Lenka4 komentáře u knih

Ve vlastenecky a protiválečně zaměřených prózách A. Jirásek nabízí pěkné scény dramatické i dojemné. Závěrečná povídka Na Ostrově však spíše připomíná "červenou knihovnu". Autor zde přemrštěně (abych použila jeho výraz) zdůrazňuje národnostní téma, dobré vlastnosti mají pouze vlastenečtí Češi. Němci a ti, kteří se jim snaží vyrovnat, jsou líčeni jako lidé se špatným charakterem. Co by autor brojící proti továrnám patřícím Němcům na českém území asi říkal dnes, kdy většina podniků má zahraniční majitele? V příběhu je nejvíce nosná milostná linie, kdy je čtenář stále více udržován v napětí, jestli se pan vychovatel ožení se slečnou Evou. Jako autor románků pro paní a dívky by se Alois Jirásek ve své době určitě osvědčil, i když by tento žánr na vyšší úroveň nevynesl.

2 26.07.2015

Přiblížení života v několik set let vzdálené době a tehdejší společenské, politické či ekonomické situace na příbězích lidí z různých vrstev a prostředí je podáno velmi zajímavě. Ocenění zaslouží především to, že se autorovi daří při sledování osudů členů jednoho rodu rozvíjet několik dějových linií, z nichž každá by vydala na samostatný příběh. Kniha se velice pěkně čte, pouze líčení známých osob a dějů (královský dvůr, dění na univerzitě, koncil) trochu ztrácí jiskru. Patrně je to tím, že autora svazuje snaha o historickou přesnost. Prvním dílem epopeje si pan Vondruška nasadil hodně vysokou laťku. Doufejme, že se mu ji v pokračování podaří udržet.

2 13.06.2015

Svůj neobyčejný životní příběh autorka popisuje střídmě, věcně, bez velkých emocí. Možná je to důsledek Telliny výchovy, že nemá své city, hlavně ty negativní, dávat najevo. Nebo to svědčí o jistém vnitřním smíření a síle vůle ženy, které osud připravil strastiplnou cestu. Je dobře, že své vzpomínky zaznamenala. Právě svědectví "obyčejných" lidí přibližuje historické události více a silněji, než učebnice dějepisu.

2 28.04.2015

Nahlédnutím do života našich předků v 18. století zjišťujeme, že jejich osudy byly barvitější, než bychom čekali a rozhodně neúpěli pod krutou vrchností, jak bývá tradováno. Příběh Johany je sice podán poněkud nepřehledně, obtížná je i orientace mezi jejími příbuznými a autor některá zjištění zbytečně opakuje, ale tyto nedostatky jsou vysoce nahrazeny zjištěnými dobovými reáliemi. Kniha přináší mnohé překvapivé informace o vzájemných vztazích mezi venkovskými obyvateli a vrchností, sociálních zvyklostech, či vykonávání práva. Velice poučné a zajímavé čtení!

2 25.02.2015

Několik zajímavých myšlenek neustále opakovaných až k otravnosti. Určitě by se našlo více různých příkladů dokládajících rozdílnost způsobu myšlení žen a mužů, než jen schopnost či neschopnost zorientovat se v mapě. Autoři se snažili téma podat přístupnou formou, avšak za cenu přílišného zjednodušení a ztypizování žen (upovídanost, vztahy) i mužů (mlčenlivost, klid).

2 09.02.2015

Kniha je psána v obecné rovině a seznamuje s pravidly chování a typickým stylem života jedné společenské vrstvy. Určitě by dílu prospělo, kdyby autorka místo opakování informací zařadila delší úryvky z dobové korespondence, kterou zmiňuje. Text by to oživilo a čtenář by možná zjistil, že individuální životy a zájmy šlechtičen byly pestřejší a vybočení z tradičních zvyklostí a etikety nebylo vzácností. Zdařilý je výběr fotografií i rozsah reprodukovaného obrazového materiálu.

2 22.01.2015

Děj sám o sobě není napínavý, chybí v něm dramatické okamžiky a hrdinové nejsou vylíčeni tak, aby se o jejich osud čtenář strachoval. Možná by bylo lepší, kdyby se jim autor více věnoval z psychologického hlediska a objasnil tak smysl jejich konání. Takto se zdají být některé události nelogické. Záměna je zcela zbytečná a přispívá k nevěrohodnosti příběhu. Kladem knihy je, že si čtenář zopakuje místa husitských bojů, ale musí se v nich nadmíru brodit potoky krve a dávat pozor, aby neupadl do spárů fanatických táborských ženštin. Jediné místo, kdy děj slibuje zajímavé čtení, je turecké zajetí, o němž se však autor nerozepisuje. Nepříliš vydařené dílo.

2 22.11.2014

Zdánlivě obyčejné vyprávění, v němž se však cosi skrývá pod povrchem a vytváří jemné napětí, pro které nelze knihu odložit. Je to jedno z nejlepších autorčiných děl.

2 09.11.2014

Čtivý příběh se zajímavým námětem. Je až s podivem, že se někdo mohl soustředit na hru a navíc vyhrávat v takových podmínkách, jaké útroby Turka skýtaly. Asi to byl opravdu šachový génius.

2 31.10.2014

Od příběhu se těžko odchází. Je napínavý v několika rovinách, z nichž každá má svého hlavního hrdinu. Kniha je dobrá i k zamyšlení, co se za pár desítek let na letištích změnilo. Vlastně to tenkrát byly idylické časy, kdy cestující nebyli už předem pokládáni na potencionální zločince a mohli nastupovat do letadla důstojně, bez ponižujících osobních prohlídek a rentgenování zavazadel.

2 23.08.2014

Velice zajímavý pohled do prostředí pražských nevěstinců a života jejich zaměstnankyň. V porovnání se světem jejich zákazníků, který reprezentuje Johannes Nádherný, vystupuje na povrch falešná morálka tehdejší společnosti v oblasti sexuality, kdy pro každé pohlaví platila odlišná měřítka.

2 15.07.2014

Z knih Geralda Durrella jsem nabyla dojmu, že ostrov Korfu je pohodové, krásné místo se sice poněkud svéráznými, leč milými lidmi. Pavla Smetanová to svým vyprávěním jenom potvrzuje. Moc příjemné čtení.

2 07.07.2014

"Čtenář aspoň vidí, že takové překlady jsou místy těžkou klopotnou prácí, ustavičným pilováním a při tom prací naprosto nevděčnou." Píše J. Vrchlický v úvodu ke sbírce. Ovšem jeho překlady rozhodně klopotné nejsou. Verše tu lehce plynou, onde nabývají dramatického spádu. Široká jazyková bohatost a kouzlo staré češtiny dělají z četby opravdový zážitek. Malá ochutnávka z Epopeje lva: "Pak přišel poustevník. Ke sluji kráčel v tichu, stár, chvěl se, v ruce kříž a provaz na svém břichu, vstoup, bohatýra zřel, tříšť kostí; jak se díval, lev probudil se v tom a pokojně si zíval."

2 17.05.2014

Velice zajímavá publikace, která přináší hodně informací nejen o tom, jak mohla Praha po architektonické stránce vypadat, kdyby Německo vyhrálo válku a realizovalo by zde své osídlovací plány, ale i o nedávné historii, politické situaci a mocenských ambicích magistrátních úředníků. Velké množství reprodukcí studií, plánků a modelů přiblíží tématiku dobového stavitelství a architektury i laikům.

2 13.05.2014

Vančurův styl vyprávění je osobitý a napomáhá přenést se do starých časů, kdy se příběh odehrává. Zároveň je hravý a díky němu ta spousta tragédií, o kterých píše, nepůsobí děsivě. Nevšední a osvěžující nezapomenutelné dílo.

2 07.04.2014

Inultus při připomíná Arbesova romaneta. Mám dojem, že povídku s podobným námětem jsem už kdysi četla, hrdina byl malíř tvořící obraz nějakého světce. Legenda toledská je příběh se zázraky a tajemstvím víry, ukazuje však její nejhorší stránku - náboženský fanatismus. Nejzajímavější je slovenská legenda Samko Pták. Prosté vyprávění o prostém člověku a jeho trnové cestě, kterou po dlouhou část života prochází, aniž by si ji uvědomoval, je velice dobře napsané, v závěru až dojemné. Všechny tři příběhy v sobě skrývají hlubší filosofický podtext, určitě stojí za přečtení a zamyšlení.

2 06.03.2014

Příběh, který Žofie vypráví, je zpočátku vcelku poklidný, spíše popisný. Ke konci však dostává spád, je najednou živější a emotivnější. Využití znalostí dobových reálií dává příběhu punc uvěřitelnosti. Díky autorově fantazií tak vidíme postavy z naší historie v zajímavém pohledu a jistě jsou nám bližší než v učebnicích dějepisu.

2 17.02.2014

Knihu je třeba číst bez předsudků a bez výkladu "co tím chtěl básník říci" na záložce. Proč hledat ve všem nějakou symboliku? Autor ji může do svých děl ukrývat, čtenář ji může či nemusí hledat. Navíc je tu riziko, že čtenář si verše vyloží zcela jinak, než autor zamýšlel. Z básní s přírodní tématikou jasně vysvítá, že autor krajinou opravdu chodil a měl ji rád. Úvodní velmi působivou Jívou nasadil SKN vysokou laťku, kterou však už dále nepřekonal. Úroveň jednotlivých básní je dost kolísavá, některé i vzbuzují úsměv: "Místa posvátná i tady jsou, kaple, hrady, historické míle. Selský povoz před tvou hospodou. Na něm pytel z republiky Číle." (Krajina svět), nebo "Zředěný třesk se do ticha vpil rychle. A pak už nic, jen svatý noční klid. Až ráno v šest se z dálky šine zpychlé vrčení busu pro dělnický lid." (Pohlazení). Básně mají zpravidla závěr s optimistickou nadějí do budoucna. Tu naději autor dle svého politického přesvědčení viděl v pracujícím lidu "Veselostí zkřehlých svět se zatřese: Pracující všech zemí, spojte se!" (Pracujícímu netřeba války), či dokonce: "... nedej nám čekat, nedej nám hnít: pod křídly Moskvy chceme žít." (Jen otevřít oči). Těžko říci, jestli a jak by se básníkovy názory změnily, kdyby se života pod křídly Moskvy dožil.

2 24.01.2014

Sbírka obsahuje tři části. V Začarované studánce autor píše o svých láskách, otci, rodném kraji. Jsou to vzpomínky mírně smutné, spíše nostalgické. Další dvě části - S lodí jež dováží čaj a kávu a Protinožci - reflektují dojmy z cesty na dalekou Jávu. Exotické prostředí, zvířena, mentalita domorodých obyvatel - to vše barvitě ožívá v poezii nevšedního, moderního a svěžího stylu. Některé básně nepostrádají vtip (např. V Africe).

2 21.12.2013

Těkavé, ale přesto ucelené myšlenky probíhají verši, které nejsou krasoumně poskládané. Jak sám básník říká "báseň tu není pro krásu, musí být špatným svědomím". Přesto se jedná o silný zážitek, neboť silná je autorova touha sdělit své myšlenky a životní filosofii. Snad nejpůsobivější je báseň Viděl jsem agónii starce.

2 03.10.2013