Lenka1386 komentáře u knih
Tlusté knihy, to je moje, takže Kvítek byl jasnou volbou. Začátek mě moc bavil - to jak jsem sledovala zpovzdálí, co se děje, i ty dlouhé popisy všeho - lahůdka! Pak se to ale vytratilo, změnil se styl vyprávění a od té doby, co se Sugar tlačí Williamovi do domu, to pro mě byla za vlasy přitažená nuda. Vlastně mě vývoj Williama zajímal víc, než hlavní hrdinka. Takže vtažená do děje jsem byla, ale pak mě vyvrhl. Konec zklamal. Pokračování nepotřebuji.
Doppler mě dostal. Bavil mě humor, los samozřejmě taky, celý začátek až po krádež byl fajn. Ale pak se to najednou překlenulo v sociální drama, vytratila se legrace a ten přechod od aktivity k pasivitě, co se slibuje v anotaci byl pro mě prostě nuda. Takže za poslední třetinu jedna hvězda dolů.
Tento způsob mluvy a psaní je přesně pro mě! Od první strany jsem věděla, že to bude to pravé. Po ději jsem občas trochu tápala, motivace některých postav mi přišly místy nejasné, prostě pro mě styl vyhrál nad obsahem. Knížka je kratičká, takže za chvíli hotovo.
Ten začátek byl tak senzační! Úplně jsem to hltala a čekala, co se stane dál a jak to celé dopadne. Ale pak už to byla jen dlouhá cesta dolů. Vlekla se, hrála na city a vlastně nijak neskončila. Viděla jsem i film a ten byl podle mě ještě horší.
Stejně jako ostatní se trochu pozastavuji nad žánrem: pro děti a pohádka. Knížka se dá slupnout jako jednohubka, psaná je lehce, žádná složitá slova, ani souvětí, poslání je jasné. Pocit z ní ale vydrží dlouho. Moc se mi líbila.
Příběhu se člověk moc nedočká, ale atmosféra celé knížky a autorčina manipulace se slovy rozhodně stojí za přečtení!
Na úvod musím napsat, že jsem měla na knize jinou obálku - tahle by mě nejspíš trochu odradila. Ale bavilo mě to. Zpočátku moc! Těšila jsem se, jak to bude a kdy už dá konečně manželovi co proto. Dokonce jsem dostala chuť předělat byt a zkusit vegetariánské menu. Ale pak se to nějak zvrtlo. Po půlce to začala být nuda přitažená za vlasy, románek se zajíčkem, který se překlenul v lásku až za hrob, propagace super zdravého životního stylu a víra v dlouhověkost. No, všeho moc škodí. Dočetla jsem a šla na hamburger.
Na knížku jsem se moc těšila, protože jsem před tím četla Všechno je jinak a to se mi moc líbilo. A nemohla jsem uvěřit svým očím. Nesympatická hrdinka, která má pocit, že ji všichni chlapi v jejím okolí milují a v podstatě kdokoli může být tajným ctitelem a nepřejde ji to ani po neskutečně dlouhém a nudném čekání na nádraží. Vůbec ty milostné dopisy byly dost přitažené za vlasy a poslat někdo něco takového mně, tak se spíš vyděsím, než natěším. A ta akce s projímadlem... Ach ach ach.
To byla ale báječná kniha! Moc hezky se četla. Od začátku jasné, jak to dopadne, nic vás nepřekvapí - ale to je právě ono! Sice ty okultní sklony paní domu mi přišly trošku přes čáru, ale to nechme být. Skvělá i jako dárek!
Za mě teda nic moc. Takové kostrbaté a nedotažené. U většiny povídek jsem ani nepochopila, co tím chtěl autor vlastně říct. Povídky se mi čtou většinou snadno a rychle, o těchhle to ale rozhodně říct nemůžu.
Těžko se to hodnotí. Ze začátku jsem čekala sociální drama, naladila se na to a ejhle - erotický román, že mi při čtení v tramvaji červenaly uši. Ale dobře, přeladila jsem se a docela mě to vtáhlo, takže supr. Ale, pane jo, co ten konec? To jako autor nevěděl co s tím a tak je prostě nechal vystřílet? To bylo teda velké zklamání.
Tato kniha byla naprostým balzámem. Přečetla jsem ji jedním dechem a zamilovala se do Villonových básní. Doporučuji všem.
Všechny Zvěrolékaře jsem četla s chutí. Tenhle není výjimkou. Kouzelná knížka.
Tak já nevím, vyloženě mě to nezklamalo, ale že bych na to chtěla pět ódy, to teda taky ne. Vertigo proplave, tak jako ryby, co chytá Dušan a nic moc nezanechá. Je krátké a to je fajn.
Dokud bude "něco shnilého" v jakémkoli státě, tak bude Hamlet aktuální. Před Shakespearem smekám znovu a znovu.
Shakespeare je můj favorit. Celkově ale musím říct, že jeho tragédie mám radši než komedie. Ovšem z těch komedií je pro mě určitě nejvtipnější a nejzajímavější Zkrocení zlé ženy.
Dudáka mám moc ráda. Občas je to dost patetické, ale tak je to báchorka - co jiného od toho čekat? Lesní víly a daleké kraje, Tyl měl velkou fantazii. A ten dialog, kdy se Švanda vrátí ze světa a přijde za Dorotkou se slovy: Ty by ses nemohla takto chovat, kdybys mě byla kdy milovala... mě vždycky dostane.
Příliš strohé, krátké a prázdné. Musela jsem se donutit dočíst do konce.