Lenka4 komentáře u knih

Gratuluji paní Daně k včasnému odpoutání se od milované bytosti, která nejevila snahu opustit sebezničující způsob života. Postava, která se nechává podpírat, aniž by k tomu měla jiný důvod než vlastní pohodlnost, je v jádru bezohledná a vlastně i slabošská. O svém charakteru Pavel Juráček mnohé prozrazuje ve svých vlastních denících. Tato kniha je jejich nanejvýš vhodným doplňkem.

5 16.12.2020

Uhu je překvapen, do jaké společnosti se to dostal. Možná mu z některých příspěvků jde hlava kolem (to sovám nedělá potíže). Někdy zahouká údivem, někdy obdivem.

11.12.2020

Většina kapitol je po obsahové stránce velice přínosná a zajímavá. Místy dokonce tak, že čtenář přestane vnímat jistou suchopárnost textu.

10.12.2020

Svět viděný člověkem znaveným životem jako monotónně smutná zahrada. Radost do ní nevnese ani majitel, který ji občas navštíví s káravými slovy:
"každý provolává
nějakou svou potřebu, nějakou tu absolutní pravdu
a v jejím jménu bez ustání
dusí ty druhé
na rozlehlém poli"

1 08.12.2020

Pomezí mezi poezií a prózou, pomezí mezi životem a druhou smrtí člověka upadlého v zapomenutí.
Na zápraží, v té zimě, stáli
mí rodiče. Maminka na mě,
na svou dceru, už dospělou ženu, zůstala koukat.
Ani si na nás nevzpomeneš, vyčetla mi.
Čteme každou tvou knihu, jen co se dostane do nebe.
Už v nich nenajdeme pomalu ani zmínku o sobě, ani zmínku o tvé sestřičce.
A ukázali na moji mrtvou sestřičku, pro mě naprosto cizí,
jíž matka pevně držela v náručí.
Nebýt nás, neexistovala bys, řekla mi.
A nebýt tvé sestřičky - máš její duši.
Pak se vypařili jak mormonští misionáři.

3 07.12.2020

Hodně velké lákadlo k návštěvě Tribeče. Pro jistotu ovšem pouze v létě a s velkou skupinou.

2 04.12.2020

Poetické, posmutnělé povídky v poklidném tónu, ve kterých se toho zdánlivě nic moc neděje. Prostřednictvím toho zdánlivého nic moc však člověk dospěje k tomu podstatnému, k čemu na cestě životem směřuje - k poznání, uvědomění si sebe sama. Okouzlena nejen hadím jedem, Dobříší či třešničkami se k této knížce ráda budu vracet.

30.11.2020

Na první pohled se zdá, že tato bichle bude věrným společníkem pro mnoho dlouhých zimních večerů. Klame však tělem. Je tištěna na neobvykle silném papíru a obsahuje text i v německém jazyce. Odečteme-li spíše ilustrační katalog a strany věnované pramenům, rejstříku a citacím, zbyde asi polovina rozsahu pro přiblížení průběhu konfiskací a nakládání s majetkem, včetně bližšího představení některých účastníků. Oceňuji, že pozornost byla věnována nemalou měrou i majitelům z podnikatelského prostředí. Podmínky, za kterých zajišťovatelé vykonávali svoji práci, svědčí o jejich osobní angažovanosti a o hektickém období zavádění nových nařízení do praxe. Poučné čtení.

28.11.2020

Tato sbírka vyžaduje velké zklidnění a čas. Pak v ní lze najít třeba následující klenot. Pro uspěchané má alespoň perličky v podobě neobvyklých slůvek.
Opovážlivé
Prostý je důvod básníka
neotlouct slova do fanfár
pro uctění ješitnosti davu
I ta snad rouhavá pokorně sbírá
šesterá peruť
Nebo není duha znamením smíru

Hrobovou klenbu rozráží
zetlelůstky jeho vět
Často jeho královna táhne
na vlastní věž
---------------------------
Opovážlivé se zdá
v nečase hledat pokoj.

26.11.2020

Začátek obsahující zážitky z dětství je skvělý. Ovšem od vojny se potěšení z četby začne vytrácet až k úplnému vytracení. Politikaření na fakultě, zjednodušené dělení na přátele a nepřátele, výčty účastníků nekonečných pitek, reprodukce hospodských řečí, které jsou možná zábavné v atmosféře posezení kruhu známých s určitou hladinou alkoholu v krvi a značná vulgarita. To vše celkový dojem z knihy notně kazí.

1 24.11.2020

Atmosféra beznaděje nuzného života je vyjádřena někdy až deprimujícím způsobem. Jakou cenu má takový život? Stojí za to ho žít? Z modlitby Charlotty k Panně Marii o štědrovečerní noci:
"Nechci nic na tobě … špinavýho!
Udělej jenom, abych našla
ňákou tu portmonku s prachama,
ztracenou některym keťasem
(přej mi ji rači než metaři)!
Portmonku s flokama, svatá Panno,
i dyby v ní byl jen dvouvoják,
aspoň bych mohla se někam skovat,
vydržet do zejtřka, naprásknout se
za deset suváků klobásou.
Dybys ale snad nemohla,
nebo snad nechtěla, Maria Panno,
řekni mi třebas, že jsem smělá,
ale … rač zbavit mě života!
A potom mě můžeš k sobě vzít,
k sobě, tam do svýho ráje v nebi,
kde je furt teplo a kde je krásně,
a kde bych už nemusela žít"

1 20.11.2020

I jediná útržkovitá vzpomínka má sílu vyvolat emoce. Pochvalu zasluhuje koncept knihy a velice pěkné grafické pojetí.

14.11.2020

Na té cestě ovšem zuří tvrdý konkurenční boj, číhají cenzoři, dohlížitelé a úřednictvo. Podnikatelé v knihách neměli na růžích ustláno. Někomu se dařilo v branži chodit lépe, druhý zkoušel jiné cestičky. Velmi zajímavé čtení.

13.11.2020

Oč podrobnější je seznámení s historií a různými postoji ke stíhání a trestání válečných zločinů, o to stručnější vykreslení jednotlivých případů. Možná by bylo prospěšnější vybrat jen jednu či dvě typické osoby pro určité období či podstatu činu a představit je se stejnou precizností jako úvodní studii.

11.11.2020

Poprava prasete hned na úvod je sice poněkud překvapivá, ale pro přenesení se do dob notně dřívějších dostatečně razantní. Značně rozmanitá témata jednotlivých kapitol pospojovaly především barevné nitky. Autor upozorňuje na různé souvislosti, významy a detaily, které mohou unikat běžné pozornosti a na něž se lze při cestách za studiem historie zaměřit. Vytknout lze snad jen neucelený styl některých částí textu.

08.11.2020

Inspiraci může poeta nalézt kdekoliv. Třeba ve vlastní domácnosti. Všechny ty zdařile zveršované zdánlivě běžné události, pocity a trable jsou velkým vyznáním lásky k ženě.
Jdi, napiš báseň, nemáme co jíst.
Věšela pleny. Měla nad kolena
vzepjaté šaty, na kterých schla pěna
tam, kde jak šperk se nosí zlatý list.

Umyl jsem nože. Čistá voda z nich,
když odtékala, v dřezu zachroptěla,
jak do křeče když vplynou nahá těla.
Na dně zbyl hadr z šatů svatebních.

A v této básni na půjčená slova
chci chytit z hrdla kanárka, jenž klová
do prázdné misky, místo zpěvu krev.

Budou z ní porce jako malé hroby.
A já snad budu nucen na nádobí
vzít hadr z šatů šitých na rakev.

1 05.11.2020

Margarete Schellová líčí události ze svého pohledu a dle svých zkušeností. O reálné situaci v koncentračních táborech nemohla mít mnoho informací, proto její přirovnání k poměrům v tom internačním nelze brát doslova. Ostatně každý, kdo by byl náhle zbaven svého domova, zavřen do hromadné nekomfortní ubytovny a musel vykonávat přidělenou práci, ke které nemá žádný vztah, jistě by měl pocit, že se mu děje příkoří. Třebaže jednání autorky nemusí vždy vzbuzovat sympatie, je její pohled na realitu života v táboře velmi cenný. Teprve z více subjektivních hledisek totiž lze sestavit alespoň přibližný pohled objektivní.

4 04.11.2020

Celkový dojem je jaksi vlažný. Jakoby veršům chyběla vnitřní hloubka. I když taková Chřipková kalamita ...
"... a tak co se dalo dělat, zapít hatburny,
hezky pod peřinu, a s Thylem Ulenspiegelem
harcovat zemí flanderskou … Déšť
petitem sázel nevysvětlivky - pršelo
na tři směny … Umolousaná
knížka zpětně se změnila ve strom,
ten zlehka se dotkl druhého: les
zahučel temně a vznešeně...
Málem
a přesvědčili byste všechny smrky a osiky,
kleny a posvátné sekvoje,
že jsou jasan --"

02.11.2020

Toto svědectví o době okupace, německé soudní mašinerii a lidech, které uchvátila a jejichž životy zmarnila, je varovné, poučné a mělo by vést k zamyšlení. A k tiché vzpomínce věnované všem, kteří v celách smrti strávili poslední chvíle svého života.

2 30.10.2020

Verše pro potěchu v krásném překladu Jana Vladislava. V hlavě pak ještě dlouho doznívá: "A proto odpouští má láska mému koni na cestě od tebe tu jeho loudavost..."

4 29.10.2020