ladyfromskye komentáře u knih

Krutá láska Alice Moon

Velmi důstojné zakončení série, se kterou jsem opravdu moc a moc spokojená. Kdyby to bylo možné, dám ještě šestou hvězdičku navíc - za slova Sářina otce. Jak jsem sama už dávno poznala, nelhala.

2 09.01.2014 5 z 5

Zmoudření Dona Quijota Viktor Dyk

To hodnocení by bývalo mohlo být lepší, nebýt jedné Dykovy chyby. Tím, že vlastně přiznává, že jeho hra vychází z románu Miguela de Cervantese y Saavedry, prozradil, že jeho dílo v plné verzi buď nečetl, nebo prostě nepochopil. Cervantesův Don Quijote je totiž ve skutečnosti tím jediným, kdo svět skutečně chápe. To jen kvůli známé zkrácené verzi, kterou ale většina lidí považuje za celistvou, to vypadá, že je to totální ťululum.
Opravdu škoda Dykova přiznání, kdyby "nevycházel" z Cervantese, byla by pro mě tato tragédie zajímavější.

4 07.01.2014 3 z 5

Balada z hadrů Jan Werich

Zřejmě jsem udělala chybu, když jsem se hrám dvojice Voskovec-Werich vyhýbala. Říkala jsem si, že ačkoliv hodně daly národu v době předválečné i v době válečné, mně už nemají moc, co říct. Navíc, pokud se duo objevilo náhodou v televizi, přepínala jsem: nějak mě to nebavilo. Ale Balada z hadrů mi k Voskovci a Werichovi otevřela cestu. V mnohém je jistě aktuální i dnes a její myšlenky se nemusejí aplikovat jen na velké celky, jakými jsou národ nebo stát, ale i na jednotlivce. K pánům Voskovci a Werichovi se zcela určitě ještě někdy vrátím.

6 04.01.2014 4 z 5

Zabiják Émile Zola

Že je to velmi dobré dílo, které stále někdy plní svůj účel, to nepopírám. Že by si to měl každý alespoň jednou přečíst, to také nepopírám. Naopak, v protialkoholových léčebnách by to měli lékaři svým pacientům servírovat ke snídani, k obědu, k večeři i k oběma svačinám a navrch ještě jako "pohádku" na dobrou noc. Ale co se týče mě, Zola a další jeho knihy si na mě počkají pěkných pár let, jestli se k nim budu mít tu odvahu vůbec kdy vrátit.

1 30.12.2013 3 z 5

Rekviem Jaroslav Durych

Vůbec to není špatné, ale nějak se mi toto dílko nestrefilo do vkusu. Nebo do současné nálady. Snad za nějaký čas...

1 29.12.2013 3 z 5

Psí cesta W. Bruce Cameron

Bohužel, na některých místech je vidět, jak nakladatel na autora tlačil, aby pokračování Psího poslání napsal co nejrychleji. Přesto je to zase půvabná knížka, ke které se ráda vrátím.

4 23.12.2013 5 z 5

Odstíny smutku Saigjó

Krásné... V těch verších bych se klidně mohla utápět i celé dny a stejně by mě neomrzely.

4 19.12.2013 5 z 5

Zapomenutý papež Barbara Goldstein

Tak tohle se teda nepovedlo. Dočetla jsem jen se skřípěním zubů.
Ano, má to hlavu a patu, ano, historické pozadí je výborně nastudované (to také může za ty 2*), ano, prvotní nápad nebyl špatný. Ale to je asi tak všechno, co se dá na obranu tohoto "díla" říct.
Kniha je zvláštní směsicí zdánlivého spisovatelského umu a něčeho neskutečně melodramatického a směšného. V pasážích, ve kterých autorka popisuje historické pozadí, a občas také v těch, kde popisuje trasu cesty, nejčastěji po městě, se opravdu jeví jako dobrá spisovatelka. Jenže jakmile se vrátíme do příběhu, který stvořila ona, začíná to kulhat a skřípat, zejména v dialozích a vnitřních myšlenkách postav. Ta směšná melodramatičnost! Ta otravná doslovnost! Ta křečovitá větná spojení! Ty podivuhodné hlavní postavy a jejich ještě podivnější chování a mozkové zkraty! Zvláště Alessandra a Niketas tomu všemu nasazovali skutečnou korunu. Možná proto, že byly ústředními postavami příběhu, který střídavě vyprávějí.
Po celou dobu čtení jsem nestačila mrkat, čeho všeho byla autorka schopná, v polovině knihy jsem si dokonce začala slova a někdy i celé věty měnit ku obrazu svému, který lahodil mému jazyku. Ignorovala jsem interpunkci. A někdy jsem byla nucená něco prostě vymazat úplně a dělat, že o tom vůbec nevím.
Zkrátka a jednoduše: Od autorky si ráda přečtu historický populárně-naučný článek. Ale její beletrie se už nikdy víc nedotknu ani špičkou prstu.

1 08.12.2013 2 z 5

Obraz Doriana Graye Oscar Wilde

Jsem ráda, že jsem si knížku po letech opět přečetla. Víc jsem si uvědomila, jak skvěle je napsaná. Při prvním setkání s ní a zejména s názory Henryho Wottona jsem byla o něco mladší než Dorian, ale stejně naivní a nezkušená. Věřte tomu nebo ne, vážně mě Henry pletl stejně jako jeho. Prostě jsem nevěděla, co si mám myslet. Teď po letech, byť jich neuplynulo tolik, ale přesto dost na to, abych dostatečně poznala svět, jsem se nad Henryho názory někdy usmívala a někdy uznale pokyvovala hlavou a někdy jsem je prostě odsoudila. Obraz Doriana Graye se mi líbil už napoprvé, ale teprve teď, když jsem si naplno mohla vychutnat celý příběh a všechny jeho myšlenky, bez obav, co dalšího pro mě matoucího Henry řekne, jsem objevila skutečnou krásu knihy, ke které se za svůj život určitě ještě mnohokrát vrátím.

7 08.12.2013 5 z 5

České medailóny František Xaver Šalda

Velice dobře udělaný výbor nejdůležitějších kritických esejí jednoho z našich největších kritiků. Obsahuje jak kritiky pozitivní, tak negativní, díky čemuž si čtenář může udělat o F. X. Šaldovi velice pestrý obrázek.

1 30.11.2013 5 z 5

Otec Goriot Honoré de Balzac

Krásný, byť smutný a bolestně pravdivý, příběh s myšlenkami, které jsou aktuální i dnes. Knížka se mi moc líbila.

1 25.11.2013 4 z 5

Lásky František Hrubín

Moc krásná a svým způsobem dojímavá knížka plná vzpomínek, které ve čtenáři burcují touhu po vynalezení stroje času.

4 20.11.2013 5 z 5

Psí poslání W. Bruce Cameron

Neotřelý nápad v kabátku až nečekané kvality. Knihu si vychutná jak nenáročný čtenář, tak i knižní labužník. Nadšeně tleskám, tato kniha se opravdu povedla!

3 19.11.2013 5 z 5

Otokar Březina Josef Zika

Vysoce kvalitní monografie (stejně jako další z edice Odkazy). Škoda jen, že už je tak stará, a proto i v mnohém neaktuální...

1 10.11.2013 5 z 5

Proměna Franz Kafka

A přesně takhle, jak vím, by bylo snadné zapomenout na mě. Tuhle povídku jsem si prostě musela zamilovat. Ke Kafkovi se zcela určitě ještě vrátím.

6 25.10.2013 5 z 5

Technologizace slova: Mluvená a psaná řeč Walter Jackson Ong

Pojďme se podívat na něco, co důkladně známe, z trochu jiné perspektivy, z perspektivy toho, který nemá psané slovo a to mluvené je pro něj čímsi víc než pro nás. A máme knihu, která se čte takřka jako dobrodružný román, knihu, která se pro toho, kdo ji přečte, stane nezapomenutelnou...

2 14.10.2013 5 z 5

Za irských nocí Gerard Donovan

Na těch povídkách je nejkrásnější to, že se nemusely odehrávat zrovna v Irsku, ale že se odehrávají dnes a denně po celém světě.

1 05.10.2013 5 z 5

Candide a jiné povídky François-Marie Arouet

Zhodnotit knihu Candide a jiné povídky (Lidové nakladatelství, 1970) jako celek vlastně nejde. Povídky a hlavní filosofické dílo Voltaira se podle mého názoru od sebe dosti liší.
Filosofické povídky se autorovi vskutku vydařily, jejich hlavní předností je, že na malém prostoru dokážou srozumitelně a jasně odevzdat čtenáři své poselství, takže je pak jen logické, že je čtenář doslova hltá. Zároveň si z nich ale bere i ponaučení. Za mě 5*.
Co se týče Candida neboli Optimismu, tady je to podle mého názoru horší. Což o to, myšlenkami, a to hlavně dobrými myšlenkami, to tu jen překypuje. Dalším plusem je nenáročný jazyk, přístupný takřka všem (Tedy pokud máte vydání bez poznámek, jako je toto, a můžete si o Candidovi udělat vlastní názor.). Jenže to, co se na myšlenky staví, to je... Co jsem to vlastně četla? Horor? Erotický román? Satiru? Nebo dokonce sci-fi? Nebo všechno dohromady? Kdepak, tohle mi moc přes nos nešlo. Takže Candide za 3*.

1 05.10.2013 4 z 5