Lauralex komentáře u knih

Dlouho jsem žila v domnění, že je to nějaká beletrie, snad scifi, a nikdy do ní nenahlédla. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že se jedná o poezii, nebo spíše jakési citáty a výroky, navíc od toho tajemného autora, kterého čas od času sleduju. No a já, jako vášnivý sběratel a milovník všemožných takových textů, citátů, úryvků, básniček a mouder, jsem musela mít i tuto ve sbírce.

Miluju ztratit se ve slovech, najít uspokojení v myšlenkách a nalézt sama sebe v tom, co nedokážu vyjádřit. A tady se mi to všechno naskytlo, přesto, že je to víceméně celé o lásce k jedné určité osobě, a vlastně asi i proto. Není krásné, že i když je to věnováno "jen" té jedné, vyvolené, najde se v tom místy asi každá slečna, žena a zasáhne to její srdce? To je právě ta síla slov a hlavně autora, který je tak dokáže synchronně poskládat.

Nehodnotím to v žánru poezie jako takové, protože to to není, to uznejme, nicméně ve svém druhu moderní, mladé poezie, která je určena právě hlavně pro cílovou skupinu lidí a sítí jako instagram, pinterest a jiné, je to povedená a nadčasová sbírka, která dokáže zaujmout. Některé verše se mi líbily více, některé méně, proto hodnotím jako lepší zlatý střed, přece jen jsou podobné knihy, které se mi líbily ještě o malinko více, ale určitě to tím můj pocit z této nesnižuje, naopak mě to pohladilo po duši a budu se k tomu čas od času vracet, až budu potřebovat číst ta správná slova k utišení mé bolavé duše.

5 03.02.2019

Na první pohled jednoduchá, snad až dětská kniha, jejíž podstata je ukryta uvnitř. Tváří se jako lehké čtení, ale pod povrchem je to silný a poutavý příběh, což jsem poznala už na prvních stránkách.

Je to tak známé téma, ale tentokrát podané z jiného pohledu. S mírností, laskavostí, srdečností a citlivostí, s mírným dětským pohledem na svět a válku, jestli to snad vůbec jde. Chytlo mě to za srdce a byla jsem tím pohlcená. Jako by mi někdo vyprávěl dávný, milý, ale zároveň odstrašující příběh. Napjatě a zaujatě jsem četla stránku za stránkou a najednou jsem byla u konce. Ačkoliv na to nevypadá, má co nabídnout. V jednoduchosti je síla.

5 09.09.2018

Jestli někdo až tak neskutečně přímo dokázal popsat moje nejniternější, nejhlubší a nejbolestivější myšlenky a pocity na papíře, je to právě Rupi.
Je to ze života. Z mého, z vašeho, z našeho. Najde se v tom každý, do jednoho, byť v jedné jediné větičce z celé knihy. Je až k neuvěření, jak jsme nakonec všichni stejní. Pocity tak identické, přitom jiné. Kdykoliv potřebuju najít odpověď na nějakou momentální situaci a útěchu v několika slovech, otevřu Mléko a med a mám jasno. Jedním dechem. Někdy je totiž Mléko a med všechno, co zrovna potřebujete.

Jako jo, samozřejmě, není to žádná velká poezie, ale myslím, že to ani není účel. Pokud toužíte po velikánech, Rupi jím není, ale pro obyčejné porozumění s lidskými city a náladami, proč ne, na tohle já jsem.

5 08.09.2018

Zřejmě první případ, kdy si nejsem úplně jistá, co mám říct. Možná to bude tím, že celkově mě příběh typu Romeo a Julie nikdy zvlášť neokouzlil, přesto, že to tu s tím vlastně nemá nic společného, ale přece. Je hezká a dobrá, jenže já čekala víc, nebo možná něco jiného. Nebo vlastně ani nevím, co jsem čekala, ale i když je to kvalitní, nic moc to se mnou neudělalo, čímž se to pro mě celé snižuje, a dva roky po přečtení ve mně moc nezůstalo. Možná je to stylem psaní, což pro mě u knih dělá hodně, takže mě to trochu mrzí, ale stejně ji chci aspoň pochválit a doporučit, pokud si to chcete u maturity ulehčit.
Líbil se mi ten čistý a nevinný rozpor mezi láskou a válkou, který je vyobrazen mile a nenáročně. Ale spíš než láska mě zaujaly popisy války, krutosti, prostého života a tak nějak celkového dění. Mně se vlastně líbil začátek a konec a prostředek jsem tak nějak prosvištěla a ne že bych si ho pamatovala. Nicméně četbou nikdo neudělá špatně, asi by měla být čtená.

5 08.09.2018

Dlouho jsem teď nečetla Sparkse. Pokaždé je to jako vracet se za starým dobrým přítelem. To je ta jeho síla. Možná jsem se teď z určitých důvodů romantice v jakékoliv podobě vyhýbala, ale jestli mě něco vždycky bezpečně navodí do té správné atmosféry a celou pohltí, je to on.

Těch dlouhých skoro 10 let, co ho znám a čtu jeho knihy, přemýšlím, v čem to je. A při této knize už jsem na to přišla. Ten jeho dar spočívá v tom, že dokáže plně, chytře a hodnotně pojmout celý koncept a naplnit ho vším, co vykazuje tvárnost a nepůsobí to plytce nebo monotónně. A tím promluví i ke čtenářům. A ať to skončí jakkoliv, vlastně je to vždy šťastné, záleží jen na úhlu pohledu, protože jestli on něco umí, tak konce. A to jsem zatím u nikoho jiného neobjevila.

Věděla jsem, že to bude skvělé, tím jsem si absolutně jistá. Nikdy mě nezklamal a nezklame, a proto se k němu stále s láskou vracím. Poznala bych ho snad i poslepu. Potvrdilo se mi to, co vím od okamžiku, kdy jsem ho četla poprvé, a proto ho mám ráda. Je to víc než jen romantika. Nepíše jen srdcem, ale především hlavou. Na chlapa má neuvěřitelně přirozený a podmanivý styl vyjadřování, a tím si mě zrovna tenhle příběh získal. Nečekala jsem žádný jednoduchý, oddechový příběh, na to ho moc dobře znám, ale vtáhlo mě to až překvapivě intenzivně. Kdybych řekla, že mě to zaujalo, je to slabé slovo. Já do toho vložila snad veškerou svou energii a empatii. Dá do toho vždy něco navíc, čím se víc a víc utvrzuji v tom, že vybočuje od veškerých spisovatelů i spisovatelek tohoto žánru. V tom nejlepším smyslu slova.

Umí propojit téma lásky a k tomu něco navíc a ani jedna dějová linka není opomíjená. Tentokrát to bylo drama, možná nadneseně řečeno místy trochu detektivka, a to mě přitáhlo už na prvních stránkách a od té chvíle jsem se od knihy takřka neodtrhla. Zcela originální, nápadité, protkané napětím a nestrojenou láskou. A slzy také byly. Dalo mi to od všeho něco, jak jsem zvyklá, a přesto i něco navíc, co jsem od této knihy, nevím proč, ani nepředpokládala. Poskytlo mi to zážitek eminentní a rozmanitý v každém ohledu.

Říkám to asi o každé jeho knize, ale tahle je jedna z jeho nejlepších. Neříkám to proto, že je to můj nejoblíbenější spisovatel, nýbrž proto, že mě dovede uhranout a pokaždé je to snad ještě lepší.

(tento komentář už jsem jednou psala, ale nějaký imbecil, který má potřebu se nabourávat do profilů, mi ho smazal, takže někdo ho už možná jednou četl)

5 06.08.2017

Aňa, to je žena! Věděla jsem, že je úžasná, ale zjistila jsem, že je boží.
Vždycky jsem ji měla ráda, ale číst její knihu jsem neměla v plánu, už proto, že nikdy nejdu s davem a nevrhám se po knihách, které jsou na vrcholu a všichni je čtou. Pak mi to ale nedalo a zvědavost zvítězila. A jsem za to neskutečně ráda, protože bych přišla o hodně. Ona psát opravdu umí.

Nevěděla jsem, co od toho čekat, ale tohle jsem nečekala vůbec. Je to milé, vtipné, inteligentní, přímé, normální - prostě, jak já jsem řekla, "Aňovské". Neměla jsem žádné předsudky ani obavy, ale i kdybych měla, zmizely by okamžitě. Už od první stránky jsem věděla, že čtu něco unikátního. Hltala jsem to očima od začátku do konce. Jako bych četla přesně ta slova, která chci říct. Já nevím, jako bych cítila vnitřní klid. Je mi sice 21 let, možná je to troufalé, ale poznala a cítila jsem v tom tolik věcí, až jsem se sama divila. Dalo mi to neskutečně moc a rozhodně mě to v něčem ovlivnilo. A jestli to takto působí na mě, říkám si, co to asi musí dávat starším ženám. Dovolím si říct, že vám dá pokaždé něco nového, podle toho, v jakém věku, rozpoložení a životní fázi ji budete číst.

A třešničkou je naprosto kouzelné zpracování knihy a nádherné ilustrace. Tahle knížka si mě prostě získala po všech stránkách. Celý život si přeju napsat knihu. A Aňa je moje velká inspirace.
Doporučila bych to právě těm, kteří říkají, že je to blbost a nemá to hodnotu. Šeredně se pletete. V této oranžovotyrkysové knize je toho víc, než by kdo čekal.

Děkuju ti, Aňo, za vše.
Fakt.

P.S. Doufám, že Aňa napíše tu další knihu.
P.P.S. A že to bude co nejdřív.
P.P.P.S A já budu první, kdo si ji koupí.

5 03.08.2016

Tohle bolí. Asi jako když do srdce mi vrazí nůž.
Válečné a tím spíš biografické knihy o holocaustu mám ráda a zajímají mě, a právě Deník byla tou osudnou, která mě k tomu přivedla. A tady víc než příběh je důležitý hlavně autor. Patří rozhodně mezi ty nejlepší a za mě by si ji měl každý přečíst, protože má svoji sílu, vekou sílu. Přes své tragické a děsivé poselství je to milé a úchvatné čtení.

Spočívá to v jedné otázce, kterou Anna pokládá: „Ale, a to je velká otázka, budu schopna napsat jednou něco velkého, stane se ze mě někdy novinářka nebo spisovatelka?" Ano, stala se z tebe spisovatelka, Anne. Alespoň pro mě jí jsi.
Mnoho lidí tu kritizuje její psaní, ale jak sama řekla: kdo tady má vůbec tušení, co všechno se odehrává v duši puberťačky? Nikdo jsme nebyli jiní. A už vůbec jsme neprožili to, co ona. Já neříkám, že je to napsané nějak mimořádně, ale na její věk a situaci je to mimořádné. Anna je - byla určitě úžasná dívka a je jednou z mých oblíbených hrdinek. Knižních i životních. Docela jsem se v ní v některých pasážích viděla. Překvapilo mě, jak jsme si podobné. Myslím, že v jejím věku bychom si rozuměly.

Je deprimující, číst o všech událostech v průběhu dvou let, když jsem od začátku věděla, jak to dopadne. Ostatně jinak to ani skončit nemohlo. Ale stejně jsem se nemohla odpoutat. Tolik ukryté bolesti, utrpení, ponížení a zároveň naděje a dobroty v každém jednom slově, až se mi z toho derou slzy do očí, kdykoliv si na ni vzpomenu.

Zdálo by se, že k tomuto příběhu už nelze nic dodat, protože ho v podstatě zná i ten, kdo ho nečetl, ovšem až po přečtení člověk přijde na všechny nové poznatky a hrůzné detaily. Mě si ta kniha omotala kolem prstu a vzpomínám na ni s obdivem, úctou a láskou. Tady končí Annin deník, ale ne moje sounáležitost a satisfakce. S láskou a navždy, Anne, nezapomenu.

5 12.08.2015

Pro skalní fanoušky Titanic skvělá knížka, jak se dnes říká "must have", kterou jsem musela mít ve sbírce. Líbí se mi, že je to ze všech tří pohledů, protože miluji jak film, tak i samotnou loď a všechno o ní.

Titanic je jedna z mých velkých částí a tím pádem i tato kniha. Už navždy.

5 01.06.2015

Dá se říc,t že změnila můj pohled na mě samotnou. A pokud budu mít jednou děti, rozhodně jim ze svého života předám tuto knihu.

5 12.03.2015

Jsem na rozpacích. Moc jsem se na ni těšila, ale nejsem až tak nadšená. Teda jsem i nejsem. Asi mám tendenci, srovnávat s Aljaškou, ta pro mne nastavila vysokou laťku a jak jsem řekla, žádná jiná už ji prostě nepřekoná. Četla jsem ji na můj vkus delší dobu, ale to bylo způsobeno mým stavem, takže s tím nemá kniha nic společného, nicméně chybělo mi tam to něco, co by mě pohánělo číst neustále dál a dál, že by mě to úplně pohltilo.

Potřebuje být pochopena a prožita. Nemůžu ji odepřít to, že je opět nápaditá a nepředvídatelná. Ovšem chybělo mi soužití s postavami, přišlo mi, že jsem je nějak neměla šanci úplně poznat. Ale jinak John opět nezklamal, je to typická "Greenovina" a stojí to za to.

Kdybych mohla, dám 3 a půl hvězdy.

5 19.02.2015

Srdeční záležitost. ♥
Tohle jsou přesně ty příběhy, který člověka chytnou za srdce, dostanou ho a donutí přemýšlet o životě a o vás, o tom, jak žijete, o tom, jestli byste neměli být lepším člověkem. Je to mimořádná kniha, na kterou nebudete moci jen tak zapomenout.

Strašně jsem si tuhle knížku chtěla přečíst, fakt moc. Byla to první kniha, kterou jsem četla v elektronické podobě, ale prostě jsem si jí už fakt chtěla přečíst a dotisk se asi jen tak nechystá.

Jako první jsem viděla film (je to jeden z mých nejoblíbenějších) a vlastně díky němu jsem se ke knize a ke Sparksovi dostala. Rozhodně to s ním nechci srovnávat, protože je.. krásnej, to jo, ale jinej, zasazenej do moderní doby, a já mám pravidlo nesrovnávat filmy a knihy, protože kniha je vždycky první a má prostě tak být, jak to myslel autor, film je jen napodobenina (i když v tomto případě fakt dobrá), ale nemůže se nikdy plně napodobit.
Ke knize - dokázala mě rozesmát, pobavit, rozbrečet, donutila mě se zamyslet a utvořit si na některý věci nový názor, chytla mě za srdce - a to je podle mě všechno, co by měla dokázat a co očekávám. Krásný, i když smutný příběh o krásné opravdové lásce, ale není to klasická přeslazená "love story", je to lidský, a to je TO ONO. Akorát mě trochu zklamalo, nebo spíš mrzelo, že knížka tak rychle skončila.
Pokud ale někdy vyjde dotisk, koupím si ji a přečtu znova.

5 29.07.2014

Co říct? Tohle přesně je prostě Sparks a proto ho miluju. ♥
Pravda, závěr byl ke konci trochu předvídatelný, ale tohle jsou právě jeho konce, které on umí. Víc netřeba.

5 08.08.2013

Modročerná obloha nad hlavou,
hudebník,
jež hraje na harfu bez strun.
Osamělé pouliční osvětlení
odrážející se v hladině vody.
Možná slyšíte hudbu, možná ne...

Přesně takhle bych si přála se zamilovat. Tak, jak zní skladba s náladou krásné noci a obrazem noční krajiny. Tak, jak Kazuo píše. Magičnost příběhů, jejich nostalgie a mystično, zvláštní spojení reality a nadpozemskosti. Přijetí osudu, který není nevyhnutelný, bloudící postavy, které hledají své místo na zemi a domov, vidina naděje odcházejícího dne a nadcházející noci s očekáváním, že se něco zlomí, ale rozpustí se stejně jako soumrak. Kompozice, která mi v mysli doznívá ještě dlouho poté.

Bylo to mé první setkání s autorem a říkám si, jak to, že jsem ho tak dlouho odkládala, ale zamilovala jsem se hned. Kniha, která stylem, tématem, prostředím, atmosférou, emocemi i myšlenkami přesně sedla mému srdci, nitru a mysli. Přála bych si v ní zůstat ještě o něco déle. Ponořit se do těch jemných, ladných a laskavých tónů, které objaly mé uši i srdce.

Nevím proč, ale vždycky jsem si myslela, že Kazuo je težký, hutný spisovatel, leč opak je pravdou. Žádné hříčky, kudrlinky a květnatost, metafory, hluboké myšlenky, výrazná gesta a rozervané postavy, používá jemnost, věcnost, úspornost a střízlivost, lehký humor a jednoduché, avšak působivé vyprávění a pointy. Píše lehce a nevyhroceně, přesto sděluje velké a emocionální lidské příběhy. Čekala jsem nálož japonské literatury, ale záhy mi došlo, že je vlastně Brit, přesto tam jakýsi nádech "japonskosti" je a ve spojení s britským a jeho jedinečným, osobitým stylem psaní je to geniální.

Miluju povídky a ty Kazuovy jsou bez přehánění zatím snad ty nejlepší, co jsem četla. Nejvíc se mi líbila povídka Malvern Hills, ta byla úžasná. Nevím proč, ale celkově mě nadchla, příběhem, atmosférou, prostředím a zůstalo po ní ve mně zvláštní tajemno, klidno a srdečno.

Jsem zvědavá na jeho ostatní knihy, které mě teď nemohou minout. Mám pocit, jako bych byla doma, literárně i mentálně. Byla to láska na první pohled - a přečtení - a já doufám, že na věčné časy.

4 19.08.2024

Je ve mně plno rozložených kousků a otevřených konců, ran, slz, vzteku, otázek, pocitů a traumat a dusí mě tíha vlastních břemen. Vyvěrá to ven a stéká jak krev z hlubokých jizev, která zasychá na šatech. Zastavit to, nebo nechat upadnout až do bezvědomí?

Aktuální, křehké, poetické, filozofující, hutné, těžké, depresivní a drásající. Žádné jednoduché a efektní čtivo, hluboká, bolavá zpověď a výbuch myšlenek a emocí, která vám nedá vydechnout. Spíš než příběh se začátkem a koncem je to spletitá, citlivá změť traumat, duševních otřesů, strastí, procitnutí, smíření a prožití. Marek tu otevřeně a doslova upřímně rozkládá paměť.

Kniha byla sice úplně o něčem jiném, respektive úplně jinak vystavěná, než jsem čekala, občas měla pocit, že se motáme někde v kruhu a přemýšlela, kam to má vlastně dospět, trochu mi přišlo, že se snažil všechno (co však bylo podstatné) vměstnat do nějakého méně či více daného rozmezí, a pak to působí trochu nahuštěně a moc zahlceně, což třeba na mě při čtení působilo trochu rušivým dojmem, nicméně přesto určitě nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, naopak. Ono to v podstatě není o nějakém konci, nemá to někam dospět a mít ohraničené mantinely, je to vždy zrovna tady a teď, jedna myšlenka stíhá druhou, propíjí se z nitra ven, bodá do slabin, otvírá polozapomenuté i zapomenuté rány, tak, jak to zrovna přichází, leč všechno se vším souvisí. A já miluju hloubavé, traumatizující rozervané knihy a postavy.
Bylo to místy mírně zkratkovité a překombinované, nekomplexní, laicky řečeno rozplizlé, ale i tak pohlcující a čtivé. Musela jsem si to dávkovat, anebo naopak číst bez přestání, abych to vstřebala a dostala se pod povrch. Jste přímo v tom, přesto jakoby z dálky. Říkáte si, děje se to vám nebo jen přihlížíte zpoza rohu... Ten příběh se utváří postupně s každou další agónií, vinou, svědectvím a vy s ním.

Kniha pro náročného, avšak citlivého a jímavého čtenáře, ve které si myslím, že se každý aspoň kouskem najde. Ono se to totiž děje, je to běžný život kolem nás, kterého jsme dnes a denně svědkem, ať z přímé nebo nepřímé konfrontace, akorát před tím moc zavíráme oči a otevíráme pusy, to je pro mě nejděsivější a nejsilnější. Není to kniha, kterou bych četla víckrát, ale zanechala ve mně zvláštní pachuť a stopu.

* "Nikoho sem se o to neprosil, ale sem tady. Musím tu být. Tak proč by sem se měl furt jenom nesnášet."
Ta jedna věta, která mě naprosto zlomila, odzbrojila, rozložila, rozbila, zničila, ale zároveň objala, pomohla, utěšila a zaléčila.

4 08.08.2024

V poslední době objevuju spoustu nových, mladých českých autorek a autorů, jejichž tvorba se mi vtiskne do těla a zapíše na literární seznam - a Klára je jednou z nich. Myslela jsem, že literární vkus se lidem, respektive hlavně mně, navíc po tolika letech knihomolství, až tak nemění, ale literatura, nazvěme ji "o životě" a "momentálních tématech a problémech společnosti", a hlavně česká literatura, se pomalu, ale jistě dostala na moji první příčku. Nevím, jestli je to věkem, dobou nebo se člověk zkrátka posouvá a mění, ale přišlo to přirozeně a cítím se v tom jako doma.

Na knihu jsem měla zálusk, už když vycházela, těšila jsem se na ni, ačkoliv autorka mi byla neznámá, protože obsahuje všechna témata, která mě baví a mám je teď ve svém zájmu jak osobním, tak knižním, a chci o nich číst. Trochu mi to teď přijde jako takový boom, nebo jsem to jen dřív tolik nehledala a neviděla, ale přesto si myslím, že se o nich píše strašně málo. Klára dokázala obsáhnout spoustu témat, dobře zpracovaných, promyšlených, atraktivních a aktuálních, píše dobře, svižně a poutavě a má to hlubší myšlenku i pointu. Přečetla jsem ji za 3 hodiny (a s jednou zmrzlinou na nervy) na jeden zátah. V tomto ohledu mě to fakt bavilo a připoutalo, četlo se to samo a stránky mi ubíhaly před očima, že jsem se nestačila divit.

Je pravda, že jsem tam trochu postrádala nějaký takový prvek, který by tomu dodal víc celistvosti jako knize a bylo to pro mě trochu nedotažené, jako příběh to úplně nedrželo pohromadě, ostatně jako spoustě ostatním, s tím souhlasím, nicméně ve výsledku to nebylo nic, co by mi zkazilo čtení a kvůli čemu by pro mě kniha ztratila na zajímavosti a zájmu. V tomto případě pro mě vyhrává příběh nad formou, což si i myslím, že byla myšlenka knihy. Naopak si myslím, že v tak malém prostoru dokázat sdělit a uchopit něco takového a obsáhlého, je skvělé a ta hlavní pointa, za což si autorka zaslouží pochvalu. Vyvolalo to ve mně hodně myšlenek a otázek, které se mi usadily v hlavě a byla to místy i docela i velká sebereflexe.

Zvláštní je, že jsem to asi jako jediná nevnímala jako feministický román, ale to je asi tím, že feministka nejsem a nějak to nevnímám, osobně mě tohle označení čehokoliv mírně irituje, ani bych to neoznačila za ženské čtení, ale současná a potřebná témata, která by se měla otevírat mezi všemi generacemi i pohlavími.

Jsem ráda za tuhle knihu, i když forma a provedení trochu pokulhává, nicméně sdělení, obsah a podstata to vyvažuje a dodává tomu na kvalitě. Je potřeba více knih otevírající tato témata.

4 22.09.2023

John opět vsadil na to, co ovládá nejlépe, a ukázal, co umí. A já opět vsadila na Johna. A nezklamal. Autor, jehož jméno a knihy už jsou pro mě sázka na jistotu.

Jsem vděčná, jak za sebe, tak za ostatní, že tu je někdo, respektive zrovna John, který se věnuje těmto tématům, a to s takovou citlivostí a přirozeností a důležitostí zároveň. Myslím, že jeho příběhy se mohou pro mnohé stát podporou, jakýmsi prostředníkem k přijetí a pochopení sebe sama a smíření pro okolí a blízké, což je pouhou knihou, několikastránkovým příběhem, opravdu obdivuhodné. Nepíše totiž jen knihy, vkládá do nich poslání a nepřímo podává pomocnou ruku.

Otevřeně a lidsky vystavěný příběh s napřímo vykreslenou atmosférou a plno myšlenek mezi řádky. Žádné ideály, žádné růžové brýle a sladká slova, přímá realita dnešního stále ještě ne tak úplně tolerantního světa, podaná tím unikátním Johnovým stylem, zaměřeným na každého. Ani tentokrát bych to proto neřadila do YA, protože John je jednak autor, který se svým stylem vymyká a má vyšší přesah, a pak znovu vytvořil příběh silný, opravdový a podstatný stejnou měrou pro mládež i dospělé. A ať stojíte na kterékoliv straně situace, odpovědí je: milujte se, jací jste, a mějte duhu v duši.

4 30.08.2020

Korejský, jakožto i celý asijský svět mi dávno není cizí a už delší dobu je v popředí mých zájmů. Do svého korejského literárního období jsem si čistě ze zvědavosti vybrala na začátek právě tuto knihu a i když se najdou výhrady, nelituji. Pohled na tuto knihu má totiž dvě zcela diametrálně odlišná hlediska.

Na Pačinko se dá pohlížet buďto jako na výpravný beletristický román, kroniku, nebo jako na literaturu faktu a historickou sondu do života a dějin Korejců a Japonců, nicméně pouze jako na každou část zvlášť, nikoliv dohromady, což je škoda a pro mě značný nedostatek, protože kdyby spolu tyto dva světy v příběhu fungovaly, byl by to opravdu bestseller, na který aspirovala. Ze začátku má ambice s historickým naučným podtextem, později se ale zvrhne "pouze" ke klasickému uměleckému vyprávění. A teď si vyberte.

Každopádně ať tak či tak a co bylo mému srdci bližší - zde to byl pocit příběhu z korejského pera, který o kousek zvítězil nad dějepisnými otázkami - celkově mě to upoutalo a připravilo skvělý čtenářský zážitek. Sžila jsem se s celým příběhem, až se pak na dlouho nakonec stal i mým. Čtení jsem si užívala, nespěchala jsem na něj, bavily mne všechny dějové linky a vracela jsem se k tomu vždy jako ke starému příteli. Jestli tato kniha totiž něco je, tak opravdu čtivá. Ať už je lepší, nebo horší, jak se jednou začtete, už vás nepustí. Má pár hluchých a uspěchaných míst, i tak přirozeně plyne. Vnímala jsem to spíš jako oddechovou knihu, leč téma není oddechové ani trochu, a až na konci jsem si uvědomila, že ten příběh jednou skončí a že mi to vlastně bude líto, protože jsem s ním strávila pěkný a dlouhý čas, který za to stál.

Ve výsledku je to dobře napsaná kniha, která vám naskytne buď epický příběh jedné rodiny, nebo alespoň jednodušší povrchové nahlédnutí na kousek korejské historie.

4 30.08.2020

Pokud by byl život s BAP jako tenhle komiks, asi bych ani tolik neprotestovala. A on vlastně je, ale každý má ten svůj, který se ale v mnohém prolíná. Kdybych to totiž měla nějak definovat, dalo by se to popsat jako takový celoživotní komiks.
Jsem ráda, že tohle téma se otevírá stále víc a víc, zároveň to byl můj první komiks a hned na toto téma. A povedlo se to skvěle.

Nemám moc ráda hodnocení "biografických" knih, tím spíše o duševních nemocech, protože jednak je to dost osobní, a potom každý to prožíváme jinak, takže kdo jsem, abych mohla hodnotit, jak někdo prožívá svou vlastní depresi, leč soucítím.
Ale jako zpracování knihy určitě plný počet, spojení zásadního tématu a komiksu se mi moc zamlouvalo a bylo to nahlédnutí zase z jiného pohledu, a k tématu se to hodilo. Ellen to dokázala spojit výtvarně, textově, vážně i humorně.
Kapitoly mě bavily odvíjejíc se od toho, v čem jsem se viděla, co mě zasáhlo a co zase méně, každopádně jsem se nenudila ani chvíli. Člověk buď souhlasně přikyvuje, jo, tohle je přesné, nebo vidí, jaké to taky může být a co se děje v myslích dalších.

V kategorii komiksů určitě nepřehlédněte.

4 14.06.2020

Ne vše stojí za to mít u pr**le, ale jako jakýsi takový základní průvodce, jak se ze všeho nepo, snad něčím zajímavý . S něčím se ztotožňuji, s něčím ne, něco mi přijde přesně vystiženo, něco je, dle mého, až příliš přitažené za vlasy a vyhnané do krajnosti, ale to tak asi i mělo být, aby si každý našel to svoje, co potřebuje, aspoň s tím já přistupuji k této literatuře. Nemám ráda přehnaný optimismus a věčně sluníčkové lidi, z toho se mi chce blejt, ale až přílišný uprdelismus taky není ta správná obrana. Mark sází na jednu kartu, bere to jen z jedné strany, a to mi na tom vadí, protože tohle nemá jen pravou a levou. Nicméně jako nápomocná kniha, nikterak ovšem motivační, jak nebrat život tak vážně, protože ze všech z nás zbyde prach, může pro začátek, nebo jen pro zábavu, přijít vhod. Místy vtipná, nikterak však do života přínosná kniha. Rozhodně bych jí ale nepřikládala takovou váhu, jako něco, čím se do detailu řídit a okamžitě spěšně měnit od základu celý svůj život.

4 12.01.2020

Romantická novela o stárnutí s grácií a lásce neměnné? Sem s tím!
Tady Robert a Jane na obálce na mě mají velký vliv, nicméně i bez nich jsem věděla, že se zamiluju. A stalo se tak.

Nikdy by mě nenapadlo, že něco napsáno tak prostě a jednoduše, ať stylem a textem, tak příběhem, mě dokáže tak strhnout a vzít za srdce. Tohle bylo velice křehké, jemné a milované pohlazení po duši. A něco takového tu ve všech těch přehnaných románech chybělo. Vím, čím to je. Jsme zmlsaní velkolepými romancemi o osudové lásce, která překoná tisícero hor a řek, ale víte, tak to v životě nechodí, tohle je ten opravdový a obyčejný život. A o to je to krásnější. Copak vždy musí zasáhnout nepřízeň osudu, láska na první pohled, musí se válčit, padat z nebe oheň a hrdina musí být smrtelně nemocen, aby to byla krásná a láskyplná romance? Zbavme se té komerční představy z amerických slaďáků a nereálných představ a vychutnejme si tu čistotu, snad až nevinnost přirozené lidské náklonnosti, přátelství a vztahu, jak je v celé své ryzí a upřímné kráse.

Ne, není to Sparks - ani žádný jiný romantik -, tím spíš mi vadí, že je to s ním, či jinou romancí tak vehementně srovnáváno. To si ta kniha nezaslouží. To je zásadní problém nejen čtenářů, ale celého dnešního světa, které nám bere to potěšení a svobodu vlastního vnímání - neustále se s něčím a s někým srovnávat. Ve vší úctě ke Sparksovi, zkazil by to, protože by z toho udělal úplně jiný příběh, a to tu absolutně nepřichází v úvahu. Ten příběh je krásný přesně tak, jak je, od Kenta.

Moc bych si přála, aby se toho nakonec dočkal každý starý člověk. Ta samota nechtěná je sice běžná, ale zlá a bolestivá, i když to nemusí být vidět. A život je lehčí, když nejsme sami, v jakémkoliv věku.

Moc mě mrzí, že je to autorova jediná kniha, protože mě si tímhle křehkým přístupem ke čtenáři a k příběhu, ale i ke stylu psaní a promluvení skrze hlavní hrdiny získal. Zaplnilo to díru v mém srdci, pak ho to zlomilo, ale pak ho to zase naplnilo láskou a životem. Prosím více takových knih.

4 10.02.2019