laepus komentáře u knih

Byl jsem asi až příliš natěšen - sci-fi mám rád, a když je u toho Londýn, historie a literatura, očekávání byla opravdu vysoko. Bohužel při četbě samotné mé nadšení jen a jen klesalo, bohužel. Musím přiznat - zhruba v polovině knihy jsem začal opravdu ztrácet. Nemyslím si, že bych byl nezkušený nebo nepozorný čtenář, ale tady buď autor na čtenáře klade šíleně přehnané nároky, nebo jsem to nezvládl jen já. Každopádně to ale kazí můj dojem z knihy, kterou už jsem si ve druhé půlce prostě tak neužíval. Jakoby tam autor chtěl dostat úplně všechno - Londýn, Egypt, Stuartovce, cestování časem, vlkodlaky, žebráky, klony, čaroděje, souboje, honičky... Skáče z místa na místo, z doby do doby... Opravdu nijak jednoduchá kniha. Naštěstí alespoň posledních 20 stránek tomu celému dalo nějaký smysluplnou myšlenku a logický závěr. Ale jak jsem už psal - dost možná to jsou jen mé nedostatky, ne nedostatky knihy. Je to na každém, aby si obrázek udělal sám. Já jen doporučuji velké soustředění a trpělivost a přeji hodně štěstí.

3 23.02.2020

Naprostá jazyková dokonalost v duchu toho nejlepšího Šimka a Grossmana. Trochu tam vidím i odlehčenost (ne dialekt pochopitelně) Ostravaka a tematicky to připomíná Prevíta. Úžasný mix všeho. Uvěřitelný popis vždy lehce vyšperkovaným něčím přehnaným, ale jen tak přehnaným, aby to za určitých okolností stále mohlo být skutečné. Časem si určitě dám i další díly. Landsmann prostě umí.

3 21.02.2020

Vybráno čistě z důvodu čtenářské výzvy (měsíc v názvu knihy), takže žádná velká očekávání - a asi to tak i dopadlo. Ke klasické detektivce či kriminálce přistupuji od počátku jako ke tříhvězdičkové knížce (když bude dobrá, dám čtyři; když vynikající asi jedna ze sta, dám i pět; za každou blbost půjde hvězda dolů). A u této knihy nemám důvod lézt s hodnocením nahoru ani dolů. Plusy jsou vyváženy s mínusy. Knize by úžasně seděla nějaká nákladná britská televizní dvoudílná adaptace - v tu chvíli by ten příběh dostal mnohem větší grády - častokrát totiž autor skáče z místa na místo, aniž by uvedl, kdo s kým a kde se vlastně baví, takže až po třech stránkách čtenář zjistí, kde vlastně je a které postavy právě mluví. Stejně tak samotné postavy jsou dost nepřehledně představovány, takže se čtenáři pletou (mi teda strašně) a opět až po několika větách či stránce si uvědomím, jaká postava teď vlastně jede. A když k tomu přidáme dost neuvěřitelný závěr, tak by to asi byly ty minusy. Ty plusy - čtivý jazyk, zajímavé téma. Zkrátka klasická kriminálka, která neurazí ani nenadchne.

3 29.12.2019

První půlka tohohle dílu je tak našlapaná (Ikaruz, Pormétejuz, Pláto, Tora...), že z pěti nejdu dolů ani kvůli lehkém zvolnění v závěru. - „Vot szdrástvuj Spupnik! Jag ě ve vecmíru? Velikojim, šiřim... ztudením, krutím, nehozťinim... Asi ůplně jag f Ruzku!”

3 12.12.2019

Tak tohle byla bez debat jedna z nejzbytečnějších knih, jaké jsem kdy četl. Čekal jsem nějakého prokletého básníka, nějakou pořádnou provokaci a skandál a dostal jsem... suchopárný popis nějakých drog - hašiše, opia a vína - a jejich vliv na člověka. Navíc prostřední část knihy jen autor překládá anglickou předlohu a mluví o nějakém týpkovi, co žil asi 30 let před ním. Ta jediná hvězda ze slušnosti je za poslední krátkou oslavu vína a také za to, že přece jen autor uváděl i záporné vlastnosti výše zmíněných drog. Co říci závěrem - opravdu jsem se několikrát nutil to číst, protože ze zásady nerad nechávám knihy nedočtené s neutuchající nadějí, že by se přece jen mohly i ty špatné ve svém samotném závěru zlepšit...

3 07.11.2019

Trošku váhám mezi čtyřmi a pěti, ale nakonec přece jen dám plnou - dejme tomu tak 90% ;) To jediné, co mi na knize vadí, je až příliš jednoperspektivní pohled na veškeré popisované události. Ano, někde v té knize Kolbe uvádí, že jestli o něm někdy bude něco napsané, chtěl by, aby to vše bylo z jeho pohledu, když už je to o něm. Ale občas by to přece jen chtělo i soustředění na další postavy a jejich pohled na věc. Každopádně ale to je to jediné, co bych vytkl. Kniha je úžasná, napínavá, forma vypravování (kdy hrdina na vše vzpomíná před novináři) zajímavá. Je až neuvěřitelné, co vše takový svět špionáže musel obnášet, jaká přetvářka to musela být, o nervech ani nemluvě. Každopádně ale nejsilněji na mě zapůsobily všechny pasáže a úvahy o tom, co se vlastně s takovým špionem (zrádcem?) stane po válce. Představa, že z něj bude hrdina, je hodně naivní. Smutné však je, že spoustě lidí, spoustě běžných Němců, musel takový Kolbe (a případně jemu podobní) ležet strašeně v žaludku, protože právě na jejich příkladu je strašně jednoduché ukázat, že ne každý musel jen sklopit hlavu, držet hubu a krok a po válce tvrdit, že o ničem nevěděl, že jen plnil rozkazy, že nebyl nacista, že jen chránil svou rodinu a bla bla bla kecy prdy beďary. On byl nekompromisní zrcadlo jejich malosti. Šlo to. Šlo být odvážný. Šlo se postavit zlu. A právě tohle je nakonec ten rozhodující jazýček, proč dávám plné hodnocení - to poselství Kolbeho příběhu.

3 17.10.2019

Úžasná záležitost aneb jak kreativní může přístup k dějinám být. A stává se pak z toho (pro alespoň trochu poučeného čtenáře) zajímavá zábava. Některé z minipróz působí hodně věrohodně, jiné mají úžasnou hloubku a vážnost a jiné... jiné jsou opravdu skvěle vypointované vtípky - vraždící Palacký, trestající Tolstoj, vyluštěný Jack Rozparovač, brutální Bezruč, mrznoucí Paulus či legiím oddaný generál Medek. Ale nechci ani v nejmenším naznačovat další či snad prozradit víc. Mé několikáté literární setkání s panem Padevětem a opět velké nadšení. Děkuji.

3 07.10.2019

Film je klasika. Jedna z nejklasičtějších klasik a film nabitý hvězdami. No tak bylo už konečně třeba si přečíst knížku - jména postav jsou změněna, příběh a spousta detailů (např. názvy tunelů) však nikoli. Občas jsou dokumentárnější pasáže plné postav a technických detailů, nad nimiž musí člověk žasnout a obdivovat odvahu a vytrvalost vězňů. Občas zase pasáže napínavější plné zvratů, přesto si myslím, že film knihu ještě dotáhl k dokonalosti. Nejvíc mě na něm vždy dostává ta nádherná lehkost a vtip v první části, napínavost samotného útěku a pak total zlom a likvidace a hon nám uprchlíky v závěru. To bylo výborné i na knize - že nekončí samotným útěkem, ale řeší i co se stalo dál a jak pak bylo naloženo po válce s mnoha gestapáky, kteří měli spojenecké důstojníky na svědomí. Zcela zasloužené čtyři za knihu a natešení na další zhlédnutí filmu.

3 09.09.2019

Film jsem viděl už několikrát a miluju ho. Je to čistá krása po všech stránkách. Tudíž má očekávání vůči knižní předloze snad ani nemohla být vyšší a počítal jsem s lehkým zklamáním. A nakonec - dostavilo se opravdu jen lehoučké zklamání. Přesto je to pořád příjemná krásná kniha, lehké čtení na jakoukoli dobu, při kterém se odreagujete. Je jasné, že autora ani jiný cíl neměl. Provence dýchá z každé vteřiny filmu i z každé stránky knihy - pořád cítíte vůni jídla, na patře máte rozvinutý buket vína, v dálce slyšíte zpívat ptáky či znít zvony a před vámi se rozprostírají nekonečné vinice. Provence krásnější než z letáku. Přesto jsem byl překvapen, nakolik se film vzdálil od své knižní předlohy - zejména co se charakterů postav týče; a to nejde jen o vedlejší postavy Charlieho či Auzetové, ale dokonce i samotného hlavního hrdiny Maxe. Ve filmu až do skoro samého závěru je nenapravitelný cynik připravený prodat celé sídlo po strejdovi, v knížce už mnohem mnohem dřív je jasné, že ho kouzlo tohoto kraje zlomilo. Další změny jsou i dějové (závěť nezávěť, vyhazov nevyhazov atd.), ale žádná z nich není tak zásadní jako ta jediná, která pro mě film posouvá výše než knihu - a tou je postava strýčka. Zatímco v knize nevystupuje vůbec, ve filmu jsem scény Alberta Finneyho vrcholem filmu, jeho moudra předávaná Maxovi jsou věčná a radost ze života nakažlivá jak ptačí chřipka. To nejhlavnější ale pro mě je, že jsem objevil autora, který mě určitě nezklame, až budu sáhnout po příjemné oddechovce, která poteší. Těším se na další Maylovy knihy.

3 15.03.2019

Výborná kniha. Musím ale skromně i při své ješitnosti přiznat, že mnohdy je až příliš náročná na běžného i v historii zběhlého čtenáře a je třeba se občas vracet. O to jsou ale myšlenky ucelenější, komplexnější a autor se zabývá opravdu vším, co se zadaným tématem souvisí. Někdy mohou některé konstrukce působit trochu uměle a pro klasické české fašounky mohou být některé myšlenky příliš protiruské, proevropské a vůbec sluníčkem prosvícené, ale to je jen jejich problém. V posledních kapitolách zabývajících se převážně současnou Ukrajinou dostávají všichni voliči např. SPD a jiní milovníci Putinova Ruska pořádně na frak. Kéž by měl Snyderův pohled na svět co nejvíc otevřených čtenářů a jeho vize světa byla ta, která se jednou vyplní...

3 03.03.2019

Výborná knížka. Krásně propletené tři příběhy, kdy se informace postupně dávkují a navzájem doplňují. Napsat tři příběhy lineárně za sebou, nemá to takový spád. Navíc každá část má jiný vypravěčský styl a v závěru dokonce ještě vypravěčů přibývá. Až do úplně poslední stránky tak vlastně není jasné, co kdo udělá a čte se to jedním dechem. Doporučuji číst pokud možno co největší úseky najednou, ať se do děje dostanete lépe. A co říci závěrem? Komunismus je pořádné svinstvo a každý bolševik by si zasloužil, za to, co udělal, pořádný trest. Těch možností, jak je trestat, je zde nabídnuta spousta, stejně tak i pocity těch, kteří se rozhodli vzít spravedlnost do vlastních rukou - ať už v příběhu z roku 1952 nebo 2014...

3 11.02.2019

Na plno bohužel jít nemůžu... protože je to na můj vkus až příliš rozházené a rozříštěné. Ano, je to určitě záměr autora, ale není to zkrátka můj styl. Přesto je to stále ten krásně provokativní Ouředník a jeho lehkost a schopnost v pár slovech totálně shodit (ale zároveň stále přesně popsat) cokoli je neuvěřitelná. Kdysi ve svých esejích měl podobnou lehkost i Kuras, než zmagořil, ale... proč to sem teď píšu, když to s tím vůbec nesouvisí? :) Ouředník je dokonalý v tom, jak zamotat různé kapitoly od sebe a zároveň k sobě a dějepisné zkratky jsou úžasné a na mnoha místech knihy jsem se opravdu od srdce zasmál.
Dovolím si dvě ukázky:
"Co se islamofobie týče, sémantický posun dovoloval napříště proměnit kritiku mimořádně gynofobního náboženství v xenofobii a následně v charakteristický rasismus. Trochu jako kdyby zmrzlinář, pyšný na svůj recept, založil rasu milovníků jahodové zmrzliny a osočil z rasismu ty, kterým jahodová zmrzlina nechutná."
"Kdyby Německo vyhrálo předchozí válku, nedošlo by k následující. Šedesát milionů mrtvých by žilo svůj život: někteří z nich by jaktěživ nezaslechli mluvit o válce; jiní by pokojně živořili pod německou okupací, rakousko-uherskou správou nebo tureckou nadvládou; další by zažili méně vražedné války, ve kterých by přišli nanejvýš o oko nebo o nohu. Ale v roce 1939 vypukla nová válka, ta, která proslavila Adolfa Skopčáka."

3 29.11.2018

Vynikající. Jen víc takových knížek, kde dostává lidská chamtivost a lhostejnost na frak. Vlastně ne na frak, ale vítězí nad spravedlností, hodnotami a ctí. Je smutné, že spousta toho se stále děje kolem nás a my pořád děláme, že nevidíme, že se nás to netýká, nebo dokonce se někteří s těmi kurvami kurví a jsou na to hrdí. Jediná drobounká nedokonalost je, že autorem je Francouz, a ne Rakušan či Němec, od kterých by to vyznělo ještě mnohem silněji. Ale to je opravdu jen titěrnost, kterou jsem si vlastně mohl nechat od cesty. Tuto krátkou knížečku mohu doporučit úplně všem, kteří mají ještě srdce na správném místě a snaží se vzdorovat stále sílícímu nezájmu o vzdělání a věci veřejné.

3 23.10.2018

Nakonec přece dám "jen" čtyři. Začátek má hodně pomalý rozjezd. Trochu mě štvala moderní genderová (a kdovíjaká) vyváženost - musí tady být černoch, gay, asiatka, autista... občas byl děj zbytečně nepřehledný (snad překladem?). To by k záporům bylo asi tak všechno - všechny jsou ale přebity klady - a hlavně tím největším - absolutně famózním grandiózním závěrem. No, závěrem - (více než) druhá polovina knihy neustále graduje, zamotává se, vysvětluje a zase zamotává. A kniha je opravdu stránku od stránky lepší a lepší. Opravdu bez výjimky jde kvalita stále nahoru a nahoru. No a musím přiznat, že až v samotném závěru mi došlo, že toto je "časově" první díl tady téhleté houbové apokalypsy. I když ne tak úplně, závěr... ale ne. Nevyžvaním všechno. Vzhledem k tomu, že autor nemá během knihy slitování s žádnou hlavní postavou se člověk musí těmi 850 stránkami (spolu s Všemi dary obdarovanou) prokousat sám.

3 01.10.2018

Nezávadná, nenápadná, nenáročná jednodenní záležitost. Podobných knih už jsem sice četl několik (ať už od stejného autora či s podobným názvem), ale jak jsem napsal v úvodu - občas je třeba vypnout hlavu, trochu vypustit realitu a třeba připustit, že by nový Mesiáš mohl přijít v těchto dnech do současného světa. Kniha začíná nevinně jako taková oddechová kniha s lehkým zamyšlením, ale postupně se tyto dvě roviny začnou vyrovnávat a v druhé polovině se náboj knihy mění. Vtipy sice zůstávají (zejména v podobě občasných hlášek), ale převažují temnější odstíny a závažnější problémy dnešní společnosti (nezní to moc nabubřele? možná, ale je to tak). Kniha je pak opravdu napínavá a nechtěl jsem ji odložit, dokud nedojdu na konec a nedozvím se, jak to s hlavními hrdiny dopadne. A nebojte, samozřejmě nenapíšu, jak to dopadne :) a) všichni přežijou, b) všichni umřou, c) někdo přežije, někdo umře, d) a třeba úplně jinak :) Ale o to tady v té knize vůbec nejde, přináší jiné otázky, nad kterými se čtenář může zamýšlet. Líbí se mi taky fakt, že žijeme ve společnosti, kde taková kniha může vyjít - tím "taková" myslím, že dělá si otevřeně legraci z náboženského fanatismu. A tou společností myslím naši evropskou (post)křesťanskou, která je osvícená, liberální, tolerantní, zkrátka otevřená a úžasná, narozdíl od jiných, kde by asi taková kniha neprošla... ale to sem nepatří :)
Takže hlavním heslem je: "Nebuď hovado!"

3 01.09.2018

Od Eca jsem zatím četl jen Jméno růže (na další se chystám) a tohle si dal jen jako takovou jednodenní oddechovku. Musím se oprostit od obřích očekávání, která jméno Eco vyvolávají, v tom případě pak nemám problém hodnotit tuto knihu veskrze kladně - je napínavá, je čtivá, má minimum slabších stránek (nikdy delší slabší úseky), děj odsýpá svižně a zajímavě, základní zápletka s novinami, které nikdy nemají vyjít, je dostatečně tajemná (stejně tak jejich investor) atd. Ale to nejcennější se ukrývá ještě dál - dějová linka tady není to hlavní (novináři na něco přijdou, řeknou si to mezi sebou a pak...). To, co mě nejvíce potěšilo, jsou přesahy i k nám a do dnešní doby - jak fungují redakce novin, jak udělat z hovna senzaci, jak pomluvit oponenta, jak ututlat opravdu důležitou zprávu, jak na každého schraňovat kompro... Nepřipadá vám to jako situace v anoferťácké mafře? Mi teda stoprocentně: Přísáhám na svě děti, že nebudu zasahovat do novin... střih... to asi nevíte, s kým máte tu čest... já bych s tím počkal až po jejich sjezdu... :) možná, že to teď vyvolává úsměšky, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak je to dost odpudivá a smutná situace českých médií. A za tenhle vhled si této knihy nesmírně cením.

3 16.07.2018

Kurase mám rád a vážím si ho. Avšak toto je to nejslabší, co jsem od něho četl. Jakoby už ztratil vtip a lehkost, tedy právě ty vlastnosti, díky kterým ho mám rád a vážím si ho. Ty tři hvězdy jsou víceméně jen za turistické informace o Itálii - kam zajet, co si dát, co vypít, co vidět, čemu se vyhnout apod. Ale to je prostě málo. Zvlášť když už asi ve třetině knihy je to asi stopadesáty kostel, devadesátý migrační tok, zcela neznámá odrůda vína a nějaký italský pokrm, jehož název zní absolutně stejně jako už dvacetkrát předtím. Kniha se stává čím dál víc stejnou a v důsledku je tak vlastně jedno, ve kterém italském městečku se zastavíte - katedrála, kostelík, palác, náměstí, trattorie... Na druhou stranu chápu, že právě v tomhle je krása Itálie - že není třeba jezdit podle jakýchkoli průvodců, ale opravdu je možné jet absolutně kamkoli a bude to nádhera. Proto chápu i název té knihy a obavy autora z toho, že právě tohle své unikum by Itálie mohla ztratit... podle něj... Trošku mě mrzí jeho zřejmá zapšklost vůči všemu co je made in EU nebo made in islam. V jeho dřívějších knihách bylo vše vyargumentováno a zdůvoděno, čtenář neměl důvod to brát na lehkou váhu. Tady je to zbytečně násilně roubováno do každého městečka: "a na schodišti katedrály sedí migrační toky" (pořád dokola; a když náhodou nesedí, tak je aspoň zmíněno, že tam migrační toky nejsou, zatím...). Kuras pro mě je borec, který bez obav řekne, co si myslí, a toho si na něm vždy budu cenit bez ohledu na to, jestli s ním stoprocentně souhlasím. Poslední z výtek - docela dost mě točila jeho překladatelská exhibice, kdy za každou cenu překládá vše jinak, než je ve spisovné češtině zvykem (jiné rody, jiné přípony, jiná výslovnost...) - proč? Jen pro to dokázat, co všechno vím? Závěrem: Tato bezesporu zajímavá kniha je bohužel spíchnuta velice horkou jehlou, vše působí zbytečně tlačené na sílu a v mnoha ohledech je škoda, že se autor nedržel hesla "méně je někdy více".

3 09.07.2018

Po absolutním nadšení z Číny a Tibetu a lehkém zklamání z Blízkého východu přichází větší zklamání z Ládíkovy zatím třetí knihy. Je to pořád vytříbený vtipálek a na mnoha místech jsem se opravdu od plic zasmál, na mnoha dalších s radostí pousmál, jinde mi zas ironicky až černohumorně cukaly koutky. Ale už je tady na mě příliš toho všudypřítomného dobra, těch tisíckrát obměněných klišé, těch laciných pravd, těch nezastíraných útoků na ezobioženy hledající smysl života apod. Jakoby tady autor vyloženě a nepokrytě cílil na své nejvěrnější čtenářky, které (uznávám) u této knihy opět musí mlaskat blahem. Bohužel na mě je tam toho (výše uvedeného) už příliš. Pasáže popisující krajinu, setkání s lidmi, hledání noclehů, opravy kola nebo stopování, které se vyvarují výše uvedeného jsou úžasné a chválabohu aspoň za ně.

3 09.06.2018

Tady se musí dát zaplno - je to jeden z nejsilnějších příběhů historie. Ta touha armády a státu potopit (a zlikvidovat) tolik nevinných lidí jen kvůli vlastní neschopnosti a neochotě přiznat byť i jen drobné pochybení? Je to možné i dnes? Raději se nebudu snažit přijít na odpověď a budu doufat, že u nás ne, že pořád ještě nejsme třebas v současném Rusku. Robert Harris je tady ve vrcholné formě a knížku jsem zhltnul za tři dny (a to jsem měl kromě čtení ještě spoustu jiné práce) - i když víte, jak to dopadne, je to napsáno opravdu napínavě. Bylo těžké knihu kdykoli v noci v totální únavě ji odložit. Děj není předveden zcela chronologicky a mnoho informací z počátku aféry se čtenář dovídá později. A hlavně, je to historicky velice přesné a odpovídající charakteru zúčastněných postav. A nejzajímavější na konec - hlavním hrdinou ani není Dreyfus, ten sám do děje vstupuje až v jeho úplném závěru, ale vypravěč - podplukovník Picquart - odteď pro mě jeden z nejčistších literárních (skutečných!) hrdinů. Tahle kniha bude napořád na výsostném místě v mé knihovně.

3 19.05.2018

Povedené. Jako doplnění do dějáku to určitě někdy použiju. I když - občas je to až příliš zkratkovité (to asi musí být, není možné tam narvat všechno) a sám osobně bych některé kapitoly rozhodně přidal k lepšímu pochopení. I tak je tady ale spousta informací, které se obvykle nikde neuvádějí, dost nového jsem se dozvěděl (za což jsem rád) a dokonce se i pobavil. Pravda, vtipností to nemá na Opráski a krásou na Cestu časem, ale jak jsem řekl v úvodu - je tady toho zase hodně a dává to jasnou smysluplnou dějovou linku od začátku do konce. Povedené.

3 03.04.2018