Lenka4 komentáře u knih

Z knih Geralda Durrella jsem nabyla dojmu, že ostrov Korfu je pohodové, krásné místo se sice poněkud svéráznými, leč milými lidmi. Pavla Smetanová to svým vyprávěním jenom potvrzuje. Moc příjemné čtení.

2 07.07.2014

Zdá se, že básník sice chce světu svěřit své pocity, ale zároveň nechce příliš odhalit své nitro. Výsledkem jsou verše, které se dají celkem dobře číst, avšak neprovokují ani neuchvacují. Přesto se ke sbírce stojí vrátit, a to pro závěrečnou báseň, velmi silnou a osobní, z roku 1962 - Praskot nalomené větve. "Roztřepená nalomená větev k zemi tíhnoucí rok za rokem, bez listí, bez kůry, holá, znavená dlouhým žitím i dlouhým umíráním, v suchém praskotu svěřuje větru svůj zpěv. Tak hrdě, tak úporně zní to, tak vzdorně, tak úzkostně zní to. Jen ještě jednu zimu, jen ještě jedno léto!"

03.07.2014

Zajímavý příběh, originální námět i řešení. Vyprávění by však působilo uvěřitelněji, kdyby v něm nebylo tolikrát poukazováno na působení zla, ďábla a podobných nadpřirozeností. Méně mystiky by knize nijak neuškodilo, ba naopak prospělo. Autorovi se sice nepodařilo vytvořit napětí, které by správná detektivka měla mít, ale za přiblížení prostředí renesanční Prahy si zaslouží pochvalu.

02.07.2014

Autor slovních hříček užívá až nadmíru. Těžko se pak odhaluje obsah a básně jsou jaksi odtažité, nesdělné. Pokud ovšem V. Chlebnikov nepsal některé své verše právě jen z hlediska formy a hry s jazykem. ("Připomenu změnu vesny ve sny, neboť znám i známý dým od dřímot"). Snad jenom části básně Ladomír jsou čtenáři přístupnější a lze z nich pochopit, co chtěl autor (patrně) říci. ("A jestli požár nad polem na hrdle dýmu zdrhne smyčku, ty nahraď prapor plápolem a osudu hoď rukavičku").

15.06.2014

Vcelku obyčejné příběhy ze života, trochu filosofování, mírně vtipné. V porovnání s knihami podobného žánru (povídky se zážitky vlastními či vyposlechnutými, vzpomínky na příhody z dětství nebo studií, různé veselé či smutné historky ze života) od jiných amerických autorů, které u nás vycházejí, jde o průměr, a to i v literárním zpracování. Nejzajímavější otázka: "Je život před smrtí?".

1 06.06.2014

Verše zpočátku trochu zadrhávají, ale postupem let se básníkův styl ohlazuje a je ke čtenáři a hlavně k recitátorovi přátelštější. Zklidněná je však jen forma poezie, Šaldovy myšlenky zůstávají jasné a sdělné. Na výboru z tvorby zahrnující tak dlouhé období lze dobře sledovat autorovo zrání. Z gramatického hlediska úděsný závěr Zápasu s andělem ("A to mně postačí: mne propast nezhltne, ni meč tvůj neroztne. Jak světlo nebo vítr proplynu já mezi nima. Jak Ty jsem zory syn a dědic dne a jako Ty bojuji zraky plamenýma") je naštěstí ojedinělým zjevem. Alespoň drobná ukázka z básně Z úzkosti: "Od děl země se třese a zmučená třeští a obzor v plameni jediný nach: všecko se kolísá, všecko se rozplyne v ohnivém dešti. Ó hrůzo, kde jaký pevný je hrad, ostrov či skála, věž, chrám anebo hruď, o niž se rozbije strach?"

29.05.2014

Jednotlivé kapitoly knihy by se lépe uplatnily jako články ve společenském magazínu. Je to vcelku povrchně zapsané vyprávění bez hlubšího vhledu do života a názorů žen, o nichž autorka píše. Historii šlechtických rodů se věnuje jen okrajově, bez důkladnějšího studia odborné literatury. Dobrý nápad, kterým téma knihy určitě je, zpracováním přišel vniveč.

3 29.05.2014

Smutné a tragické příběhy s nadějí, která vyvěrá z hluboké křesťanské víry. Ocenění si zaslouží především první povídka, jejíž hrdinou je člověk zavřený o samotě v temném vězení. Může se zdát, že v takové situaci nebude o čem moc psát, autor však situaci vykresluje dostatečně dramaticky. Silný je i příběh ženy prchající z tureckého zajetí Bohdan Šibkin. Největší drama se ukrývá v zavaleném Zapomenutém dole. Proč však "vánoční" povídky v názvu? Možná proto, že záchranu z bídy, utrpení a bezvýchodných situací spojuje autor s vírou a Kristem.

18.05.2014

"Čtenář aspoň vidí, že takové překlady jsou místy těžkou klopotnou prácí, ustavičným pilováním a při tom prací naprosto nevděčnou." Píše J. Vrchlický v úvodu ke sbírce. Ovšem jeho překlady rozhodně klopotné nejsou. Verše tu lehce plynou, onde nabývají dramatického spádu. Široká jazyková bohatost a kouzlo staré češtiny dělají z četby opravdový zážitek. Malá ochutnávka z Epopeje lva: "Pak přišel poustevník. Ke sluji kráčel v tichu, stár, chvěl se, v ruce kříž a provaz na svém břichu, vstoup, bohatýra zřel, tříšť kostí; jak se díval, lev probudil se v tom a pokojně si zíval."

2 17.05.2014

Velice zajímavá publikace, která přináší hodně informací nejen o tom, jak mohla Praha po architektonické stránce vypadat, kdyby Německo vyhrálo válku a realizovalo by zde své osídlovací plány, ale i o nedávné historii, politické situaci a mocenských ambicích magistrátních úředníků. Velké množství reprodukcí studií, plánků a modelů přiblíží tématiku dobového stavitelství a architektury i laikům.

2 13.05.2014

Opěvování ženské krásy je podobné jako u italských básníků doby renesance. Takové povrchní. Ostatně o povrchu těla vlastně je. Hezky se poslouchá jedna, dvě básně. Ale ve větším množství, pěkně za sebou seřazené, začnou splývat, být fádní a nudit. Naštěstí se objeví osud věštící Cikánka od A. Čubranoviće, nebo M. Vetranoviče výhružný Vlk k ovci přes řeku ("Nekal, ovce, řeku čistou! Přijdu k tobě znenadání, že před smrtí jistojistou pastýři tě nezachrání!"). Výrazných básní, pro které by stálo za to se ke knize vracet, však ve sbírce není mnoho.

09.05.2014

Je dobré otevírat dveře do minulosti? A co dělat, když se za nimi objeví kostlivec? Hrdinka knihy našla, myslím, správné odpovědi na obě otázky. Průhledy do života v Anglii v posledním roce druhé světové války mají zvláštní silnou atmosféru. Příběh je zajímavý tématem i zpracováním. Vytknout lze snad jen ten nesouvisející a zavádějící titul. Doufejme, že šlo opravdu jen o výjimečný případ a nakladatel se napříště bude držet originálních názvů, nikoliv svého vydavatelského plánu.

1 04.05.2014

Pan Vondruška opět nezklamal a splnil očekávání. Příběh je pěkně spletitý, mrtvol skoro až moc, vrah rafinovaný, děj má zajímavé detaily, čtenář se může zamyslet nad dobovým pojetím hříchu.

27.04.2014

Hra v knižní podobě ztrácí několik svých rozměrů. Čtenář je ochuzen o vizuální a zvukovou stránku. Sice jeho představy přírody či královského paláce mohou být krásnější než kašírované kulisy, ale důležité jsou především herecké projevy, kostýmy, pohyb, pohled, zpěv, tón hlasu. Divák, který vše vidí a slyší, vstupuje do barvitého snu. Čtenář nikoliv. Samotný text je sice určitým vhledem do indického dramatu, ale hodně plošným.

22.04.2014

Pan Vondruška si zaslouží obdiv, že stále přichází na nové možnosti zločinů, které tým vyšetřovatelů v čele s Oldřichem z Chlumu neomylně objasní. I když se po tolika knihách už dá předvídat, jak se děj bude odehrávat, přesto příběh zaujme a dobře se čte.

21.04.2014

Krásná jemná poezie, která však neopěvuje jen přírodu. I deštivý všední den umí neznámý básník projasnit: "Podzimní déšť ... nu, to je toho! Plášť nenos, nejsem promoklý. A nepoháněj osla mnoho, jakápak dálka, deset li! A proč bychom se my z té vody nestavili do hospody?" Čong Čchol dává dobrou a pravdivou radu: "Dokud jsou tvoji rodiče tu živi, starej se o ně, jak lze nejvíce. Marné jsou slzy nebo tesknice nad hrobem, v trávě, pod větvemi jívy. Marné je potom lamentovat: kdyby ... nevrátí se pak nikdy, co nám chybí ..." Pěkný postřeh oděl do veršů Ri Čong-džin: "Se síťkou běží v trávě k pavučinám a chytá do ní vážky malý kluk. A volá: vážko, poleť ke mně z luk, zahyneš, zhyneš, poletíš-li jinam! Ach, té lsti, co skrývá jeden letmý obrázek světa - už i mezi dětmi!" Velký dík patří panu Vyhlídalovi za citlivý překlad a možnost nahlédnout do básnické tvorby časově, geograficky i kulturně vzdálených autorů.

5 18.04.2014

Kromě Zdeňčiných životních peripetií kniha přináší i pohled na život střední vrstvy obyvatelstva nejen v Praze, ale i v menších městech. Zajímavý je popis organizace loterie na získání věna pro "dceru národa". A jak je vidět, bulvár znepříjemňoval lidem život už ve druhé polovině 19. století.

4 16.04.2014

Z veršů je cítit posmutnělá osamělost, ale zdá se, že básník v té samotě nebyl zcela nespokojen. Dávala mu prostor pro tvorbu. Všímal si světa kolem sebe a jeho atmosféru zdařile přenášel do svých básní. Večerní zvony: "Na prejzy padá přítmí večerní. Starobné zvony táhle z Hradčan zní. V tmách příbytky se lidí ztratily. Má duše, spočiň aspoň na chvíli. Teď v samotě slož břímě smutků svých. Buď pokorná jak den, jenž navždy ztich. Neb také dojdeš cíle klesajíc, až vejdeš v nekonečné, svaté Nic." Povídky s tajemstvím sice připomínají díla jiných autorů (Zeyera, Arbese), ale to je dáno jejich formátem a dobovou módností námětů. V každém případě se dobře čtou, mají správnou dávku napětí a stupňování dramatičnosti. Velice kvalitní je literární kritika díla Karla Hlaváčka.

15.04.2014

Zajímavé informace o pohledu na člověka jako na živý výrobní prostředek. Kolik energie v podobě jídla (na kvalitě nezáleží) by měl dostat, aby mohl efektivně pracovat, po jaké době musí odpočívat, aby nabral síly pro požadovaný výkon. Jen pro silné žaludky je pak náhled do kuchyně prvních pražských vývařoven pro chudé. Body, které kniha získává svým obsahem, však ztrácí zpracováním. Autor často informace v textu opakuje, což působí rušivě a neprospívá to plynulosti četby.

13.04.2014

Knížka obsahuje poezii i prozaické texty. Zdá se trochu nevyvážená, což je pochopitelné, neboť autor teprve hledá svůj styl. Z básní zaujme hra se slovy Úvodem - průsečnice ("Dneska se lampy proměnily v palmy a mému příteli sněží kokosy na spánky ... Bříza řízla do tmy kůrou, vytekla noc, BŘÍZLA usnula a kap kap-kap").Pozoruhodná je "astronomická" inspirace, která se objevuje ve více textech, např. Půlka věštby ("Je to jak se Sluncem Každou noc nabobtná až přes něj bohové musí hodit cedník čímž vzniká dojem že sledujeme hvězdy"). Povídky se dobře čtou, ale jejich pointy jsou většinou tak mlhavé, že nad jejich významem musí čtenář dlouho přemýšlet. Otázka je, zda to, co nakonec čtenář při přemýšlení vymyslí a myslí, že tak to autor asi myslel, je opravdu tím, co autor chtěl říci.

12.04.2014