Lili komentáře u knih
Myšlenky krásné a silné, ale na můj vkus nudně napsané a zbytečně natahovaný děj. Upřímně mě knížka docela zklamala. Vlastně jsem si uvědomila, že i když to, co je předáváno je skvělé, může to styl napsání naprosto zazdít.
***
„Každá událost má svůj smysl a každý nezdar je lekcí, kterou se učíme.“
„Opravdové změny v životě jsou spontánní. Stanou se mrknutím oka.“
„Úspěch, stejně jako štěstí, není možné vytvářet. Musí vyplynout. A to se stane pouze jako vedlejší efekt osobního odevzdání se něčemu, co je větší než já sám. Jakmile se vám jednou podaří nalézt své poslání, celý svět ožije.“
„Zůstaň zaměřen na své životní dílo a na to, abys ostatním byl k užitku. A vesmír se postará o to ostatní. Tohle je jeden z nejdůležitějších vesmírných zákonů.“
Je až neuvěřitelný, že existují muži, kteří tohle dokáží cítit, pochopit a pak i vyjádřit. Klobouk dolů, Coelho.
***
„Na těch nejdůležitějších setkáních se naše duše domluví ještě dřív, než se setkají těla.“
„Láska není v druhém člověku, je přímo v nás: probouzíme ji. Ale abychom to dokázali, potřebujeme toho druhého. Svět má smysl, pouze když máme s kým sdílet své pocity.“
„Jaru nemůžeš přikázat: ,Přijď a zůstaň dost dlouho.‘ Nanejvýš ho můžeš požádat: ,Přijď, požehnej mi svou nadějí a zůtaň tak dlouho, jak to bude možné.‘ “
Kdo má otevřenou mysl, pochopí. Kdo ne, těžko kdy.
„Jestliže to vidíte v mysli, budete to jednou i držet v rukou.“
Kniha byla určitě přínosem - rozšíření obzorů, ale neseděl mi razantní tón a nepůsobil na mě laskavě jako Buddha. Hodně myšlenek už pro mě známých, jen některé byly přesným opakem (přej si a bude ti dáno / přej si a nikdy ti nebude dáno - Osho). Myslím, že je vlastně nakonec jedno co si zvolíte, důležité je, aby vaše víra ve splnění byla absolutní. Pak vám vážně vyjde všechno. Osho nebude ten, ke komu bych se chtěla vracet.
***
„Žádná myšlenka není náhodná.“
„Nestaňte se kopií někoho jiného, zůstaňte originálem.“
„Pokud se mění vaše vědomí, mění se vše kolem vás.“
„Zapomeňte na věci, které nemůžete ovlivnit.“
„Pouze láska je cestou.“
Na začátku působí Ove jako nakvašený dědek, co nejen, že to nemá v hlavě úplně v pořádku, ale nemá rád nic a nikoho. Jenže někdy jsou věci jinak než se na první pohled zdá.
„I jeden sluneční paprsek může prostoupit mnoho tmy.“
UKÁZKA:
„Někoho milovat je jako nastěhovat se do domu," říkávala Sonja. „Z počátku je člověk zamilovaný do novoty, každé ráno se pozastaví nad zázrakem, že je to skutečně jeho, jako by se strachoval, že k němu každou chvíli někdo vtrhne a oznámí: Došlo k obrovskému omylu, nikdy jste si neměl žít tak pěkně. Během let ale oprýská fasáda, dřevo se tu a tam rozklíží. A člověk svůj dům nemiluje pro jeho dokonalost, ale právě proto, že dokonalý vůbec není. Naučí se znát všechny rohy a zákoutí. Jak to udělat, aby mu nezamrzl klíč v zámku. Která prkna v podlaze se prohnou, když se na ně postaví, a jak otevřít dveře od skříně, aby neskřípaly. Všechna tahle malá tajemství totiž dělají domov."
„Když nemáš vůbec nic, udělej z ničeho obřad a vdechni do něj život.“
Ukázka:
„Láska je neudržitelná. Od někoho ji dostaneš a někomu ji zase dáš. Je to taková tichá pošta.“
„Jak to víš, ty chytrej?“
„Jsem anděl,“ usmál se.
„Kde jsi teda celou tu dobu byl?“
Tramvaj zazvonila.
„Jsem pořád s tebou.“
Jako by jí něco došlo, rozběhla se k mladíkovi:
„Hej, ať jsi kdokoli, já chci tu tvoji lásku!“
Anděl si všiml, že pláče. Dveře se zavíraly a jeho hlas ještě proklouzl k ní:
„Miluj život a dostaneš lásku.“
***
Cestu, po které jdeme, si vybíráme pouze my sami. Až tohle pochopíme, budou všechny cesty krásné a se šťastným koncem, protože si půjdeme za svými sny.
Sázky ráda nemám, ale i tady asi platí pravidlo, že »všechno zlé je k něčemu dobré.«
A ještě něco. Moc se mi líbí přebal knihy: typografie a ilustrace Dalibora Nesnídala. A kouzelně maličký formát.
„Při pohledu na hvězdy se moje vlastní nesnáze i obtíže pozemského života najednou zdály nicotné."
Petra Jirglová je neskutečně upovídaná, mírně praštěná, neslušně vtipná, bezpodmínečně svá. Několikrát jsem se smála tak, až mi tekly slzy a teplota mi vylítla minimálně o tři stupně. Děkuju za ten pocit!
Lidské nitro je křehká věc a tak není divu, že měla Kya k přírodě blíž než k lidem. Ale s vírou přichází i naděje...
„Jedli dort tak, jak by se jíst neměl. Tak, jak by ho chtěl jíst úplně každý.“
Po přečtení nemůžu říct, že to bylo něco, na co bych nikdy nezapomněla. Zároveň tu ale byla spousta myšlenek, které jakoby vypadly přímo z mé hlavy. Někdy jsem měla až husí kůži, protože jsem si jasně uvědomovala, že ke mně přišla v pravou chvíli. A vím, že ty poznamenané pasáže se mi zase začas vrátí a na něco mě upozorní, přesně tak jak se mi to stává.
Konec byl překvapením, protože jsem si to dohrávala úplně jinak. Stačí jen doufat v to nejlepší a ono přijde tiše, neokázale a vezme vám to dech.
„Když má člověk v někoho víru, stane se zázrak.“
„Člověk si nikdy neváží nesmrtelných okamžiků právě v tom čase, kdy se odehrávají.“
„Život má svoje vrcholy i svoje propasti, a právě těm propastným situacím se musí člověk postavit, a ne se jim poddávat.“
„Volba pravého okamžiku je umění.“
„Člověk musí zemřít, než může znovu začít žít.“
S knížkou jsem to už před lety zkoušela a odradilo mě pomalé tempo, takže teď jsem věděla do čeho jdu a zatnula zuby. Čekala jsem vážnější tón à la McCarthy, ale bylo to plné skopičinek, průpovídek a překlad, který namísto kloubů používal výraz kotníky, to vše jen dodělával. Pokaždé jsem se neubránila představě, jak připitoměle by vypadal Monte okusující si kotníky. Líbila se mi až poslední třetina, která nabrala vážnější ráz. Při čtení si uvědomíte, jakou cenu má přátelství, když vám teče do bot. Konec nečekaně melancholický a smutný.
Jack Schaefer v postavě Monte Walshe ztvárnil odvážného kovboje se srdcem na pravém místě a já bych ráda věřila, že i tací se tu a tam našli.
„Když má člověk oči otevřený, může se každej den něco přiučit.“
Vonnegutova hořkobolná melodie mě mile překvapila, opravila jsem si o něm úsudek, takže další nepřečtený už čekají, až na ně čas uzraje.
„Proč se to jen muselo stát? Byla to další hluchá ozvěna otázky, již si lidstvo klade celá tisíciletí, otázky, která je zřejmě smyslem lidského bytí.“
Sama vlastně nevím, proč jsem si knížku vybrala? Snad mě upoutal v šeď zahalený, minimalistický přebal? Ať je to jak chce, nelíbila se mi. Začalo to už zdlouhavou předmluvou, kde se prokecalo kdeco a to před samotným čtením vážně nechcete. Když děj konečně začal, rychle mému očekávání v dobrý román, zatnul tipec. Upjaté prostředí i postavy, nepropustnost citů, těžká atmosféra, život bez radosti a naplnění, to všechno dusilo i mě. Jestli se někomu kniha líbila, vaše plus, ale já se k ní vracet nebudu.
„Osoba, kterou člověk miluje na začátku, je jiná než ta, kterou miluje na konci.“
Někdy stačí změnit úhel pohledu nebo prostě jen otevřít oči.
A začnou se dít zázraky.
„Lidi by se divili, kdyby věděli, co všechno na tomhle světě už dokázaly modlitby.“
Nechci říct, že to byl vyloženě slabší King. Váznutí jsem způsobila jen já sama. Naopak se mi líbilo, že to nebyl typický příklad žhářství, ale že v tom měla ruce věda se svými pokusy a splodila tak osobnosti s nevídanými schopnostmi. Díky tomu příběh dostal úplně jiný rozměr. U Kingových konců mám ale pocit, že jak enormně vygradují, je to spíš ke škodě.
–––––‒‒––‒‒‒‒––––––‒‒‒‒‒––––‒––
Žádný člověk není ostrov sám pro sebe;
každý je kus nějakého kontinentu,
část nějaké pevniny; jestliže moře
spláchne hroudu, je Evropa menší,
jako by to byl nějaký mys, jako by
to byl statek tvých přátel nebo tvůj;
smrtí každého člověka je mne méně,
neboť jsem část lidstva.
A proto se nikdy nedávej ptát,
komu zvoní hrana.
Zvoní tobě.
–––––––‒–– John Donne ––––‒–‒–––
Úvodní citát, který Hemingway vybral, vystihuje i podstatu celého příběhu. Zvlášť se mi líbí jeho první věta. Číst v době korony něco takového, vnímám jako dvojnásob aktuální, protože přesně tak to je - není žádné Já, ale My.
„Není žádné moje já. Já jsem jenom s ním.“