LEGACY komentáře u knih

Pokud jste se nechali v minulosti zmrazit v ledu, byli jste desetiletí Schumachrovsky v kómatu, či jste měli jinak možnost "prospat" tok posledních několik dekád pokroku, určitě by tato kniha posloužila jako skvělý, i když možná trochu šokující, úvod do světa, ve kterém žijeme. Harari jako jeden z mála drží krok s aktuálním děním a trefně o tom dál referuje široké veřejnosti. Trochu ho podezírám, že meditace nemůže být jediná forma jeho skvělého uvažování a sběru dat, protože pokrýt sapiense, nebo lidstvo od kolébky po robohrob je úkol pro pár vyvolených. Určitě mám teď pár nových argumentů, další knihu si asi koupím a tu fotku myšky s uchem na zádech si nechám za pár let z paměti odstranit - až to tedy půjde.

6 30.04.2023

"Beautiful Blueberries"
Kerouac, nebo Thoreau jsou pro mě velká jména a jejich životní příběh se nezapomíná a právem slouží jako potrava pro další nespoutaný dobrodruhy. Každopádně, jejich knihy mě nebavily, a tak jsem se logicky bál, že mě můj další hrdina, který spadá do této branže, prostě zklame. Nestalo se. Začal jsem číst jako o závod, Krakauer vyšel ven se všemi možnými informacemi, vše uceleně poskládal, obratně doplnil o své osobní pohledy, zážitky, či citáty z knih, které Chris sebou vláčel. Jasně Chris byl trochu arogantní extremista, co nikdy nešel proti svému svědomí a zásadám, přesto bychom si měli vážit jeho odkazu - jehož výpovědní hodnota je jak inspirující, tak varovná. Jak říkal kdysi táta "Ten kluk umřít nechtěl" Zároveň bych ale já jako jeho vrstevník doplnil, že mládí je bouřlivé, plné frustrace, nespravedlnosti a hledání. Chris běžel od toho všeho na jediné místo, kde nebyl ničím a nikým vázán, kde mohl obdivovat přírodu a zanechat za sebou zkaženost a zhýčkanost společnosti v honbě za materialismem. Šel tvrdohlavě proti. Otázka "living off the land" je sama o sobě moc zajímavá, ale myslím, že v dnešní době už toho člověk není schopen čistě proto, že se narodil v civilizaci. Náhražkou jsou túry se stanem, národní parky, což je ovšem jen zlomek dobrodružství, které podnikl Chris. Žil krátce, ale naplno. Myslím, že ty zážitky, které člověku dá život na cestě, jsou silnější než si ostatní mohou jen představit. V konečném důsledku můžeme jen spekulovat stojí-li za to utrhnout se ze řetězu, změnit si jméno, stopovat napříč státy a s červeným diplomem makat po fastfoodech. Bojím se, že lidé, co si každý den musí dát dvě teplé sprchy tomuto neporozumí. Každý, na sebe bere míru rizika a já ze svého pohledu Chrise samozřejmě obdivuji za kuráž, silnou páteř a celkově má vlastnosti, které bych rád viděl kolem sebe. Rozhodně se ale nepřidám k ostatním fanouškům, co se jedou po jeho vzoru ztratit do divočiny, či hledat jeho legendární autobus 142 kousek od Fairbanks. Myslím si, že pokud jsem Chrise aspoň trochu z tohoto vyprávění pochopil, tak by mu přišlo úsměvné, že teď zná půlka světa jeho příběh, když by byla nějaká pozornost, či nedejbože sláva to poslední, o co by tenhle pokorný mladík stál.

6 06.04.2023

Tak jsem se zcela neplánovaně znovu zastavil v kouzelnickém světě čar a kouzel. Tentokrát jsem se nemohl nabažit skvělých příběhů, kde nechyběla autorčina moudrost, přehled anglických dějin, folkloru, povídaček, starých rytířů a ponaučeních, jenž nám vyobrazují lidské plémě se všemi ctnostmi i neduhy. Tohle je nejlepší literární promudlovskej plátek, který by neměl chybět v kotlíku nikoho z nás. Určitě čtěte i dětem. Za mě nejlepší první příběh o skákajícím hrnci a pak také chlupaté srdce.
PONÁMKA I: Myslím si, že Albusi Percivalu Wulfricu Brianu Brumbálovi by recenzování zde na databázi šlo stejně dobře, jako v této útlé knížce.
POZNÁMKA II. Určitě se nejedná o zbytečné okořenění této ságy.

"To hurt is for human as to breathe"

6 08.06.2022

Po přečtení už pro mě jméno Puškin není jen pouhým slovem do větru, ale formát světové literatury, který dokázal, co si zamanul. Zkrátka ve slově všestraně nadaný, Mozart litery, ale hlavně člověk s krátkým, bujarým životem, jež nám představil úplně nové pojetí romantismu. Osobně si jej cením pro uvedení někoho komu se říkalo "лишний человек" (zbytečný člověk) - tedy člověk oplývající mnohými talenty, jež ovšem neví kam vložit a nezbývá mu než melancholicky proplouvat životem. V Oněginovi je ztělesnění Puškina, jeho náladovosti, netečnosti a odevzdanosti. Děj je zde spíše vedlejší, hlavní dojem působí estetika díla, která je uhrančivá. Román ve verších se nečte každý den a já jsem rád za tuto výzvu. Byť mě řádky a rýmy u srdce hřáli, tak musím celkem upřímně a neznalecky říct jenom "rýmovalo se mu to pěkně" ... je to stále ještě celkem náročný čtení na můj vkus.

"Skutečná svoboda ale neznamená skutečné štěstí. Jak jsem se už mnohokrát přesvědčil, dokonce se navzájem vylučují. Opravdu naplňující štěstí totiž vyžaduje lidskou blízkost"
Princ Ládík je bezesporu všemi mastmi mazaný, zároveň je to ale brilantní vypravěč, jehož prostřednictvím se úzká veřejnost dozvídá méně dohledatelné informace takřka z první ruky. Boří se tak v očích některých Čechů stereotypy, že v arménských horách nenajdete internet, že stopováním si dříve nebo později spálíš ruce, nebo že v oblasti Náhorního Karabachu probíhají jatka sedm dní v týdnu. Sledovat jejich kulturu, zvyky, horlivost a pohled na svět, vše umocněno jejich historií na mě udělalo dojem. Byť je Ladislav profláklý, cestuje ve velkém stylu. Trochu ho podezírám z fabulování a přikrášlování si informací, ale budiž - dělám to konec konců taky. Jinak je ale kniha skvělým příkladem toho, že cestování, místa, ušlé kilometry jsou super, ale to co si člověk nejvíce pamatuje jsou lidé a jejich životní osudy - to je to, co se na člověku otiskne ze všeho nejvíce. Pokud jste knihu ještě nečetli dám vám jednu radu i já - střízlivý knihu nečtěte - uvidíte, že se se stakanem české borovičky do knihy začtete mnohem více a bude vám hej. Lokh lyava a poklona cestování a svobodě

6 02.07.2021

Я тот, чей взор надежду губит;
Я тот, кого никто не любит;
Я бич рабов моих земных,
Я царь познанья и свободы,
Я враг небес, я зло природы,
И, видишь, — я у ног твоих!

.... je to slast a nářek nemohoucnosti v šílené tišině Kavkazu. Musím si to přečíst ještě jednou ...

6 07.03.2021

Věc nesnesitelně silného charakteru, kde je až zarážející, že se mezi našemi českými čeledíny vyskytl jedinec, který dokáže filozofovat o životě v tak obrovském rozpětí.

6 27.03.2017

Co kDyž sE Ti všechNy pRoVázkY přetrHnOu?

6 27.11.2015

Tuto knížečku jsem slupl během obědové přestávky na brigádě, kterou jsem si teda přiznám prodloužil o půl hodiny a teda musím říct, že přes můj počáteční skepticismus jsem si ty dvě bytůstky zamiloval celým svým srdcem a přál jim jen to nejlepší až do konce :(

6 26.06.2015

Tuto knihu jsem četl (přiznám se) z pouze jednoho jediného důvodu. A ten byl, že na literaturu se k nám dostala nová, mladá a celkem hezká učitelka. Její nejoblíbenější knihou byla právě tato kniha a já byl zkrátka zvědavý. To, že je to i má nejoblíbenější kniha říct s čistým svědomím nemůžu ani kdyby mi slíbila cokoliv, ale i tak jsem si udělal jistý vztah k této knize a také zjistil, že má učitelka má vcelku vkus.

6 05.02.2014

''Bohové vládnou nad osudy lidí'' ZEUS

Sedmá přečtená kniha z povinné četby.I přesto, že je celá tato kniha možná založena na mýtu, Petiška jednotlivé báje zhotovil v tak důvěryhodném podání, že bych mu to zbaštil ještě tisíckrát. Už od mala jsem měl rád tyto příběhy, většinu jsem neznal, ale ty známější jako Trójská válka, Oddyseovy cesty či Jásona a Médeu jsem si jen osvěžil. Pravdou je, že po přečtení se kniha stala tak trochu mou ''mytologickou biblí''. Jsem rád i za to, že je tato kniha přiřazena do povinné četby, protože toto by studenty mohlo i chytnout jako mě. Po Erbenovi další z českých spisovatelů, co se mi v povinné četbě líbil. Moc pěkné pane Petiška.

6 16.03.2013

''Sbohem Thorine Pavezo! Sbohem Fili a Kili! Ať nikdy nevybledne vaše památka!''

Toto bylo něco nevšedního a pro čtenáře i obyčejné lidi (co si k tomu veledílu udělali chvilku čas) jistě něco zajímavého. Tolkiena považuji nyní za mistra fantazie a já nemám na výběr než se vydat na další cestu, kterou už sice znám (Lotr trilogy), ale i tak to z Tolkienových písmen bude znít napínavěji, dobrodružněji a možná i velkolepěji. Filmy byly perfektní. Tolkienovi bych nejraději osobně potřásl rukou a pogratuloval mu, že takhle přispěl světové literatuře. Jenom je škoda, že si vybral spoiler --- za oběti ty nejlepší trpajzlíky.

6 19.01.2013

Ze všech učení, či náboženství se mi stoicismus zamlouvá asi nejvíc a je prostě udivující nakolik byli před stovkami let před námi lidé moudří, vyspělí a ctnostní. V době válek, zrad, veřejného lynčování a vládních tahanic na sebe lidé dbali, nebyli roztěkaní jako v dnešní době, kdy se lidé bojí vzít telefon s cizím číslem. Mě více než tento sborník oslovují jednotlivé citáty, které je potřeba si sepisovat a ony člověku vždy pomohou, když se mu stáhne žaludek. Záměrně jsem si knihu přečetl teď když mi začíná HPP v RegioJetu, kde to prostě někdy o nervy bude, jak s lidmi, tak se zpožděním, nebo jen vlak sebou může hodit doslova kdykoliv. Považuji to tedy za velmi ostrý test mé odolnosti a doufám, že obstojím.
Jedna z mnoha silných pasáží:
"Stoikové zavrhují všechna prudká duševní hnutí jako hněv, bázeň, smutek, neboť to vše jsou nemoci duše, ale právě tak - na rozdíl od křesťanské etiky - odmítají lítost a soucit. Znají toliko přirozenou náklonnost, vřelou lásku k bližnímu a stud. Poněvadž ctnost je stoikům totožná se štěstím, je stoický mudrc šťasten ze všech okolností: je svoboden i v otroctví, je bohat i v nouzi, je král, i když ho nikdo neposlouchá, kdežto to, jimž ctnost není jediným dobrem a konečným cílem života, jsou otroci, žebráci, ubožáci, neboť pohledávají šťěstí ve věcech vnějších"
aneb žít i zemřít se musí s grácií.)

Často se stane, že nám moje sestra domu dotáhne knihu, o kterou bych běžně ani nezavadil a k mému štěstí se většinou jedná o téma otvírající zážitek. Navíc jsem poslední dobou měl chuť na komiks, což Srdcovka je se vším všudy. Graficky a esteticky je všechno do puntíku parádní a fakt, že se autorka před svými traumaty uzavirala do světa kreslení z ní nakonec udělalo umelkyni uvědomující si i svoji cenu. Jinými slovy všechno zlé je k něčemu dobré. Vnitřní boj s dětstvím, odmítnutím partnerů, vlastním vzhledem nejsou v dnešní době ojedinělé, každý si musí věci přebrat a ideálně mít někoho empatického vedle sebe s kým se dá vést rozhovor. Jinak ale nejsem holka, nejsem cilovka a Štěpánka mně místy přišla prostě trochu nevyzrálá, nesympatická postava, která vlastně padá z bláta do louže a často vstoupí s nějakou naivitou do té stejné řeky dvakrát. Každopádně v dospívajícím věku celkem hezky shrnuje určité prvky, se kterými se potýkají mladí dnes a to krásné na lidech je, že se nepřestávají vzdalovat od svých snů, jsou vytrvalí a nakonec se třeba dočkají i té magické věty "Miluju tě". Takže v kostce musím autorce vzdát poklonu tím, že šla se svou kůží na trh, vylila do komiksu své tělo i duši a myslim, že si svůj život dost dobře uspořádala, našla se a přijmula věci, se kterými nic neudělá. Věřím, že právě Srdcovka byla tím prvotním impulsem a díky za ni. Citová vazba. Jo a Veselé Vánoce lidi:)

5 23.12.2023

Kratičké a vkusné.

Má nečinnost se mně již k smrti hnusí
a k práci své jsem vždy byl bez lásky.
Ó moci rázem roztrhati v kusy
své cíle, poměry a závazky!
Však nově začít –je to bezvýsledné,
když zklamání mé všecko proklíná,
a ruka moje, sotva že se zvedne,
již znavená mi padá do klína.
A to vím jistě: Kdybych dnes byl ženou
tak slinám světa nastavil bych líc
a s drzým smíchem, sukní vyzdviženou
své tělo šel bych prodat do ulic.

Jméno Gellner píšu si.

"Nikdy se nevracet ani ke kráse, ani ke zklamání, ani ke štěstí, ani k bolesti. Jen z výšky a dálky pozorovány zdají se hřbitovy zahradami"

Ten přehled, vytrvalost, vitalita a paměť pana Zikmunda je těžko uvěřitelná. Co se týče informací je zde text trochu zahlcen obrázky, avšak člověk si zde udělá představu o výlučnosti Cejlonu na vzpomínkové mapě pana Zikmunda. Jak popisuje pan Horký na konci, byla to pro něj velká cesta, která oživila staré radosti, ale i šrámy dlouho usazené v slze Indie. Botanika, bojující etnika, spisovatel Clarke, sloni bohové, česká dvanáctka s Gagarinem, loď Orlík, Zikmundova nostalgie. Přesto má člověk, jenž prožil život naplno, trošku pocit, že život úplný během chvilky a momentů blýsknout se je jen pár. - Minulost je jen pytlík popela

5 09.08.2022

Злоба, грустная злоба
Кипит в груди...
Черная злоба, святая злоба...
Товарищ! Гляди
В оба!

Blok je bezesporu zářná hvězda ruských stichů, která do dnešních dnů má neochvějnou pozici. Každý řádek je opředen něčím skrytým, nebo mnohoznačným, no a taková ambivalence není na škodu. Vypořádání se s následky říjnové revoluce v básni mohlo skončit fiaskem, každopádně procítěnost básní mě tentokrát porazila a já musím pokorně smeknout klobouk a doporučit dál ... Черное, черное небо.

5 06.03.2022

Petra Procházková je objev a její poselství je do očí bijící. Byť vám tato knížka zabere jen den dva na přečtení, garantuji vám, že její znění se vám z hlavy nevykouří ani kdyby na nás dopadla válka podobného kalibru jako na Kavkaze. Prostřednictvím krátkých rozhovorů začnete více pronikat do propletenosti čečno-ruských vztahů, pochopíte jak moc zásadoví a hrdý národ Čečenci jsou, jaké tradice jimi hýbají, co představuje v jejich kultuře pojem žena a muž a jak se jejich role a důležitost v době války prohodili, no a pozorovat strastiplnou cestu běženců do naší vlasti , to by si už měl přečíst každý volič SPD a dalších xenofóbních stran. Otevřelo mně to v lecčem oči, od Dudajeva až po momentální rádoby obnovu maniaka Kadyrova, z Čečny se stalo bizární polituhodné místo, málokdo si toho tolik vytrpěl, každopádně je zde cítit i menší dávka retardace, která je k místu svazuje. Člověku je do breku, už jen proto, že je to skutečnost. Mě trochu konejší skutečnost, že od doby válek a pobytu Petry v Grozném uplynulo pár let a situace je trochu jiná, každopádně zahojit šrámy na rukách a na srdci už nedokáže nikdo - no a ti, co přežili první válku a náhodou jim nesrazila hřebínek ta druhá, žijí v neustálém strachu, že pro ně ďábel ještě něco přichystal. Jak těžké je číst rozhovor, kde už není naděje a korespondenti bez poslední špetky city vyřknou, že "pro mě už život skončil"

5 03.09.2021

Podle mě se jedná o neprávem přehlížený díl potterovské série. Byť jsem fanoušek zejména prvních tří dílů, tak musím říct, že to jak postupně dočítám poslední knížky brutálním způsobem ovlivňuje moje chápání příběhu, který jsem léta znal z filmu. Zde se na nás toho vyrojilo tak moc, že myslím každému spadne čelist. Riddle a jeho počátky spojené s jeho rodiči nám okamžitě ospravedlní vývoj nejtemnější postavy této knihy, mnohem více se zde čakruje s milostnými vztahy, ze Severuse se zde stává figura zavrženihodného mučedníka, no a nesmíme opomenout zmínit jakése neviditelné přesto nesmírně svazující laso, kterým pán temna sužuje čaroděje a kouzelníky, jenž jsou na rozcestí (Malfoy). Tohle zkrátka baví, je to právem opěvované a i když už se moje dětinské zájmy soustřeďují více na politiku, jazyky, nebo dokumenty, tak na HP si čas od času čas udělám - aniž bych tento čas považoval za promarněný.

5 30.06.2021

Můžu s čistým svědomím říci, že se jedná o zatím nejlepší učebnici ruštiny, co se mi dostala do rukou a podle níž se mimo jiné učíme. Pravdou je, že je od počátku docela náročná, ale je zde obsáhle vše vysvětleno, skvělé otázky na dálku, zakomponování reálií a celkově to člověku hrozitánsky pomůže. Skvělý zdroj, který doufám k ruštině přivede nové generace studentů.

5 30.01.2021