spoustě dobových fotografiích.
Jen škoda, že autor nenapsal i pár kapitol týkajících se života letců RAF v Československu po roce 1948 - to by byla také zajímavá (a důležitá) četba.


Kniha je napsána příjemným, čtivým stylem. Nicméně na můj vkus to bylo takové hodně "letem světem". Určitě kniha měla mnohem větší potencionál než pouhých 150 stran.
Kniha končí titulem MS v roce 2017...
