LEGACY komentáře u knih

"Dnes mám narozeniny, nikdo si nevzpomněl."
Rozumím chování hlavní postavy, jeho pesimismu, aroganci nebo nanicovatosti ostatních, a jsem právě i proto moc rád za to jaký konec pro něj autor vybral, protože kniha má působit empaticky pro člověka, který se potýká s neporozuměním od druhých, pohrdá životem a lidmi (i když je ve skutečnosti zklamaný hlavně ze sebe). Každopádně je víc než na místě si uvědomit, že každý z nás je šíleně komplikovaný, sebevražda je né ve všech případech volbou, ale také, že sebevražda eliminuje možnost, aby se věci kdykoliv obrátily k dobru a každá laskavost se počítá. Život, který je jedná velká procházka růžovým sadem může být pro druhé denodenní agónie. Je vždycky dobré nepřestávat v úsilí a mít naději, i proto se vyplatí psát si dopisy z budoucnosti. Kvalitní oddechové čtivo o závažném tématu.

2 20.11.2018

''My mrtví máme nad živými zvláštní moc''
Nuže, co napsat ke knize, od které jsem skoro nic nečekal a ona mě místo toho totálně pohltila a dokázala mi, že knižní duchařina může strčit ty hollywoodský filmový výmysly hravě do kapsy? Já jsem štěstím bez sebe, protože tohle byla přesně má káva. Celý West Hall, záhadná studna, opuštěné trosky chatrče, kde kdysi žila čarodějnice, skalní útvar, kolem kterého se točí nejprapodivnější věci, záhadný portál, no a postavy plné lidskosti, které jakoby znáte od vedle, doprovázené střípky z minulosti utvoří pozornému čtenáři nejeden orgasmus. Spisovatelka má moje díky, že pozdravuji Virgila .....''náměsíčník'' je moje oblíbené slovo a nemá nic společného s náměsíčnými a můj vztah ke Gertie? .... to je láska až za hrob.

10 03.11.2018

"Filozofická otázka je už svou podstatou taková, že si ji musí každá generace, dokonce každý jednotlivý člověk, pokládat stále znovu"

Fantazie, mě skončila jedna nádherná barvitá knižní etapa. Kniha mě pohltila po všech stránkách, jak příběhová část, tak filozofický kurz mě nutili přemýšlet nad všemi otázkami a sám sebe jsem vyjmul z té naší snové reality a pokoušel jsem se brouzdat fantazií a dojít sám k co nejlepšímu porozumění každičkého filozofického období, protože otázky pro Sofii jsou vlastně otázky pro každého z nás a jsou to hlavolamy, kde není odpověď tak jasná a dokonce se může lišit. Je v zájmu každého z nás trochu víc nahlédnout pod pokličku naší existence, a já pokud budu na starý kolena (starý a neschopen pohybu někde na lůžku) schopen shromáždit v hlavě alespoň polovinu z toho, co dobře chápe Alberto budu vědět, že jsem intelektuálně nezakrněl, celkově je kniha geniální třeba pro volbu povolání u náctiletých, nejdůležitější je být zvídavý. Je to totiž menší příručka do života, která v sobě skloubí spoustu věcí, mimo jiné by měla každému otevřít oči a vidět svět tak jako jsme jej viděli, když jsme se učili chodit a všude kolem je nespočet zázraků a věcí, které člověka musí udivit, přitom mám na mysli obyčejné věci jako šum keřů, spirály korýšů nebo kmit hodinové ručičky, věci který nejsou pro dnešní společnost tak důležité, ale mohou být důležité pro život. Já knize vděčím za hodně, pokud nic jiného, tak mi pročistila hlavu a i když pravý filozof nikdy neříká nikdy, já nikdy nezapomenu na slečnu Amundsenovou a to, co se jí dělo v období patnáctých narozenin, teď mě čeká trpké vystřízlivění do toho našeho světa - važte si své výhry v loterii.

3 19.09.2018

S rodičemi to nemá nikdo z nás lehký, proto jsem rád, že alespoň tahle jedna z mála to dala na závěrečné udobřovací párty solidně dohromady. Jinak jen pro otrlé a znuděné čtenáře ... ať neoslepnete.

1 31.05.2018

Murakami je už pro mě neodmyslitelně jasnou jedničkou na trhu a tímhle vniknutím do jeho další fantazie se jen utvrzuji v tom, že mě umí již tradičně emocionálně navnadit a pak úplně zničit a je mu to úplně jedno. Pár postav pro mě na pár dní vytvořilo odbočku od reality, která mě moc bavila, trochu mě rozesmutnila, ale v mnohém mě i poučila. Postavy odrážejí soudobou nevyrovnanost a chaos, který musí nastat pokud sami sobě nerozumíte a rozhodnete se potlačit a zapomenout na tu starou píseň z vašeho podvědomí, která je tím jediným klíčem ke štěstí. Je to tak jiné čtení v porovnání s tím, co čtu od jiných spisovatelů, s těmi postavami a menším prostorem jsem si vystačil, každá pro mě znamenala svět, každá vyjadřovala něco svého, měla charakterní vlastnosti a já si každé vážil a jsem rád, že se ke každé můžu kdykoliv vrátit, i když v konečném zúčtování vše pomine a zůstane jen poušť. Není to vždy radostné čtení, ale mě tohle bezpodmínečně vyhovuje a počítám s tím, že Murakamiho knížky budu chtít přečíst do jedné ... a to je pro mě jinak asijská kultura a lid skoro až lhostejný, zkrátka můj guru, symbolická modř a Hadžim, Šimamoto, Jukiko a Izumi ... pár stránek a jak člověku učarují asi té své knihovně budu muset napsat dopis, že tuhle knihu nevrátím.

8 22.05.2018

Jako začínajícímu cestovateli, který na vlastní pěst procestoval pár zemí se mi přirozeně tohle putování a jakási vnitřní očista a sebepoznání velmi zamlouvali, můj zájem byl o to větší, že jsem se dozvěděl o PCT a hlavně o bájném západu USA, který toužím vidět jako nic na světě (Oregon obvzláště). Každopádně byť knih čtenáře malinko sbližuje s tím jak to na takové pouti funguje, na co si dát pozor, na co se připravit a co čekat, panují u mě mírně rozporuplné pocity, Cheryl si cením, už jen za tu odvahu jít se všemi svými životními kiksy na trh, ale já v knize našel moc a moc pasáží, kdy jsem se nudil. To je ovšem individuální a nehodlám nikoh od knihy odrazovat, zvlášť pro ženy tohle může být více než příkládná příručka jak "nakoupnout motory" a podmanit si svět.

5 18.05.2018

"Já vím, co pro něj jsem. Motýl, kterého chtěl vždy chytit"

To je tak, když slepě milujete a slepě věříte, jste strnulý magor, tyran bez vlastního rozumu, pokřivenej zabedněnec, který v normální společností nemá šanci a ublížená oběť svého nekontrolovatelného sebeklamu, která se vám snaží ve všem vyhovět a dá vám vše na světě, kromě toho, co potřebujete nejvíce. S dlouhodobou osamělostí se těžko bojuje, začnete se dvořit, když jste neustále odmítán můžete se začít izolovat od společností být skeptický vůči všemu a všem, probouzíte v sobě zášť a paranou a začnete fantazírovat. Clegg neměl v životě moc štěstí (Miranda už vůbec ne), za něco si mohl sám, za něco ne, nefunguje zde jako typickej nemilosrdnej záporák, naopak je to člověk, který se snaží být ohleduplný a pozorný, ovšem nikdy by se nesmířil s tím, že by nebyla jeho (lépe řečeno, že by byla někoho jiného) a i když je vztah jednostranný a nemá šanci na úspěch on se jej nikdy nevzdá, já osobně jsem se v něm neskutečně zklamal a je mi jich obou líto, každého trochu jinak jestli mi rozumíte. Jinak nevím jestli to víte, ale Sběratel je jedna z nejoblíbenějších knih u sériových vrahů - shodou okolností i jedna z mých - škoda jen, že se něco podobného skutečně stalo - mrazivé a bravurní.

2 31.12.2017

Malinko sebestředný, hromadu básní je dost těžké pochopit, protože jsou to "srdcovky" autorky, které tam chtěla mít, některé jsou zbytečné (opakující), některé zcestné jiné zase krásné. Lidi, co denně navštěvují tumblr už tyto sensitivní a poetický věci dávno znají, každopádně ilustrace jsou dechberoucí. Trochu pro mě smůla, že je kniha podle mě určena převážně ženskému publiku, ale i tak knihu vůbec nezatracuji a přiznávám se, že jsem byl zvědavý, co je za další stránkou, neboť každá stránka zde stojí nezávisle sama za sebe a díky tomu, že je kniha geniálně rozdělena na 4 části mohu po ni sáhnout v budoucnu ať už budu mít jakoukoliv náladu.

5 27.12.2017

Vladimír: Nemůžeme.
Estragon: Proč?
Vladimír: Čekáme na Godota.

... absurdní, nehodnotitelné.

3 10.12.2017

Matně zavzpomínám na všechny dosud prožité životy a konstatuji, že jsem nikdy předtím nečetl ani vzdáleně nic podobného jako tuhle spirituální očistu na těle a duši o vybudování nezlomného vědomí a ducha, který i přes neduhy a pošramocení tehdejší morálky jednotlivce přetrvá a dává tak čtenáři tolik myšlenek k zamyšlení, kolik je hvězd nad San Quentinem a celou smrti, kde v útrobách pekla doposud hrají muži ve svěracích kazajkách šachy.

9 08.12.2017

"Píšu tak jak píšu, čistě proto, že jinak psát neumím"

Spíše než kniha o spisovatelství se jedná o knihu o spisovateli. Každopádně, mě osobně moc nevadilo vplížit se do soukromí spisovatele, který si své soukromí tak pečlivě hlídá. Psaní je na každém z nás a z těch pár všeobecných rad, co zazněly i zde je asi nejnepostradatelnější ta, aby jste zkrátka přečetli pěknou kupu knih, než začnete zápolit s těmi svými. Rozhodně i tak stojí za přečtení ať už chcete být spisovatel nebo ne.

5 26.08.2017

"Když si mě budeš pamatovat ty, bude mi jedno, jestli mě pustí z hlavy celý svět" ... a já se ptám - Měli jste někdy v životě tak krásný pocit jako já, že vám připadalo, že kniha, kterou právě čtete byla napsaná jen a jen pro vás? Celá tahle fantasmagorická hříčka spisovatelovi fantazie se pro mě stala až moc skutečná a doteď se snažím sám sebe přesvědčit, že to celé nebyl jen jeden smyslný a intimní sen nařádkován na několika cárech papíru, na věky založený v Komůrově knihovně v sekci "pro bolavá a zmatená srdce". Haruki to na mě zkrátka umí.

15 18.08.2017

Jako silná obhajoba atheismu to myslím celkem funguje a náboženství, které zde plní roli ''otloukánka'' dostává celkem slušnou nakládačku, stejně tak jako samotný Bůh. Kniha jako taková vás samozřejmě obrazově nikam moc neposune zdali jste váhající agnostik, jež bloudí světem a rád by zaplnil své místečko v srdci, kde věřící tak rádi nosí svého Boha, který je od prvního dne soudí, žadoní o jejich přízeň, vyhrožuje nekonečnými muky v pekle a nutí je popřít veškerou racionalitu a selský rozum tím, aby uvěřili, že Bible (která jak se ukázalo může sloužit jako soubor morální etikety a ctností leda tak pro zvrhlé duše) je doslovně pravdivá. Jako drtivá většina věci to má svůj zárodek v dětství, kdy rodiče mnohdy svým dětem nedávají na výběr. Nutno podotknout, že náboženství je dnes hromada a prvky se víceméně opakují, bohužel považuji za velmi smutné, že kvůli těm malým rozdílnostem jsou mírumilovní lidé schopni ničit, ve jménu něčeho co by mělo vést k přesnému opaku. Bohužel není náhodou, že má náboženství na svědomí vícero lidských životů než cokoliv jiného a historie je tím protkaná skrz naskrz, přitom je celá koncepce směšná. Bohužel kniha nic moc nenabízí, Dawkins spíše hledá případy, či výroky, které by mohl svou argumentací zničit a znehodnotit, lamentuje, komentuje a dochází k závěru, že fakta jsou fakta, ty má věda, vy se honíte za nesmysly z doby cínové. Jedno vím,my Češi mumusíme dělat jen a jen radost a on nás musí považovat za rozumně smyšlející intelektuály, já však dál věřím v kouzlo Neda Flanderse a české pivo.

3 13.06.2017

Curiouser & Curiouser
Velikánovo dílo, jež některým nemusí nutně dávat smysl, ale to přeci ani náš život někdy, no a jak je krásný. Hned mě napadá jestli se nenechal Orwell inspirovat, každopádně, věčná škoda, že svět zná Alenku více z Burtonovi kamery než z Carollova pera, nu co už. Jestli budu číst Alenku svým dětem? Jen jestli si budu přát, aby uvěřili v neuvěřitelné, hlavní je totiž si uvědomit, že smysl nebo racionalitu hledají ve Wonderlandu pouze a jen vyšinutí.

4 15.04.2017

Věc nesnesitelně silného charakteru, kde je až zarážející, že se mezi našemi českými čeledíny vyskytl jedinec, který dokáže filozofovat o životě v tak obrovském rozpětí.

6 27.03.2017

Nuže, stejně jako kurážná spisovatelka i já o sobě něco prozradím. Během čtení jsem zcela nevysvětlitelně stáhl celou krabičku cigaret (byť nekouřím), pravděpodobně jsem jen potřeboval něco, co by zahnalo mé znepokojení z knihy, nebo jsem podvědomě chtěl mít také nějakou závislost a tudíž mít k příběhu ještě blíž. Hlavou vám během čtení probleskne spoustu otázek, spousta z nich zůstane pravděpodobně nezodpovězena, ale myslím, že poselství autorky (tedy varovat) si každý sebou odnese a pro mě samotného je konzumace jakýchkoliv tvrdých drog, po přečtení, téměř nepředstavitelná. Dodnes nevím jestli s některými postavami sympatizuji, či nikoliv, ale bez nich by byla v knize obrovská mezera a jelikož celá kniha je vlastně taková hodně osobní zpověď, chci vyjádřit svůj vděk i uznání této snad už bývalé heračce a vytáhnu i já něco z mé minulosti.
2011 - 16 let ... Marihuana
2012 - 17 let ... Hašiš
2014 - 19 let ... Koks
Rodiče zajímejte se o vaše ratolesti.
Nyní jsem skoro dva roky čistý. Jaká zpověď je ta vaše, no tak nestyďte se.

2 18.03.2017

Bohužel ona tajemství, která nás lákají si knihu přečíst byla ne a ne k nalezení. Celkově vzato se jedná pouze o kýčovité přelouskání Hitlerova života v nudných, nezáživných faktech, která každý z nás dávno zná. Proto, pokud hledáte komorní biografii o životě psychopatického agresora opojeného svou vlastní nadřazeností s chutí do toho, konec konců Hitlerův život je pestřejší než leč které tapisérie - pokud ale chcete něco převratného a nového knihu raději okamžitě zavřete a do šuflíku s ní.

2 20.12.2016

Na začátku čtiva jsem neustále bloudil myslí a ptal se, kam jsem jen tu knihu založil. Po několika stránkách jsem se od ní nehnul na krok a probíral se kvantama výborného materiálu díky kterému můžete s trochou snahy a trpělivost přimět vaší paměť k poslušnosti.

14.10.2016

"Kdo to kdy viděl, aby slepice létala?"
Nuže, kde jen začít? Kniha se vás v několika poměrně čtivých kapitolách (které jsou víceméně o jednou a tom samém) snaží přesvědčit, že narcismus je jedna z hlavních spojek k vytouženému cíli (máte-li ovšem nějaký). Některé autorovy poznatky považuji za velmi zajímavé (i když většina je všeobecně známa) jindy jsem jen nevěřícně obracel zrak nad autorovým slovním průjmem. Rady typu: musíš to udělat teď a né zítra se mno opravdu lomcovali - v tom směru doporučuji video od kluka z Transformers (just do it), které vám dá do ranku úplně to samé s tím rozdílem, že si ušetříte den na čtení něčeho smysluplného. Celkově jsem měl při čtení dojem, že se motivátor Ivo snaží jen vydělat další peníze, než aby šířil své poselství. Zvedněte zadky lidi - den má jen 86 400 sekund a jestli aspoň jednu z těch svých 25 000 myšlenek, nerealizujete zůstanete v těch 95% lúzrů na věky věků, vím, že to dokážete, podívejte se na mě, .... byl jsem jako vy a teď ???Každopádně, abych jen nekritizoval (koneckonců sám autor nabádá k pozitivnímu myšlení) úplně zcestné to taky asi nebylo. Nemám Touretteův syndrom a neumím si představit jaké to musí pro něj být (hádám, že nic snadného), přesto se popral se světem a vyhrál, tento fakt přidává knize obrovský kredit a jistý obdiv k autorovi chovám. Na jeho přednášku bych, ale asi nešel ani místo vyučování.

2 20.05.2016

"People are strange, if you are a stranger" JM

Jak se ukázalo, tato menší psychosonda do útrob "pokroucených" lidských duší je něco víc než jen píseň od Beatles. Jestli je deprese, sklíčenost, no-future-vision, komplex méněcennosti, nebo představy o tom jak by svět vypadal po vašem konci na vašem každodenním jídelníčku, věřím, že si knihu zamilujete a jen tak se ji nevzdáte. Sám za sebe bych můj vztah k této knize přirovnal ke vztahu jaký měl Watanabe ke Gatsbymu - nosím ji neustále sebou v baťohu a když je volná chvíle otevřu ji na libovolné stránce a kousek si přečtu, ............ no a ... ty slova mi zkrátka a dobře berou dech.

12 22.12.2015