LahoferRose
komentáře u knih
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Jen na začátek, 59 let mi nepřijde jako dědkovský věk. Čekala jsem jenom oddechovou humoristickou knihu. Příběh je však mnohem hlubší. Člověka přiměje přemýšlet o svých sousedech, o tom, že každý starší člověk má svou minulost, která by vydala na román a která ho zformovala do dnešní povahy. Mám známého, který mi morouse Oveho připomínal. Příběh, který Vám připomene, že když najdete toho pravého člověka a přijdete o něj, možná budete ještě dychat, ale přestanete žít. Kniha sladkobolná jako život sám. K tomuto klenotu a pohlazení po duši se budu jistě ráda vracet. Doporučuji!
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
Proč se mi pořád dokola stávají takové nepříjemné věci, jako například, že zjistím, že to spisovatelka psala v šestnácti... Je to znát hned z prvních stránek. Všichni jsou tak absurdně mladí a dokonalí snad ve všem co dělají. A jak jsou všichni taaaak krásní! Vražedkyně (už v 17 byla nejslavnějším nájemným vrahem v zemi), která div nefňuká nad zprávou, že byli zabiti neznámí povstalci. Velitel stráže (kterým se stal ve 20!), který v životě nikoho nezabil. Princ, který je, samozřejmě, schopný politik, bojovník, milovník. A taky je mu 19. Ona je po roce nucených prací zubožená, ale stále taaaak krásná a plná síly a řeší, jak moc jí to v krásných šatech sluší.... A to je jenom začátek knihy. Větší absurditu jsem už dlouho v ruce neměla. Tímto jsem se naprosto ujistila v tom, že YA už není pro mne. Joe Abercrombie, odpusť mi mé pochybení a co nejdřív se vrhnu na zbytek Věku šílenství.
Smrt přichází na prohlídku
Anders de la Motte
Čte se jedna radost. Je tu mnoho narážek na známé detektivky, sympatické postavy. Vše je tak švédské. Ale příjemně švédské. Rukopis Anderse de la Motte je znát v celém příběhu, ale Mans Nillson dodává lehkost a vtip, který v žádné Anderseho knize nebyl. Pro mne příjemné, lehké čtení.
Podzimní případ
Anders de la Motte
Tak tohle byla pecka! Napínavé, osudy všech mne velice zajímaly a knihu jsem slupla velmi rychle. Musím říct, že konec nemůže uhádnou nikdo.
Komu bych knihu doporučila? Všem, které baví Anders de la Motte, těm, které bavily knihy o Cormoranu Strike od Galbraitha a všem, kteří nehledají jenom co nejbrutálnější vraždy, ale zajímají se o otázky svědomí, rozřešení starých případů, křivd a až děsivě uvěřitelné lidské charaktery a osudy.
Ten podzim byl z knihy cítit z každé stránky!
Hotýlek na Islandu
Julie Caplin
Kniha je předvídatelná, ano, víte už na začátku jak to dopadne. Ale ta pohoda z knihy krásně číší. Tématicky jsem si zapálila v kamnech, upíjela čaj a knihu si na jeden zátah užila. Prostě jsem ji otevřela v té vhodné chvíli, kdy mi naprosto sedla. Všechny postavy byly sympatické, každá měla nějaký svůj příběh a zase mi připomněla, že člověk se nějak zachová z jistých důvodu. Je lehké každého odsoudit a hodit přes palubu, ale je mnohem krásnější zjistit příčinu a člověka pochopit a pomoci mu. Jo, po přečtení jsem měla ten správně příjemný pocit o který autorce šlo, takže já jsem maximálně spokojená. A ty přírodní krásy jsou vykreslení naprosto úchvatně!
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Že začátku mi vadily překotně dlouhé věty a těžko jsem vzpomínala, jestli byl stejný styl i u HP. Když jsem si však na toto zvykla , kniha mne velmi zajímala. Každá postava měla svůj charakter, svůj příběh, své kouzlo. Cormorana jsem si oblíbila. Detektivka, která krásně odkrývá různé typy lidí, jejich touhy, výmluvy, vzpomínky, cíle. Kniha je skutečně delší, ale dle mého to není ke škodě. Galbraith se se svým detektivem vymazlil, připravil mu promyšlený a lidský charakter, pro který si ho musí každý oblíbit. Harry Hole v Británii. Rozhodně si seženu další díl.
Dívka, již jsi tu zanechal
Jojo Moyes
Moje první od Jojo Moyes a hned po pár stránkách jsem byla pohlcena. Čekala jsem jenom romantiku, ale tohle mi vyrazilo dech. Je tam láska (žádné velké výlevy a zbytečné slzy vlastně pro nic), krutá pravda války (všude se píše a natáčí převážně o 2.světové, a proto pro mne bylo dost šokující, že stejné chování Němců vůči civilistům v zabraných zemích bylo již v té první - mezery mám v plánu po přečtení doplnit), klevety, které dokážou zničit život (pečiva bych se také vzdala), beznaděj i naděje, oběti, několikeré dojetí. Přítomnost mě tolik nebavila, popravdě, osud Liv se mnou ani maličko nehnul, zato Sophie je pro mne silná literární postava, na kterou se nezapomíná.
Poslední dopis od tvé lásky
Jojo Moyes
Moje druhá od Jojo Moyes. Chvíli mo trvalo než jsem se do toho naplno položila, ale potom? Jo, ta paní to prostě s ženskýma umí! Láska jako trám. Byla jsem s Jennifer ztracená, zlomená, rozkvetla s její láskou, byla jsem znechucená předsudky a stále tajně doufala v lepší život. Tady mě zajímal i příběh z přítomnosti, tedy, upřímně, Ellie jsem většinu doby nadávala jak může být zaslepená, ale prožívala jsem to s ní. Nakonec jsem ten příběh prožívala ještě několik dní po přečtení. Až jsem si vytáhla své milostné dopisy s úsměvem na rtech a slzou na tvářích. Dopis je tak silná intimita vztahu, až mi je skutečně líto, že se v dnešní době vyskytují tak zřídka.
Schůzka se smrtí
Agatha Christie
Televizní zpracování tohoto dílu není moc staré, pamatuji si ho tedy velmi dobře. Proto mne tolik překvapila knižní předloha! Musím uznat, že v seriálu to bylo již velmi překombinované, to Agatha to vymyslela mnohem lépe. Příběh je uvěřitelný a ten konec mne skutečně zaskočil. HP si tu ale svůj monolog na konci se všemi skutečně užil do poslední kapky.
Ve službách zla
Robert Galbraith (p)
Třetí kniha a opět jsem neuhodla vraha. A to jsem si už byla jistá. No jo, ale o tom to je. Tento díl mne bavil zatím nejvíc. Jak ze strany vyšetřování, tak ze strany soukromí obou. Robin mi sice často přišla iracionálně naštvaná, tvrdohlavá, zbytečně ublížená a v něčem až zvláštně netečná. No, je to ženská, takže se není čemu divit. Užívala jsem si vícero podezřelých a jejich sledování. JKR má mé uznání, že stvořila 3 uvěřitelné podezřelé s veškerou minulostí. Značí to o preciznosti. Co mne trochu mrzí je, že v první knize vlastně nedochází k žádnému násilí. V druhé už ale dojde k dosti brutální vraždě a třetí kniha začíná rovnou doručenou useknutou nohou. Právě po první knize se mi líbilo, že detektivní práce hledání vraha nemusí být vždy prosycené krví a brutalitou jako je nyní v módě. Škoda. Nic to však neubírá na tom, že byl tento díl velice napínavý. Bravo!
Viděla jsem vraždu
Agatha Christie
Agathě bylo v době vydání knihy už 79 let. A je to znát. Je to zpověď staré dámy, trochu mrzuté, která neustále opakuje, že dříve bylo líp, nechodilo po ulicích tolik deviantů, psychiatrické ústavy nepropouštěly nevyléčené nebezpečné osoby, lidé k sobě bývali uctivější. Krásně je to vidět na maličkosti, kdy Poirot i přes nesnesitelnou bolest odmítá i na venkově jinou obuv než lakýrky. Protože se to prostě nesluší. I provedení a důvod vraždy je takový... zvrácený, špatně uchopitelný. Není to klasický příběh Agathy. Ale rozhodně není špatný. Jen mi při čtení bylo, pro tu stařinkou Agathu, docela smutno.
Samotné vyšetřování je metodické, jako Hercule Poirot sám. Tam nemám co vytknout.
Záhada Modrého vlaku
Agatha Christie
Předem děkuji uživateli Marlowe za zajímavé objasnění situace, za které tuto knihu Agatha psala.
Co se týče příběhu, přišel mi až zbytečně překombinovaný. Hercule je však skvělý jako vždy a ani toto ho nezastaví. Nehodnotil bych Záhadu Modreho vlaku tak kriticky jako někteří, ale uznavam, že jiné knihy se mi libily více.
Velice smutné mi přišlo, že jediný, kdo po zavražděné osobě truchlil byl otec.
Zapomenutá vražda
Agatha Christie
Dobře napsané. Kdo je vrah jsem si tipla správně, jen jsem si říkala jak by to udělal?! Příběh byl zajímavý, ale musím se přiznat, že mnohem raději mám Poirota. Slečna Marplová na mě dělala dojem vlezlé báby co se zbytečně dělá tajemnou a používá detektivní výrazy, co vy četla z pencových románů.
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Zločin v předešlém díle mne vůbec nebavil. Všichni byli na můj vkus už až příliš šílení a vše až moc pritazene za vlasy. I tak jsem se nechala ukecat dobrými komentáři zde, na databázi. A dobře jsem udělala. Tento díl je opět stará dobrá Marie Kostka. S dalšími díly se již sice u knihy nesmějí nahlas, ale i tak mne baví. Pani Tichá mne bavila, ale stejně mám nejradši Miladu, takže ta mi tu chyběla. Reputaci si ale pan Boček tímto dílem napravil. A zápletka následujícího dílu vypadá slibně.
Hadí doupě
Agatha Christie
Příběh plyne pozvolna, jak to Agatha umí. Nemáme tu žádného že starých známých detektivů, ale na kráse to příběhu neubírá. Rozuzlení je dechberoucí, jako vždy, vraha jsem neuhodla. Tady to snad ani nešlo. Dost možná nejděsivější autorčin příběh.
Záhada Sedmi ciferníků
Agatha Christie
Páni! Ani se mi nechce věřit, že jde o jednu z Agáthiných prvotin. Ta kniha má vše - sympatické i záhadné postavy, tajemství, skvělý britský humor, dobrou zápletku, žádné zbytečně krvelacné výjevy jak je v dnešních detektivkách, ale hlavně to rozuzlení! No řekněte, koho Agatha totálně nezblbla? Tohle byla naprostá paráda!
Hedvábník
Robert Galbraith (p)
I druhý detektivní příběh mne bavil. U těchto knih se mi zamlouvá pomalejší styl vyprávění, kdy se možná realističtěji díváme na práci detektiva. Začíná od nuly, klade otázky, chodí na pochůzky, další otázky.... Líbí se mi, že to nejsou případy vyřešené během dvou dnů. Je vidět, že JKR miluje Londýn, má potřebu každé místo, každou uličkou pojmenovat, srovnávat hospody a restaurace v různých částech Londýna. To mi nevadí. Už mě ale trochu otravuje věcné oteklé Cormoranovo koleno... A že se někomu zdál konec již příliš překombinovaný? Tady mi to ani nepřišlo. Četla mnohem krkolomější příběhy. Pouštím se do trojky.
Velké maličkosti
Jodi Picoult
Moje druhá kniho od Jodi P. a musím říct, že budou následovat další. Spisovatelka se nepouští slepé do psaní knihy, na kterou není připravena. Charaktery rozvíjí, nikdo není černobílý, nikdo není jenom zlý, jenom rasista, jenom vztahovačný, jenom hodný,... Zkrátka, postavy jsou lidské. Ale čtení pasáží s Turkem mě stálo opravdu hodně úsilí a musela jsem si na konci jeho kapitol odpočinout. Knihu doporučuji.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Páni, tak tohle bylo něco! Psychologicky dokonalá detektivka. Druhou půlku jsem dočítala večer a osamotě a měla jsem stejný pocit jako při sledování japonských hororů. Každý zvuk a každý stín mě děsil. Výborně napsané, neustále jsem těkala mez tím kdo je vrah a byla jsem stejně vyděšená a hysterická jako postavy, které jedna po druhé umírají. Brilantní!
