Lili2 komentáře u knih

Povídky o vášnivých rybářích odehrávající se po okupaci, ale některé i před i při ní, ale moc toto období autor nerozebírá. Jelikož nejsem rybář, tak jsem některé jejich lovy přelítla jen letmo očima a spíš mě zajímají životní osudy lidí, kterých je zde sice poskrovnu, ale jsou.

První polovina knihy mě bavila nejvíc, neboť se tam rozvíjely dva životní příběhy: jeho v krimu a její ve školním prostředí, v druhé polovině už to na mě bylo moc fádní, neboť já, stejně jako ti dva, jsem pro fér play, ale na rozdíl od těch dvou, já se tak snažím i konat, nikoliv to vše tutlat do poslední chvilky, až to nakonec praskne samo a o to je to všechno ještě horší. Od toho kriminálníka jsem to čekala, ale od ní ne. Z těch jejich neustálých dohadů a hlavně jeho lhaní a zapírání mně bylo mdlo.

Kniha se mně nelíbila, čekala jsem spíš klasickou biografii, autobiografii nebo věrohodný román - něco jako od Simon Bertautové o Edith Piaf, ale tohleto bylo něco mezi tím vším a navíc i když kapitoly byly chronologicky rozděleny podle roků, tak uvnitř nich se autor nebo autorka vrací k nějakým nesděleným věcem z minulých kapitol - let nebo navazuje na něco nepodstatnýho. Zkrátka mně to celé připadalo takové chaotické. Ale suma sumárum ona byla svým způsobem štětka - nemanželská vychovávaná babičkou na venkově a potom přišla do Paříže bez ničeho, takže modeling malířům, pitky po lokálech, čurina, milenci, drogy a alkohol, jak to mohlo jinak dopadnout? A ještě je málem "balhořečená".

Škoda, že se ve vzpomínkách paní Skleničková nezmiňuje o tragédii, která vypálení Lidic předcházela - něco o tom Saidlovi. Sice jako šestnáctiletou ji dost možná nemohly zajímat zálety jednoho z vesničanů a následný mord, ale určitě se o tom doma šuškalo. Proč Němci zrovna tuto vesnici vypálili, se asi dozvěděla po revoluci - viz milostný dopis toho ženáče mladé dívčině. Také vůbec nepopisuje vystavění nových Lidic, jenom že pak bydleli částečně v Lidicích a v Praze.

Na me moc akademicky intelektualsky dilo. Asi to nedoctu, a navic nemam rada Prahu.

Měla jsem za to, že je to životopis těch dvou, a nikoliv Beatles (spousta jmen a názvů alb či písní - to mě nic neříkalo, nejsem jejich fanoušek) a navíc dost chaoticky napsaná. Přesto jsem se tím s velkou nevůlí prokousala a něco jsem se ze života těch dvou dozvěděla.

Líbilo se mně to. Složité intelektuální pasáže o spisovatelském prostředí Anglie jsem se snažila pochopit, takže zde moje mozkové závity pracovaly naplno, u pasáží ohledně událostí okolo Růženky a Drifilda jsem naopak mohla polevit, ty jako žena jsem chápala velice dobře. Nejvíce se mně líbilo, když si Ashenden dobíral svého spisovatelského kolegu Royie:
Royi: "Pojď a pojíme spolu".
Ashenden: "Mám tě moc rád Royi, ale nemyslím, že bys byl přesně ten typ, s kterým bych chtěl snídat. A kromě toho jsem už snídal."

Děkuji Marvanovi00 za upřesnění, kterého spisovatele si máme pod Drifildem představit, nejsem takový znalec, ale tohle mě pomohlo k hlubšímu pochopení díla.

Skvělá životopisna kniha. Jak jsem se dočetla na netu, tak spoluautorka
měla nějaké astralni videni a to co viděla diktovala tomuto autorovi,čímž je kniha zajímavější. Prý obsahuje historická fakta,a to co fakta nejsou,není ještě prozkoumane.

Nelíbilo se mně to. Obal knihy nádherný, skoro až tajemný, popis obsahu knihy taky lákající, proto jsem po knize šáhla, nicméně mně to nakonec slohově ani obsahově nesedlo. Vůbec si nepřipadám jako uprostřed renesance, ale jako někde mezi něčím a dnešní dobou. Jako jednu z mála knih za můj život jsem i tuto nakonec nedočetla. Jenom posledních pár stránek, abych zjistila, kdo toho Michala nakonec zabil, ale ani z toho jsem nebyla chytrá. Myslím, že lidé v tehdejší době měli jiné starosti, než se skovávat v komíně jako ta stará kojná. Ještě že ji mám půjčenou z knihovny, jinak by to byly oknem vyhozený peníze. Škoda......................

Děj se sice vlekl, hlavní hrdina mně začal být až nesympatický, když tolik peněz vrazil do toho, aby objížděl lidi, kteří měli s Grace co do činění a strkal tak do jejich tehdejšího života nos, nicméně jsem na konec byla stejně zvědavá.

Po knize jsem šáhla z toho důvodu, že po přečtení některých recenzí či obsahů knihy jsem se domnívala, že ta mrtvá manželka se v tom domě zjevuje jako duch. Takové příběhy mezi nebem a zemí miluji. Ovšem opak byl pravdou, ale i tak jsem ráda, že jsem si ji přečetla a už se těším na její filmové zpracování z roku 1997, ten z roku 1940 se mně nelíbil, nejenže rejža druhou paní de Wintrovou udělal pěknou, a nikoliv s vlasy "trčícími jako dráty", ale jsou tam některé události udělané prostě jinak a Winter se mně tam nelíbil vůbec.
Jednou se v knize dost možná Rebečin duch zjevil, a to hned na začátku, kdy v Manderley po večeři seděli novomanželé v knihovně a ona pocítila průvan, i když dveře byly zavřené. To si myslím, že si ji ta Rebeka přišla prohlédnout.

Kniha vypravi o stredoskolskem mladem profesorovi, ktery ma zalibu v geologii a je presvedcen na zaklade sveho badani, ze v meste sveho pusobiste - Hradne jsou loziska nafty. Jeho clanku v ruznych oborovych casopisech si vsimne jedna warsavska firma,ktera jeho otevreni naftovych lozisek financuje. V knize me zajimaly prubehy tehdejsiho obchodu,polotika a samozrejme take vytahovani nafty na povrch zeme.

Je takový provrepublikový slaďák. Na motivy této knihy bylo určitě natočeno spoustu prvorepublikových filmů.

Čtivé detektivní povídky odehrávající se převážně koncem 30. let minulého století v Chicagu nebo tam někde. Při čtení jsem si je představovala, jako kdyby to byl starý črnobílý americký film.

Čtivé to tedy bylo, ale čekala jsem spíše, že to bude, podle toho co se globálně o knize píše na netu a obalu knihy, o životě Kiliána Nowotného. Ten tam tedy vystupoval jen okrajově, takže jsem zklamaná. Navíc, oproti spisovateli Žáčkovi, který napsal životopisný román o Josefu Hasilovi - skutečném Králi Šumavy, a který jsem ještě nerozdýchala, z tohoto díla neprýští autentičnost - moje druhé zklamání.

Tato kniha je moje první "Páralovka" a tak jsem si ze začátku říkala, co všichni máte, vždyť je to dobrý, ovšem po první čtvrtině knihy musím s Vámi souhlasit - nic moc. Ty jejich boje a soupeření mně přijdou na dospělé lidi (lékařka, právník) trochu odchýlené od reálu a uvědomělý čtenář si musí klepat na čelo. Jsem v polovině a nevím, zda to vůbec někdy budu mít chuť dočíst. Pa

Do knihy jsem se pustila, neboť mně navazovala na autobiografii dr. Vojtěcha Jestřába, o kterém jsem se potom na tomto webu dočetla, že měl na Věru Sládkovou coby rodinný přítel donášet komunistické straně, zničil jí tak život a ona na to konto napsala tuto knihu. Měla jsem za to, že bude vyprávět o spisovatelce (nebo jiné profesi), jejím běžném životě, setkávání s lidmi a následné poznání, že na ni jeden z nich donášel. Ale ona ten děj vepsala do jiného prostředí, což jsem nečekala. Četlo se mně to těžko, ale jsem i tak ráda, že jsem tuto knihu poznala.

Kniha se mně čte dobře, jednak je napsaná opravdu poutavým slohem, a navíc jsem Brňák, takže si lehce vybavím místa a ulice, kde se pohyboval. Pro mě jeho autobiografie má jedno ale..........Nemusí se tak chlubit se svými erotickými zážitky. Existuje spousta lidí, kteří je mají lepší a větší než on a nikde o tom nečmrkají. A jestli je pravda to, že na Věru Sládkovou donášel a přitom se v této knize skoro lituje, jak byl vyhozený ze strany a taky po něm kontráši a estébáci šli, ale neuspěli u něj, tak je to hajzlík první třídy a musí teď zcela jistě "žehlit čertům puky na kalhotech".

Čte se mně kniha blbě. Autorka na můj vkus hodně psychologicky a impresionisticky rozebírá jednotlivé události v životě Kláry a Roberta. Ale na druhé straně jsem ráda, že jsem se něco o Schumannovi dozvěděla, neboť doteď jsem o něm věděla jen, že to byl hudební skladatel. Závěr knihy je poutavý, v kostce je zde výjimečně čtivě vykreslen život Johanese Brahmse a jeho vztah ke Klaře.

Krásné čtivé dílo už jenom proto, že to bylo, nebo snad mělo být, psáno podle deníku, který se skutečně našel, a na závěru knihy je vysvětlení k důležitým etapám děje, zda tomu tak skutečně bylo či nikoliv a podle jakých nalezených dokumentů či vydaných vzpomínek některých osob. Většina událostí se shoduje s historickou skutečností. Líbila se mi.