LenaWirus komentáře u knih
Historické romance jsou moje "guilty pleasure", ačkoliv vím, jak jsou absurdní a nerealistické. Obvykle nemám vůbec problém ani s pasážemi, které ostatní nudí nebo otravují. Musím přiznat, že zde jsem se ale nudila i já. Začátek vypadal slibně a bylo políčeno na zajímavou romanci, nicméně jakmile Worthington našel Grace a dohodli se na uspořádání opatrovnictví, jakoby autorka vypnula veškeré kreativní a zábavné mozkové buňky a začala nekonečná nuda. Po uvedení zásnub už se jednalo pouze o tom, jak večeří, co si obléknou, jak po sobě Matt s Grace touží a jak ona neustále pláče a má úzkostné záchvaty. Vřele doufám, že se série v druhém díle zvedne.
Tato autorka by mohla dávat lekce toho, jak stvořit absolutně nesympatické, otravné, hrubé a nepochopitelné knižní postavy. Nečekala jsem žádný vrchol literárního umění, samozřejmě vzhledem k žánru je třeba odpustit jistá klišé. Vytvořit ale z obou hlavních hrdinů privilegované spratky na facku, kteří si pouze dokazují svou "sílu", nevychovanost a nabubřelost po celou dobu knihy, k tomu je asi opravdu třeba špetky "talentu". Mám ráda tyto typy love story a dokážu toho od autorů opravdu hodně přejít, ale tohle byla pohroma. Žádné další díly této série, vlastně ani jakékoliv další počiny této autorky, číst určitě nebudu. A ještě poslední poznámka k tomuto veledílu - jaký druh neumětela dává proboha do popisu sexu výrazy typu "vulva"?
Kniha má být zřejmě inspirativní, nedozvěděla jsem se ale nic, co bych už jinde nečetla nebo mnohokrát neslyšela. Jsou to pouze obecné řeči, které sice na papíru vypadají hezky, ale nic konkrétního Vám nepředají.
Anna Elliotová byla jedna z posledních knih, které jsem od Austenové ještě nečetla a vzhledem k tomu, že je J. A. součástí letošní výzvy a tuto knihu jsem již měla doma, konečně se na ni dostala řada. Jak již psal někdo v komentářích níže - tato kniha skutečně nemá téměř žádný děj. Klade se důraz na vztahy, pocity a dialogy postav, mě to ale v tomto případě vůbec nevadilo. Mám ráda vztahové rozbory a například u Emmy byly dialogy a popisy myšlenek mnohem rozsáhlejší a Emmě ubírá na líbivosti její namyšlenost, Anna byla přinejmenším skromná a milá žena. Vzhledem k době, kdy byla kniha napsaná, jsem nečekala nějaké dechberoucí zvraty. Ocenila bych ale rozvinutější konec.
Moc jsem se těšila - upoutávky s odkazem "pro fanoušky Bridgertonových" mě nepochybně zlákaly. Bohužel to ale vůbec nebylo tak čtivé, jak bych čekala. Všehovšudy se příběh odvíjel přijatelně, předvídatelně (to ale není nutně špatně) a samozřejmě s happy endem, nicméně ženská aktérka byla šíleně otravná a iracionální. Jack sice vypadal ze začátku slibně, po přečtení knihy jsem si ale uvědomila, že kromě jeho zjevného pohledného zevnějšku na něm nebylo vůbec nic zajímavého. Přiznám se, že jsem trochu zklamaná. České autory ze zásady nečtu, jelikož ze zkušenosti většinou stojí za starou belu. Občas výjimku udělám, zde jsem ale znovu zklamala.
Zprvu oceňuji nezvyklé arabské prostředí, jména a zajímavě pojatý retelling Růženky, celkově jsem ale z knihy nadšená nebyla. Od začátku příběhu je neustále zmiňována Sorájina kletba, kterou ale relativně brzo zlomí (opravdu se mi to zdálo jakoby nic na to, že jí měla od útlého věku a byla kvůli ní tak velice nešťastná). A potom se hned dozvíme, že její ctitep vlastně není ctitel, ale příšera, a od té doby je jeho postava pojata jednoduše černobíle - zloduch bez možnosti nápravy a konec. Dále nejsem fanda LGBT tématiky a kdybych věděla, že hlavní hrdinka hned po zklamání od muže přejde na druhý tábor, knihu bych nečetla. Vysvětlení toho, proč bylo na Soráju uvaleno prokletí, je nakonec jednoduché a hloupé, protože náš zloduch nás poté upozorní, že kdyby Soráju nepotkal, tak by si na ni ani její matku nevzpomněl. Pozdější nová varianta kletby s trny a šlahouny byla zajímavější, celkový dojem z knihy to už ale zachránit nemohlo.
Autor psal tento díl po dlouhém odstupu od posledního a zdá se mi, že tato pauza celé sérii prospěla. Všechny knihy byly zábavné, ale zde jakoby přišel svěží vzduch. Událo se zde mnoho, něco šťastného, něco smutného, leckdy se autor vyjadřuje jednoduše a stroze, jindy používá dlouhé rozbory a dialogy. Určitě budu v sérii i nadále pokračovat.
Když tahle kniha vyšla, měla na knižních fórech celkem velkou propagaci a velmi kladné recenze. Bohužel nadšení nesdílím - vůbec mě to nebaví a řadím do nedočtených. Možná je problém s hlavní hrdinkou - nevadí mi přidrzlost ani sarkasmus, zde je to pro mě ale moc uměle nucené.
Tak toto mě nudilo už od první stránky. Bohužel dočítat nebudu. Zkusila jsem si dát pauzu, že bych se ke knize vrátila po nějaké době, ale zázrak se nekoná a odkládám.
Na tento kousek jsem netrpělivě čekala - jedná se přesně o můj žánr a styl. Zamilovala jsem si oba mužské hrdiny, mezi dívkami mi ale více sedla Rose. Rozjezd byl pomalejší, jinak se ale stále něco dělo a romantická linka byla kouzelná, ačkoliv jsem doufala, že dostane víc prostoru. Škoda, že se bude jednat opět o sérii - nemám je ráda, ocenila bych spíše jednu obsáhlou knihu.
Na knihu jsem se těšila, jelikož od této autorky zbožňuji Měsíční kroniky. Bohužel jsem zdaleka tak nadšená nebyla. Potěšil mě retelling příběhu Rampelníka a originální pojetí ženské hrdinky i prostředí, nicméně zde nejsou žádné šťastné konce. Prakticky všichni, kdo mohli být zachráněni, umřeli, všechny pokusy a plány nefungovaly. Jedná se spíše o takový YA horror. Alespoň romantické linky jsme trochu dočkali. Moc mě mrzí pojetí zloducha Krále duchců - postava nebyla vůbec komplexní. Král je jednoduše zlý a nic víc, nic míň. Přitom s takovouhle postavou se dalo pracovat mnohem lépe.
Zpočátku jsem uvažovala, že knihu odložím, a to z jednoduchého důvodu - Oliver byl prostě idiot. Kupodivu byla ale ženská hrdinka sympatická, což se moc nestává. Zde byl zřejmě problém, že mám od autora veliká očekávání vzhledem k některým velmi podařeným minulým dílům ( např. Zimní zámek). Postupně se příběh ale začal vyvíjet a podařilo se mi začíst. Odkaz na možné pokračování se mi ale nelíbil - za mě zbytečné.
Jelikož se nejedná o beletrii, četlo se to pomalu. Kniha je to vskutku kontroverzní (není myšleno ve špatném slova smyslu) a je třeba k ní přistupovat otevřeně. Nalezla jsem několik zajímavých myšlenek, díky kterým stojí za to knihu přečíst. Naopak mi vadilo, že se autorka stavěla do pozice téměř jediného člověka, který chápe koně a umí s nimi správně pracovat, skoro bych řekla role "vyvolené".
Děj se trochu více táhnul než v prvním díle, ale postavy byly sympatičtější. Annabell jsem si oblíbila více než Hope a Will měl taky něco do sebe. Jenom bych konec trochu více rozvinula. Jsem zvědavá, zda se dočkáme dalšího příběhu - třeba i Jack by si mohl najít lásku ve vlastním příběhu.
Lehké odpočinkové čtení. Žádné drama, což nevadí, ale konec jsem čekala trochu složitější.
Zajímavý nápad, nicméně provedení se úplně nesetkalo s očekáváním. Bylo to krátké a místy uspěchané, na druhou stranu jedna část knihy se naopak táhla a přemýšlela jsem, že ji odložím. Hodnotila bych jako průměr.
Příběh mladé studentky z podivné rodiny, kde se dědí gen umožňující cestování v čase. Nemůžu ani popsat, jak škodolibou radost jsem měla, když se "obyčejná" Gwendolyn přenesla v čase a naopak "dokonalá" Charlotte ostrouhala. Rušivým elementem byl pro mě mužský hrdina Gideon - byl mi opravdu velice nesympatický. Zdál se arogantní, namyšlený a samozřejmě zakoukaný do perfektní Charlotte, ostatně jako všichni ostatní. Čekala jsem trochu více akce, dialogů a rozvíjení vztahů. Trochu to na mě působilo jako kdyby byl první díl pouze takovým uvedením do děje a opravdový příběh začne až v nové knize. I tak mě to potěšilo. Nic složitého, ale zabaví vás to.
Přiznám se, že už si moc nepamatuji všechny rytíře a zemany a panství - od autorky jsem přečetla hodně knih. I tak mi všichni mužští protagonisté přišli povědomí a byla jsem ráda, že jsou zmiňováni v dalších příbězích. Tato kniha nebyla špatná, i když mě nenadchla tolik jako třeba jiné. Místy to bylo opravdu příliš prvoplánové - samozřejmě chápu, že v tomto žánru to jinak nejde, dalo by se to ale trochu víc propracovat. I tak mě to bavilo a ráda si přečtu další. Akorát s obálkou by si mohl někdo dát větší práci, tahle se opravdu nepovedla.
Po Eloise a Francesce to byl konečně díl, který byl něčím zajímavý, ačkoliv Hyacint je mi vyloženě protivná. Gareth je sice fajn, ale požádat někoho o ruku, aby vyčinil otci? To by mě opravdu ublížilo a nejsem si jistá, zda bych odpustila. Jinak se to ale povedlo a v epilogu mě pobavilo rozhřešení s diamanty.
Měla jsem příliš velké očekávání, to byla moje chyba. Řekla jsem si, že s touto tématikou to nemůže být špatné - a bylo. Ačkoliv téma je velmi čtivé a všeobecně oblíbené, dlouho jsem se nesetkala s takhle nesympatickými postavami, především hlavní hrdinkou. Začala jako nafoukaná sebestředná femme fatale a s postupem příběhu se to jenom zhoršovalo. Vlastně mě kvůli tomu kniha ani nebavila a nutila jsem se jí dočíst. Příběh nebyl zdaleka tak propracovaný, jak bych očekávala. Nevím co dalšího říct - budoucí pokračování číst nebudu.