Lehrerin komentáře u knih
Poslouchala jsem jako audioknihu a musím přiznat, že jsem byla v pokušení ji nedoposlouchat. Vadily mi příliš "otevřené" scény, které se týkaly sexu. Asi je to věc vkusu, ale já jsem v tomhle směru zastáncem pravidla, že méně je více.
Jenže ono to vypnout nešlo. Nevím, jestli je vhodné v souvislosti s touhle knihou napsat, že se mi líbila. Spíš mě zajímala, fascinovala... Dokonce mi přišlo líto, že už je konec. Věděla jsem, že balet je dřina, ale takové peklo!!!! Musí to být velká láska, vášeň, posedlost, když to nevzdáte. Dávám pět hvězdiček všem baletkám, autorce i interpretce, která audioknihu skvěle načetla
Právě jsem dočetla a souhlasím s mysterygirl, nešlo se odtrhnout.
Mám teď takové období, kdy se mi nedařilo do ničeho začíst, ale tahle knížka mě naprosto pohltila.
Je to smutné čtení, osudy disidentů v 60. a 70.letech minulého století, a nějak se mi zdá nevhodné napsat, že jsem z románu nadšená. Ale nadšená jsem. Za mě jednoznačné doporučení.
Více méně se shoduji s komentářem lenkyBajzy. Příběh je odvyprávěný jednoduchým jazykem - až mě to chvílemi odrazovalo od čtení.
Zhruba od poloviny knihy už jsem tušila, co se stalo a jak příběh skončí. Až potud se s předchozím hodnocením shoduji.
Ale vzhledem k tomu, že jsem dospívala ve stejné době jako hlavní hrdinka, musím se autorky zastat. 80.léta jsou vylíčená velmi věrně a chování hlavní hrdinky odpovídá náctiletým té doby. Ano, mnoho teenagerů opravdu netušilo, co se stalo v roce 1968. Rodiče chtěli svoje děti chránit a učitelé nesměli mluvit.
Hodnotím knihu třemi hvězdičkami, právě za připomenutí doby, kterou dobře znám.
Tolik nesympatických postav a tolik "úchylek" na jedné hromadě! Musí to tak být, aby nakladatelství knihu vydalo?
Aby autor zaujal?
Na mě toho neštěstí a nesympatie bylo přespříliš. A přespříliš bylo i postav - musela jsem si vyrobit tahák a během čtení do něj neustále nakukovat, kdo že vlastně s kým...
A potom na straně 487 vyrazí Johan do kuchyně za Zitou!!! A tahák je k ničemu.
Přesto jsem četla dál, kniha je čtivá a chtěla jsem objasnit všechna tajemství a nedokončené věty.
O to větší je zklamání, že jsem na spoustu svých otázek odpovědi nedostala.
Radka Třeštíková řekla kdysi v rozhovoru, že jí v románech nejdou konce.
No, nejdou.
Poslouchala jsem jako audioknihu a smála se nahlas v autě v 6 hodin ráno cestou do práce. Větší pochvalu vyslovit nemůžu.
Vtipné, zajímavé, chytré, milé - doufám, že pan Zibura vyrazí v létě na cestu po Čechách znovu.
Hezký to bylo, ano něco bylo předvídatelné, ale nechyběla ani překvapení. A hlavně - autorka stvořila krásné postavy - všechny 3 "hlavní ženy" bych chtěla mít za kamarádky. Já jsem spokojená, že konec dobrý, všechno dobré, jen víc takových knížek.
Hezká oddychovka, já jsem si čtení užila.
Opravdu jsem se zaradovala, když jsem objevila tuhle knížku - Jiří Hájíček patří mezi moje oblíbené spisovatele a jeho prvotina mi nějak unikla.
Opravdu jsem se snažila Dobrodruhy přečíst. Opravdu!
Ale přiznávám, nedala jsem to.
Nevím - kniha se mi špatně četla, nudné uvzdychané postavy, které pořád dokola řeší to samé... prostě mě to nebavilo a Dobrodruhy jsem nedočetla.
Ale Jiří Hájíček dál zůstává na seznamu mých oblíbených spisovatelů, už se moc těším na jeho další román.
Paní Klevisová opět nezklamala. Užila jsem si Prokletý kraj od začátku do konce (od poloviny knížky už prostě nešlo přestat číst (-:)
Bergmann mi nechyběl. Za mě opět jednička s hvězdičkou.⭐
(SPOILER) Od první stránky jsem se nemohla odtrhnout. Příběh Marie mě bavil o trochu víc, ale i Tereza si získala moje sympatie a držela jsem jí a jejím rodičům palce. Panda je čtivá, napínavá, je v ní humor i smutek - všechno hezky namixované, přesně tak, jak to má být. A pak přišel konec... Od začátku se v knize střídají dvě časové roviny - 50.léta a rok 2017. Oba příběhy jsou vyprávěny v ich-formě. Příběh z 50.let vypravuje Marie, ten současný Tereza. Zhruba 40 stránek před koncem nastane ve vypravování zlom - konečně se všechno (co se týká Marie) začne obracet k dobrému a vy jí držíte palce a nemůžete přestat číst. Forma se nezmění, hlavní vypravěčkou je stále Marie. Dokonce se posuneme v čase - z roku 1952 do roku 1953. A potom bílá postel - tři postavy - konec.
A v závěrečném epilogu se najednou dozvíte, že posledních 40 stránek byl jen sen, který běžel hlavou Tereze v kómatu... Pokud jste teď z mé recenze zmatení, tak jste na tom stejně, jako jsem byla já po dočtení knihy. Jako čtenář se umím smířit s tím, že se Tereze všechno zdálo a že Marie skončila špatně. Ale vadí mi ten podvod. To, že autorka nedodržela formu... Že mě dál nechala v iluzi, že mi příběh vypravuje Marie... Já chápu, že právě to mělo být to překvapení... Ale mě to spíš zmátlo a naštvalo. Musela jsem závěrečné kapitoly přečíst dvakrát, než jsem pochopila, co se vlastně stalo. Čekala jsem velké reálné finále a ne dovysvětlování v epilogu.
Mně se Losos v kaluži moc líbil. Nejdříve jsem byla skeptická a - v mém případě - poslech knihy dlouho odkládala, ale nakonec palec nahoru autorce i oběma interpretkám.
Obecně mám raději příběhy, které se odehrávají v našem reálném světě, ale jestli nebe vypadá tak, jak ho autorka vylíčila, začínám se těšit. Kéž by to tak bylo!
Za mě jednoznačné doporučení - oddechovka, která pobaví i dojme.
I když je mi 5x víc než páťákům ve třídě pana Rupetta, knížku jsem si užila. Je sice hodně "americká" a o holywoodská klišé není nouze, ale dětem (8 - 11 let) ji určitě doporučuji. Nápad nechat vyprávět příběh sedmi žáky 5.třídy se mi líbil. Bylo by fajn, kdyby se tenhle příběh opravdu stal. (-:
Od první kapitoly jsem se do knížky doslova ponořila. Příběh pražských páťáků mě moc bavil a s velkým očekáváním jsem se vrhla do druhé části knihy, která se odehrává o 20 let později. Jak se asi dětský příběh dohraje v dospělosti? Hm... Buď jsem to nepochopila, nebo se nedohrál nijak. Spousta silných motivů z první části (na které jsem sázela) se ve druhé části vůbec nezopakuje. Takové odbyté mi to připadalo. A ten konec!!!! Když člověk odchází z tohoto světa, chce mít všechny svoje věci ukončené, proto my lidé - čtenáři nemáme rádi otevřené konce. Ale tenhle konec snad ani otevřený nebyl. Podle mě autorka prostě nevěděla, jak příběh ukončit. Jako by se jí do toho nechtělo... Za sebe moc doufám, že knížka bude mít pokračování. Četla se náramně a vážně mě zajímá, jak to bylo (bude) dál. Hvězdy ubírám za to, že šlo z příběhu vykřesat víc.
Knížku mi doporučila kamarádka, sama bych po ní asi nesáhla, protože, i když mám ráda skupinu Kryštof, mediální prezentace páru Krajčo-Babinská mi moc nesedí. A byla by chyba - tuhle knížku nečíst. V mém případě neposlochat. Richard Krajčo ji nádherné přečetl, a i když příběh jako takový není nijak objevný, je napsaný nádhernou češtinou a prostředí popsáno tak, že mě opravdu mrzí, že se moje babička neprovdala do Řecka. Krásná prázdninová knížka, kterou doporučuji.
Poslouchala jsem audioverzi a jsem nadšená. Mám ráda rodinná dramata a tady se prolínají příběhy členů hned dvou rodin najednou. A velkým bonusem je krásný jazyk, klobouk dolů za překlad. Opravdu doporučuji.
Petra Soukupová patří k mým oblíbeným českým autorům, přečetla jsem všechny její knihy a pro každou novou běžím do knihkupectví hned, jak vyjde. Věci, na které nastal čas se četly moc dobře, ale...
Nějak mám pocit, jako by paní Soukupová opisovala sama od sebe. Jako bych postavy znala z dřívějších románů, partnerské a sourozenecké vztahy, o kterých už jsem v jejích knihách četla. A beznaděj! Skvěle vykreslená, ale zase beznaděj.
Dočteno! Už dlouho se mi nestalo, aby mě knížka takhle pohltila. Běžela mi před očima jako film. Smutný film, ale zároveň obydlený spoustou nádherných lidí, kterým držíte palce a nepřestáváte doufat, že nakonec všechno dobře dopadne. Takže paní Lednická, kdy bude třetí díl?
Já se připojuji k těm, kterým se knížka líbila. A nejenom proto, že bydlím v severních Čechách. Děj hezky plynul, dozvěděla jsem se i několik nových informací, Hugo i Ira byli sympaťáci a držela jsem jim palce, aby došli k happy endu, což se nakonec stalo, takže super. Hvězdičky odebírám za časté používání jmenného přísudku se sponou. V některých odstavcích mě nadměrné používání slovesa být doslova rušilo při čtení: "O kousek výš byl výhled ještě širší, za zákrutem Labe směrem k Lovosicím se černala zřícenina Střekova... Naproti bylo vidět zámeček na Větruši.... Rozhledna byla do druhého patra zarostlá ....".
Kniha "Všechno nejlepší, Anno" mě v knihkupectví zaujala "vlídnou, veselou" obálkou. Vsadila jsem všechno na jednu kartu a spolehla se na to, že stejně veselý a vlídný bude příběh. A přesně takový byl! Pokud si chcete odpočinout u romantické vtipné knížky, určitě se "Všechno nejlepší, Anno" neuděláte chybu. Příběh české Bridget Jones na anglickém venkově si nehraje na vysokou literaturu (autorka na můj vkus používá příliš vulgarismů, za to jí ubírám jednu hvězdu), ale hned několikrát mě rozesmál (a to patřím ke generaci Anniných rodičů, a tudíž nejsem autorčinou "cílovou skupinou"). Skvěle odvyprávěno. Za mě jednoznačné doporučení!
Zlodějka příběhů byla moje "poslední"Klevisová. Přečetla jsem všech 7 detektivek za sebou a nepřestaly mě bavit. Což je samo o sobě nejvyšší ohodnocení, které můžu dát. Série s Josefem Bergmanem má jen jedno minus - není další pokračování. :-(
Dům na samotě je moje třetí detektivka Michaely Klevisové. Také dvě předchozí jsem hodnotila pěti hvězdičkami, ale tentokrát mě mrzí, že nemám možnost dát hvězdiček aspoň šest. Zamilovala jsem si obyvatele Smrčiny a moc by mě zajímalo, jak to s nimi bude dál. Škoda, že už to skončilo. Za mě další super odpočinkový čtenářský zážitek.