Lajtwing
komentáře u knih

Nejsilnější ze sbírky je pro mne jako fanouška fantasy rozhodně prequelová povídka k Temné věži "Sestřičky z Elurie." Některé kratší povídky, jako například "Vše, co miluješ, ztratí se v dáli" mohou čtenáře zklamat (a nebo ne!) svou dvouznačností. Titulní povídka "Všechno je definitivní" je zajímavá, "Teorie domácích zvířat" byla slabá a zfilmovaný "1408" je perfektní. Jsem rád, že jsem se seznámil s Kingem v kratším formátu povídek, ten chlap umí!


Příběh obsahuje Kingovské prvky, které mám moc rád; mrazivě jednoduchá premisa i cíle, malý počet postav a omezené prostory s lehkou příchutí nadpřirozena. Protagonistka je lidská a zranitelná, řeší vše od odmítání pravdy, žízně a fyzické bolesti až k nejhlubším traumatům. Nakonec vše zapadá v drsném finále a příběh se ukáže být (na poměry Kinga) jedním z těch celkem při zemi! A psi nemusí být jen roztomilí mazlíčci... Rozhodně dobrý úvod do Kingovi tvorby. [dočteno v ang. 4.2.20]


"Problém s hledáním místa na spaní se vždycky vyřeší nejpozději druhý den ráno."
O hvězdičku silnější než mé první putování se Ziburou po Arménii a Gruzii. Vtipu je zde opět hodně, přitom se tématicky netočí tolik kolem alkoholu jako na Kavkaze, kde jsou všichni zřejmě vylití jak tašky. Států procestuje mnoho a k samotnému textu přibylo přehršel zajímavých informací o stopování i o historii národů.
Kladně hodnotím koncept dvou cest - sever a jih očima stopaře. Finsko je prostě jiné než Albánie. Když Zibura "střihne" z Kodaně do Atén, cítil jsem se s ním v tu chvíli jak na jiném kontinentě! Vůbec to nebylo špatné a těším se na další cestu.
"Stoupnout si k silnici se zdviženým palcem je vyjádřením ochoty zcela se odevzdat osudu a taky víry v to, že všechno nakonec dobře dopadne."


Silné, ale i slabé, až zbytečné kousky. Začnu tím nejhorším; Harveyho sen, Maturitní odpoledne a Pekelný kocour, to byla ztráta času. To musel vědět snad i King. Ale pak zde máme povídky, jako jsou Věci, které po nich zůstaly (zdaleka nejlepší IMHO), Předplatné NYT (druhá nejlepší IMHO), Němý a Ayana. To je King v tom nejlepším povídkovém ražení! Byla radost si to přečíst. Ani N a V úzkých nebyly špatné. Zbytek nebyl zlý, spíše průměrný. Teď mám chuť se zase vrhnout na nějaký mistrův román.


Problémem po celou dobu čtení pro mne byla myšlenka, zda se skutečně jedná o autentické dokumenty, a ne o kalkulaci autora hladového po pozornosti (přitom sám plísni jiné, že lpí na historické nepravdě). První je autorovo vysvětlení, jak se k dokumentům dostal. Potom je kniha rozdělena na dvě části; v první je popsána operace Reciproká a odhalen je "skutečný" osud JM. Druhá část obsahuje útržky z jeho prací na knihách. Tato díla by měla údajně být odhalena, více ale neřeknu. JM se zde pouští do hlubokých a čtivých úvah!
Protože případ JM mě dlouho zajímal, dostal jsem se k poměrně "divokým" informacím, ale čekal jsem jakousi vyšší míru legitimity. Pokud jsou prezentované informace pravdivé, neměli by vyvolat větší odezvu? Nebo Čechy jedna z jejich největších politických záhad 20. století jednoduše už nezajímá?
Protože rozkol mezi úžasem a skeptičností jsem rozptýlit nedokázal, hodnotím opatrně 3*. Pokud ale máte zájem o téma, bez pochyby stojí za přečtení. Záleží, jak se k tomu postavíte.

Náhled do mainstreamového levicového pohledu soudobé USA. Ve zkratce: "OrAnGe MaN BaD." Pokud nepřijmete tezi, že Trump je nebezpečí (dnes již víme, že to nebyla pravda tak jak by demokraté chtěli), kniha nabízí několik faktických vhledů do volebního systému USA a přiznává dokonce několik "chybek" demokratů. Opravdu pouze několik - jejich dnešní úlety jsou údajně v pořádku a za vše mohou republikáni.
Kdokoliv má vlastní rozum a sleduje americkou scénu, a pokud nesouhlasí s úpadkovou a sebe podkopávající politikou demokratů (socialista "nejsem socialista" Biden), dostane od knihy velice málo opravdu užitečných odstavců a ještě u toho bude skřípat zuby. Tak to vidím já, nepoučitelný pravičák.
Ano, několik věcí jsem se dozvěděl, jako například střídání extrémních politiků v obou hlavních stranách a něco o situaci během občanské války, ale ta hysterie autorů, jen aby se zavděčili mainstreamu, byla tragická. Ani nevím, proč tomu vlastně dávám dvě hvězdy a ne jednu.


O sérii jsem věděl dlouho a poněkud jsem odmítal nechat se zatáhnout do "toto zprofanovaného Mrazu". Nakonec jsem povolil, pučil si celou dosavadní sérii a ničeho nelitoval. První díl mne naprosto přesvědčil. Servaz je zajímavý svou zranitelností. Není to superhrdina, ale chytrý detektiv a jeho osud je určen jeho vyčnívajícím zájmem o Mahlera. Zločin samotný je poněkud zamotaný, nakonec ale autor dokáže nitky rozmotat vcelku přehledně. [dočteno 26.5.20]


Účel kniha plní na 100%, a sice vtáhnout čtenáře do hnusnýho post-apo světa, kde čecháčci tak nějak náhodou přežili. Je to sprostý, jednoduchý a akce je víc než dost. Kotleta je definice českýho guilty-pleasure.


Zajímavě vyprávěné se nečekaným koncem, který si nenechte prozradit za žádnou cenu. Čte se to samo i přes rozsah 600 stran, a to je přeci hlavní, no ne?


Vypůjčil jsem si od přátel a musím přiznat, že i díky této knize více přemýšlím nad limitem technologií a jejich bezhlavým využíváním, nad tím, jak významný kapitál v nás uživatelých mají high-tech firmy. Bavilo mě zasazení příběhu do Hong Kongu a pozadí čínského vlivu na Západ. [dočteno 23.6.20]


Má první knížka od pana Asimova. Na začátku jsem prožil opravdové zmatení. Původně jsem mířil na tři hvězdy, ale konec poskytl jednoduché, zato účinné rozuzlení. Příběh dle mého názoru trpí malým rozsahem. I tak je vize z roku 1950 zajímavá, jaksi nadčasová. Vize této Země není sice nikterak originální nebo detailní, ale historické okolnosti Země a vztah pozemšťanů k jiným civilizacím je tragický. Několik detailů distopické společnosti stačí k dostavení "blbé nálady" (šedesátka!).
Pan Schwartz je až na konec pasivní pozorovatel. Jeho pasivitu ospravedlňují mantinely příběhu. Archeolog Arvadran byl často křečovitě unáhlený. Postava tajemníka správně nesmlouvavá a slizká.
Také bych chtěl na synapsifikaci, možná bych pak chápal daně, naučil se další jazyk nebo si našel ženskou. Pokrok nebo ne, lidé budou zmanipulovatelní zmetci i v budoucnosti!


Jak jsem tomu prvních padesát stránek nevěřil, nakonec to bylo naprosto čtivé a takové odlehčené, vskutku 'milé', jak píší uživatelé okolo. Poznal jsem kulturu africké země, o které jsem do té doby sotva věděl kde leží, a to jenom díky čtenářské výzvě! Čteno v angličtině.


"To je fakt svoboda, po níž tak neskrývaně touží řada Čechů."
V mnoha otázkách, hlavně historických a politických, autor nezapomíná vycházet z českého pohledu (legionářské pomníky v Rusku, invaze 1968 a média atd.) a tedy se logicky s Rusy dostává do názorového konfliktu. To totiž není složitá věc, stačí nerespektovat striktní národní doktrínu a… nebo být novinář. Pan Karas si zvykl, jak sám přiznává, na mnohé.
Rusko je obří, je zajímavé a fascinující. Útržky z rybaření v deltě Volhy, výprava na kamčatské sopky, jantarová naleziště u Baltu, cesta k severnímu polárnímu kruhu, Tažeranská step a šamanismus, Bajkal nebo vinná réva u Černého moře a další. Nepolitické zážitky jsou lepší. Těchto stránek jsem chtěl více.
Za co ubírám hvězdy? Za roztříštěnost jak chronologickou, tak tématickou. Jednotlivé epizody byli zajímavé, jistě by je ale šlo podkládat lépe. Byla to nelogicky shrnutá změť zážitků, například konflikt na Ukrajině šel zpět k letem 2014 až v závěru knihy. Jsou to ale zásadní události. O Rusku a jejich pohledu jsem se dozvěděl hodně. Zájem o 'Vrchního vládce' ve střední Evropě vážně nemám. Zájemci nechť se svobodně odeberou na východ.


Četl jsem v původním anglickém textu, netřeba zdlouhavě vysvětlovat, že četbu jsem nebral zrovna relaxačně. Poměrně často jsem musel vyhledávat význam v "aktuální" angličtině. Dickens psal nádherně. Složitě, ale přeci tak nádherně! Nejvíce jsem sledoval postavu Alexandrea Manetta a jeho dcery. Právem jedna z nejdůležitějších knih.


Koupil jsem si při čekání v Hradci Králové a od začátku cítil poměrně zklamání. Vše je štelované na další díly a budvání světa mi přišlo velice samoúčelné, tedy; "Takto to funguje a znamená to, že si vlastně můžeme navštívit to, co se autorce bude hodit." alší díly nevyhledávám.


Nějak jsem tušil, že to bude jedna "z těch Kingovek." A byla. Ale hvězdičku přidávám, protože jsem četl Temnou věž :D Jednoduše je to ta "kosmická větev" jeho vyprávění. Pravda, za nastavených pravidel finále není tak bombastické, jak by mohlo být.


Četlo se to pěkně a člověk u toho pokyvuje hlavou: "To zvládnu, to je v pohodě, však jo!" Myslím, že kniha pomohla v těžké době a zvrátila mé vnímání správným směre. Sama o sobě by nejspíš příliš lidí nezachránila, ale ke srovnání perspektivy krátké a užitečné čtení. [dočteno 4.6.20]


Čtivé, ale pro mne jednoznačně nejslabší díl celého Milénia. Některé vedlejší linky nejsou nikdy dokončeny, některé vedlejší příběhy neslouží žádnému opravdovému účelu a konec byl vyloženě otravný. I tak stojí za přečtení.


Kníhu jsem našel díky letošní výzvě. A po prvních stránkách mi autor ukázal, proč mám tak rád budhismus. Je zde složité téma - vždyť strach má každý z nás, prostupuje život každého člověka. Je to věc, které se nelze vyhnout. A přesně to děláme. Já mám například hrůzu ze zubařů. A to vede k větším problémům se zuby, že? Se strachem se dá pracovat a to nám autor radí. V jednoduchém jazyce se vypořádává s obtížným tématem. Život jde žít klidně a strachu se dá hledět zpříma do očí. Dá se ovládnout.
Klíčem ke všemu je schopnost být zde v přítomném momentě. Žádný jiný moment totiž nemáme. Okolo tohoto se točí celá kniha.
Je nabídnuta série manter a meditací pro tělo i mysl, vše přehledně. Budhismus má nádhernout schopnost pojmenovat problém a nabídnout přímou cestu k jeho překonání. A to se mi moc líbí. Nebudu zde popisovat jednotlivosti, stojí to za přečtení a zvážení. A já zavolám své zubařce, je totiž čas přiznat si strach, vzít ho za ruku a vejít s ním do ordinace. Určitě se mi totiž nakonec uleví!
