lazarus komentáře u knih
Krásně zpracovaná encyklopedie světa Zaklínače. Encyklopedie je ale hodně nadnesený pojem, protože tady hodně postav, netvorů a popisu těch uvedených, chybí. Knížky o Geraltovi miluju, filmy a seriály do roku 2019 jsem viděl všechny, hry samozřejmě komplet odehrané. Netflix verze mě nezaujala a nedal jsem ani první řadu.
Ale zpět ke knížce. Nádherné desky a uvnitř stylově zpracované stránky na kvalitním papíře se nakladatelství povedly.
Doporučuji každému koho svět Zaklínače baví, má jej rád a chce se pokochat a zavzpomínat. Plný počet nedávám z uvedeného důvodu povrchnosti a neúplnosti informací jenž obsahuje.
Za mě rozhodně nejslabší dílko pana mistra. Možná tím, že jsem před Holčičkou přečetl Geraldovu hru, po čertech drsnou sondu do duše trýzněné ženy, mě tato záležitost přišla příliš obyčejná, nudná, prostě slabá. A nebavila. Vážně nebavila
Velmi jednoduchý, přímočarý fantasy příběh. Jako kapitola ve Svědectví docela v pohodě, jako Dickův román ani omylem. Zelazny z Deus Irae smrdí na sto honů, P.K.D. je tam pár stránek s trochou té jeho filozofie a vnitřních pochodů protagonistů příběhu. Nic proti Zelaznemu, Amber miluju, ale na obálce je Dick a ta obálka vám prostě lže.
A proto je DE jednoduchým pochoďákem plným zbytečných setkání, zbytečných keců, nesmyslných náhod a neuspokojujícího finále.
Protože veškerou česky přeloženou tvorbu PéKáčka znám dost slušně, tedy vyjma Sluneční loterie, Deus Irae pro mě zřejmě zůstane nejslabším výtvorem pana mistra paranoie. Přičítám to na vrub spojení dvou spisovatelů. Stejně neslavně u mě dopadl třeba Asimov se Silverbergem. Podobná tragédie.
Ale což. Ubik, Eldritch a třeba Temný obraz se dají číst dokolečka dokola a neomrzí. Čert vem tento malý finální nezdar. Dickova gloriola u tímto u mě nezeslábla ve svém svitu ani trošku
Konečně trochu lépe zpracovaná Kingovka od Bety. Sazba super, obrázky nemají chybu, k dokonalosti chybí už jen záložka.
A co se týče Pohádky samotné? Po čtení zdejších komentářů a klasickému těšení se na nového majstra hororu jsem byl vcelku nehezky překvapený. Uznávám, prvních cca 200 stran jde o klasického Kinga a bavil jsem se a čekal na typickou gradaci děje a případné převraty ve vyprávění. Tady se nic takového nedostavilo a román sklouznul do fantasy, které osobně nijak nemusím pokud nejde o originální příběh jako třeba Amber, a můj zážitek šel do kytek. Přijde mě, jako by po první třetině psal někdo jiný. Je to nekingovské, není to nijak zábavné a originální a není to bohužel ani nijak extra čtivé. Finále mě přišlo vyloženě směšné a velice, velice dětinské. Jasně, jmenuje se to Pohádka, ale měl jsem dojem, že maestro tak úplně neví co by chtěl napsat. Jestli horůrek v Lovecraftovském duchu, nebo pohádku pro děcka. Škoda, holt mě to nesedlo a moc nebavilo. Oceňuji, že se vyvaroval zakomponování Věže, tím by mě dorazil. Nemám ji rád.
Mám dojem, že čím je King starší, tím víc používá vysvětlovací vsuvky jak pro blbečky. Nesedí mě to k němu, nesedí mě to k jeho stylu vyprávění a pokud vím, zrovna on od podobných věcí ve svých knížkách odrazuje a varuje potenciální pisatele románů přesně od těchto plků co narušují dojem z příběhu. Proč je jich tady zrovna tolik? Proto mě taky přijde, že minimálně polovinu knížky psal někdo jiný
- Mimochodem, zase se tady objevují barbaři co vám vykvákají minimálně polovinu příběhu. Protože mě osobně to vadí velice, doporučuji před čtením knížky tady nečíst nic!
Nijak zvlášť zábavná klasika. Vzhledem k velice častému odkazování v mnoha dílech napsaných až po tomto výtvoru je nutno přečíst. Ovšem je třeba varovat, že jde o mládežnický román pro děcka kolem 15-ti let. Já se k Pánovi much dostal až na zralá kolena a proto můj zážitek je minimálně rozpačitý. Možná kdybych knížku četl před 30-ti lety, vzpomínal bych na ni dnes jako na kult. Takto dodnes vidím třeba Sandokana, i když vím, že vidět jej dnes tak jde o pěknou sračku.
Nečekejte spisovatelský um, nečekejte nápaditý příběh, nečekejte zajímavá rozuzlení a chytře konstruovaný příběh a možná se budete bavit. Během let z něj sice mnozí chytrolíni vyčetli mnohá ponaučení a lecjakou symboliku, ale osobně věřím, že je většina vycucaná z prstu a autor jak to napsal, tak to myslel. Psát moc neumí. Můj osobní amatérský názor. A tři hvězdy proto, že mě bylo blbé dát jen zasloužené dvě. Které si poctivě zaslouží
Zábavná jednohubka od mistra pera. Zajímavě pojatý konspirační román ve stylu N.Stephensona, říznutý vtípky, stejně jako v Ohních z ráje. Ne tak vtipné, ale stejně zábavné. Kdo má rád 007, nechť v klidu přihodí bodík k hodnocení
Veskrze epické vyvrcholení Simmonsova eposu. Valná většina otázek nastolených v Ilionu je zodpovězena a uspokojivě vysvětlena a příběh je smysluplně uzavřen. Co víc si od více jak 1500 stránkového románu přát. Za mě spokojenost a desetileté očekávání naplněno. Tak teď už jen knížku doplnit do Simmonsovic police v mé knihovně jakmile na podzim, snad konečně, vyjde.
Věděl jsem do čeho jdu. Nezklamalo, jen překvapilo. Ta linka cest časem podle mě neopravňuje řadit Jatka mezi sci-fi literaturu. Mimochodem, hodně rušila dojem z vcelku zajímavé válečné části. I ta mě přišla dost zmatená
Ty nejméně nápadné knížky mistra Kinga mě dost často mile překvapí. Není to poprvé, kdy i přes nižší hodnocení od ostatních čtenářů jeho počinu, jsou pro mě naopak výborným zážitkem a kopcem zábavy. Jak už tady poznamenala Metla, je to prakticky Volný pád jen s trochu jiným katalyzátorem protagonistovi mysli a v trochu komornějším provedení.
Scéna s meskalinem neměla chybu. Hezké psycho. Hezké vystřízlivění poté.
A pomeranče na kurděje? Vtipné. Bavil jsem se od začátku do konce.
Pan Kmenta nejen, že je investigativní novinář ať už to znamená cokoliv, ale i slušný psavec a jeho texty se velmi dobře čtou. V Rudém Zemanovi rozpitval našeho stávajícího pana presidenta až na dřeň. Mladší ročníky se budou divit a kroutit hlavičkami co že to sedí na Hradě. Pokud je to zrovna bude zajímat, což většinou nezajímá.
Nasmolil jsem menší elaborát a chtěl jej překlopit do recenze knížky, ale smazání nebylo vyhnutí. Tolik politických keců a názorů, co jsem vyplodil, by znechutilo asi každého. A protože jsem zastáncem názoru, že politika sem nepatří, smazáno a snad jen doporučení pro přečtení přenechávám.
Navíc už toto pozbývá smyslu, protože presidenta máme konečně důstojného a ostudu nebudícího. Tak snad svítá na lepší zítřky. Alespoň co se reprezentace naší země týče. Snad rudochův nástupce nezklame
Děkuji tímto ještě jednou uživatelce Agata1988 za neotřelý zážitek. Knížku mě podarovala s tím, že ji nebavila a je to blbost. Tímto ji taktéž nabízím komukoliv stejnou cestou, protože je to vážně tragická záležitost.
Kolonka horory tady je u této knížečky naprosto scestná a lživá. Ne, fakt o horor nejde. Na druhou stranu to vlastně horor je, a to uchopením tématu duchařského. Mám dojem, že jsem ještě nepotkal v knížce postavy s podobně idiotským chováním, naprosto se vymykající reálnému životu.
Každopádně - knížečka má 220 stránek, otázka jednoho, dvou večerů, doporučuji přečíst a utvořit si vlastní názor. Osobně neznám nikoho komu bych Dům na kopci strčil do ruky a poradil přečíst :D
Neříkejte, že jsem vás nevaroval...
"Cíl všech cest je milování"
Proboha!!! Horor? Ne! Růžová knihovna!
Ve Smyčce se pan autor vykašlal na Sadako a rozjel anabázi viru hodně nečekaným směrem. A hodně zajímavým směrem. Příběh Kruhu a Spirály se ve Smyčce spojí do jednoho celku a vygraduje do veskrze epického finále. Hned jsem vzpomněl na Keatse z Hyperionu. Víc už radši spoilerovat nebudu, sám to nemám rád, a nechám na vašem uvážení jestli přečíst. Kdo má rád sci-fi tak váhat nemusí. Tam je volba jasná. Snad jen, už nejde o horor jako v Kruhu. Takže ať nejste zklamaní.
Pro mě trilogie příjemným překvapením a rozhodně lepším než třeba Problém tří těles.
Sbírka povídek? Ale to přece není žádná sbírka povídek a žádná z pěti částí knížky by sama o sobě nikdy nefungovala a nedávala smysl. Mimochodem, pokud by to nenapsal King tak bych asi ani nedočetl. Ničemní muži, což je prakticky první polovina knížky je ovšem velmi dobrým příběhem a vlastně mě tam štvala jen ta Temná Věž. Nemám ji rád, nikdy mě nebavila a nikdy jsem ji tady radši ani nehodnotil. Ona je taky vlastně kamenem úrazu celého Srdce v Atlantidě. Mohl to být výborný příběh, ale Věž je tady do očí bijícím lepidlem vyprávění a dokonale ničí výsledný dojem.
Mimochodem, na film s Hopkinsem se podívejte je po dočtení knížky, tak jako já. Jinak vám nebude dávat smysl a bude to ztráta času.
Chytře rozvedená mytologie Kruhu. Co víc je třeba vědět. Po dočtení prvního dílu je toto nezbytné pokračování. Sadako to prostě nestačilo a pomsta pokračuje...
Dům na rozhraní mě nejprve nadchnul atmosférou a hodně připomněl Holdstockova Mytága. Temné, sžíravé momenty napětí, tajemna a hrůzy. Ovšem druhá část příběhu ujela do psychedelického mišmaše, kde autor buď sežral nějaké houby, nebo mu jednoduše ruplo v kouli. Pro představu kde Lovecraft vzal inspiraci je Dům výborným náhledem, jinak asi už dnes málokoho zaujme. Mimochodem, parádní malůvka na obálce vydání od Fobosu a vlastně vůbec celé grafické zpracování. Díky za to
Opravdu hororový příběh v literární formě. Film je možná kapku strašidelnější, ale zároveň pitomější a nereálnější. Suzukiho předloha je chytřejší, dějově zajímavější a hlavně logičtější než filmové zpracování (americká verze). Japonská je potom hodně jiná. Hlavně nestrašidelná. Osobně doporučuji, stejně jako Lady Dracula, shlédnout minimálně novější verzi a potom teprve přečíst. V opačném případě vám film přijde jako totální blbost
Velice nekritických pět hvězd. Za co? Za provedení knížečky od Dybbuku. Je to mrňavé, milé, příjemné do ruky, krásné, je to od Burtona, je to plné kresbiček, je to s malovanou ořízkou, z čehož si ucvrká... ehm. OK, ořízka je prostě super.
Ale! Je to plné blboučkých básniček a zhruba polovina je opravdu hodně infantilních a pitomých.
Ale... Stupidita básniček je kompenzována kresbičkami od pana autora a bez nich by polovina dojmu byla v čudu.
Ale! Proč je na obálce rohový text "limitované 3.vydání"?
O.K. je to asi třetí limitované vydání, ale proč ta informace hyzdí obálku? Něco ve stylu těch hnusných zlatých metálů na bestsellerech jiných knížek, jež nejdou odlepit? Proč to tam proboha dáváte? Serete mě s tím! Nechci to tam!
SPAD ****
Po čertech zábavná roadmovie v Kulhánkovic stylu. Vím, není to moc dobrý příměr, ale on prostě podobný brakový styl tady u nás odstartoval a podobné záležitosti mě prostě nedá s ním neporovnávat. Spad je parádně vyvážený mix akce, vtípků, hlášek a děje samotného. Pro mě velice příjemné, nečekané překvápko. Podle recenzí jsem čekal něco ve stylu Kopřivovic Asfaltu. Nuže, toto je lepší, inteligentnější, zábavnější, příjemnější ku čtení. Mimochodem, ta predikce dnešní katastrofální situace je velice povedená.
POLOČAS ROZPADU ****
Veselé pokračování Spadu ve stejném duchu a krvi
RÁZOVÁ VLNA ****
Finální eskapáda pana plukovníka a jeho partaje. Respektive těch co zbyli.
ŘETĚZOVÁ REAKCE ***
Perverznější, drsnější a temnější závěr z pohledu Alice
SPAD a spol je prostě a jednoduše zábavným mišmašem Mad Maxe, Svědectví, Malevilu a Tmy v jednom balení.
Hvězdičky mě možná kapku ujely, ale většinou hodnotím knížky velmi neobjektivně a veskrze podle osobního koeficientu zábavnosti. U této Kotletovic taškařice jsem se bavil nesmírně, proto ta gloriola.
Dokonale vystavěná povídka. Od Martina patří do trojice nejlepších zároveň s Nezapomenutelnou Melody a Písečníky. Četl jsem vydání z roku 92 s brakovou obálkou a taky to s novým překladem ve Snových písních. Starší překlad je trochu slabší, ale tak už to bývá.
Překvapují mě místní komentáře ve stylu mizerně gradovaného napětí a tajemna. Jsem asi četl něco jiného, ale v Netopýrech je stavba příběhu dokonalá. Respektive, obě dějové linky. A tradičně - čím míň víte, tím víc se pobavíte
Hezká obálka, potažmo ilustrace v knížečce. OBROVSKÝ nepřehledný font - zvykal jsem si snad 20stran a to mám na čtení brýle. Povídka sama nebyla vůbec špatná. Martin ji napsal v roku kdy jsem poprvé uviděl světlo světa. Nemá to na nic vliv, jen mě to zaujalo. Hm...
Sídlo Červa by bylo výborným románem v rukou pana D.Simmonse. On s podobným tématem umí zázraky. Martin nemá špatné nápady, ale Simmons je na rozdíl od něj zároveň velice šikovným vypravěčem s obrovskou představivostí a tady prostě k dokonalosti něco chybí. A ano, závěr je jednoduše bravurní finále příběhu.