lernami
komentáře u knih
Audience
Václav Havel
Nečekala jsem, že se mi absurdní drama bude líbit, ale hrozně mile mě to překvapilo! Poslouchala jsem jako audioknihu, kde byl Vaněk ztvárněn přímo Václavem Havlem. Při psaní díla Havel čerpal za svého soukromého života, což jde na knize dost poznat - dialogy, postavy, atmosféra doby...vše působí velmi autenticky.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Myslím, že hlavní přednost této knihy je vyprávění historie skrz příběh a rovněž hluboký průzkum, který knize předcházel. Děj stojí na pravdivém jádře a díky tomu dílo působí velice autenticky. Je zajímavé vidět, jak události, které se v dějepise odbyly letmou zmínkou, mohly mít tak enormní dopad na život jednotlivců.
Po dočtení člověk najednou získá více osobní pohled na něco jemu tak vzdálenému - pod událostí, která se odehrála před 100 lety, si najednou dokáže představit konkrétní životní osudy - a to je mnohem silnější než nějaká strohá věta v učebnici.
Nejhorší na tom asi je, že lidé žijící v 20. století těch hrůz zažili hned několik a já se jen klaním nad jejich nezlomností, že i přesto všechno měli stále sílu jít dál.
Na závěr se neubráním přirovnání k Aleně Mornštajnové. Její díla mi Šikmý kostel především stylem psaním, ale i formou velmi připomínal. To však nezmiňuji jako výtku, ba naopak, je skvělé, že počet novodobých talentovaných spisovatelů se neustále rozrůstá!
Svět podle Garpa
John Irving
Trochu se stydím dát pouze 3 hvězdy, protože po literární stránce je dílo naprostý skvost! Přesto mi chyběla nějaká ústřední myšlenka a bohužel mě osud Garpa, ale ani jiných účastníků děje, vůbec nevtáhl. S knihou jsem se potýkala asi dva týdny a do čtení jsem se musela přemáhat.
Ze Světa podle Garpa mám takové smíšené pocity - rozhodně se jedná o kvalitiní litaruturu, ale přesto si myslím, že Irvingovo dílo nabízí čtenářům zajímavější tituly.
Některé pasáže ale byly moc hezké!
„...Cítila se od rodiny odpoutána a připadalo jí podivné, kolik štědré pozornosti jí věnovali jako dítěti, ale pak jako by v nějakou přesně stanovenou dobu onen proud citových výlevů ustal a nadešla doba očekávání - jako kdyby člověk měl po jisté krátké údobí absorbovat lásku (a mělo by se mu jí dostat v dostačujícím množství) a potom by měl po daleko delší a podstatně vážnější dobu, a podle předpokladů, plnit jen jisté závazky.“
Maryša
Vilém Mrštík
Klasický příběh s trošku netradičním koncem. Jak se říká - v jednoduchosti je krása.:)
Na plechárně
John Steinbeck
Úpřímně moc nejsem na podobně laděné knihy. Dějová linie je velice slabá a konec je nijaký. Myslím však, že u těchto knih krása nespočívá v ději, nýbrž v myšlenkách a jednotlivých pasážích - a v tom u mě kniha ubstála.
"Věci které na lidech obdivujeme, laskavost a štědrost, otevřenost, poctivost, pochopení a cit, jsou v našem řádu prohlašovány za doprovodné zjevy neúspěchu. A rysy, které se nám protiví, vychytralost, chamtivost, hrabivost, lakota, domýšlivost a sobectví jsou rysy úspěchu. Lidé obdivují ty první vlastnosti, ale milují to co pochází z těch druhých."
"Povaha večírků dosud nebyla uspokojivě prostudována. Všeobecně se však ví, že každý večírek má svou patologii, že je jako člověk, a že to často bývá perverzní člověk. A také se všeobecně ví, že večírky málokdy dopadnou tak, jak byly plánovány nebo míněny, ovšem s výjimkou těch zoufale nudných, otrockých večírků, které jsou cepovány, řízeny, ovládány a pořádány protivnou profesionální hostitelkou. To vlastně vůbec nejsou večírky, ale předstírání a přetvářka asi tak nenucená jako střevní peristaltika a tak zajímavá jako konečný produkt."
Nana
Émile Zola
Kniha byla docela čtivá a líbilo se mi postupné gradování děje.
K Naně snad ani není třeba vyjádření - dlouho bych hledala nějakou její dobrou vlastnost - na druhou stranu ani ostatní účastníci příběhu morálností nepřetékali.
Černí baroni I.
Miloslav Švandrlík
Já jsem spokojená, kniha obstála a má očekávaní byla naplněna. Bavily mě charaktery postav. Ty byly vykresleny velice živě, díky čemuž na mě celý příběh působil dost autenticky.
Skutečnost, že jsou v knize vyzdvihovány humorné situace a vlastně se nikdy nic hrozného vojínům nestane, mi nepřijde zase tak odsouzeníhodná. Chápu, že to v lidech může zanechat mylnou představu o životě u PTP, na druhou stranu si vemte třeba Švejka - to, že je dílo humorné, přeci nijak nepopírá hrůznost války. Hašek na válku akorát kouká z jiné perspektivy, ale na tom přeci není nic špatného, neboť úkolu zachycení krutosti války se již úspěšně ujali jiní autoři typu Remarqua, a tak by se Hašek už jenom opakoval.
Jasný, asi je fajn nebrat Černé barony úplně doslova, ale přesto si myslím, že to je povedená kniha a že za přečtení rozhodně stojí!
Láska za časů cholery
Gabriel García Márquez
(SPOILER) Musím říct, že třebaže jsem velká milovnice romantiky, tak se mi kniha moc nelíbila. To, že Márquez umí psát, je bez debat, přesto si mě příběh moc nezískal. Asi to bude tím, že postava Ferminy mi nebyla vůbec sympatická a nemohla jsem pochopit, co na takové ženě všichni vidí.
Některé části knihy však stály za přečtení - například hádka ohledně mýdla byla skvělá. Trefně dokazovala, že většina hádek ve vztahu spíše vzniká z úplných prkotin než z nějakých vážných důvodů - a je neskutečné do jakých rozměrů se taková hádka může dostat. I následná reakce obou protagonistů byla dost autentická. Fermina, třebaže věděla, že nemá pravdu, si neoblomně stála za svým. Pro doktora Urbina byla mnohem důležitější pravda než spokojenost manželky - a to bylo něco, přes co se Fermina nedokázala přenést. Pro mě tato část představovala střet dvou odlišných světů - aneb, jak by řekl John Gray - muži jsou z Marsu a ženy z Venuše.
A takovýchto trefných pozorování bylo v knize poměrně dost, což pro mě osobně představuje hlavní přednost této knihy.
Kulička
Guy de Maupassant
Mně se povídka moc líbila! Oceňovala jsem přímočarost kritiky - krásně tak vynikla myšlenka celého příběhu. Při čtení jsem se musela neustále usmívat, protože to byl opravdu jeden "hryz" za druhým.
Můžu jen doporučit!:)
„...neboť jako všechno, i pohoršení bývá závislé na prostředí; a teď se kolem nich poznenáhlu vytvořilo ovzduší nabité kluzkými představami.“
Pravidla moštárny
John Irving
Jestliže má někdo dar od Boha, tak je to zaručeně Irving. Jeho psaní je ztělesněným opakem těžkopádnosti, i přesto, že kniha pojednává o vážných tématech.
V průběhu knihy jsem si říkala, že by jí neuškodilo, kdyby byla kratší. Až po dotčení jsem si však uvědomila, jak moc jsem se mýlila a pochopila jsem důležitost jednotlivých částí příběhu - nic bych nevypustila.
Vřele doporučuji!
Hovory s T. G. Masarykem
Karel Čapek
Kniha mi pomohla začít vnímat Masaryka jako člověka a ne jenom jako historickou postavu, o které se učí ve škole.
Myslím, že některé myšlenky jsou nadčasové a dodnes aktuální. Kniha také krásně dokresluje atmosféru doby a měnící se společenské poměry.
Masaryk je velice inspirativní - myslím, že byl neskutečně disciplinovaný. Nemluvě o jeho nestárnoucích ideálech.
Je sice pravda, že filosofické pasáže mohou být pro laika náročné, přesto to za to podle mě stojí a je důležité se i takovéto literatuře vystavovat!
Na závěr musím ocenit Masarykovy střízlivé názory na ženy.
Jeden den Ivana Děnisoviče
Alexandr Isajevič Solženicyn
Myslím, že popis atmosféry a denního režimu trestaneckého tábora zvládl Solženicyn skvěle.
Bohužel mi však neseděl styl psaní, a tak se mi kniha četla poměrně těžce.
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Skvělá kniha. Moc se mi líbilo, jakým stylem byla autorem pojata.
Myslím, že má rozhodně přesah a po psychologické stránce je naprosto geniální!
Vřele doporučuji!
Jeptiška
Denis Diderot
Diderot - prankster 18. století?
Z knihy jsem byla nadšená, ale řekla bych, že se dílo mohlo obejít bez autorova dovětku. Takhle si zahrávat s čtenářovým vnímáním reality je fakt bezohledné:D.
Oceňuju však nadčasovost a srozumitelnost díla!
Mnich, který prodal své ferrari
Robin S. Sharma
Kniha ke mně vyloženě promlouvala. Skoro jsem ani nestíhala podtrhávat části, ke kterým bych se v budoucnu chtěla ještě vrátit.
Docela mě zaskočilo poměrně nízké hodnocení knihy. Chápu, že tenhle typ literatury nemusí být pro každého, přesto si myslím, že to není soubor nějakých povrchních a neužitečných rad (...tak, jako to v knihách podobného ladění mnohdy bývá).
Já, Asimov
Isaac Asimov
Je skvělé, že i přes rozsáhlost a podrobnost textu, byla kniha velmi čtivá. Asimovi se podařilo ukrýt část sebe do této knihy, a tak, třebaže už mezi námi není, jeho duše žije dál.
Nesmírně pracovitý člověk, který byl ale velmi tvrdohlavý a kritiku nebral dobře. V knize krásně vynikly jeho charakterové rysy a to jak ty dobré, tak i ty špatné. Zajímavý člověk.
Směšné lásky
Milan Kundera
Směšné lásky se mi líbily, třebaže musím přiznat, že některé povídky mě bavily více a jiné zase méně.
Co mě ale asi nikdy nepřestane bavit je Kunderova výstižnost a jeho talent shrnout v jednom souvětí to, na co já bych potřebovala celý odstavec.
,,...neboť věděl, že radost z dětí nemůže nahradit jiné radosti, nehledě k tomu, že radost obtížená povinností zaskakovat za jiné radosti stane se brzo radostí příliš unavenou."
,,Představ si, že se potkáš s bláznem, který bude tvrdit, že je ryba a my všichni jsme ryby. Budeš se s ním hádat? Budeš se před ním svlékat a ukazovat mu, že nemáš ploutve? Budeš mu říkat do očí, co si myslíš? No řekni!"
Konec civilizace
Aldous Huxley
Ale jo, dám 5 hvězd a to i přesto, že jsem se do knihy moc nezačetla. Námět je však geniální a Huxley si s ním krásně vyhrál. Myslím, že přečtení určitě neuškodí:)
Oněgin byl Rusák
Irena Dousková
Touto knihou jsem byla hrozně mile překvapená! Abych pravdu řekla, tak Hrdý Budžes se mi moc nelíbil - přišlo mi, že téma knihy (komunismus očima dítětě) jsem už ve stejně zpracované podobě někde viděla.
To se naštěstí nedá říct o volném pokračavání knihy. Několikrát jsem se při čtení nahlas smála a postavy na mě působily dost autenticky. Pod humornou slupkou se však skrývají i serióznější problémy, které jsou nám postupně odhalovány.
Jediné co mě napadá - opravdu se tehdy na Letné potulovalo tolik úchylů?
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
Martin Řezníček
Tahle kniha je taková všehochuť a Ameriku nám ukazuje z mnoha rovin. Je vidět, že Martin Řezníček má rozhled a že je ve svém povolání profesionál.
Jednotlivé kapitoly mi spíš připomínaly reportáže, ale to je asi logické. Co mi však trochu vadilo bylo klouzání po povrchu, v zásadě jsem se dozvěděla věci, o kterých už nějaké to povědomí mám. Ale opět chápu, že nějaký detailní rozbor událostí nebyl účelem knihy. Ostatně na tuto skutečnost upozorňoval sám pan Řezníček v prologu knihy.
Kniha je dobře napsaná (jak obsahově, tak i po stránce formální). Moc se mi líbily pasáže z osobního života pana Řezníčka - je skvělé, že v knize odhalil svoji lidskou stránku a povahu, kterou musí často jako novinář krotit a moc neukazovat.
Asi bych tuto knihu nezařadila do oddechové literatury - člověk se na čtení musí soustředit a souvětí mi někdy přišla zbytečně překomplikovaná.
Každopádně oceňuju práci, která je v knize znát a jsem ráda, že jsem knihu přečetla, třebaže jsem do ní šla s trochu odlišným očekáváním.
