lazarus komentáře u knih

Hezká obálka, potažmo ilustrace v knížečce. OBROVSKÝ nepřehledný font - zvykal jsem si snad 20stran a to mám na čtení brýle. Povídka sama nebyla vůbec špatná. Martin ji napsal v roku kdy jsem poprvé uviděl světlo světa. Nemá to na nic vliv, jen mě to zaujalo. Hm...
Sídlo Červa by bylo výborným románem v rukou pana D.Simmonse. On s podobným tématem umí zázraky. Martin nemá špatné nápady, ale Simmons je na rozdíl od něj zároveň velice šikovným vypravěčem s obrovskou představivostí a tady prostě k dokonalosti něco chybí. A ano, závěr je jednoduše bravurní finále příběhu.

11 03.11.2022

Nemá smysl ke kratší novele smolit sáhodlouhý elaborát, raději si ji přečtěte sami. Časově to vyjde zhruba nastejno.
Povznesení je jednohubka na odpoledne a dvě, tři kafča. Víc nestihnete. Slibuju.
Ovšem je to jednohubka zábavná, vtipná, milá, smutná a střelená zároveň. Anotace ke knížce mě nijak nezlákala a odkládal jsem to co šlo. Nuže, chyba nemalá. Pan maestro opět a zase překvapil, pobavil, nenudil a navíc hezky pohladil na duši, což je u něj rozhodně věc nevídaná.

16 25.10.2022

Romantismus v nádherném mikroprovedení od Vyšehradu. Nádech Lovecrafta říznutý Machenem

9 23.10.2022

Hodně zvláštní povídky, které nastiňují jednu z možných budoucností lidstva. Podobnou záležitost vygeneroval třeba Robert Heinlein v Budoucnosti napříč minulostí, nebo Bruce Sterling ve Schismatrixu. Ovšem u Cordwainera Smithe je vyprávění říznuto Rayem Bradburym a zároveň Gregem Eganem s příměsí Neala Stephensona. Vím, kombinace zní divně, ale přišlo mě to tak. Romantismus okořeněný ujetými i když relativně reálnými nápady.
Svazek numero uno je potom konzistentním vyprávěním napříč věky, a to setsakramentsky vzdálenými věky a svazek následující pak střípky co se tak nějak nedali zařadit, nebo byli už hodně "mimo mísu". A popravdě, pokud se na něj vykašlete, o nic nepřijdete. Pro celkový obraz je zajímavé a čitelné jen Znovuobjevení člověka 1. Dvojka potom pro ty co neměli dost a nakonec zjistí, že vážně stačilo.
Tudíž, u mě jednička za plný knedlík a dvojka pak bídná trojka

9 23.10.2022

Hodně zvláštní povídky, které nastiňují jednu z možných budoucností lidstva. Podobnou záležitost vygeneroval třeba Robert Heinlein v Budoucnosti napříč minulostí, nebo Bruce Sterling ve Schismatrixu. Ovšem u Cordwainera Smithe je vyprávění říznuto Rayem Bradburym a zároveň Gregem Eganem s příměsí Neala Stephensona. Vím, kombinace zní divně, ale přišlo mě to tak. Romantismus okořeněný ujetými i když relativně reálnými nápady.
Svazek numero uno je potom konzistentním vyprávěním napříč věky, a to setsakramentsky vzdálenými věky a svazek následující pak střípky co se tak nějak nedali zařadit, nebo byli už hodně "mimo mísu". A popravdě, pokud se na něj vykašlete, o nic nepřijdete. Pro celkový obraz je zajímavé a čitelné jen Znovuobjevení člověka 1. Dvojka potom pro ty co neměli dost a nakonec zjistí, že vážně stačilo.
Tudíž, u mě jednička za plný knedlík a dvojka pak bídná trojka

10 23.10.2022

Obrovská, opravdu obrovská, knížka s reprodukcemi litografií pana Robertse a pro porovnání vždy fotka nynějšího vzhledu historicky zajímavých míst Egypta. Knížka je vážně velká jako prase, vlastně spíš menší prasátko, každopádně stejně velká jako Nový atlas světa a encyklopedie Historie letectví. Tisk reprodukcí je kvalitní a publikace je spíše ke kochání se, než ke čtení. Textu je pomálu, jde o popisy znázorněného místa a informace jakým způsobem se malíř popral s danou lokací a za jakých okolností.
A teď jdu shánět tu druhou záležitost o Svaté zemi...

12 23.10.2022

Nádherně, ostatně jako vždy u Dybbuku, zpracované vydání severských bájí založených na Eddě. Paní Kadečková vám příběh Odina, Thora, Frey a dalších, všem dnešním mláďatům známých postav, předvede v mnohem stravitelnější formě než můj oblíbený Gaiman v jeho Severské mytologii. Tam, kde to N.G. nezvládl a vygeneroval popisný, nezáživný, generický příběh, tam paní autorka české lite verze Eddy dokázala odvyprávět čitelnou a zábavnou formou pohádku, kterou děcka znají z bedny. Tedy skoro. Marvelovky jsou ještě více okleštěným a psychedelickým - rozuměj moderním a barevnějším - instantním "výcucem" severských bájí.
Dybbuk se postaral o nádhernou knížečku a okořenil ji obrázky Jana Grumla, jež hezky korespondují s cílovou skupinou publikace.
Původně jsem chtěl do knihovny starší vydání od Aurory, ale nakonec jsem rád za to co mám. Nejsem žádný bibliofil a ty mrsklé nabídky v bazarech mě za to vážně nestojí.

11 23.10.2022

Po čertech povedené povídky.
Martin mě tady hodně připomněl Raye Bradburyho. Zejména V pustinách a Ledovým drakem.
Nečekané variace mě moc nedostaly, přišlo mě to hodně natahované a i když mám šachy rád a vím kterou figurkou se jak táhne a občas i vyhraju tak tady jsem se docela trápil.
Zavírací hodina pak hodně zábavná a vtipná.
Mlha padá k ránu byla povedeným příběhem jako od Heinleina či Clarka.
A nakonec Portréty dětí. Nehezký, drsný příběh. Ale fantasticky poskládaný a kdybych nevěděl od koho jej čtu tak bych okamžitě tipnul Kinga.

9 23.10.2022

Dokonale zpracovaný životopis génia jímž se inspiruje nekonečná řada umělců už 500 let. Obsáhle popsaný kompletní život Michelangela jenž je zároveň zábavným románem pro čtenáře kterého umění nijak zvlášť netáhne, ale historickým příběhem nepohrdne.
Přelousknul jsem momentálně dostupné vydání od Joty a mám k práci nakladatelství tři výhrady.
Za prvé - kýčovitý přebal, škoda jej, bez něj vypadá mnohem lépe. Už jen ty tři fonty na jedné stránce ...
Za druhé - v 760-ti stránkovém románu neexistence záložky je trestuhodným počinem
Za třetí - nahradit ty hnusné koláže Miroslava Huptycha čímkoliv, ale něčím jiným, by byl záslužný čin jenž by celkový dojem z publikace rozhodně pozvedl.

8 22.10.2022

Hodně povedená jednohubka. Klasicky Kingovská pitva duševních pochodů hlavních postav a k tomu neotřelý styl vyprávění. Víc neřeknu, nutno prožít osobně. Finále pro mě nebylo překvapením, ale naštěstí je pro mistra netypicky uspokojivé. Bavil jsem se a doporučuji. A teď by jste zase mohl vygenerovat nějaký pořádný horůrek. Co vy na to, pane Kingu?
Mimochodem, vzpomínka na Overlook potěšila. Ops.... minispojlírek

20 13.06.2022

Příběh protínající několik tisíc let, plný hlubokých myšlenek a nápadů jak to všechno může dopadnout.
Zábavné, chytré a trochu Bradburyovsky poetické vyprávění.
Velmi doporučuji přečíst.

20 08.05.2022

Irony poslouchám od nějakých 13-ti roků. Respektive, první kazety jsem měl dvě. Helloween - Walls of Jericho a Keeper 1 a druhou Irony - Somewhere in Time a 7th Son of a 7th Son. Tak se mě to zažralo pod kožu, že se toho dodnes nedokážu zbavit. Helloween pro mě skončil Dark Ridem, ale IM mě zůstali a žádné Metallice a Judasi je nedokázali překonat. Snad jen Zeppelini. Ale to jsou prakticky rodiče Ironů takže je nepočítám.
Biografie Run to the Hills mě potěšila, nadchnula a chci ji doma, ale 900 a víc za ni fakt nedám. To je vzkaz pro ty spekulanty a překupníky tady.
Sice má obálku z nehnusnějšího obalu jednoho z nejlepších alb co IM vygenerovali, ale uvnitř je povedený a docela podrobný popis jejich kariéry. Jen škoda, že končí před A Matter of Live and Death. To je rozhodně nejdospělejší a nejzajímavější deska skupiny. Po ní už to jde trochu z kopce.
Run to the Hills je povedená knížka pro každého kdo Irony má rád, ale je třeba ji po dočtení doplnit Knoflíkem od B.Dickinsona.
Takže dočteno a jdu pokračovat ve shánění desek, protože mě jich ještě dost chybí.
Mimochodem, konečně jsem se dozvěděl proč má X Faktor a Virtual tak divný zvuk a proč mě ty desky nebaví. Blaze za to nemůže. Produkoval je sám Velký Steve a jsou důkazem, že se má každý držet svého řemesla a nesrat se do produkce, když jí nerozumí.

17 24.04.2022

Tož toto veledílo okomentuju jen abych dostal tych pět bodů, co? Stejnak ně to hodijů do diskuze, ale jak říkáme u nás - jebat.
Sorráč. Nedalo ně to :P
Chápu toto jako aprílový vtípek. Ináč nechápu proč to tu furt je. Myslím tym jakési cosi co, čert ví, esli existuje a nemá adekvátní popisky. Tema myslím počet stránek, vydavatela a vůbec ty hovadiny okolo. Ale nešť. Mňa enom nasralo to Led Zeppelin v názvu. Najvíc, najvětčí grupa všech dob a nejaký šmudla si ju nasmolí do názvu nejakej sračky? Ať ťa Satan pojebe a na kozách roznese....

Po řemeslné stránce nádherně zpracovaná knížečka, k dokonalosti dovedená podpisem paní Lednické, přinesla otřesný a rozhodně ne ojedinělý příběh z nejhorší války lidského druhu. Den před čtením Životic jsem čirou náhodou shlédnul podobně nehezký film Krajina ve stínu. Obě záležitosti jsou velice sugestivně vyvedené a obě stejně nelichotivé pro náš národ. U obou jde o příběh lidí českých zemí, jenž není tak úplně černobílý, a je dost problém se u jejich chování postavit na jednu stranu.
Názor si rozhodně vytvoříte, ale předpokládám, že tak jako mě bude i vám dlouho vrtat hlavou jak by jste se zachovali v dané situaci. Popravdě, v momentálním rozpoložení po dočtení mě je to asi jasné, ale ve skutečnosti - čert ví....
Ale zpět ke knížce. Jak jsem předeslal, krásně a netradičně zpracovaná knížka je proložena dobovými fotografiemi a krvavá barva ořízky podtrhuje výjimečnost publikace. Životice jsou vyprávěny nejprve pohledem tehdejšího člověka a následně doplněny faktografickým popisem situace. Rozsekáno na krátké, přehledné a tudíž dobře čitelné kapitolky.
Prostě literatura faktu, proložená skoro románovým popisem, ovšem založeným na vyprávění pozůstalých, respektive dětí ve starším věku, tudíž vcelku objektivní.
Po Šikmém kostele, který mě přišel až moc expresivní, přišla paní Lednická se skoro čistou literaturou faktu a to mě zaujalo mnohem víc. Stylem vyprávění Životice hodně připomínají Žítkovské bohyně. Vlastně, je to úplně stejné a tudíž přístupné i tomu kdo popisná fakta zrovna moc nemusí.
Příběh této tragédie je tak vyprávěný čtivou formou a vrátí se díky paní Lednické do povědomí národa. Takových knížek je u nás potřeba.
Měla by být zařazena do povinné četby pro minimálně střední školy

26 24.04.2022

Po čertech zábavná roadmovie v Kulhánkovic stylu. Vím, není to moc dobrý příměr, ale on prostě podobný brakový styl tady u nás odstartoval a podobné záležitosti mě prostě nedá s ním neporovnávat. Spad je parádně vyvážený mix akce, vtípků, hlášek a děje samotného. Pro mě velice příjemné, nečekané překvápko. Podle recenzí jsem čekal něco ve stylu Kopřivovic Asfaltu. Nuže, toto je lepší, inteligentnější, zábavnější, příjemnější ku čtení. Takže s chutí se pustím do pokračování. Mimochodem, ta predikce dnešní katastrofální situace je velice povedená.

18 14.03.2022

Zábavné, dobře napsané postavy a vlastně celý příběh

8 28.02.2022

Od Kinga mám nejraději Temnou půli s vrabci a Starkem. Vlastně, už ne.
Od Kinga mám nejraději Zelenou míli. Od dneška. Miluju film, viděl jsem jej snad vícekrát než Matrix a teď miluju i předlohu. Nechápu proč jsem knížku tolik let odkládal, snad ze strachu pokazit si dojem z filmu. Víme, že zpracování mistrových výtvorů ve valné většině stojí za Starou Belu. Až na Zelenou míli a Shawshank. Na vině je Frank Darabont - mistr světa v převodu Kingovek na stříbrné plátno. Ani s Mlhou nešlápl úplně vedle a její finále bylo dokonale mrazivé.
Ale zpět k Zelené míli...
U filmu si pokaždé zabrečím jak želva, ovšem u knížky jsem dnes bulel jak mimino. Naštěstí čtu v ústraní takže nikdo nic neví :D
To jsem teda nečekal. Popravdě, kromě Dallasu a Kupole mě ještě žádná autorova knížka tak nedostala. A voilà - ono to má dokonce velice uspokojivě dotažený konec. Věc u Kinga naprosto nevídaná a neuvěřitelná. Sám nevím proč mě to tak překvapuje po těch mnoha produkcích filmu. On je nakonec vlastně dokonalou kopií knížky, prakticky slovo od slova, scéna od scény.
Jak to tak po sobě čtu tak tady spíš hodnotím film, ale to je celkem putna, protože knížka je přesně stejná a stejně dokonalá. Stydím se, že ji ještě nemám v knihovně, jdu ji někam sehnat a vy udělejte to samé a šup do křesla a kapesník na jednu a kafe na druhou stranu a ponořte se do jednoho z nejlepších příběhů co znám

39 22.02.2022

Varování : na konci komentu spoilery!

První třetina Swan Song mě přišla málem lepší než její předloha Svědectví od pana mistra Kinga. Dál je příběh jako na horské dráze. Světlé momenty děje jsou střídány nezáživnou vatou a přestřeleným fantasy prvkem jenž se vine zbytkem knížky. Tady to pan autor těžce nezvládl. Dočíst tuto záležitost bylo vysloveně trápením a neskutečnou nudou. A takový to mělo hezký rozjezd. Škoda. Sestrouhat to na polovinu stránek, snad by se román dal v pohodě přežít a zůstala by hezká vzpomínka. Bohužel se tak nestalo. Čekal jsem asi mnohem víc po navnazení místním hodnocením.
Do knížky jsem se pustil abych měl představu co mě čeká v Domu Usherů který jsem chtěl koupit. Teď si nejsem jistý, jestli má smysl uvalit zlatky za něco podobně strašidelné.

BACHA SPOILERY NÁSLEDUJÍ
Vážně šla Svatá osm let odnikud nikam aby po takové době vůbec zjistila co vlastně hledá?
A Swan? To čaro a její proměna bez logického vysvětlení z čehož se stal totální mindfuck autor myslel vážně?

6 13.02.2022

Havran je fantastická báseň. Je fajn, že tady je vícero verzí překladu a je dilema rozhodnout který je lepší. V brožurce je i Země snů, která je podle mě mnohem lepší.
A proč dávám 3 hvězdičky? Ryze subjektivní hodnocení se odrazilo v provedení knížky. Chci toto v kvalitním, vázaném provedení. Něco ve stylu Hub od H.P.Lovecrafta. Tady je jde o knížečku do kapsy vedle telefonu. Je to malé, brožované cosi. Obálka super, ale tohle když mě přišlo tak jsem se musel nakonec smát. Poe si zaslouží důstojnější knihařský výtvor. Ale což, mám to

8 08.02.2022

Tak po stu stranách jsem to vzdal. S Poutníkem to nemá společného nic, nesahá mu ani po pomyslné kotníky. Literární styl mizerný, obraty ve větách typu "zamrkal očima" jsou katastrofa a vytrhávali mě z příběhu. Čím by asi tak měl mrkat? Ušima? Jenže podobná extempore jsou na každé stránce. Že má hlavní geroj hodinky Cabot jsem si zapamatoval poprvé, proč
by mě to rádoby technický projev autora měl připomínat pokaždé když se borec na hodinky Cabot mrkne. Přesné specifikace zbraní byly vtipné a zajímavé v Nočním klubu, trochu ještě v Poutníkovi, ale po těch letech už to je trochu otravné v každé další knížce co otevřu. A příběh? Parodie na akční filmy, ovšem tady je to říznuté nesmrtelným hrdinou. Noční klub, dobře, v kontextu vyprávění má chování smysl. Já, Poutník, dobře, je to zábavné. Nomád? Už fakt ne. Srandy bylo dost, tahle blbost se tváří vážně a ty nesmysly logiku příběhu sráží do odpadu.
Takže knížku zavírám a přesunu se k něčemu smysluplnějšímu a rozhodně zábavnějšímu
Hodnotit radši nebudu, třeba blbost někoho zláká a bude se na rozdíl ode mne bavit