Ladys komentáře u knih

Těšil jsem se na příběh legendy, odstřelovače Sima Bílé smrti.
No a dostal jsem celkem jednoduchou, ale čtivou knihu o Zimní válce mezi SSSR a Finskem, kde Simo je jen jedna z x postav, hrdinů tvrdých bojů Davida s Goliášem.
Dokonce bych i řekl, že takový Postrach Maroka byl pro mě výraznější postavou, než tichý
a skromný Simo.
Ale naprosto rozumím, že v následujících letech byl Bílá smrt vnímán jako národní hrdina a legenda od řeky Kolaa.

2 11.02.2016

Výborná kniha..
Mladičký Zajcev se stává po odhalení jeho schopností odstřelovačem a instruktorem výcviku rudé armády. A to tak dobrým, že Němci proti němu postaví svého odstřelovače, Heinze Thorvalda. Šéfa německé elitní odstřelovačské školy.
A tak může válka krys v ruinách Stalingradu začít.
Skvělý, napínavý příběh plný taktitky a triků odstřelovačů kazí jen zbytečná vsuvka s ruskou emigrantkou Táňou, která se vrátí z Ameriky, aby bojovala za matičku Rus proti německému uchvatiteli.
Jinak čtenáře autor udržuje v neustálém napětí. Zajcevovo slavné jeden muž, jedna kulka a proti tomu Thorvaldova německá preciznost a důslednost.
Je to prostě kdo z koho až do posledního dechu.

1 01.02.2016

Vůbec nevím, co vlastně napsat.
Kniha je totiž čtivá a originální, ale ve výsledku je zklamáním. Alespoň pro mne.
Perfektní, pomalý, až snový úvod jako by ale patřil do jiné knihy a ne do thrilleru.
Vysněné seznamování s dalšími postavami při Rachelině pohledu z okna projíždějícího vlaku je neotřelý nápad. O to zajímavější je pak poznávání skutečných charakterů úzkého okruhu lidí, o které v příběhu půjde.
Rachelin alkoholismus, který jí v hlavě míchá všechno dohromady je geniální, ale nedotažený nápad, jak čtenářům ukázat pohled na svět skrz dno lahve. (Jen by mě vážně zajímalo, kdybych byl notor, jestli bych měl takovou snahu se vůbec něčím zabývat, jako měla Rachel. Mám své pochyby.)
Rozkrývání příběhu a charakterů postav jede ve slušném tempu, které nabírá na obrátkách, takže se čtenář nenudí až do posledních řádků knihy.
Nezvyklostí je, že v knize není jediná kladná postava. Což sice perfektně poslouží zápletce, ale působí to přinejmenším zvláštně.
Resumé : Když jsem knihu četl, tak mě bavilo, jak odsejpá. Když jsem ji dočetl, tak mi vadilo, jak notorička dokáže z ničeho nic být aktivní. A s odstupem pár dní, než jsem se dostal k napsání mého komentáře tady, jsem nabyl přesvědčení, že z takhle originálně pojatého příběhu se dalo vytřískat víc.

6 01.02.2016

Je to pecka od první strany, ale na pět hvězd, jako u prvního dílu to u mě nestačilo. Ale jen o psí chlup.
Přenesení děje na Blízký východ je super. Zase se děje něco nového a rozhodně přibylo magie, což je prima.
Kniha je vyloženě napěchovaná dějem a akcí, ale má to jednu jedinou malou vadu na kráse.
Nakonec je prostě toho písku a putování moc a jeden se přistihne, že už chvílemi očekává rozuzlení.
Ale jak už jsem psal. Kniha rozhodně nenudí, jen mohla být o něco kratší. Byť vlastně žádné hluché místo nemá...
A souhlas s 1972Sixo. Také si dokážu představit Dobrodružství kapitána Báthoryho jako filmy. Ale chce to pořádnej balík. Alespoň středoevropskou koprodukci.

4 25.01.2016

Skvěle jsem se bavil hned od první strany. Děj má spád, nápady, napětí, akci. Kniha je jednoduchá a přímočará. A přesně to od fantasy chci.
Červenák je mistr fantasy pera a už se těším na další Báthoryho příběhy. Koupené už je mám

1 05.01.2016

Nekoukejte na to, jak dlouho jsem knihu četl. Není to tím, že bych se jí musel prokousávat. Je to daleko prostší. Neměl jsem čas.
Případ Mašínové a já.
Patřil jsem k táboru těch, kteří nevěděli, jak uchopit příběh bratrů Mašínů. Vrazi, nebo hrdinové?
Vychováván a vzděláván v posránkovském zaprďánkovském socialismu jsem úplně nedokázal pochopit sílu motivace této bratrské dvojky a jejich přátel. Způsobeno nedostatkem informací.
A teď ke knize.
Je strhující. Napínavá. Lidská. Nelidská. Odporná v předvedené brutalitě totalitních režimů. Dojemná v detailech. Tvrdá v prozřeních.
Příběh bří Mašínů je sám o sobě velmi silný, ale pro pochopení stavu jejich pohledu na život je naprosto nezbytné dozvědět se, v jakých poměrech vyrůstali. A zde pro mě nastal zlomový okamžik v pohledu na jejich kauzu.
Jejich otec byl totiž jeden z protifašistických odbojářů, zvaných Tři králové. Že nevíte? Neznáte? Tápete? Možná slyšeli? Jste na tom stejně, jako já před přečtením této skvělé knihy.
když si člověk uvědomí, jaké kořeny bři Mašínové mají, musí uznat, že jejich snaha o rozběhnutí svržení komunismu je naprosto legitimní. Třídní boj je vynález komunistů. A tak v důsledku genového fondu Mašínových a tím v podstatě předurčeného pohledu na odboj proti komunismu bratři nastoupili pro mě naprosto logickou cestu boje. Na život a na smrt. Padni komu padni. A můžu jim jen závidět tu rozhodnost a sílu.
Od přečtení této knihy, která poutavě popisuje život jejich rodiny od dvacátých let, přes jejich válku s komoušem, neuvěřitelnou cestu za svobodou přes socialistickou NDR do Západního Berlína, až po život v USA, jsem nabyl přesvědčení, že bratři měli dostat metál za boj proti komunismu. Howgh!
(Samozřejmě, že nejsem tak jednoduchý, abych měnil názor podle románu. Už dříve jsem byl částečně nakloněn břím Mašínům. Kniha mě jen popostrčila k jasnějšímu postoji.
A nesouhlasím se Samdelas. Vrahy z Mašínů udělal komunistický třídní boj. Oni zažili komunistickou zvůli a teror v padesátých letech. My si o tom můžeme jen psát, nebo povídat.)

17 09.12.2015

Četl jsem asi v jedenácti, dvanácti letech a tenkrát mě to bavilo. Ale hlavně proto, že to byla exotika, co si budem povídat. Kapitoly kolem pěstování koz a obilí mě moc nebavili. Zato si pamatuju, jak Robinson rozdělával oheň. Taky jsem to jako kluk zkoušel. A nic :-)
Plevovo převyprávěné dílo není špatné, ale ve srovnání s normálním překladem je dosti ochuzené, předpokládám, protože jsem si v létě koupil úplný překlad a ten má třikrát tolik stran. A sazbou to není.
Dnes ale chápu, že Pleva vzal příběh po svém s ohledem na děti.
Objektivně je to asi za dvě, max tři hvězdy, ale za ten pocit, co ve mě zůstal, nemůžu níž, než za čtyři
:-)

7 16.10.2015

Nedočetl jsem.
Proč?
Protože je to furt to samé. Plástev jedu převyšuje ostatní díly dlohými sáhy (i když uznávám že jí pomáhá i čas).
Po letech oprášený příběh v prvním díle Děti plástve nabral slušnou akci, ale pak se to nějak zadrhlo a i přes poměrně bohatý vývoj děje se v dalších částech v podstatě nic neděje s postavami. A děj zapadá do škatulky dá se to. Trochu málo, ne?
Kdybych vzal všechna pokračování plástve a zrevidoval na jeden díl, tak by to bylo lepší. Takhle mám pocit, že autor nastavoval kaši s byť neklesající úrovní a nic mě nenapíná. Nic mě nedrží v pohotovosti a nutkání číst dál.
Možná někdy dočtu. V tuto chvíli zklamání. Čekal bych po těch x stech stranách pořádné finále. A nic.

Škoda, že třetí díl Domečku z karet česky nevyšel.... Anglicky je to The Final Cut.
Časem se totiž chystám na Domeček z karet a Tah králem.

Moje druhé setkání s Rudišovou tvorbou. Zase dobré. Plné malých životních mouder, které sice člověk tak nějak podvědomě ví, nebo tuší, ale když to Rudiš pojmenuje, tak to sedí. Cajk.

Mír je jen přestávka mezi válkama. Koncentration, junge.
A akce! Akce! A bude to cajk!

Nesnášim úklid! Stejně jenom zastírá větší bordel.

Valej do tebe, že musíš mít dluhy! Že musíš bejt šťastnej! Kdo splácí, ten žije! Existuje!

No už se těším na další knihu a říkám si, kde sem celou dobu byl, že mě Rudiš minul. Omylem. Ale už se nedám.
Takže koncentration. A akce. A bude to cajk.

7 27.09.2015

Souhlas s pajonkem... Na Nobelovku to neni. Ale je to pecka. Teda pro kluky. A chlapy všeho věku, ve kterých kus kluka zůstal.
Přečetl jsem dnes na jeden zátah a přes komiksovou slávu předešlých dvou příběhů se mi tenhle díl líbil nejvíc. I když uznávám, že místy je děj nedotažený a konec jsem nepochopil.
Proč po takovém úsilí hrdinů příběh dopadl, jak dopadl.
Ale stejně dávám pět. Nejspíš z fandovství k příběhům pana Šorela.

4 18.09.2015

Neměl jsem co číst. Neměl jsem chuť číst. Zkusil jsem Hru o trůny. Nic. Teda skoro nic. Asi ji ještě zkusím. Zatím nic.
Měl jsem doma z knihovny Konec punku v Helsinkách. Týden. Nic. Dva týdny. Pokus. Rozpaky. Odloženo. Žádná pecka v dohledu.
Nový pokus. Zaplaťpánbůh, že mě něco osvítilo a že jsem Rudiše zkusil znovu.
Je to pecka všech pecek. Punková. Syrová. Čtivá. Atmosféra jako prase. NDR, ČSSR, Berlín, Plzeň, Jeseník, šeď, nuda, voser, policajti, dědictví Černobylu, bary, chlast, vztahy
a vzpomínky a holky.....
Punk, punk, punk.
Takže díky moc, pane Rudiš

5 18.09.2015

No ač je to u mě k nevíře, tak dávám u krimi 5/5. A to jsem nedávno tvrdil, že s krimi jsem skončil. Že mi nemá co nabídnout. Ale D. Dán to prostě umí. Objevil jsem ho teprve nedávno a solidně mi kazí můj záměr krimi už nečíst.
Kniha Mucholapka je slušným koktejlem krimi, napětí a policajtského humoru a přitom všeho s mírou.
Určitě v brzku přečtu další knihu tohoto autora. Jen škoda, že u nás v knihovně je od něj jen pět titulů.

6 16.08.2015

Hrůza, děs a katastrofa. Jak já tu knihu nesnášel. Povinná četba za to ale nemůže! To soudružka učitelka! Ještě, že ta doba už je pryč.
A kniha je nudná, nudná, nudná!!!!!
Nemyslete si ale, že bych to později nezkusil zas. Ale bylo to marný, marný, marný :-)
Přečtěte si raději Danny, mistr světa, nebo Matyldu od R.Dahla. Tam je všechno, co chci v knížce pro děti mít.

Den pro šakala asi nepřekoná nic, ale i tato kniha byla velice slušná.
Je vidět, že poválečné Německo se se svými nacisty vyrovnalo stejně, jako porevoluční Československo se svými komunisty. To byla po přečtení knihy paralela, která mě napadla.
Parádní sonda do snahy novináře rozkrýt tajnou skupinu nacistů při pátrání po nacistickém zvířeti, řezníkovi z Rigy

9 13.08.2015

Největší předností knihy byl alespoň pro mě český překlad. Ta archaická čeština už tak skvěle podanému příběhu přidává na čtivosti. Nevím, jak v originále, ale česky je to krása.
Barvitě podaný děj nám skvěle předestírá jedno z důležitých období francouzské historie.
Pro mě jediná vada na kráse knihy bylo přelidnění. Byť povětšinou skvěle prodanými postavami.
Rozhodně se chystám půjčit další díl/y.

8 12.08.2015

Takhle kdyby vypadala většina Pecinovského tvorby, tak bych jásal nadšením. Skoro si říkám, že nemusel použít pseudonym.
A ke knize. Nápad s přesouváním v čase sice není nic objevného, ale Pecinovský k tomu přidal něco ze svého a to se povedlo. Až na tu protiválečnou agitku vážně slušný počin.
I když... Ani ta agitka nevadila.
U této knihy to sice tolik nevadí, ale obecně u Pecinovského si říkám, že by mu prospělo psát ve dvojici s někým. On má totiž skvělé nápady, ale píše moc černobíle. Nevím, na jakou věkovou kategorii se autor zaměřil, ale kdyby psal víc do hloubky, rozkreslil charaktery postav. On umí navodit atmosféru, vymyslet strhující příběh, ale všechno bere šmahem stylem jeden klaďas hlavní hrdina a zbytek pokřivení záporáci s jasnou motivací. Nikdo nikdy z té šablony neuhne. A to je škoda.
A zakončím svým klasickým.... I přes stále stejné výhrady bude pan Pecinovský dál mým vyhledávaným autorem

1 10.08.2015

Zajímavý nápad s přemnožením lumíků do obřích počtů, neslučujících se se soužitím s lidmi. A strhující tempo. To jsou klady této útlé knížečky.
Zajímal by mě čas vzniku příběhu, protože vše odhalující závěrečná třetina se hodí tak nějak maximálně do osmdesátých let, spíš dřív a kniha vyšla 1992.
A právě odhalení pointy je pro mě trochu zklamáním. Přesto se ale kniha dobře četla až do poslední stránky.
Za mě poctivé 3/5.

09.08.2015

No já si tu dobu normalizace pamatuju celkem parádně. Dospíval jsem taky ještě za bolšána. A i když je mi dnes přes čtyřicet, tak kniha je mi ku podivu blízká. Člověk si vybaví svoje pubertální výlevy a pousměje se.
Ale pak si taky vybaví tu socialistickou šeď a nudu a bolševický hesla který nás obklopovaly snad úplně všude a už to zas tak vtipný neni.
A když si vybavím, že jsem kvůli obsahu slohové práce skončil na koberečku v ředitelně a moji rodiče museli pak do školy na buzer rudou přednášku, tak to už vůbec vtipný neni. Nebo že mě chtěli vyhodit z učení jen pro kritiku cenzury! Z pohledu dnešní mládeže spíš neuvěřitelný.
A paní Dousková tohle všechno do své knihy dokázala dostat. Humor, naivitu a lehkou drzost mládí a k tomu nudnou až úmornou šeď doby.
Tuhle knihu vlastím rád.

7 15.07.2015

Jak už u mě bývá zvykem, to, kolem čeho je velký humbuk, obcházím obloukem, abych se k tomu po letech opatrně dostal zpět. No já přece nebudu číst něco, kvůli čemu je davová psychóza, že jo!! A pak se většinou chytám za hlavu, že jsem zbytečně ztrácel čas.
Zaklínač se ale k těm zbytečně odkládaným nepřidá. Nezískal si mě. Jako hrdina je pro mě matný, nevýrazný. A byť pro někoho čerpání z pohádek může být osvěžující, pro mě to bylo snad jediné zajímavé v jinak celkem ploše vyprávěných historkách.
Na to, jak jsem byl zvědavý, to pro mě nakonec bylo zklamání.
Ani nevím, jestli budu zkoušet číst další díly. I když.... Nikdy nepiš nikdy.

4 03.06.2015