Lenka.Vílka komentáře u knih
Objevila jsem nového mistra nekonečných souvětí, která dávají na svém konci stejný smysl jako na jejich začátku a to je pro mě skutečné umění.
Příběhově dobré. Logicky chápu, že autorky chtěli v sérii použít různou škálu, tak je jasný, že Niall fakt nebude jako Max. Mě se to líbilo, ale jsem ráda, že jsem za knihu neutratila peníze. Za což autorky v tomhle případu nemohou...ale překladatelka. Schválně jsem se podívala jaké další knihy předkládala a hned mi to bylo jasný. Prosím, najděte si jinou práci, to vám půjde líp. Při větě: "...schovala mi šlapku mezi stehna...", jsem otočila o stranu zpět. Jestli jsem blbě nečetla (zdálo se mi divný, že si někoho přizvali do trojky...ale ne, bylo to naprosto nevinný...prostě tam šoupla tu část těla, kterou se šlape...tedy šlapku...na tohle domyšlení skoro doktorát...a podobných perel přehršel...). S knihami aurorek to mám půl na půl čeština/angličtina a tuhle jsem bohužel četla v češtině...příště zase raději angličtinu...
Dávám pět, protože odmýšlím překlad...kniha za to nemůže, že byla takhle zprzněna...paní překladatelka je ročník 93...je si jistá, že ví, o čem překládá?!
První vydání jsem pouze ohodnotila, ale komentář mi utekl, tak to udělám u téhle verze. Jsem moc ráda, že Dlouhý Halloween znovu vyšel. Měla jsem ho půjčený z knihovny a teď je v té mojí. Jupí! Příběh je jednoznačně epický. Batmana mám ráda a v tomhle případě dostal super záporáky na hraní. Což mi přijde, že vždy ovlivní, jestli je komiks jenom super nebo mega super. Ale dost pomáhá to, že se těším na druhou část, která je o chlup lepší. A bonus pohladil na duši. Premiéry mých oblíbenců. Ach.
Upřímně...nevěděla jsem, jak tuto knihu hodnotit. Líbila se mi nejvíc ze všech "vášnivých". Proč? Většinou se mi nejvíc líbí příběhy, které nechci prožít a chci si je jenom představovat z knihy. Číst o kámoších (nehledě na to, jak se jimi stali...) mě baví, protože v knize to je fajn vždy ze stejného důvodu. V realitě to stojí za hovno. Proto jsem byla spokojená. Na mě sice až moc roztahané "chci ho, nic neřeknu", "chci jí, nic neřeknu", ale bylo to dobře napsané (jako vše od autorek). Nevím, jestli mám brát jako mínus, že jsem se za břicho nepopadala jako u jejich jiných knih. Tady mi to vlastně ani nevadilo. Romantická kniha, která v určitých momentech někomu nic neřekne (v rámci "zájmové deformace" ústřední dvojky), ale co je mě do toho?! Já věděla, o čem je řeč.
Na další díl jsem se moc těšila, ale myslím, že závěr zabil dva předchozí dobré díly. Dějově se mi zakončení líbilo, ale bylo to celé takové "jednoduché". Přesto celkově dobrá kniha na chvilku vydechnutí a jsem ráda, že autorka zůstala pouze u trilogie. Už by to bylo zbytečně moc natahováné.
Proč jsem se pustila do čtvrtého dílu, přestože třetí u mě propadl? Protože jsem si je z knihovny přinesla najednou. Kdyby tomu tak nebylo, tuhle knihu nečtu a to by byla chyba. Kniha mě dostala, protože mi hlavní hrdinové nelezli na nervy a celkově byl příběh zajímavý. První kniha ze série, kde mi vlastně nic nevadilo, děj tak nějak příjemně odsýpal, přestože to bylo silně předvídatelné, ale bavila jsem. Konečně. U čtvrtého dílu...ale co, ještě je jich před náma hodně ;)
Kombinace Vřískotu a Neohlížej se? Horory typu Vřískot ze srdce nenávidím a Neohlížej se je pro mě nejslabší kniha autorky. Dobrý start a to jsem ještě ani nezačala číst. Ale když jsem začala číst, bylo mi hned jasný úplně všechno. Včetně toho, jak kniha skončí. Ale to je jenom můj problém, ve třinácti bych to nevěděla (myslím, že pro tenhle věk autorka knihu psala). Ale začetla jsem se hned, protože je kniha napsaná úplně stejně dobře jako všechny autorky ostatní. A když si odmyslím ty věci, který mi vadí a budu se soustředit na knihu jako na celek, byla vlastně hodně dobrá. Ale od jiné autorky bych si knihu na variaci Vřískotu nikdy dobrovolně nepřečetla.
Jsem za třetím dílem a nedokážu si představit, co bude dál. Na to, že je šestnáct (!) dílů, mi to už teď přijde stále dokola to stejné. Kdyby autorka vynechala zamilovaný řečičky (v každém díle) a soustředila se jenom na děj, který by tím pádem mohl být lepší (autorkou vymyšlený svět mě zaujal, ale to všechno ostatní kolem mi pomalu začíná lézt na nervy), byla by z celého cyklu super trilogie, kterou bych si užila víc.
Velice dobře zvolený průřez sedmdesátkovou dobou. Bavil mě každý z příběhů, ale nebudu lhát stejně bylo nejlepší Hulk vs. Wolverine vs. Wendigo. (Tak fajn zelenáči-teď je s držkovou řáda na tobě!)
První část mi připomněla, že jsem si už dlouho nedala opáčko Smallville a navíc to bylo strašně vtipný.
(No, Martho, není to moc takové...přiléhavé.
Je to rozkošné.
Tak se na to oba hezky pořádně vynadívejte...protože si to už v životě znova nevezmu!
------
Hned jak si najdu chvilku, přehodím si ty spodky zpátky dovnitř.
Neříkej mi, že pod tím nemáš spoďáry!
Ale jo, mami.
A jsou čisté?
No tak. Copak mi je šest?
------
Já se začala tak nehorázně smát. Mám Supermana ráda. V každém aspektu. Ale ach ty spoďáry! To je ještě horší než hrdinové jenom v plavkách! Střih. Představa: Henry Cavill v pracovním mudrůru. Tomu mamka nepere, tak má jenom ty vevnitř. Střih. Pauza. Občerstvení.)
A potom přijde druhá část. To už nic vtipnýho nebylo. Seriózní záchrana zpočátku nevděčného lidu. Na mě přehnaně plochá kresba (preferuji něco jiného), ale zato nádherně čistá (čož se mi na drouho stranu líbilo moc). Zbožňuju Originy tak všeobecně a tenhle rozhodně patří do topky. A bonus potěšil :o
Došla mi veškerá slova. Ta vymyšlená i ta, která ještě člověk nedal dohromady. Příběh byl nádherný, dokonalý a celkově vau. Poetiku a krásno podtrhuje dechberoucí kresba, která mě svou jednoduchostí, ale zároveň hloubkou toho co vypráví, zasáhla na správném místě. Už jsem zmínila, že mi došla slova?
Po dlouhé době jsem se začetla do další knihy autorského dua Christina Lauren. Jak to dopadlo?
První polovina je o ničem. Teda, o něčem je, o tom jednom. Což je ok, on erotický román by bez sexu asi napsat nešel. Druhá polovina byla lepší. Vadilo mi jediné. Prapodivně vystavěná jeho rodinná situace, která zastíní její rodinnou situaci, a stane se zápletkou snad všeho. Konec byl tak sladkej, že mě málem omylo, ale udělalo mi radost, že neproběhlo žádné slzavé údolí.
Lepší něž první díl a jsem zvědavá na další.
Rozhodně slabší než božská série, ale začíná se to zlepšovat. Jedno mají ale obě série společné. Absolutní čtivost.
Už při čtení úvodu mi došlo, že tohle jsem už někdy předtím četla. A po pár stránkách mi došlo, proč si to nepamatuju (asi jsem na to tehdy v knihovně sáhla jen tak, ale Sandmana jedu premiérově až teď). Protože to je strašný. Kdybych nevěděla, kam a ke komu knihu přiřadit a zároveň věděla, že to má pokračování, rozhodně si ho nepřečtu. Tak nějak.
Série Zero mi v hodně ohledech připomíná seriál Lost. Když už něco pochopím a věci mi v hlavě dávají smysl, tak se vynoří další věci, které všechno rozbourají. Takhle jsem se cítila v každém díle a i tenhle mě nadtchnul, přestože to bylo hóódně jiný. A taky hóódně dobrý. Ale musela jsem to dát dvakrát, abych pochopila.
Bylo by to dobré, protože mě obecně "dva v jednom baví", ale...nechtějte tohle sdílet s Rickem Jonesem. Varování pro všechny hrdiny. Ne, on fakt ne. Vyberte si někoho, kdo parťáky nestřídá jako žena volných mravů chlapy. Celou dobu neví jestli doleva nebo doprava a po čase ten jeho tyjátr školačky akorát prudí. Když je u kormidla Kapitán je to lepší stav, ale stěr. Vy stejně víte, že se Rick vrátí a nastane peklo. Takže koncept příběhu je furt stejný. Ne, nechci (věčně iritujicí Rick), ale ty musíš (Kapitán), potom bitva a znovu dokola (akce tady bylo naštěstí fakt hodně). Tu nejzajímavější část tvůrci přeskočili na jedné stránce "Stalo se před Bouří na Saturnu" (přečíst si tohle by mi vůbec nevadilo). Bouře na Saturnu mi přišla jako to nejlepší, co komiks nabízí. Už nejsme na nudné zemi. Jupí! A jelikož Rick už není v negativní zóně, není už tak negativni (ó) a příběh příjemně plyne.
Své první "papírové" setkání s Inhumans (sorry, mě ten překlad nejde do huby) jsem si užila a dopadlo to na jedničku. Jenom doufám, že vyjde ještě něco, protože takhle byl příběh roztrhaný a proto mě napadlo, že tomu do 100% spokojenosti vždy něco chybělo. Ale jako seznámení super. Na pět to nebylo, ale čtyři dát s klidným svědomím nedokážu...takže pět...
Tenhle komiks jsem si užila. Jak ten starý (chápu, proč si fanoušci vyprosili samostatné příběhy), tak nový. Mrzelo mě, že se Strážci nemám ještě zářez a teď jsem to mohla napravit. Obojí, příběh i kresba, mě bavily a číst byl fakt zážitek. Nenapadá mě jediné negativum. Snad jen to, že kniha neměla víc stran... :(
Překvapilo mě, že se mi kniha líbila (stejně jako film...ono jít na Dívku ve vlaku a pět minut před začátkem zjistit, že jdete na další Bridget, trochu rozhodí a potom překvapí, že je to koukatelné-už s dvojkou jsem byla na vážkách stejně jako s knižní trojkou- a to byla chyba, porovnávala jsem). Jsem ráda, že je mladší verze Bridget zpátky. Je pravda, že mamka nechápala, co se mi na Láskou šílené nelíbilo, prostě jsem nebyla hrdince tak blízko. Hlavní plus knihy? Daniel neni mrtvej (ve filmu mi chyběl). Ale první díl je prvni díl.
Kdyby Hra o tebe nebyla po dějové stránce zajímavá, tak hodnotím hůř. Mě k tomu ta barevnost fakt nesedla ( v tomhle případě to barevnost nebyla, spíš barevná vyblitost). Nejde o zvyk, ale černobílo se mi zdá příběhově vhodnější.
Proč oceňuji tenhle komplet? Dostanou se mi do ruky dílka, která jsem už sice četla, ale finance, takže to jistila knihovna. Ale najdou se i dílka, se kterými jsem neměla ještě tu čest, protože knihovna neumí číst myšlenky. Batman a syn patří do druhé skupiny a já jsem ráda, že jsem konečně měla tu čest. Dějově ok, ale četla jsem lepší. Mám raději příběhy, které mě psychicky rozsekají a já se z plece stanu mleťák. Což tady nenastalo. Asi mě rozmlsala i kresba, kterou jsem už taky zažila lepší (Silence, Detective Comics a za mě psycho-vizualní majstrštych Arkham). Ale na druhou stranu jsem byla víc potěšená než zklamaná, přestože to taky trochu nastalo.