Lenka4 komentáře u knih

František Branislav byl mistrem básnického řemesla, svá sdělení s fortelem zpracovával do rýmů, i malý kousek své duše do nich přidal. Možná příliš malý. Nebo už unavená křídla neměla sílu k lehké vzletnosti. "Napiš nám báseň, ale ze současna ... - Já chtěl vždy, aby má vlast byla šťastna".

27.06.2017

Okamžité vzpomínky honící se hlavou zachytává básník perem a polapeným dává nezapomenutelnost. Poetické, rozmanité, smířlivé, laskavé čtení. "Smrt brzy kopne do mých dveří a vejde. Hrůzou a leknutím v té chvíli zatajím dech a nadechnout už zapomenu. Kéž mi však není odepřeno ještě včas zlíbat ruce té, která trpělivě s mými kroky šla a šla a šla a milovala nejvíce."

4 26.06.2017

Tato tři díla svědčí o velkém básnickém nadání autorů. Verše jsou poetické, razantní, dojímavé, nápadité. Mají děj, tajemství, napětí. Nechávají prostor pro fantazii a zamyšlení. Ač vznikly téměř před sto lety, nezestárly.

25.06.2017

Stavbu lodí a podnikání v paroplavbě se autorovi podařilo přiblížit tak srozumitelně, že zaujme i laika, který pak zatouží svézt se parníkem. Ocenit je třeba i bohatý obrazový doprovod.

1 23.06.2017

Jakmile básník opustí záhony s hnijícími kostmi a vydá se s Písněmi do Biblických krajin, získávají jeho verše na hloubce. I když i v Záznamech se najdou zajímavé nápady (Všechno: "... Jenom sedmiramenný jelen hoří na hoře ale ta je příliš skleněná a daleko ..."; Zimní krajina: "... Něha s medailí za zabití prchá před hrůzou s umrzlými vlasy Voda zvrací vodu - Vraťte mi nohy směje se dítě - Nevrátím pláče kosa Stoka piluje mříž ...").

21.06.2017

Nesmělé zabydlování samoty, která dává osídlenci najevo, že je stejně jen hostem, v úvodní části Milíře zaujme atmosférou. Ovšem další oddíly už přinášejí jen roztěkanost a prázdná slova, v nichž těžko najít, co jimi autorka chce sdělit světu.

1 21.06.2017

Životy všech žen jistě stojí za připomenutí, ale jejich zpracování se příliš nevydařilo. Styl psaní je nezáživný, povrchně uspěchaný a přes veškerou autorčinu snahu nevzbuzuje žádné emoce. Hodně rušivě působí používání současných hovorových výrazů jako "měla velkou kliku", či "převálcovala většinu konkurentů" a pod.

1 20.06.2017

Autorka čtenáře přivádí přímo do své kuchyně a ukazuje, jak je svůdné, ale zároveň zrádné pro spisovatele nechávat se unášet fantazií v případě, že nepíše o smyšlených osobách, ale lidech, kteří skutečně žili. Jako románoví hrdinové mají v obecném povědomí větší příležitost k "druhému životu", ovšem často na úkor jejich vlastního opravdového osudu. Osobně bych se v těchto případech držela spíše jen zjištěných faktů. I tak by čtení o rozvoji textilního průmyslu v Brně a podmínkách, ve kterých žili jeho protagonisté z řad podnikatelů i dělníků, bylo poutavé, poučné a zajímavé.

4 19.06.2017

Nadšení, s jakým autor uvádí nejkurióznější léčebné postupy, vede k domněnce, že by si se stejným potěšením zakoupil při veřejné pitvě lístek do první řady. Tato chaoticky sestavená sbírka bizarností o dějinách lékařství vypovídá velmi málo. Vůbec nezmiňuje soudobé běžné způsoby léčení, které nezavánějí senzací a nešokují. Vhodné by bylo zhodnocení uvedených metod z hlediska dnešních medicínských znalostí a vysvětlení, proč k jejich používání patrně došlo, či alespoň komentář odborníka. Výsledkem je povrchní, laciné čtení.

2 07.06.2017

Knížka, která potěší. Příběhy jsou pěkně zpracované, nechybí jim atmosféra a přiměřená dramatičnost. U druhé balady je navíc vtipná pointa. Jen sem tam použité novodobé výrazy vrátí čtenáře ze starých časů zpět do dneška. Záměrně?

05.06.2017

Pohnutky ke spáchání zlých činů se v podstatě nemění. V každé době a v každém společenském zřízení se vyskytují jedinci, kteří při řešení svých osobních problémů či pro naplnění ambicí jdou obrazně i fakticky "přes mrtvoly". Jediný posun lze vidět v dekriminalizaci homosexuality. Výběr případů je pestrý, oceňuji nástin dobové politické situace. Jen škoda, že Ivo Pejčoch znovu uvádí příběhy již publikované v knize Masarykovy vražedkyně.

1 05.06.2017

Příliš mnoho zvláštních postav, které se zvláštně chovají. Autor určitě ví proč, ale čtenáři všechno nesdělí. Osoby pak působí odtažitě a těžko k nim nalézt nějaké sympatie. Čestnou výjimkou je dvorní dáma Eufemie. Dramatické situace, které příběh nabízí, nevyvolávají napětí a strach, jak to s hrdiny dopadne, některé scény jsou těžko uvěřitelné. Rušivě působí používání současné češtiny v úslovích a v nadávkách. Autor historických románů by měl slovník přizpůsobit době, o které píše. A také dobře zvažovat využití známých událostí a skutečností a nepřizpůsobovat je příběhu. Chybně uvedený fakt zbytečně pokazí dojem z celého děje. A pozor na "pěticípé znamení zla"!

2 01.06.2017

Kolik utrpení, strachu a bolesti se skrývá ve vzpomínce zabírající jednu stránku knihy. Velmi silné, drsné čtení.
Jen uvádění zcela stejného textu v životopisných sloupcích pamětníků, kteří mají otištěny dva příběhy, se mi nezdá příliš šťastné. Navíc některé sloupky více méně opakují děj vzpomínky.

29.05.2017

Vtipné, příjemné, oddechové čtení. Pokud si místo ministerstva dosadíme jiný úřad či firmu, zjistíme, že se podobní lidé a situace vyskytují takřka všude. Jen ti na vyšších místech jsou více vidět.

21.05.2017

Autorka čerpá z již publikovaných textů, takže kniha nepřináší téměř nic nového. Z osobního života Milady Horákové jsou zcela pominuti její přátelé a přítelkyně, spolupracovníci, o manželovi a dceři se nedozvíme téměř nic, stejně tak jako o hospodyni, která k soukromí patří také. Zajímavá je zmínka o ochotnickém divadle, žel bez jakýchkoliv bližších údajů o souboru a představeních. Autorka líčí Miladu Horákovou jako ideální osobnost, přičemž používá nadnesené a emotivní výrazové prostředky. Bylo by vhodné je podložit fakty. Třeba u často opakované "nadané právničky" uvést příklady úspěšně vyřešených případů. Nahnilou třešničkou na nepodařeném dortu je pak numerologická kapitola, za niž by, jak se domnívám, autorku nepochválila ani racionálně uvažující Milada Horáková. Výsledkem je notně zploštělý a neživotný portrét. Michaela Košťálová v nejlepší snaze vystavět Miladě Horákové skvělý pomník, poskytla této osobnosti spíše medvědí službu.

1 20.05.2017

Tato cesta k osobní spáse je pro mne zcela nepochopitelná. Evidentně si s jurodivými nevěděli rady ani jejich současníci. Autor se zaměřil na seznámení s dochovanými legendami a jejich vývojem. Uvítala bych vysvětlení jejich jednání z teologického hlediska a oficiální stanoviska dřívějších i dnešních představitelů církve k tomuto jevu.

15.05.2017

Autor líčí události, které jeho život poznamenaly, střízlivě, ale poutavě. Vzpomínky jsou vhodnou formou pro přehled a pochopení poválečného politického vývoje u nás. Velmi zajímavé jsou okolnosti psaní pamětí Ludvíka Svobody.

09.05.2017

V rozborech vesnických románů nakonec pro obraz cikánů nezůstává mnoho prostoru. Nejspíš proto, že tehdejší spisovatelé si je umělecky přizpůsobili pro potřeby svého vyprávění a jejich pravý život se všemi radostmi a strastmi čtenářům nezprostředkovali. Otázkou je, jak dalece je vůbec možné realisticky líčit něco, co člověk sám neprožije. Dílo Daniela Soukupa je inspiraci k četbě starší české literatury. Ovšem nikoliv hledáním "co tím chtěli autoři říci", ale pro příběhy samé.

08.05.2017

Pravým důvodem k vyvraždění javoříčských mužů byla nejspíš pomsta Němců. Možná ani ne za vraždu Hidle Victorové či 20 vlasovců. Ale třeba byl někdo pro ně významný mezi lidmi, které partyzáni zajali a postříleli v okolí. O dramatičnosti událostí hodně vypovídají protokoly z výslechů. Škoda, že autor nevěnoval alespoň pár řádek každé z obětí, osudům pozůstalých žen a dětí a obnově vesnice. Takřka novinářský styl psaní s častým opakováním či zveličováním různých událostí a používáním otázek působí trochu rušivě; líčení dějů je místy nepřehledné.

1 05.05.2017

Vzpomínky jsou poznamenané stylem psaní. Mravoučnost, dojemnost a humor sto let starých kalendářových povídek už dnes působí dost vybledle. Nicméně jsou cennou připomínkou běžného života a zvyklostí židovských obyvatel Dobříše.

01.05.2017