Lenka.Vílka komentáře u knih

Pravdou je, že už nemám žádnou potřebu číst autora. Ale jak jsou zavřené knihovny, tak kam se čtením pospíchat, že? Takže jsem si půjčila knihu od mamky, která jí měla půjčenou z knihovny. Maximálně napíšu nějaký duchaplný komentář, který zapadne v těch kladných hodnoceních...

A jo, dopadlo to přesně tak. Tohle je vážně odpad. Mamce se to možná líbí, ale já u druhého dílu blinkala, leč u prvního mi zatím bylo jenom špatně. Tahle série vážně není pro mě a už na ní nemám sílu :(

Tahle detektivka pro ženy, je moc pro ženy a málo detektivka. Nějak je to taková nuda a pro začínající detektivkáře. Nebo pro někoho, kdo toho nemá moc načteno :/

Navíc je v knížce moc povedené zpracování textu:

Velké písmo a velké okraje. Na to už jsme zvyklý. Ale...

Kniha končí na straně 343.
Následuje "Dopis od Roberta".
Následuje "Poděkování".
Následuje "O autorovi". Stejné jako z chlopní obálky. Což bych ještě brala (stejně jako na začátku se opakující černobílou obálku, tyto dvě věci si vysvětluji kvůli převodu do ebooku). Ale je tam velká fotka, tak si ji třeba vystřihněte do deníčku. K tomu se ještě dostanu...
Potom prázdná stánka.
Tři stánky o předchozím díle.
Prázdná stránka.
Sedm stran reklama na Eriku.
Pět prázdných stránek. Asi na poznámky či deníček.

A hele, máte skoro 400 stran a můžete prodávat za 399 kč podle pravidla koruna za stránku... ;)

Ale protože jsem přeskakovala, nebudu hodnotit. Odpad si tedy jenom představte ;)

Sorráček, zase na dvě části. Už mě to omezení znaků docela prudí. A u kousků, co si to zaslouží, omezuje :(

Království - Jo Nesbø část 2/2

" Trouble's Coming - Royal Blood"

PS2: po dočtení naprosto chápu, proč někteří komentátoři a recenzenti knize zazlívají táhlost a že je uměle natahovaná. Ano, ten text by byl hezký i na 300 stranách. Ale příběh, ten by měl možná i nárok na mnohem víc stran. Takže jo, vlastně si můžete přečíst cca prvních 200 stran a potom posledních 200 stran a o nic nepřijdete. Ale zároveň bych se potom neubránila myšlence, že by to z vás udělalo zoufalé kreatury, kterým řekli, že Nesba by měl číst každý, ale ve skutečnosti si to neužíváte. A možná by jste Nesba už nikdy neměli vzít do ruky. Protože Nesbø dozrál. Království beru jako vrchol jeho kariéry. Protože umí napsat jak krátké věci, tak ty dlouhé. Ale ty dlouhé si přeci jen užívám trochu víc. Protože vydrží déle.

PS3: konec? Poslední stránky byly dost brutální. Doufala jsem, že to tak nedopadne. Ale přiznejte se, tušili jste to, přestože jste doufali, že to tak nebude. A to na tom všem bylo nejspíš to nejhorší. Že jsem zavřela knihu s pocitem, že celej svět by měl skončit v Jámě...

22 13.01.2021

Sorráček, zase na dvě části. Už mě to omezení znaků docela prudí. A u kousků, co si to zaslouží, omezuje :(

Království - Jo Nesbø část 1/2

" Trouble's Coming - Royal Blood"

Už když jsem tak dva měsíce zpátky četla ukázku knihy, lehce jsem u toho chrochtala. S autorem jsem trochu opožděná a vlastně jsem přečetla všechny jeho jednorázovky (Lovci hlav, Syn, Krev na sněhu) dřív než Harryho. A ty se mi líbily. Takže nepatřím do kategorie čtenářů "Chci jenom Harryho." Ale kdybych byla, po přečtení Království, by se hodně věcí změnilo. Protože leč je teprve začátek roku, mohu s klidem říct, že to je jedna z nejlepších knih roku 2020, kterou jsou četla v roce 2021, čili pokryje oba roky. Přeci jen, vyšla v listopadu 2020, že... :)

"Zvenčí se ozval dlouhej krásnej a smutnej tón. Kulík zlatý. Nejosamělejší pták hor, takovej vážnej hubeňour. Pták, co vás venku sleduje, dává na vás bacha, ale vždycky z bezpečný vzdálenosti. Jako by se bál najít si kamaráda, a přesto jako by potřeboval někoho, kdo by naslouchal jeho zpěvu o osamělosti."

Takže začnu tím, že anotace je průměr. Jsou dva bráchové. Jeden utekl pryč a druhý zůstal. Jenže tím že utekl, nechal otevřený rány. Jasný, jenže tohle se odehrává na vesnici. V díře, kde se nezapomíná. Hlavně když se brácha vrátí, že by chtěl dělat byznis. S elánem a přesvědčením, že "co bylo, to bylo". A i kdyby to vážně bylo tak, není už v podstatě cizinec...?

Starší bratr Roy je sympaťák. Na začátku. Ale vydrží to až do konce?
V knize...
Mladší bratr Carl je namyšlenej floutek. Na začátku. Ale vydrží to až do konce? V knize...
Ale jsou to bratři. Musí se o sebe postarat. Tedy, Roy se musí o Carla postarat. Dělal to tak přece vždycky...

Vážně mě moc bavily části z minulosti, kde se to všechno formovalo a připravovalo na současnost. A já se pomalu začala bát. Mmch, ještě je tady Shannon...

Vlastně normální holka. Na začátku. Ale vydrží to až do konce? Teď nemyslím to, co vás napadne hned na začátku (dva bráchové a jedna holka), ale kvůli tomu, jak během knihy reaguje na informace, které postupně dostává. A co se čtenář postupně dozvídá o ní samotné.

Zní to jednoduše a nevinně, že? Začátek takový i opravdu je. Návrat Carla. Nabídka na postavení hotelu. Celé seznamování s lidmi z vesnice se táhne na hodně stran. Ale díky tomu má autor prostor hezky všechno vykreslit. Mě jako milovnici dobře napsané vaty to nevadilo. Leč nic z toho vata není. Všechno tam je z nějakého důvodu. Může se zdát, že je hloupost, aby každej ten detail byl podstatnej. Ale co když se potom ukáže, že právě tohle bylo důležité? Risknete to a zrovna tuhle pasáž přeskočíte? Co když se ukáže, že byla důležitá? Nebo taky nebyla. Takže znovu. Risknete to a zrovna tuhle pasáž přeskočíte? Každé slovo, každá situace, dokonale dokreslují prostředí. A to chceme, ne? Číst uvěřitelné věci nebo úplně na druhé straně neuvěřitelné. V tomhle asi možná ani není střední cesty...

A jelikož je to Nesbø, hodně rychle vám dojde, že nic není na první pohled takové, jak nám předložil na začátku.

Protože tajemství nikdy nezůstanou na dně jezera. Natož v Jámě. Pokud je nezatížíte, vyplavou jako špatně zpracovaná mrtvola. A začne to pořádně smrdět.

Navíc se mi líbilo (možná proto má kniha tolik stránek), že nás Nesbø provede kompletně Royem. Fakt ho rozebere do posledního šroubu. A jelikož je text psaný v první osobě, má na to strašně velkej prostor. I na myšlenky, který má každej z nás, ale nikdy by je kamošovi ani starý nepřiznal. Vlastně by se je styděl přiznat i sám sobě. Proto jenom dobře, že je překlad jaký je. Jestli nemáte rádi nespisovnou češtinu, budete trpět. Teda, užijete si. Mrk, mrk...

Původně jsem měla obavy, abych na knihu měla náladu. Mám to tak s Nesbem vždycky. Musím mít náladu a potom to jde hned. Tady jsem ani na náladu čekat nemuselo.

Nesbø mě udržoval v neustálém napětí. Protože mi to trochu připomínalo současnou módu psychických románů. Ale o 66738388 tříd vejš. Lépe napsané, lépe rozebrané. A dokonale propletené linky minulosti a přítomnosti, které se bravurně doplňovaly a zamotávaly hlavu.

U jedné knihy aurora jsem měla menší skloňovací okénko. Ano, nevím, jak na jeho jméno. V téhle knize mi akorát zamotali hlavu. Je v ní totiž napsáno:
"Romány Joa Nesbøho"
Sorry, mě zní blbě i tohle :D
Dokonce jsem už viděla i zde z diskusi "Nesbøho fanoušek..."
Tak snad v tom má jasno aspoň autor ;)

Království bude v mojí "Top 10 roku 2021". Jo, a říkám to už v lednu. Protože se stalo to, co mám moc ráda. Že dočtu a řeknu: " Ty jsi ale trubka, vždyť ti to celou dobu naznačoval! (A dalšíma věcma rozptyloval, takže na tom nejsi tak nejhůř!)." Protože to je na téhle knize to nejsilnější. Tohle musel mít Nesbø hodně promyšlené. Vzhledem k tomu, jak postupně dává informace, střídají se časové linky. A hlavně to nejpodstatnější. Nemyslím budování děje, které je perfektní. Myslím budování situací, na které se občas podíváme několikrát. Jak to vypadalo a jak to bylo potom, když už víte všechno nebo alespoň něco.

Asi bych už měla končit. Nebo totálně roztaju :D

(Knihu si rozhodně koupím do své knihovny, až vyjde paperback...)

PS: v komentářích jsem zavadila o vítku, že nedává smysl, proč toho Roy tolik ví. Vlastně víc než jeho brácha, přestože nemá vzdělání. No, tam to je přece vysvětlený. Ale je možné, že to bylo v "nudnější části", tak to někdo přeskočil. Ale je to tam ;) myslím, že dost chlapců ve věku osmnácti let by dala přednost tomuto způsobu vzdělávání než tomu klasickému státnímu...

20 13.01.2021

Šestý díl mě zaujal už od prvního pohledu. Na obálce je myška. Což není úplně ta věc sama o sobě. Přeci jen, není to první obálka v sérii s myškou. Od pohledu hladová, přestože dostávala evidentně hodně jídla. Ale i tak je spodní roh obálky okousaný. Stejně jako dost dalších stran na začátku knihy. Tak jsem jsem se hned podívala dozadu. Kam se píšou vady knihy. Jo, nevymýšlím si to, vážně je tam oficiálně vedeno: "Okousaná."
(Nevyžádaná vtipná vložka, která nejspíš vtipná nebyla, ale...napište si komentář samy, pokud se vám nelíbí to ode mě.)

Předchozí díly ukázaly velkou škálu emocí, až by jeden řekl, že víc už to nejde, aby to na čtenáře nebylo moc. Jenže ono to je těžké. Už za sebou máme hodně stran. Máme za sebou jejich životní příběh. Je tedy čas ho uzavřít. Ale je nějaký spravedlivý způsob pro úplně všechny? Je to vůbec možné a proveditelné?

V posledním díle se tedy dostane čas na odpovědi na všechny otázky dílů předchozích. A potom už záleží jenom na vás. Včetně toho pocitu, který dostanete po přečtení...

Nějak tohle vyprávění preferuju víc. Když vám autor nenasází do textu veškeré odpovědi podle sebe. Ale nechá něco i na vás. Bohužel si právě toto někteří špatně interpretují jako "King neumí konce".

"Nemyslím, že ještě někdy budu dělat román na pokračování (už jen proto, že vám kritici nakopou do zadku šestkrát, místo jednou), ale nevyměnil bych tu zkušenost za nic na světě."

"Zatím se mějte a buďte na sebe hodní."

PS: mého komentáře a hodnocení u Zelené míle si nevšímejte. To bylo ještě předtím, než mě King kousnul a ze mě se stala zombie, která chce víc, víc, víc...

21 05.01.2021

Ano, noční výprava, která všechno rozsekne. Zda jsou Pauovi domněnky o Johnovi pravdivé. Ale co potom, kdyby to byla vážně pravda? Je na to svět připraven?

Přestože je pátý díl klasickým předposledním dílem, který je spíš klidnější, aby v konci připravil na finále, mě se líbil. A nejenom proto, že připravuje právě na to finále...

17 05.01.2021

Začátek se mi moc líbil. Pan Jingles "se uzdraví" a všechno na chvilku vypadá slibně. Až na to, co čeká Eduarda Delacroixe. Brzy vyjde na svou poslední cestu. A co se mu stane, bylo fér. Jenom už ne to "jak". Což bylo více než kruté. A i přes ty keci z jeho úst potom kolem, vy jako čtenář víte své.

Přesto je nejnapínavější konec, který rozhodne o misi, která může zničit všechno. I mnohem víc než to "všechno".

17 05.01.2021

Po událostech předchozího dílu, které byly na jeho konci dost drsné, dostáváme se k něčemu, co někdo prostě nedokáže vysvětlit. Co to Coffey udělal? Jak to že je ta Pauova šílená bolest najednou pryč? A vážně existuje něco jako myší řeč?

Za mě díl, který jenom dál naznačuje věci ohledně Johna, ale ten ostatní děj za to vážně stál...

15 05.01.2021

V knize jsem našla dřív běžný knižní lístek. Kniha svojí pouť začala v roce 1998 v Mostě, aby se po chvíli dostala do Braňan. V roce 2001 se přesunula do Polerad. Rok na to byla v Bečově. Nevím, kdy skončila v Mostě, ale vím, že tak dva roky zpátky neměly všechny díly. V roce 2020, pár dní před zavřením knihoven, skončila u mě doma. Holka toho ale viděla hodně, co?!

Co všechno může způsobit jedna malá myška, že? Může nejen ovlivnit věci budoucí, ale taky pořádně odhalí, jací jsme uvnitř doopravdy.

Asi se úplně neshodnu s názorem, že je tohle oddychový díl. Vlastně to bylo dějově docela náročné. Stejně jako pokaždé, když se někdo projde po Zelené míli...ale druhá polovina je strašně dojemná svojí krásou (kromě úplného konce).

PS: bylo to poprvé, co jsem v knize viděla napsáno "Ůzký zadek" ;)

15 05.01.2021

Chtěla jsem si znovu přečíst Zelenou míli.
Ale...chtěla jsem si knihu přečíst, jak u nás poprvé vyšlo. Hezky jednu knihu ze seriálu za měsíc.

Joo...to mi nějak nevyšlo... :D nevyšlo to nakonec ani jednu knihu za den...

Jakmile jsem totiž dočetla první sešítek, musela jsem vzít ten druhý a už nebylo k původnímu plánu cesty zpátky...

Úvod je tedy pouze v první knize, a zde něco z něj, co mě zaujalo (z dopisů čtenářů):

"V jednom z nich byla vložena polairodová fotografie plyšového medvídka, spoutaného řetězy, a zpráva povystřihovaná z novinových nadpisů: VYDEJ OKAMŽITĚ DALŠÍ DÍL TEMNÉ VĚŽE, NEBO TEN PLYŠÁK CHCÍPNE, stálo na ní. Vyvěsil jsem si ten dopis ve své kanceláři, aby mi stále přípomínal jednak mou zodpovědnost vůči mým příznivcům, jednak to, jak je nádherné, když se lidé starají o osud postav, zplozených čísi představivostí."

"Confessions - We Are The Ocean"

Dvě mrtvé holčičky jsou hezkým úvodem do příběhu. Seznámení s věznicí a hlavně s příchodem Johna Coffeyho. A tím, co udělal. Nebo neudělal.
(Počítejme s tím, že jsou i čtenáři, kteří to ještě neví.)

"V jeho řeči, stejně jako v mnohem, co dělal, bylo mnoho tajemného. Hlavně mě znepokojovaly jeho oči - zračila se v nich jakási mírumilovná nepřítomnost, jakoby se jeho duch vznášel někde daleko, předaleko."

Je mi navíc sympatický způsob vyprávění formou zapisovaných vzpomínek Paula Edgecomba jako už starého muže, který zároveň nevypráví lineárně, protože jako starý pán, prostě mu myšlenky a vzpomínky létají tam a zpátky (a díky tomu je to pro čtenáře potom zajímavější ještě o trochu víc). Čili ta četba na pokračování je hodně náročná cesta. Závidím všem, kteří to vydrželi. Ne, že by měli tehdy na výběr, že...

"Zatím se mějte a buďte na sebe hodní."

17 05.01.2021

Předem upozorňuji, že tuhle knihu jsem si ke čtení nevybrala dobrovolně. Vyhrála jsem jí. Proto čtu až třetí díl. Jestli na sebe navazují stylem "prudí tam páry z předchozích dílů a už jenom cukrují, protože jsou "ducking happy", jak je podobných sérii zvykem, je mi úplně jedno. Když už je řeč o dílech, ráda bych zmínila obálku. Ty dvě předchozí jsou ucházející. Ale u této knihy se nemohu zbavit dojmu, že se chlapec snažil tvářit sexy, svůdně a neodolatelně, ale na mě to spíš působilo, že se tváří nasr%$@ě. Jako kdyby si řekl, že tady nechce být. Byla jsem zvědavá, zda na konci nebudou mít stejný pocit i já...

Protože ta anotace? To mě rozesmálo. Já celkově nemám ráda anotace tohoto typu. Ale chápu. Jak by to chtěli napsat tak, aby dávala smysl, zároveň byla originální a nevykecala všechno? Ale prostě je to divný trend poslední doby :(

První, co mě po otevření překvapilo, byly krátké kapitoly a velké, jako obrovsky obří písmo. To by byla nějaká ostuda, kdyby kniha vyšla jenom na 200 stran? Podle mě ne...

V podstatě jde o to, že ona má dělat chůvu...teda asistentku...jemu, což mu bude lézt na nervy. A on si to bude brát osobně, přestože je to jenom práce, protože ona, tak šíleně a dokonale profesionální profesionálka ve svém oboru, jak nám je řečeno hned na druhé stránce, se v jeho přítomnosti třese jako šestnáctka. A ta scéna v baru na začátku? A ta druhá další den? Já nevím, mě to přišlo, že až tak velká profesionálnálka není. No, ale asi tam všichni berou vážně hodně peněz, když se každej den po práci můžou zhulákat v baru (jo, povinná opilecká scéna, odšrtnuto), kde chtějí za gin s tonikem patnáct babek :D

A že je on neskutečně sexy netřeba zmiňovat, že? :D

A vy se musíte nechat překvapit tím:
Kdo se zabouchne první. (To jsem nečekala.)
Kdo uteče jako první. (To jsem nečekala.)
Kdo bude trpět jako první.
Komu se rozsvítí jako prvnímu. (To jsem čekala, ale během reakce jsem si říkala: Co?!?!?!)

Ano, na tak málo stránkách prostě nemůžete čekat složité rozbory duší a myšlenek. (Tak proč to jiní autoři zvládnou i na polovině stránek v povídce?) Ale je pravda, že všechna ta klišé tam jsou. Vážně je to úplně stejné jako ostatní žánrovky, ale na druhou stranu to není sprosté a hlavní hrdina nebyl až takovej do sebe zahleděnej bohatej debil, jenom tak napůl, jak je to vždycky.

Možná proto podobné knihy čtu pouze od několika autorů. Přijde mi, že současné americké autorky jedou na kvantitu a tu kvalitu dávají trochu stranou. Píšou na efekt a většina z těch knih, ve mě nevyvolá žádné emoce. Možná tak dávivý reflex :(

Ale tady jsem se párkrát upřímně zasmála. To byla příjemná změna. Naštěstí na konci nebyl žádný zvrat na efekt. Prostě příběh klidně začal a klidně skončil. Leč to nebyla žádná škála emocí. Protože na tom malém prostoru nemůžu mluvit o vývoji postav. Tady se postavy vždy posunou do nějaké scény, něco se řekne a hup do další scény. Děj jako by neposouval děj, ale právě tyhle konverzační scénky.

Čili to ve výsledku působilo zvlášťně. A potom mi přišlo, že ta omáčka je kolem jenom proto, aby se postavy posunuly do další scény, kde po sobě budou opět házet kýbly klišé, protože to kolem je nepodstatné.

Navíc si po dočtení knihy nejsem jistá, zda má anotace něco společného s obsahem knihy. Kromě té "neprůstřelné smlouvy" a heslem "Je to výzva", které je i v anotaci použité ve špatném kontextu. Skoro mi přišlo, jako kdyby aurorka podepsala smlouvu na sérii a potom nevěděla, jak dál, protože obsah knihy se moc neshoduje s obsahem předchozích knih (jupí, žádné postavy z minula!). A bohužel jsem si párkrát po dočtení jedné kapitoly (pohledy na přeskáčku) při přechodu do druhé připadala, že mi někdo ukradl pár stránek kontextu.

Přesto...Jako vždycky! Na co epilog? :( Poslední kapitola by byl dobrý konec.

11 26.12.2020

Upřímně? Po dočtení téhle hubené knížky (podle anotace román, podle světa novela) jsem vážně rozhozená. A vážně je těžké napsat zde komentář. Protože ta anotace je skvělá. A odtažitý způsob a zkratkovité vyprávění dokonalý. Jak postupně přidává na tajemnu kombinovanému tou druhou vrstvou příběhu. A jak vás přinutí věřit, že ten příběh není fikce. Problém Je v tom, že jsem se bohužel právě z tohohle důvodu pořádně nezačetla. Možná bych jinak hodnotila líp :(

15 20.12.2020

Nemám ráda, když si půjčím knihu a její záložka není na konci nebo na začátku. Takhle jsem si půjčila knihu, kde byla záložka na 57 stránce. To nebyl dobrý první signál! Lidi, nedělejte to! :D

O to víc mě ale začala kniha zajímat. Přeci jen, co chcete nového vymyslet v tématu, které je už lety vybrané? Natož, v případě autorky, knih hned několika. Byla jsem hodně zvědavá.

Začnu tím, že autorka umí psát. Vážně mě to bavilo. Mělo to hlavu a patu. (Co jde za vydavatelem, je zvlášť.) Ale je na tom znát, že buď musíte hru s autorkou hrát fakt oddaně nebo vám musí být věkově míň. Vážně nenastala husina, ale četla jsem příjemný lehce děsivý příběh. Ale špatné to nebylo. Proč? Chtěla jsem vědět, co se stalo v minulosti. To je u mě vždycky dobrý znamení. (Ať už se jedná o jakýkoliv žánr. Tohle kopání v minulosti je pro mě.) Takže to sice tak podle mého hodnocení nemusí být poznat, ale kniha byla v pohodě. Ale na mě to bylo takový...nevím, asi málo bubu a na depku nebo mrazení, jak v žánru očekávám. Nejsem rozmazlená ani rozmlsaná. Jenom mi tam něco chyběla. Ale až budu mít chuť na něco lehčího, na další knihu autorky sáhnu ráda. (Co jsem četla, další díly téhle "volné série", vedené jenom u nás jako série, jsou lepší.)

17 18.12.2020

"Cherry Bomb - The Runaways"

Kniha, která mě bavila hned od začátku. Ano, je to kniha, jejíž úvod musíte přečíst, přestože u jiných komiksů to třeba neděláte. Moje angličtina je ok, ale všech čtenářů nemusí, škoda nepřeložených věcí :(

Tankerka není kniha na posezení u odpoledního kafíčka. To vám dojde už při pohledu na obsah. A když ne tam, tak na první stránce příběhu. Tedy, příběhů. Zde mám problém něco napsat o obsahu. Což je dobře. Alespoň nic nevykecám. Protože je to šílená ujetá jízda v tanku se sexy kočkou, která se s tím nemaže. A pro bouchačku a sprosté slovo nejde daleko.

A teď se přiznejte, kdo si na konci neoblílnul Tankerku? :D to bylo vtipný. Vzhledem k vyvedení cenzury hrudníku předtím. Chápu, mělo to být vtipný, ale ten konec knihy ještě víc.

Celkově kresba byla...hustá. Něco tak brutálního a úplně všude ještě neviděla. Skoro jako i kdyby tam nebyl žádný text, stejně se dozvíte všechno, co potřebujete. No možná i to, co nepotřebujete, že? :D

Těšila jsem se tedy na tank, Tankerku, násilí, sprostotu. Všechno z toho jsem dostala na 100%. A jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst. Takže moc děkuji ♡♡♡ ty víš ♡♡♡

15 17.12.2020

Knihy do mě poslední dobou lezou nějak pomalu. Jako vůbec, spíš. Tak jsem sáhla na tu nejhubenější a na první první pohled nejlehčí knihu, kterou se chystám číst. Takže ... V mysli vraha.

Bohužel je V mysli vraha průměrná kniha. Což je škoda, protože námět mě zaujal, až jsem ani nekoukala na komentáře a hodnocení.

Nebavilo mě číst. Tedy, začíst se bylo náročný. Jak to bylo nezáživně napsaný, bylo to vážně náročný na pobrání. Naštěstí se to trochu vyrovnalo tím, co jsem se dozvěděla během čtení o obsahu. Ale tohle prostě nešlo. Pokud mám každých pár kapitol (a že byly vážně krátké) chuť knihu odložit a nevrátit se k ní, něco je prostě špatně. Což bych asi i udělala. Ale nějak mě obměkčilo to, že jsem dneska musela zůstat celý den v posteli a tohle byla nejvhodnější kniha do té situace.

Dočetla jsem jenom proto, abych se dozvěděla věci ohledně Zoe, ale nedostalo mě to natolik, abych toužila po druhém dílu. Vlastně mi to připomnělo jiného autora, kterého taky vydává Cosmopolis. Kdy ve výsledku je to obyčejný čtení pro ženský, který brutalitou schová věci, které jsou nedomyšlené, a trochu si to hraje na detektivku.

(Po dočtení si přesto uvědomuju, proč to čtenáře chytlo. Ale taky naprosto chápu ta nízká hodnocení.)

Ani Buffy to nezachránila :(

17 12.12.2020

Hmm, jak začít tenhle komentář...

Co třeba muzikou z Buffy?...Seeing Red...já sama jsem jim to dlouho neodpustila, ale pochopila...

"Stranded - Alien Ant Farm"

Já vím, že je tady dost uživatelů, kteří nemají rádi komentáře, kde se jiní uživatelé vykecávají ohledně emocí a příběhu. Naštěstí je tohle kniha, kterou nebudou číst masy, takže na tom zase tolik nezáleží. Protože Buffy je součást mého mladí. Takže teď zažívám staří?!?! Hell...mouth...no!

Jsou totiž věci, který musím říct hned na začátku:
- když dávali Buffy, těšila jsem se ze školy domů (a teprve po své dávce šla ven)...
- když dávali Buffy, od třetí série výš, v té době pouze bratři slováci, byla jsem ráda za videorekordér, protože to dávali někdy ve tři ráno (což není důvod, proč jsem sabotovala během prvního roku vysokou školu, prostě to nebylo pro mě)...
- mladší ročníky musí pochopit, že to byla doba tzv music videos a já je zbožňovala a díky tomu zjistila, že je nějaký seriál Angel (krutá doba kamenná)...a jak skončí Buffy dřív než to u nás vůbec dávali (Burn, Burn, Burn)...
- jsem Spuffy, ne Bangel. A že tohle napíšu v roce 2020 je pro mě obrovský šok a nečekala jsem to...

Takže velké díky a ♡♡♡ směrem ke Comics Centru. Vážně jsem na tenhle reboot byla zvědavá, protože ukázka, kterou vydavatel zveřejnil už poměrně dávno, byla zajímavá. Sakra! Cordy se umí prát! :D Mazec! :D A Anya je tam hned od začátku příběhu! :)

A teď už přestanu blejt svoje pocity a napíšu něco o knize :O

Kvůli době, kdy kniha vyšla, jí trvalo poměrně dlouho, než se ke mně od objednání dostala, takže jsem si na ní teda brutálně dlouho počkala, takže jsem věděla jedno. Tohle přečtu hned, jak bude doma.

A začalo to obálkou. Nemyslím tím obrázek na ní, ten znal každý. Ale její provedení. Jsem na tyhle blbůstky :)

Příběh je sám o sobě dobrý. Bohužel skončí mnohem dřív, než začne. Střední je peklo totiž obsahuje jenom čtyři sešity. A z toho důvodu mám vážně problém napsat, o čem to bylo. Ano, mám za sebou první knihu, ale obsahově to je vlastně jako klasický pilot seriálu s tím, že konec knihy končí napínavě. Ať už tím, co se na jeho konci stane (bu bu bu), tak tím, kdo se na jeho konci zjeví. Autorka pouze lehce naznačí o co jde, představí postavy a každý ví, kde jsme. I ten, kdo neviděl seriál. Takže tady to je v pořádku. Jenom mě naštvalo, že to tak rychle skočilo :(

Ale je jedna věc, ze které jsem byla během čtení trochu nervózní. Ne kvůli textu. Ale kvůli kresbě.

Nejdřív napíšu, že se mi líbila. Jasně, je to takovej průměr, ale moc to vyrovnávaly barvy. Takže ve výsledku jsem v ruce měla vážně povedený komiks. Jak po stránce scénáře, tak po stránce kresby. Přesto...

...stále jsem se nemohla srovnat s faktem, že jsou postavy až moc podobné seriálové verzi Buffy. Což bylo vidět nejvíc na obálkách jednotných sešitů. Chvíli mě to dost rušilo dohromady s faktem, že to je reboot a postavy jsou "jiné".

Komiks tedy beru jako (pokud to není jenom líbivá reklama a Joss vážně dohlížel nebo mu to alespoň dali přečíst jako prvnímu) příjemné rozšíření Whedonverse. A doufám, že nezůstane jenom u prvního dílu. No, a nemuselo by jenom u téhle série.

A jak to uzavřít? Good Night Sweet Girl. A teď všichni šup šup na Buffy :)

PS: moc se mi líbily alternativní obálky odkazující na konkrétní díly Buffy. Tak pokud se dočkáme nějak upravené verze Hush, tak ještě líp (v komiksu by to mohlo být brutální). Mojí oblíbení hnusáci :)

17 07.12.2020

"Coming Undone - Tantric"

"Naposledy se podívala na kosti a díru v lebce. Třeba by z toho byla dobrá detektivka."

No...ona z toho nakonec byla vážně dobrá detektivka. Přímo excelentní! Jmenovala se jezero, napsal Arnaldur Indriðason.

Autor je už pro mě vlastně sázka na jistotu. Měli jsme spolu dostatek dostaveníček, abych to už prostě věděla. Baví mě jeho vyprávění, jeho příběhy. Bavilo mě i Jezero. Hlavně! Teď jsem dočetla poměrně náročný kousek a chtěla jsem něco lehčího. Což autor splňuje sice tak na půl, ne tématy, ale tím jak lehce se čtou jeho knihy. Takže za knihu jsem moc ráda.

Protože už jenom ta anotace! Čili je jasná jedna věc. Že tohle bude opět emoční jízda zasazená do drsného příběhu s (opět) poutavou historockou vložkou...

...která byla dobře zakomponovaná do knihy. Navíc to rozdělení příběhu na dvě části vyprávění, přesně takhle to mám ráda a neskutečně mě to baví číst :)

PS: co by to bylo za pořádnou Indriðasonštinu, kdyby tam nebyla nechutná vsuvka ohledně místní kuchyně :D

16 27.11.2020

Před čtením knihy jsem měla hodně otázek. A tipnu si, že většina čtenářů musí mít zákonitě ty stejné. Samozřejmě vám neprozradím, zda se všechno dozvíte, ať vás nepřipravím o překvapení. Řeknu pouze to, co mohu. A to je to je: kniha mě příjemně překvapila...

Příběh je vyprávěn ve dvou liniích. Jedna se odehrává v roce 1797, kdy Marie musí projít Labyrintem, aby zachránila svého syna i sebe před krutým osudem, pokud se jí nepodaří dojít do cíle své cesty. Druhá linie doplňuje střípky a detaily filmu Labyrint.

I v tomhle příběhu je spousta krásných a magických momentů. Které vás vezmou za srdce, přestože je Marie podstatně větší drsňačka než Sára, Labyrint je stále stejný, leč podstatně míň pohádkový. A tím nemyslím jenom příběh, který je sice plný paraler s filmem, ale jde to znát i na kresbě. Vážně to není barevný naivitou, ale hezky temné a plné detailů. Vím, že to není fyzicky možné, ale moje oči slintaly. Vážně jo!

A ta nejpodstatnější otázka je podle mě jasná. Musím znát původní Labyrint?
No...není to třeba. Knihu lze číst i bez jeho znalosti, ale myslím si, že si ji koupí hlavně ti, kteří film viděli a mají ho rádi. (Popřípadě to hodně rychle napravte. A teprve potom si přečtěte knihu.) Protože v knize je dost odkazů. Pokud je nepostřehnete, nic se relativně nestane. Ale pokud ano, prostě si příběh užijete víc :)

A závěrem? Knihu naprosto doporučuji. Už jenom proto, že se možná...pst...dozvíte to největší tajemství. Možná jo, možná ne. Neřeknu! Prostě si to přečtěte a zjistěte sami.

18 27.11.2020

Bohužel jsem komentář musela rozdělit na dvě části, protože se nevešel do jednoho příspěvku :( část druhá

"Hunting Grounds - In This Moment / Joe Cotela"

"Je to jenom chřipička." Muha haha ha!

♤♤♤ VAROVÁNÍ!!! ♤♤♤
KOMENTÁŘ OBSAHUJE MOJE POCITY A POSTŘEHY Z KNIHY, PROTOŽE NAPSAT STRUČNÝ DĚJ KNIHY TADY FAKT NEJDE. NO, ALE ... MÁTE ANOTACI, ŽE? ČILI NEKLIKEJTE NA PŘESUN DO DISKISE. PODLE TOHO BYCH POTOM POZNALA, ŽE JSTE KOMENTÁŘ NEDOČETLI AŽ DO KONCE :(
♤♤♤ VAROVÁNÍ!!! ♤♤♤

Tuhle větu mohu napsat, protože pochopí jenom ten, kdo četl. Takže...
Jak to mohli Tomovi udělat a poslat ho tam samotného? :( v ten moment čtení jsem je všechny začala silně nenávidět. Lepší svět? Leda tak...! Když přijdete o prosťáčka, je to míň? Počítá se za půl člověka? I vzhledem k okolnostem. Hamba vám!!!

Já nevím, ale asi si mě už mistr dostatečně zaháčkoval. Protože on vážně v dost částech knihy plácá a plácá a plácá. A naprosto zbytečně, řekl by někdo. Ale já to žeru!!! Protože prostě umí psát. Možná někomu vyhovují knihy (bacha na to, mě občas taky) od všech těch autorů, které teď letí psané tak stroze, že na konci ani nevíte, jakou barvu vlasů měla hlavní hrdinka. Ale já mám ráda velké příběhy :)

Vážně se těším na adaptaci. Letošní Vánoce budou o rodině, ne o penězích. Tak si spolu pusťte tuhle hezkou rodinou podívanou ;)

PS: všichni víme, jak King píše. A že má neuvěřitelný dar na opisy věcí a událostí. Řeknu to takhle. Bylo tam fakt dost scén, kdy jsem si říkala, že ten opis je snad i mnohem nechutnější než kdyby to tam napsal na férovku...

PS2: a jako vždy, konec knihy. Mě to bavilo přesně tak, jak bylo. Leč by někdo mohl argumentovat, že je to perfektní příklad toho, že "King konce neumí", jak jsem už hodněkrát četla. Prostě je to konec v jeho stylu. Přesně víte, co tím myslím, a proč bych to jinak nechtěla :) protože ta část "Kruh se uzavírá" je jasná návnada na depresi, protože PS3...

PS3: "Myslíš...myslíš, že se lidi někdy poučí?" Muha haha ha!

PS4: tahle kniha mě přiměla přemýšlet, zda není chyba v českém vzdělávacím systému, protože my autora neprobírali v současné literatuře... :(

27 23.11.2020

Bohužel jsem komentář musela rozdělit na dvě části, protože se nevešel do jednoho příspěvku :( část první

"Hunting Grounds - In This Moment / Joe Cotela"

"Je to jenom chřipička." Muha haha ha!

♤♤♤ VAROVÁNÍ!!! ♤♤♤
KOMENTÁŘ OBSAHUJE MOJE POCITY A POSTŘEHY Z KNIHY, PROTOŽE NAPSAT STRUČNÝ DĚJ KNIHY TADY FAKT NEJDE. NO, ALE ... MÁTE ANOTACI, ŽE? ČILI NEKLIKEJTE NA PŘESUN DO DISKISE. PODLE TOHO BYCH POTOM POZNALA, ŽE JSTE KOMENTÁŘ NEDOČETLI AŽ DO KONCE :(
♤♤♤ VAROVÁNÍ!!! ♤♤♤

Knihu jsem si z knihovny přinesla na začátku února. Už po období "víc než 300 stran nepřečtu", o své krizovce jsem už psala, takže popojedeme. A ještě před tím, než to začalo bejt kolem nás šílený. Když jsme u těch šílených věci, viděli jste už to pozitivní meme Mad Max a rok 2021? Hmm...A teď je už říjen. Kdo mohl tušit, jak se to bude tak děsivě ješte víc odrážet v naší současnosti. A mě by bylo trapný nést opět knihu do knihovny. Ještě že jsou zavřený, co?

Ale úplně stačilo se začíst (ne nejsem v karanténě, jenom už to uzrálo) a bylo to ;) ale nebudu lhát, druhou polovinu jsem přečetla podstatně rychleji než tu první.

("A média?" ... "Bez problémů. Věří, že je to anthrax.")

Opravdu geniální kniha.

Co mě na tom všem bavilo je všechno to typické pro Kinga. Hezky pomalu a nikam nepospíchat. Takže se k tomu "nachlazení" dostáváme hezky pomalu a poznáme všechny z toho velkého množství postav. (Docela mě pobavila ta pasáž, kdy King tak suše a jako kdyby to nic neznamenalo popisuje, jak si to mezi sebou lidí posílají dál. Jako přednes nákupního seznamu.)

To je na tom právě tolik super. Tolik rozebírané to předtím, leč vás anotace natěší především na to, co je potom (ono ozdělení na čtyři části a jejich posun a posun postav v ději a jejich obsah je tedy poměrně logické.)

Protože někdo by tomu řekl keci a pindy, ale tohle je úvod do příběhu. Jenže tahle krásná vata se dobře četla. Nenudila mě jediná stránka. Sice se ještě nedělo nic z toho, co vám slíbili v anotaci, ale je to krásnej úvod. Až je mi líto čtenářů, kteří odloží knihu, která je do prvních 50 stran nechytne nebo se tam nic nestane :D :D :D

Protože ono se vlastně ani po 400 (píšu, když jsem na straně 400) stranách skoro nic nestane. Na 400 stranách spousta autorů už píše další titul a King vlastně za tu celou dobu stihl představit postavy a dál pouze jemný nástřel toho, co bude dál po chřipičce. Prostě šílený!!!

A není to jenom počet stran. Podle mě by dost autorů (současných) začalo až "Kingovo druhou knihou" a těch předchozích skoro 400 stran dala do několika flashbacků, aby to mělo větší šmrnc.

Už na začátku je tedy ve Svědectví poměrně dost postav. Seznámíte se s nimi a poznáte jejich životní příběh. Ale znamená to automaticky, že zrovna tihle všichni přežijí jenom proto, že je autor tak dobře vykreslil? Jak víte, že si s vámi jenom nehraje a zrovna on(a) neskončí se sexy roztavenou maskou smrti? A jak víte, že ty sympaťáci nakonec nepřejdou kvůli okolnostem na temnou stranu? (Nebo obráceně?)

Nebudu lhát, jde se do toho dost z vostra, takže jsem doufala, že bude mít Nick dost aspirinu, kdyby bylo nejhůř :D hluchoněmej kluk, kterej dopadne jako pirát Guvernér, a kterej se dorozumívá pomocí bloku a propisky. Jaká je šance, že potká někoho, kdo neumí číst? :D Kdo by si ho neoblíbil?! Ten prostě umřít nesmí!!!

(Komentáře píšu průběžně během čtení a teprve potom upravuju. To jenom pro vysvětlení, proč to je občas jako obraz od sjetýho malíře...)

A protože nejsem zlá, nebudu sem psát, zda Nick umřel nebo ne. Ani zda mu došel papír a z toho zoufalství spáchal sebevraždu onou propiskou, co mu už byla k ničemu :D to už za mě udělal ve svém komentáři někdo jiný...ale byl skvěle napsanej. Stejně jako Tom, který je v knize opakovaně označovaný jako "retard", to by asi teď už neprošlo. Vzhledem k době a tomu, jak je svému označení přišel.

("Bez ohledu na soucit ve Flaggově hlase se Lloyd nepřiměl zvednout oči nad kolena jeho džínů. Kdyby se do toho obličeje znovu podíval. Zabilo by ho to. Byla to tvář ďábla." ... no neke :D :D :D ...)

Protože teď mají lidi dvě volby. Dobro nebo Zlo. A jsou lidi vážně tak podstatný? Nebo jde o to, že jsou jenom pěšáky ve hře Dobra se Zlem?

Ale než k tomu přijde, musí žít. Musí se pokusit žít s tím, co mají, aby ta mizérie nebyla tak strašná, (tohle už píšu tak někde za polovinou knihy) než přijde velké finále, které ukáže, co a kdo na tomhle zlomeném světě zůstane...

A teď to nejlepší na knize. Proč je tak dobrá a proč se mi líbí. Protože nejde primárně o tu chřipičku, to je pouze rozbuška, jejichž následky roztočí ručičku kompasu budoucích rozhodnutí, ale jde o to, jak se lidi začnou chovat, když se dostanou do nové situace, a jak se mění jejich charakter. A o tom, jak je snadné aby následovali někoho, kdo jim řekne, že zítra to bude dobrý. Což umí jak Dobro, tak i Zlo. V tom je King dobrej. Ne dobrej, spíš nejlepší. Rozebrat postavy co to jenom jde...

A nebudu lhát, konec druhé knihy byl vážně emocně naročnej. Dobrý, špatný, no, všichni jsou stejný zvířata... :(

Protože leč se může zdát, že je kniha nějaká akční jízda v podmínkách apokalypsy a toho odvěkého souboje, je to především kniha plná osudů a plná hlubokých myšlenek. Nebudu lhát, obálka mého vydání se mi fakt nelíbila. Ale je to hlavně o tom vevnitř, že? Jenže ta lebka na novém vydání je prostě sexy!

Vadila (?) mi asi jenom jedna věc. Jsem zvyklá a mám raději kratší kapitoly. A jak má kniha tolik stran, vždycky jsme někde byly strašně dlouho, než jsme přeskočili onam. Což není na škodu knize jako celku, jenom je to utrpení pro čtenáře. Někde ho autor nechá trpět, než ho za tak dlouho propustí s odpovědí, jak to pokračovalo, a stále dokola. Tedy až krom posledních 300 stran, kde v podstatě začíná "finále knihy", což je pro jiného autora vlastně celá kniha :D

23 23.11.2020

Posledním dílem nám dal vydavatel dost zabrat, co? Chápu problémy kolem světa Černé palice a kolem vydání, které nemohl ovlivnit. Ale teď už konečně mám knihu a můžu se s ní poňuchat ♡♡♡

Začnu začátkem. Přesně jak píše DennisMoore, rozebrání prvních dvou sešitů v samostatném příběhu by mě neurazilo. Protože on je to nápad vážně zajimavý a já se během čtení bavila.

Umíte si to představit? Kdyby se někdo pustil do něčeho podobného jako je v knize (trochu jiné Mezi řádky)? Za našim světem existuje ještě jeden svět, do kterého jsou promítané všechny postavy z knih, a příběhů spisovatelů, kteří jejich životy ukončí tím, že zmuchlají papír? Jenže to je nezabije. To je právě oživí a přenese do toho jiného světa. Ale je čas se vrátit...a vrátit to spisovateli. Muha ha ha! :D
(To bych si jednou ráda přečetla.)

A potom přijde to hlavní, co vás dostane ještě víc. Nebo...mě dostalo. A já si říkala, co by se mi líbilo víc. Zachránit situaci a vrátit všechno jak bylo dřív, leč je to nebezpečné nebo zůstat žít v nevědomí kde je to bezpečné? Nebo to bezpečné není? Je to všude mizérie a my se musíme snažit to nějak vylepšit?

Líbil se mi moc nákres alternativních životů hrdinů. Bylo to drsný, krutý a dojemné. Hlavní dějová linka hrdinů ze Spiral City skončila přesně tak, jak měla. A nestydím se přiznat, že jsem neobjektivní čtenář. Protože...

...Jeff Lemire ♡♡♡
(Asi se ze mě stává ještě větší infantilní troska než jsem bývala dřív...)

Lemire se totiž i dál drží svého standardu. Vezme obyčejný příběh, možná i částečně předvídatelný. Ale je skvělým vypravěčem a to jeho příběhy (respektive čtenáře jeho příběhů) přináší do jiné reality (no, někdy doslova, že...).

Protože já poslední stránky četla se zatajeným dechem. A konec mě dojal.

23 08.11.2020