Legens komentáře u knih

Tato kniha (podobně jako i ostatní autorovy knihy) by byla naprosto dokonalá, kdyby se autorovi podařilo ji sepsat podle následujících dvou pravidel:
1. Prvé dvě pětiny nechat zcela nepozměněné, tak jak jsou napsané.
2. Místo posledních tří pětin sepsat na třech až čtyřech stránkách stručný souhrn co se děje dál a jak to dopadne.
Jednu hvězdu dávám za určitou míru ironického nadhledu, který je dávkován tak perfektně citlivě, že si toho čtenář dávající přednost Dostojevskému všimne a čtenáři, který o Dostojevském napíše komentář "odpad", to nemá šanci zkazit dojem, který od knihy očekává.

1 05.10.2023

Jelikož jsem se sám zařadil v klasifikaci lidí dle doktora Vlacha do prvé kategorie - to je ten člověk, který se na ty koblihy pouze tupě dívá, potom zaplatí a odejde - dovolím si v souladu s tímto mým povahovým rysem k této skvělé knize zde napsat několik asi poněkud neobvyklých připomínek:
1. Kniha byla psána za války. Nedovedu si představit, jak v době přídělového systému potravin někdo popadne koblihu a začne jí házet po sousedovi. Kdybych byl ten soused, asi bych ji chytl a dotyčnému vrhači za těchto okolností poděkoval. Čtenář ve válečné době musel při seznámení se s touto klasifikací buďto asi zaslzet nad ztracenými časy nebo se na autora naštvat, v jakém to myšlenkovém oparu on žije.
2. Asi jediným bodem, kde můžeme poznat, že kniha je skutečně psána za války je, že ve vyprávění protagonisty (o domě Aloise Brudíka) je poznámka o nutnosti dodržet zatemnění.
3. Milouš je dle mého názoru nejméně literárně propracovaná postava. Zkuste si představit jen trochu myslícího osmnáctiletého mládence, který je o sobě přesvědčen, že má šanci na úspěch u sebevědomé slečny Barbory proti muži v nejlepších letech - svobodnému třicátníkovi. To opravdu asi nejde.
4. Velmi mne zaujal názor paní Jany Synkové, herečky, která hrála ve filmu tetu Kateřinu. Ona v jakémsi rozhovoru řekla, že tetu Kateřinu obdivuje. Když se nad tím zamýšlím, s určitou mírou překvapení musím připustit, že na tom něco je. Teta Kateřina byla totiž ochotna pro své dítě udělat naprosto cokoliv, včetně svého totálního znemožnění se. A to je opravdu obdivuhodné.
5. Kouzelná je scéna, kdy protagonista o sobě tvrdí, že se nedívá dámám po nohách a to přesto, že se dostal do situace, kdy si nohy slečny Barbory bez jakéhokoliv rizika mohl prohlédnout. Z následujícího textu a popisu vyplývá, že této situace využil naprosto dokonale.
6. Účetní Sláma osloví továrníka Mikulku místo věty "Jste padouch!" slovem "Setapouch!" Toto slovo (setapouch) pokládám coby neologismus (nově vytvořené slovo) za ideální pojmenování pro něco pevného co z něčeho trčí, je možno se za to chytit, něco na to pověsit nebo se o to praštit.

(SPOILER) Řekl bych, že jakýmsi společným jmenovatelem těchto povídek je poukázání na to, že lidé zažívají různé více či méně nepříjemné situace, které tím, že jsou řešeny, posouvají dotyčné lidi na jinou úroveň. Přičemž východisko z problémů není v úniku z něho, ale naopak v jeho zapojení do života a ve svém důsledku znamená zkvalitnění života jak pro dotyčného, tak pro jeho okolí.
V povídce "Příbuzenstvo" vnímáme zpočátku rozpor v manželství vzdělaného středoškolského profesora s prostou venkovskou ženou, kdy on má pocit, že je nucen žít s primitivní osobou se sklony k "buranství", a ona že žije s nepraktickým větroplachem. Během návštěvy u širšího příbuzenstva manželky jsou postupně odkryty nejrůznější lepší i horší povahové vlastnosti a mezilidské vztahy mezi dotyčnými lidmi, jejichž uvědomění si dokáže vztahy v manželství a v rodině posílit a já jako čtenář překvapivě poznávám, že manželství takto odlišných lidí je vlastně v pořádku.
V povídce "Tvář pod pavučinou" zasáhne do života rodiny drastická událost, kdy jeden z jejích členů přežije pokus o zavraždění. Toto působí jako impuls u všech členů rodiny, kdy následné zamýšlení se nad sebou vede dotyčné k nalezení účelnějšího způsobu následného života. Dovolím si u této povídky upozornit na drobný ale významný detail - v knize vydané v roce 1941 je narážka na perfektně a ochotně provedenou mobilizaci v září 1938. Je to tak mistrovsky napsáno, že si to uvědomí jen vnímavý čtenář, při povrchním pročtení (cenzor) se to snadno přehlédne. Dobový čtenář (opakuji, rok 1941) zde nachází návod k východisku z tehdejší zoufalé situace v obrácení se k náboženské víře. Povídka může mít i symbolický význam, onen pokus o vraždu (provedený zákeřným způsobem) s přežitím oběti může být symbolem jak se u nás v roce vydání knihy vyrovnávat s událostmi v letech 1938 a 1939.
V krátké povídce "Proměny" je řešena otázka nemoci, další krátká povídka "Variant" zpracovává s mimořádným účinkem na čtenáře problematiku smrti.
Paradoxně je asi nejčtivější poslední povídka "Oldřich Babor" dle mého názoru nejobtížněji interpretovatelná. To, že si nejsem jist zda jsem ji plně pochopil ukazuje na její kvalitu, neboť mne nutí přemýšlet. Líčí život člověka, kterého vnímáme jako sobeckého, hříšného až zvrhlého a jaksi mimochodem i život jeho ženy která ho velmi milovala, oddala se mu a přestože s ní neuzavřel sňatek (což si velmi přála) tak s ním žila, psychicky se zhroutila po smrti dítěte na tetanus v kojeneckém věku (drastické téma tehdy velmi časté kojenecké smrti Jan Čep zpracovává opakovaně a mimořádně působivě) a následně umírá. Teprve po této smrti jde (snad) Oldřich Babor jakoby do sebe, usazuje se pracuje jako polní hlídač. A já jako čtenář si zpětně uvědomuji, že jeho život nebyl zcela promarněný - on totiž se sice choval jako sobec, ale podstatnou část svého života fyzicky pracoval na stavbách železničních tratí, takže mohl ve svém usebrání se v závěru povídky vycházet i z toho, že za jeho životem nezůstala jen prázdná vypitá sklenice od piva a lidská neštěstí, ale i kus poctivé práce.

6 06.09.2023

Tuto knihu jsem četl opakovaně a měl jsem a mám ji velmi rád. Nicméně bavil jsem se o ní před mnoha lety s jedním známým, který který měl Čapka "v malíčku", kupodivu až na tuto knihu, kterou zatím nečetl. Doporučil jsem mu ji a po čase jsem se ho zeptal zda ji četl a na jeho názor. Četl ji, a to co mi odpověděl mne překvapilo a musel jsem uznat, že na tom něco je. Jeho odpověď mi uvízla v paměti natolik, že této knize nedokáži dát plný počet hvězd. Řekl mi asi toto:
"Prosím Tě, můžeš mi vysvětlit proč ten Čapek toho Foltýna tak nenáviděl? On na všech svých postavách vždycky našel něco dobrého, vždyť on miloval i ty svoje vrahy. A najednou tohle?"
A já mu nedokázal odpovědět. Nedokážu to dodnes. Pouze si myslím a věřím, že se snad něco pozitivního mohlo objevit v té části, která zůstala nedopsána.

8 31.08.2023

Skvělá široce koncipovaná kniha, která nejenže objasňuje zdravotní problémy Bedřicha Smetany, ale zároveň seznamuje čtenáře s celou historií vlastně až dodnes trvajících sporů o to, jakým onemocněním jeden z našich největších hudebních skladatelů trpěl. Pro to, co je výše v popisu knihy popsáno uvádí autor (špičkový lékař, specialista na čelistní kloub se zkušenostmi z oblasti antropologie) celou řadu perfektně do sebe zapadajících fakt a argumentů. Bohužel vědecky podložená fakta i dnes musejí čelit fámě těch, kteří prostě vědí...

2 30.08.2023

Pokus jak seznámit děti s problematikou smrti. Je ale velkou otázkou jak staré děti. Pohádkový příběh by skutečně mohl ukázat na věk 8 let, ale dle mého názoru takto starým dětem tato kniha nic neřekne. Říci může snad až někdy v prepubertálním věku, to už ale současní čtenáři čtou spíše Harryho Pottera. Takže to nakonec bude číst spíše někdo pozdně dospělý, který při tom bude vzpomínat na dětství, přestože v dětství by asi tuto knihu nečetl. To se to krásně motá, že?

1 28.08.2023

Do svého komentáře z 18.4.2022 dopisuji odstavce očíslované 7. a 8.. Opakuji, že není možno zde psát dizertační práce, ani uvádět všechny myšlenky. Nicméně po seznámení se s komentáři uzivatel5137 a hanpari pokládám za žádoucí ještě dvě z četných dalších myšlenek vyplývajících z románu Doktor Faustus doplnit.

2 17.08.2023

Dovolím si upozornit na geniální esej "Vodník a Rusalka". Publikována je rovněž ve výboru s názvem "Poutní zboží".

1 16.08.2023

Pod názvem Vejtažní naučení vyšly tyto komentáře k novozákonním biblickým textům, které jsou čteny o nedělních mších, jen v prvém vydání v roce 1740, další vydání již s názvem Postylla. Vyšlo to několikrát, komentuji vydání z roku 1756.
Člověk, který zná autora pouze z Jiráskova Temna (kde je mu zcela mylně připsáno autorství Písně o mukách pekelných), je vlastní literární tvorbou Antonína Koniáše překvapen. Je velmi mírná, krásně spojuje přesvědčivou argumentaci pro křesťanský katolicismus s vysokou estetickou hodnotou textu. Spisovatel jinověrcům nevyhrožuje, on s nimi velmi soucítí. Lituje je, protože svým životním zaměřením se odchýlili od víry, která vede ke spáse. A on chce aby spaseni byli. Pozdně barokní emotivita je zde podávána velmi jemně, vůbec ne bojovně. Dovolím si ukázku - z výkladu evangelia o nalezení dvanáctiletého Ježíše v chrámě z třetí neděle po Třech králích:
" Ó jak veliká ztráta jest ztratiti Boha a s Bohem všecko, coby duši, coby tělu právě potěšitelné a prospěšné býti mohlo. Tak veliká škoda jest ztratiti Boha, jak veliká dobrota jest sám Bůh. Bůh jest nesmírná dobrota, ztratiti tedy Boha jest nevyslovitelná škoda. Kdo Boha nalezne, nalezne všecko, kdo Boha ztratí, ztratí všecko."

16.08.2023

Dovolím si upozornit na geniální esej "Vodník a Rusalka". Publikována je rovněž ve výboru s názvem "Kněz a baba".

16.08.2023

Invenito commentarium meum ad librum "Latina pro vysoké školy":
https://www.databazeknih.cz/knihy/latina-pro-vysoke-skoly-114993?orderBy=new

02.08.2023

Mea opinione liber hic pro incipiente ad discendum non optimus est. Ad explanationem grammmaticae alterum librum "Latinská mluvnice" auctorum Zdeněk Quitt et Pavel Kucharský uti debemus. Eae explanationes uno loco pro incipiente complicatae, alio loco repentine simpliciores sunt (exemplum: descriptio gerundivi et gerundii). Pro progrediente autem libros ambos ad repetendum et scientias augendum excellentes esse invenio.

3 02.08.2023

S myšlenkou tohoto dialogu nesouhlasím, dovolím si zde napsat jakousi opoziční mikropovídku s názvem "Antisokrates".
Zemřelý Sokrates po své popravě přichází do světa idejí. Uvidí tam cosi jakoby tvaru člověka, ale s pravoúhlými rozměry, z nichž se končetiny, ústa, oči a hlava dají jen druhotně vytušit. Více než člověku je to podobné nalinkovanému formuláři. V čemsi, co by mohla být hlava se otevře obdélník a zazní neutrálním hlasem: "Sokrates, zemřel přesně dle zákona, toto je v pořádku, možno jít dál." Sokrates pocítí úder na hruď, všimne si a s potěšením pochopí, že je to otisk razítka. Takto uspokojen, že vyhověl ideji zákonů, které sám pomáhal vytvořit se změní v cosi pravoúhlého, a s ještě větším spokojením se usazuje na přesné místo v jemu vyhrazené kolonce. Vedle sebe uvidí jiné podobné jedince a všichni jsou spokojeni, že se ve světě idejí změnili ve vzorně vyplněný a zařazený formulář.
Když tak nějakou dobu správně zařazen ze svého usazeného místa pozoruje okolí, zjistí najednou, že ne všichni mají stejný tvar jako on. Vidí a cítí, že zároveň blízko i nekonečně daleko od něj jsou jiné bytosti lidských tvarů, smějí se, druží, zpívají, tančí, baví se o kráse, dobru, poslouchají hudbu, vedou různé rozhovory. Kupodivu se mu podaří je i oslovit:
"Co jste Vy vlastně zač, jak je to možné, že nejste zde se mnou a já s Vámi, vždyť přece je jasné, že jsem dodržel vše co je správné a je mi zde blaze. Vy žijete v nějakém hrozném omylu. Ano, vidím, že Vám chybí to razítko potvrzení idejí zákonů. Musíte s tím hned něco udělat, začněte s tím, že se postavíte támhle do fronty."
A ony bytosti se nezařazují do fronty před ideje zákonů, ale trochu ustoupí stranou a Sokrates uvidí krásného muže a ženu, kteří se šťastně usmívají na bytosti kolem sebe. Když tito dva uvidí Sokrata, nepřestávají se usmívat, Sokrates si ale všimne, že jejich úsměv se stává velmi smutný. Promluví oba dva:
"Sokrate, my jsme ideje přátelství a lásky, vůči kterým Ty tím, že jsi neposlechl Kritona a neprchl z vězení, ses těžce prohřešil. Nechceme Ti dávat život zde ve světě idejí bez naděje, ale i kdybychom chtěli sebevíce, nemůžeš se k nám dostat pokud zůstáváš rád a ochotně tam, kde jsi nyní. "
(Jako pokračování tohoto minipříběhu doporučuji knihu C. S. Lewise "Velký rozvod nebe a pekla".)

25.07.2023

Můj komentář se vztahuje na soubor povídek Polní tráva, vydaný v roce 1946 (čili povídky Polní tráva, Staník, Host, Lístky z alba, Setkání, Svatojanská pouť). Jedná se o krásný, jemně, neagresivně a nevtíravě podaný vysoce umělecký vhled do starostí i radostí obyčejných lidí (polní tráva, která roste na pokraji našich zaprášených cest). Některé z uváděných problémů jsou běžné i v současnosti (nenaplněná láska, vážná nemoc), jiné méně časté (dědičná řemeslná profese, která donutila člověka vzdát se realizace v oblasti, ve které byl talentován). Cenné je to, že si při četbě těchto povídek můžeme uvědomit, že jsme ušetření hrozného problému našich předků, a sice vysoké kojenecké úmrtnosti, se kterou bylo nutno se vyrovnat, naučit se s ní žít, ale zvyknout si na to nešlo v žádné době (v povídkách Polní tráva a zejména povídka Host). Z povídek velmi mírně a nevtíravě prosvítá autorův katolicismus. Dobře je zde ukázáno, jak je kvalitní život s vírou, přičemž na tuto záležitost není poukázáno primárně, vyplývá to nějak z průběhu zde líčených životů jakoby samo sebou. Poslední povídka (Svatojanská pouť) líčí vhled do psychiky hříšného člověka, který si je své viny vědom, chce se z této situace dostat a asi se z ní i dostane. Řešení tohoto stavu je ale celoživotní záležitostí, ve zmíněné povídce je ukázán jen časově jen asi jednodenní či dvoudenní úsek života, avšak cítíme, že psychika tohoto člověka je zcela jinak zaměřena, než např. průběh života Tomáše Suchomela z povídky Polní tráva, který prochází životem s nemalými problémy, ale s hříchem a vinou nezatíženou myslí.

3 18.07.2023

Paradoxně jsem si na tuto knížku skvělých humoristických povídek vzpomněl při četbě knihy Polní tráva Jana Čepa. Tato kniha totiž z úplně jiné úrovně zpracovává jakoby podobné téma ze zdejší povídky Život Johna Smithe. A uvědomil jsem si, že v průběhu těch let, co Leackokovy povídky znám, se mi tato dílka (spíše jako celky než glosy z nich) vybavují během nejrůznějších životních situací. Např. když uvidím děravý kýbl, vzpomenu si na chudáka C z povídky A, B a C aneb matematika z lidské stránky. Když zjistím, že někde v horách se staví hotel, vzpomenu si na Návrat k divočině, když probíhá poněkud delší návštěva (nejen někoho u mne ale i moje u někoho) - Halucinace pana Wlezleyho, když sleduji kariéry některých politiků - Hrdina z Horákova atd., atd.. Ale že dojde k takové asociaci, jakou popisuji hned ze začátku s knihou Jana Čepa, to bych opravdu nečekal. A trochu jsem se zastyděl, že tento komentář k tomuto vynikajícímu souboru Leacockových perliček píši tak pozdě, přestože se mnou tyto povídky žijí vlastně trvale.

5 18.07.2023

V české literatuře má tato kniha pro děti naprosto rovnocenný význam jako Erbenova Kytice či Nerudovy Balady a romance pro dospělé. Vynikající a nádherné po všech stránkách.

14 09.07.2023

Perfektní kniha. Když máte pocit, že je to vážné, tak po chvíli zjistíte, že si z Vás autor dělá legraci. Když se té legraci začnete spolu s autorem smát, tak najednou Vám dojde, že se nemáte čemu smát, jelikož je to vážné. A tak se to nádherně střídá a motá, vyvrcholí to v kapitolách mezi smrtí císaře Fridricha a přicestováním Baudolina do Cařihradu, kde pitoreskní fantasmagorie nemá chybu. A vůbec největší čtenářskou chuťovkou je, že když se snažíte vzít si z knihy nějaké jakoby filozofické poučení, tak právě v tom si z Vás autor dělá tu vůbec největší legraci, protože ono tam žádné není. Třešničkou na dortu je závěrečná věta, která je ve zdejších komentářích i citovaná, ale, pokud jste to nečetli, tak se nesnažte s ní seznámit dříve, než román dočtete.

7 29.06.2023

Vynikající fakty nabitá monografie o skvělém člověku. Nezapomenu na dojem, který ve mně vyvolala informace, když jsem se v roce 2002 dozvěděl, že soustava jihočeských rybníků zadržela při tehdejší strašné povodni podstatně více vody, než celá vltavská kaskáda. A pokud byla skutečně pravda, že Jakub Krčín za to, co udělal svým současníkům skončil v pekle, tak vůbec nepochybuji o tom, že vděčnost lidí po letech 2002 a 2013 ho musela z těchto míst doslova vykopnout přímo do Nebe.

27.06.2023

Nedovedu si představit stručnější, zábavnější a výstižnější poučení o filozofii, než jakým způsobem je to popsáno v této velmi originálně pojaté knize. Pokud Vám filozofie nic neříká tak neváhejte a dejte se do čtení této knihy. S překvapením zjistíte, že to má hodně co do sebe.

13 26.06.2023

Tajemné, místy i trochu strašidelné pohádky. Jakoby romantičtější a tajuplnější než pohádky od K. J. Erbena či B. Němcové. Psány kouzelnou češtinou 19. století. To, že nemám se čtením literatury psané archaickou češtinou problémy, připisuji mimo jiné i této knize, se kterou jsem byl seznámen již v předškolním věku.

1 14.06.2023