Lidka komentáře u knih
Téma pro mne zcela nové a zajímavé. Velmi pěkně vykresleny charaktery postav, kolik lidí, tolik osudů.
Musím bohužel přiznat, že ač spisovatelka je mou oblíbenou, tak tahle knížka mne zklamala. Přišlo mi, že čím přidala na krvavosti, tím ubrala na zajímavém a důmyslné zápletce a takové to mrazení, co u mne nastávalo, když jsem četla třeba Jane utíká, Dej mamce pusu, jakož i u některých jiných, u mne tentokrát nenastalo.
Knížka o silném a krásném sourozeneckém vztahu vyvíjejícího se v méně podnětném prostředí ve složitých společenských a rodinných situacích.
A taky mj. o tom, jaké to bylo za okupace v Dánsku.
Někdy mám pocit, že ti, co píší anotace tu knihu ani nečetli. A tak člověk čte něco jiného než čekal. Viz tato kniha.
Začátek mne opravdu hodně nebavil, ale překlenula jsem to. Pak se děj začal trochu rozvíjet, ale bylo to jakési ploché, nedotažené. Mohu říct , že když jsem se dostala ke konci přišlo mi, že autorka zneužila silný motiv, aby nás dostala.
O tom, že láska lesbická dovede být stejně silná jako každá jiná. Pro člověka s klasickou orientací potvrzující zjištění.
Jinak i mě to přišlo hodně schématické.
Ta první část se mi líbila moc , druhá už mne tolik nenadchla, ač obsahově byla zajímavější jak první.
A jinak řečeno se opět potvrzuje, že k citům a vztahům se každý staví jinak.
Jo, bylo to moc dobré a zajímavé čtení. Jen jsem udělala asi chybu, že jsem přečetla 4 jeho knížky všechny po sobě a s výjimkou Libůstky/ ta je jiná/ mi ty tři zbývající jaksi splývají. Je tam hodně věcí co se opakují. Ale to je můj problém. Rozhodně doporučuju k četbě všem, co se rádi dozví zajímavé věci i o věcech o nichž už mnohokrát slyšeli a myslí , že už je nic nepřekvapí. Taky mne zajímá, jak nás vidí lidi odjinud. I když tenhle pan spisovatel je už skoro jako náš:-))
Pro mne tedy klasická červená knihivna, bohužel.
Prvotina, ale moc dobrá prvotina. Zajímavý příběh o tom, že minulost nelze skrývat věčně.
Co napsat o knize, když není co.
Ne, tak tahle knížka mne neoslovila.
Tak to je přesně takový typ knihy, který neuškodí, ale ani nenadchne. Pro mne vyložená oddychovka.
Já nám knížky paní Frýbové ráda, ale tohle mi přišlo zbytečně dlouhé, přišlo mi, že je tam víc stránek než děje...
Souhlasím s Bolkonskou. I já původně "chtěla" něco trochu jíné, ale to, co to skutečně bylo vůbec nebylo špatné a nezajímavé. Mozaika se krásně skládala v průběhu celého děje, ne až nakonec jak to bývá většinou v třeba detektivkách nebo trilerech. Ukázalo se, že vše je i trochu jinak než se původně zdálo . A zajímavá věc, jak někdy přehnaná touha po pravdě a objasnění může věci spíše uškodit a dokonce věci hodně zkomplikovat. A taky, že láska může být hodně velká, i když není šťastně prožívaná.
No, zase něco "viktoriánského" , ale přínosného i pro nás, co žijem v naprosto jiné době.
Trochu mi vadila přílišná rozvleklost některých popisných dějů, proto dávám 4. Ale zdá se, že autorka ač mladá bude dobrá a čtivá.
Tahle kniha mi dala hodně, připomenula mi to, co jsme se učili ve škole o osobnosti síle Mao Ce Tunga, ale tohle je o jeho ženě a ta ho tedy v hrůzách předčila. Triller člověk přečte a zapomene, je to vymyšlený , i když hodně krvavý příběh, ale tohle je skutečnost, to nelze zapomenout a v období zdánlivého míru a budování tu umírali tisíce a desetitisíce nevinných lidí. O hrůze a strachu o tom, kdy se zrazovali i největší přátelé. Tohle si přečtěte, stojí to zato. Je to zajímavé a hodně poučné a popisuje události ne tak až zase dávno minulé.
Čína je dnes už trochu jiná.... ale tahle doba byla děs a běs. Zajímalo by mne, jak se o ní učí činské děti ve školách .
Autor napsal moc dobrou detektivní jednohubku, je to úderné, napínavé, nechybí ani ta špetka černého homoru. Kdo jinému jámu kopá ... Každému, kdo nepotřebuje složitou zápletku, filosofování, má rád rychlý spád děje vřele dooporučuji.
Tak tohle není můj šálek čaje. Vlastně je to slaďák, jak inteligentní, velmi bystrá a krásná dívka převychovala bohatého, líného a životem otráveného pana továrníka. Je tam sice i něco navíc, to nebudu prozrazovat, ale ... jistě si ale najde čtenáře, komu se takové příběhy líbí.
Moc se mi líbilo její vzpomínání na dobu sametové revoluce, na otce Jana Procházku, na manželství s Vaculíkem i Třešňákem, na výchovu dětí, názor na rozdělení Československa a také pohled na její známou knihu o Janu Palachovi. Asi proto, že jsem to prožívala jako její vrstevnice, ale zajisté to bylo čtivé a určené i těm, co znají jen z vyprávění.
Zajímavý námět i styl psaní. Mám velmi ráda takové propracované texty. Přiznávám, že McEwan mne ještě nezklamal. Teď se vrhnu na Pokání.