Lidka komentáře u knih

No, nebylo to příjemné a pohodové čtení. Ani po stránce jazykové ani po stránce obsahu.Bylo to vlastně ve dvou rovinách. Jednak to byla historie Estonska od roku asi 1941 po dnešek, pochopitelně tohle tvořilo podklad děje. A druhá rovina byly pocity hlavní hrdinky , která pochází ze smíšeného manželství Estonky a Fina a ač žije ve Finsku stále jí to táhne v estonským kořenům odkud pochází její máma, s tou si rozumí více než s tátou. Tento boj není její jediný , druhý vede se svou bulinií a anorexií. Pochopila jsem , že tyto nemoci, které jdou spolu ruku v ruce člověka zcela ovládnou.
Trochu mi vadily ty skoky v čase tam a zpět, rychle se zorientovat a zase už jsi jinde. Jinak to, co jsem se dozvěděla o bulimii a anorexii, tak to je teda síla.
Určitě mi to dalo hodně, spoustu věcí jsem se dozvěděla a přiznávám, že když jsem v té historii trochu zatápala, musela jsem se i podívat jak to vlastně všechno probíhalo opravdu ve skutečnosti , abych správně pochopila myšlení a jednání protagonistů.
Nechci srovnávat, ale nedá mi to, Očista se mi líbila víc, byla snažší na chápaní a čtivější, ale jinak určitě doporučuju k přečtení, bylo to určitě hodně poučné a myslím, že spisovatelka si u Finů moc oko neudělala.

3 21.08.2012

Na tuhle knížku jsem se hodně těšila a tím možná od ní očekávala víc. Ano, výborně se to četlo, zápletka nebyla marná, ale přesto mi to tentokrát přišlo takové méně poutavé, a závěr mne teda překvapil... tak jo, těším se na další určitě mne to od četby jejích knížek neodradilo.

3 15.08.2012

Jen k hořejšímu povídání doplním, že manžel se nejmenuje Petr, ale William.... i když to zase není až tak důležité.

Napsané to bylo čtivě, ale přišlo mi to takové levné, i když jistě dobře míněné. Jistě, hezké vzpomínky na babičku, ale když čtu knihu, očekávám přece něco víc . Chci se něčím obohatit, něco se dozvědět a hlavně trochu nad něčím i zapřemýšlet ...
Tak co mi to dalo? No, v podstatě to, co už vím, že to, aby se člověk v Anglii zařadil není tak snadné, Angličani neradi někoho mezi sebe příjmou, natož pak, aby se u nich dočkal uznání, což se babičce podařilo! No a pak ještě nějaké tradice a zvyky, které se od našich poněkud liší. A to je asi všechno.
Nechci být příliš kritická, ale bylo to jen takové opravdu velmi prosté vyprávění a spisovatel by měl umět předávat něco víc.

3 28.06.2012

Kniha se mi nelíbila proto, že nepřinesla nic nvého, pořád jsem čekala, kdy se odpoutá od známého děje .....
Snad jen to, že i v dnešní době je možno , snad , prožít příběh Jany Eyerové.
Autorka píše další knihu, ta bude zase podle románu Na větrné hůrce. Tak tu už asi vynechám.

3 28.05.2012

Zajímavé, on ani jinak psát neumí. Rozuzlení až na posledních stránkách . Líbilo se mi to . A umí to navíc moc hezky napat. Je to Pan spisovatel . I když toho napíše hodně, tak jsou to kvalitní příběhy, vždycky mi něco přinesou.

3 24.05.2012

No, tak co napsat, tato kniha mi nic nepřinesla, snad jen poznání, že láska kvete v každém věku, což je pravda, ale raději bych o tom četla trochu jinak.

3 18.05.2012

Já jsem naprosto nadšená, .... ano , mít tu sílu je nečíst najednou a krásně si je po jedné užít , vychutnat, .
Naprosto mne dostala ta O Slušném taxikáři a Ve vlaku no a závěrečná Dvojí vidění, ale geniální byly všechny.
Strašněse mi líbí i autorova slova o tom, jak povídky tvoří.

3 27.03.2012

Nebylo to vtipné ani veselé, ale takový je život ne vždy vtipný a veselý. Bylo to ze života o životě. Mě se to líbilo.

3 25.03.2012

Tím, že o knize nic nepíšu ji vlastně hodnotím.
P.S. Jen podotýkám, že nejsem puritán.

2 14.07.2021

Nechci příliš kritizovat, už mé hodnocení svědčí o tom, že kniha se mi moc nelíbila. Hlavně se mi nelíbil ten počet stran, obsahově by se to vešlo na polovinu stran a možná, že by to knize hodně prospělo.

2 24.05.2014

Krásně to napsal Stammel, těžko k tomu co dodávat.
Opět něco, co je přesně to, co ráda čtu, co mi dává hodně síly překonávat těžkosti v životě .

Už se moc těším na další díly, už tu na mne čekají. :-))

2 22.05.2014

Příběhu bych dala 5*, ale zpracování něco chybí.
Jinak to bylo opět velký nápor na city.

2 03.04.2014

Já za to nemohu, já se i nudila. Ne, není to otrlost v mé povaze, ale jak je všeho moc člověk otupí. Tady je moc postav, moc krve, moc mrtvých, moc krutosti a taky moc stránek. Byla jsem ráda, že to skončilo a běžím s knihou do knihovny, má ji tam zamluvenu pořádný zástup čtenářů. :-) Třeba někoho potěší a pobaví , u mne se nic takového nestalo.
P.S. Přiznávám, že o knížkách co mi nic nedaly píšu nerada, je to můj ztracený , tolik drahý čas.

2 20.09.2013

Tak tohle byla typická oddychovka. Jo, bylo tam i dramatické téma, ale přišlo mi to všechno tak jaksi ploché , povrchní, moc postav , ale žádné vykreslení do hloubky. Já vím, obyčejný život, to mne právě baví, ale přijde mi, že právě ten obyčejný život je trochu jiný. Přišlo mi to, jako kdybych tak trochu četla naši Rosamunde Pilcher. A taky se mi zdá, že těch knih autorka píše už tolik, že se hodně opakuje a že na hlubší vykreslení postav nemá čas.
P.S. Až to budete číst, schválně si všimněte, kolik mužů řekněme okouzlila. :-)

2 22.07.2013

Je to takové čtení pro ženy, nejsou zde žádné "velké" myšlenky, ale rozhodně to není čtení bezduché a laciné. Prostě každý věk má své kouzlo a své zcela specifické problémy. A tohle jsou problémy zralých žen. Bojí se o své již odrosté děti, o svá vnoučata o rodiče, které chtějí chránit před nemocemi a špatnými zprávami, ... a na druhé straně mají pocit / a pravdivý pocit/ , že i ony chtějí ještě mít trochu radosti z toho svého, tak rychle ubíhajícího vlastního života.

2 21.07.2013

Četba pro všechny, kteří se chtějí hodně dozvědět o politickém vývoji Japonska, hodně o tradicích a rituálech a na pozadí toho je pak příběh dítěte - dívenky - slečny - paní- Nao a její široké rodiny a přátel. Já myslela, že to bude spíše naopak, že budu číst o Nao na pozadí politického vývoje, rituálů a tradic Japonska.
Rozšířila jsem opět svoje znalosti o Japonsku. Už vím, odkud pochází pojem kamikaze... kamikaze, boží vítr, který zachránil Japonce od nadvlády Mongolů a to dokonce dvakrát.

2 16.07.2013

Přiznávám, že jsem trošičku víc čekala... , ale jelikož mým přáním/ nesplněným/ bylo projet se Sibiřskou magistrálou/ pochopitelně vlakem/ , tak musím říct, že o stepích, Volgogradu, Sibiři, tajze, Bajkalu.... jsem si díky panu Tomšíčkovi své představy v mnohém doplnila. A jinak za to, co zvládl, za to teda smekám. A jednu hvězdu přidávám za statečnost ale i za nesmírnou jeho skromnost a pokoru. Díky.

2 09.07.2013

Je tu napsáno spousta superlativů , i mne ta kniha nadchla a moc se těším na další autorovy knihy. On sám na posledních stránkách říká, jak moc mu záleží na tom, aby čtenář byl spokojen, že je to pro něj hnacím motorem.

Já za sebe dodávám, že to bylo celé skvělé, jen škoda, že mu došel dech právě v klíčovém finiši. Přišlo mi to, že nám chtěl udělat radost:-)

2 01.07.2013

Příběh dvou bratrů, které rozdělila řevnivost a rivalita , tolik připomíná příběh o Kainu a Ábelovi, ale jejich povahové rysy a osudy mohou také symbolicky připomínat rozdílnost Brazílie jako takové, bouřlivě se rozvíjející hlavní město na straně jedné a Manaus, město uprostřed pralesa na straně druhé. Je to taky o nádherné, celoživotní neutuchající lásce manželské, mezi Zanou a Halimem , tato část příběhu mne zcela dostala, přiznávám. Zajímavá je i postava vypravěče, která vám zůstane dlouho utajena, osoby pátrající po svých kořenech a skládající celý tento příběh ze střípků vyprávění jiných.
Taková zvláštní kniha , když jsem ji četla neoslovila mne tolik, až postupně s odstupem času v ní opětovně hledám a po kouscích skládám tu mozaiku a nacházím ono poselství, které mi pan Hatoum chtěl předat.

2 01.07.2013

Simonabr má pravdu, dobře se to četlo, ale byl to příběh bez hlubšího vykreslení postav. A že život není žádné peříčko ? To je fakt, a toho bylo v knize dost.... je tak?

2 27.04.2013