lazarus komentáře u knih
Výborné provedení knížky navozuje lepší zážitek při čtení tohoto literárního skvostu. Tímto děkuji nakladatelství za dobrou práci a paní překladatelce taktéž. První polovinu příběhu jde o typický P.K.Dickův román a pokud by jste při čtení neměli tušení kdo dílo napsal rozhodně by jste tipovali na něj. Dále už jde o klasického Simmonse včetně drsně příjemného návratu k Hladovým hrám. Pustá duše je hodně filozofický román s výtečnou atmosférou a vcelku neotřelým tématem. Jediná výtka z mé strany je k délce jenž by klidně snesla mnohem větší formát na jež jsem u Simmonse zvyklý. Tak dlouhé čekání na další jeho knížku a přečteno na dvě posezení. Což, budu čekat na Zimní přízrak. Doufám, že mě potěší stejnou měrou.
Po Stronciu (má prvotina od pana autora) jsem nečekal nic zvláštního a zábavného. Jaký to hluboký omyl !!! Noční Klub je luxusní řežba, kterou by Blade neudýchal. Mraky dobrých nápadů, neotřelé hláškování pomalu na každé stránce a příběh jenž vás donutí zapomenout na jídlo, povinnosti, sex a vůbec všechny všednosti každodenní. Doporučuji každému, kdo si chce užít kopec zábavy a srandy k tomu, i když pravda, trochu krvavějšího zrna!
Díky pane Kulhánku a pokud se jednou rozhoupete vydat knížku znovu, nejlépe jako Kantos Nočního Klubu, slibuju, že budu stát ve frontě na koupi na první pozici.
Velice nekritických pět hvězd. Za co? Za provedení knížečky od Dybbuku. Je to mrňavé, milé, příjemné do ruky, krásné, je to od Burtona, je to plné kresbiček, je to s malovanou ořízkou, z čehož si ucvrká... ehm. OK, ořízka je prostě super.
Ale! Je to plné blboučkých básniček a zhruba polovina je opravdu hodně infantilních a pitomých.
Ale... Stupidita básniček je kompenzována kresbičkami od pana autora a bez nich by polovina dojmu byla v čudu.
Ale! Proč je na obálce rohový text "limitované 3.vydání"?
O.K. je to asi třetí limitované vydání, ale proč ta informace hyzdí obálku? Něco ve stylu těch hnusných zlatých metálů na bestsellerech jiných knížek, jež nejdou odlepit? Proč to tam proboha dáváte? Serete mě s tím! Nechci to tam!
Po čertech zábavná roadmovie v Kulhánkovic stylu. Vím, není to moc dobrý příměr, ale on prostě podobný brakový styl tady u nás odstartoval a podobné záležitosti mě prostě nedá s ním neporovnávat. Spad je parádně vyvážený mix akce, vtípků, hlášek a děje samotného. Pro mě velice příjemné, nečekané překvápko. Podle recenzí jsem čekal něco ve stylu Kopřivovic Asfaltu. Nuže, toto je lepší, inteligentnější, zábavnější, příjemnější ku čtení. Takže s chutí se pustím do pokračování. Mimochodem, ta predikce dnešní katastrofální situace je velice povedená.
Irony poslouchám od nějakých 13-ti roků. Respektive, první kazety jsem měl dvě. Helloween - Walls of Jericho a Keeper 1 a druhou Irony - Somewhere in Time a 7th Son of a 7th Son. Tak se mě to zažralo pod kožu, že se toho dodnes nedokážu zbavit. Helloween pro mě skončil Dark Ridem, ale IM mě zůstali a žádné Metallice a Judasi je nedokázali překonat. Snad jen Zeppelini. Ale to jsou prakticky rodiče Ironů takže je nepočítám.
Biografie Run to the Hills mě potěšila, nadchnula a chci ji doma, ale 900 a víc za ni fakt nedám. To je vzkaz pro ty spekulanty a překupníky tady.
Sice má obálku z nehnusnějšího obalu jednoho z nejlepších alb co IM vygenerovali, ale uvnitř je povedený a docela podrobný popis jejich kariéry. Jen škoda, že končí před A Matter of Live and Death. To je rozhodně nejdospělejší a nejzajímavější deska skupiny. Po ní už to jde trochu z kopce.
Run to the Hills je povedená knížka pro každého kdo Irony má rád, ale je třeba ji po dočtení doplnit Knoflíkem od B.Dickinsona.
Takže dočteno a jdu pokračovat ve shánění desek, protože mě jich ještě dost chybí.
Mimochodem, konečně jsem se dozvěděl proč má X Faktor a Virtual tak divný zvuk a proč mě ty desky nebaví. Blaze za to nemůže. Produkoval je sám Velký Steve a jsou důkazem, že se má každý držet svého řemesla a nesrat se do produkce, když jí nerozumí.
Tragický překlad od Martiny Švejdarové je na hony vzdálený tomu původnímu od Lenky Sedláčkové. Navíc je vydání od nakladatelství Classic hnusné, brožované a extrémně nekvalitní co se provedení týče. Myslím tím ořez, vazbu, kvalitu papíru a taky design obálky. Mustang v roce 1997 vydal kvalitní, vázaný a s vcelku hezkou, stylovou obálkou a hlavně výtečným překladem, kus jenž si Barkerovo opus magnum zaslouží.
Mimochodem, pro mě je to jedna z knížek, respektive dvou, kde imaginace autora válcuje veškeré fantasy co znáte. Pokud se chcete zasnít, zamyslet a hlavně neskutečně pobavit a nezapomenout, tohle prostě musíte znát. Velká show a Everville vám z hlavy nevypadne už nikdy. Hm, mě teda rozhodně a to je let, co jsem to četl....
Nesuď knihu dle obalu? Hm, tady máte zářný příklad nesmyslných rčení. Nemám ústa & musím křičet má nádhernou obálku a snad nejlepší a nejpraktičtější typ vazby co jsem u knížky zatím potkal ovšem to je asi tak všechno čím vás knížka dostane. Už název povídky mě přišel zvláštní použitím &. Proč někoho napadlo tento anglicko-český guláš mě hlava vážně nebere. Jenže to je snad ta nejmenší muška na celém dílku.
Nebudu tady řešit pana Ellisona o němž každý ví co to bylo za narcise a arogantního sebestředného mistra světa a okolních vesmírů, což dokazuje v předmluvách k povídkám i tady, ale hlavně jak řekl už Karel Infeld Prácheňský - No, nemá talent...
Ellison prý posílal 20 let svému profesoru z vysoké, odkud jej mimochodem vykopli, své práce, aby mu dokázal jak se pan profesor mýlil a jaký je H.E. borec.
Nevím, jestli učitele přesvědčil, ale mě předvedl ve svých povídkách, že jednoznačně talent na psaní nemá. Což o to, nápady má, ovšem psát neumí. Nevěříte? Věřte.
Pro nevěřící Tomáše vám sem něco z knížky opíšu.
- Dračí dech! Ohěň rozčísl noční oblohu a z půlnočního ticha přes modročerné nebe vyrazil výkřik. Ze středu ohnivého zášlehu se obzorem hnalo jakési stříbřitě šedé smítko, které postupně ztrácelo svůj boční tah a začínalo padat.
- Cornfeld se trhlinou v trupu vyplazil ven a loď pečlivě obešel. Talíř se do země zaryl čumákem napřed, náběžnou hranou napřed.
Dva kousky z rozhodně nejtragičtější povídky celé knihy snad mluví za vše. Podobná skladba vět a používání stejných slov dokolečka dokola se táhne všemi příběhy v této antologii. Ne, nemůže za to překlad, protože toho se zhostil překladatel výborný a to pan Žáček. Tudíž nedostatky padají na hlavu pana Mistra.
Až na první slušnou povídku podle které vznikla mnohem zábavnější počítačová hra je zbytek knížky tragédie a nuda plná dětinského chování postav, nelogických dějů a mizerných zakončení. Povídky H.Ellisona vynikají originalitou, ovšem ne v zrovna positivním slova smyslu. Možná stojí za zamyšlení už jen to kolik toho tento obrazoborec napsal a kolik toho bylo do našeho jazyka přeloženo. Naštěstí nemnoho. Za velmistra sci-fi jej rozhodně nepovažuji. Na rozdíl od něj samotného. Na to mají právo mnohem větší a lepší spisovatelé. Že pane Asimove, Heinleine a vám podobní...
Komplexní a po všech stránkách výtečně zpracovaný "životopis" jedné z nejznámějších lodí světa HMS Erebus. M.Palin, mimochodem jeden z Monty Pythonů, nám ve výborně napsaném příběhu osvětlí o této lodi prakticky vše, od jejího postavení a spuštění na vodu až po krutý konec a pozdější znovunalezení. Publikace je krásně zpracovaná, včetně stylového přebalu s ilustrací Chrise Wormella.
Po dočtení vřele doporučuji pokračovat Terrorem od Dana Simmonse jež doplní hluchá místa v příběhu osudné Franklinovy expedice. I když se tady jedná o historickou fikci, je založena na známých faktech a její příběh nemusí být příliš daleko od skutečnosti. Ji se stejně nikdy nedozvíme.
Seriál The Terror nedoporučuji, možná po dočtení předlohy a ani potom raději ne. I když se snaží nastínit atmosféru Simmonsovi předlohy, těžce kulhá na obě nohy co se postav a příběhu týče.
Mimochodem, tento formát knížky se zdá být ten nejvíc nepříjemnější pro držení při čtení. Ideální rozměr a ideální tloušťka. Vím, není to nic co by mělo nějak ovlivnit potěšení ze čtení, ale Erebus byl prostě radost držet v ruce :)
Nemá smysl ke kratší novele smolit sáhodlouhý elaborát, raději si ji přečtěte sami. Časově to vyjde zhruba nastejno.
Povznesení je jednohubka na odpoledne a dvě, tři kafča. Víc nestihnete. Slibuju.
Ovšem je to jednohubka zábavná, vtipná, milá, smutná a střelená zároveň. Anotace ke knížce mě nijak nezlákala a odkládal jsem to co šlo. Nuže, chyba nemalá. Pan maestro opět a zase překvapil, pobavil, nenudil a navíc hezky pohladil na duši, což je u něj rozhodně věc nevídaná.
Opět výtečný Nesbo. Tentokrát konečně bez Holea. Toho už jsem se nabažil dost. Království je podobná "tvrďárna" jako Lovci hlav a doufám, že bude podobně dobře zfilmována.
Je obdivuhodné jak komplexní dílo dokáže erudovaný odborník vytvořit o člověku o jehož životě existuje jen několik málo dokladů a dokumentů. Prakticky všechno co o Žižkovi víme, víme z informací jiných lidí jeho doby a jejich záznamů o něm. Pan Čornej napsal vyčerpávající monografii nejznámějšího válečníka naší země s dokonalým přehledem a lehkostí. Těch bezmála 600 stran uběhne jako voda a nikde nenarazíte na jediné hluché místo.
Kniha je nádherně zpracovaná, plná kopií dokumentů a kreseb dané doby.
Už jen ten vyčerpávající seznam literatury je obdivuhodný a dává tušit, že jde o léta připravovanou látku s obrovským rozsahem rešerší jež dílu předcházely.
Vůbec by mě nevadil druhý díl kde by se husitská revoluce obdobně rozpitvala až do doby Jiřího z Poděbrad. Ale od toho tu máme naštěstí Toulky českou minulostí
Výborné české sci-fi, jež se může směle rovnat jakémukoliv světovému dílku. Bavil jsem se královsky a doufám, že ještě budu, i když další díl je v nedohlednu. Velice si cením autorčiny snahy o vytvoření nových výrazů a jazyka který dokonale koresponduje s nastíněným světem Duvalského pohoří. Poznal jsem tam inspiraci Anathémem a s ním Pána prstenů. Hodnotím oba existující díly zároveň jelikož nemá smysl psát o každé knížce zvlášť. Jsou totiž vyrovnané co se jazyka i příběhu týče. Snad jen by nebylo marné ubrat trochu těch vypoulených očí, vřeštění a podobných ne úplně dospělých slov :)
I když chápu, že hrdinka je prozatím trochu blbka, pardon puberťačka, přece jen těchto výrazů je v obou knížkách na můj vkus přespříliš.
Tímto držím palec při psaní další části a těším se na další objevy a vyzrazená tajemství. To je totiž silná stránka paní-slečny Stehlíkové. Postupně gradovat napětí a stále a stále lákat na nová tajemství. Ty na rozdíl od třeba Simmonse nemusíme zoufale očekávat, ale dozvíme se je v ten správný čas.
Po Stronciu (má prvotina od pana autora) jsem nečekal nic zvláštního a zábavného. Jaký to hluboký omyl !!! Noční Klub je luxusní řežba, kterou by Blade neudýchal. Mraky dobrých nápadů, neotřelé hláškování pomalu na každé stránce a příběh jenž vás donutí zapomenout na jídlo, povinnosti, sex a vůbec všechny všednosti každodenní. Doporučuji každému, kdo si chce užít kopec zábavy a srandy k tomu, i když pravda, trochu krvavějšího zrna!
Díky pane Kulhánku a pokud se jednou rozhoupete vydat knížku znovu, nejlépe jako Kantos Nočního Klubu, slibuju, že budu stát ve frontě na koupi na první pozici.
Veskrze epické dílo o přerodu lidské společnosti na začátku dvacátého století, kdy rudý satanáš začal pomalu a jistě vystrkovat růžky.
Provázanost osudů lidí stojících na opačných pólech tehdejší společnosti je skoro až neskutečná.
Pád titánů připomíná jak málo stačí k rozpoutání světové války a jak malá hrstka zabedněných vládců dokáže svou bezohledností a touhou po moci zasáhnout do dění celého světa.
Měl jsem strach, že půjde o politický román, který mě nebude bavit, ale nakonec se z toho vyklubala nejčtivější "učebnice dějepisu"
jakou jsem měl možnost kdy číst.
Těším se na pokračování trilogie, protože Follet je výborný vypravěč.
Ty nejméně nápadné knížky mistra Kinga mě dost často mile překvapí. Není to poprvé, kdy i přes nižší hodnocení od ostatních čtenářů jeho počinu, jsou pro mě naopak výborným zážitkem a kopcem zábavy. Jak už tady poznamenala Metla, je to prakticky Volný pád jen s trochu jiným katalyzátorem protagonistovi mysli a v trochu komornějším provedení.
Scéna s meskalinem neměla chybu. Hezké psycho. Hezké vystřízlivění poté.
A pomeranče na kurděje? Vtipné. Bavil jsem se od začátku do konce.
Opravdu hororový příběh v literární formě. Film je možná kapku strašidelnější, ale zároveň pitomější a nereálnější. Suzukiho předloha je chytřejší, dějově zajímavější a hlavně logičtější než filmové zpracování (americká verze). Japonská je potom hodně jiná. Hlavně nestrašidelná. Osobně doporučuji, stejně jako Lady Dracula, shlédnout minimálně novější verzi a potom teprve přečíst. V opačném případě vám film přijde jako totální blbost
Začátek příběhu je zděšený, zmatený a velice "nečtivý". Holt, některé příběhy takové jsou. Těžký start a sladké finále za odměnu. Rajské fontány jsou stejným případem. Kdo zatne zuby, ten dostane přesně to co od Clarka čeká. Vlastně ani moc ne. Velmistrove příběhy v podobném duchu moc časté nejsou. Ráma jest zářným příkladem. Clark je bedna, o tom žádná, ale spisovatel je veskrze prachmizerný. Umí vysvětlovat, umí popisovat, ovšem neumí moc vyprávět. Většinou. Ve Fontánách ovšem předvedl, že to nemusí být pravidlem a vyprávění má hlavu, patu.
Takže pokud jste A.C.C. nepolíbení tak doporučuji Rajské fontány, Devět miliard božích jmen, 2001 Vesmírnou.... a pak, pokud zaujme, cokoliv. Včetně povídek Od bílého jelena.
Technická, respektive hard sci-fi.
Následovníci pana mistra jsou pak Stephenson a Egan.
Ano, takto má vypadat autobiografie. Zábavné, svěží, vtipné. Bruce umí psát a umí vypíchnout důležité milníky. Necpe nikomu rodinné problémy a nepíše očividně za každou cenu každou blbost.
Navíc, je jeden z mála velkých rockerů co dokážou smysluplně využít natěžené zlaťáky. Jeho záliba v létání je mě velice sympatická. Já jsem zatím jen u simulátorů :D
Dostalo mě finále a jeho boj s rakem. Je to jednoduše chlap s mozkem a ne smažka jako Ozzy. Jehož muziku mám taky rád, ale jako člověk je to debil.
Mimochodem, Ironi jsou u mě nejposlouchanější rocková grupa a po čertech nejlepší. Čím víc stárnu, tím mě víc baví.
Závěrem doporučuju zkusit Trooper. Fakt dobrý lahváč. Ten chlap má prostě vkus a je perfekcionista. Je to vidět na celém jeho dosavadním životě
Rád bych tímto poděkoval nakladatelství Drobek, protože tato sbírka pohádek je prostě krasavice a do knihovny ji nejde jen tak zařadit, ale nejlépe vystavit na čestné místo. Nádherná obálka s asi lamino vazbou která vypadá jako plátěná. Nejsem si jistý která možnost je správná, ale vypadá to velmi dobře. Knížka nemá přebal což oceňuji. Nesnáším je. Jsou nepraktické a při koupi starších knížek mě zbytečně štve jejich často bídný stav.
A zpět ke sbírce. Pohádek je v ní mrtě a jsou želbohu upravené pro děti, takže mrtvol a gore scén je trochu míň, než bratři chtěli. To je snad jediná vada na kráse. Větší část pohádek je proložená povedenými obrázky od celkem talentované umělkyně.
Příběhy bratří Grimmů nejsou tak učesané a příjemné na čtení jako ty od Božky, ale jsou původní, tak jak je obrazoborci odposlechli od sedláků.
Tedy až na ty cákance krve jež tady chybí.
Verdikt: vřele doporučuju je koupit a to i když nemáte komu je číst. Mé děti už děti nějakou dobu nejsou, takže jsem si udělal radost a zároveň mám dopředu něco pro vnoučata. To si ovšem knížka ještě asi pár let počká ....
Mimochodem, dozvěděl jsem se, že Sněhurka je kravina, jelikož Sněženka. Holt, člověk se pořád dozvídá něco nového