lilites komentáře u knih
Tuto knihu jsem od začátku do konce celou probrečela..Tak krásná, jemná a přitom tak vážná i kouzelná.. možná i trochu léčivá..
Je to kniha, která vás pohltí, donutí vás vrátit se do minulosti, ke ztraceným věcem, snům, přáním, vzpomínkám a lidem, kteří už se nemohou vrátit..
Musím říci, že jsem v příběhu zapustila kořeny a nechtěla z něj vylézt, prožívala smutek s každou postavou a trnula do poslední chvíle nad tím, kdo se stane novým strážcem krámku. Nechtěla jsem / nevydržela bych totiž ztrátu další postavy, tak moc mi přirostly k srdci...
Překrásné, smutné i veselé.. dokonalé..
Tato kniha je dosti popisná, u mnoha knih mi to nevadí, ba naopak, ale tady to bylo poněkud přespříliš. Když někdo dokáže popsat obyčejnou stodolu na dvě stránky, tak už je to na mě až moc..
Příběh jako takový je velmi dobře napsaný, rozvedený a naprosto ze života..
Také mám po dočtení pocit, že bych se mohla z fleku starat o stádo ovcí.. až tak doslovné jsou popisy v knize.. ;)
A o čem kniha vypráví?
O rozmařilosti jedné mladé dámy, která svými vrtochy proměnila život nejen sobě, ale i dalším lidem (I naopak, jak už to tak bývá..).. bohužel jen jednomu člověku v dobrém, avšak po mnoha a mnoha útrapách. Ostatní však dopadli velmi zle..
Celkově knihu hodnotím kladně, ale nebudu vám lhát, když řeknu, že bych polovinu klidně vypustila. Bavila mě hlavně komunikace mezi postavami a úseky, kde se něco dělo, zbytek se bohužel táhnul a trochu jsem se nudila..
Olomouc v dobách Rakouska - Uherska, skvělé postavy, krásný příběh, mystika i romantika. To vše a ještě mnohem víc má tato kniha.
Žofie cítí ,,duchy,, chtějí skrze ní promlouvat, ona se toho však děsí, po zkušenosti z dětství.
Když se to však dozví její zaměstnavatelka, Žofie musí poslechnout a nechat duše projít skrz ní. Spiritualismus je totiž v módě a pokud máte ,,médium,, a pořádáte duchařské večírky, jste v kurzu..
Matrna, přítel z dětství, lékař...ten kvůli němuž Žofie musí seance snášet, on prozradil její tajemství, avšak on je také ten, kdo se ji snaží pomoci, s Ambrožem a Leopoldem.
Nemůžu si pomoct, ale strašně mě to bavilo...sourozenci Žofie a Ambrož, vidím v nich sebe se svým bratrem. To pouto které mezi sebou mají je vzácné a mě je tak známé.. Matrna, lékař, uznávaný člověk a přesto se bojí, že bude zklamáním a Leopold.. rozmazlený floutek, který dokáže, že uvnitř skrývá velké srdce..
Jak celý příběh dopadne a co všechno vypluje na povrch, to si přečtěte, protože to opravdu stojí za to!
Musím pochválit také grafiku knihy, obálka, ořízka, ilustrace, prostě nádhera..
Bylo to famózní, knihu jsem přečetla za jeden den, tak poutavé a skvělé to bylo!
Vřele všem doporučuji!
Poslouchala jsem jako audioknihu a musím říci, že to byl poslech velice silný..
50. léta minulého století, zlá doba pro lidi, kteří chtěli žít svobodně, kteří nechtěli být jen tupé ovce, které dělají jen to co jim páni dovolí. Političtí vězni, šikanováni, mučeni, týráni, zabíjeni.. Oni, ony i jejich děti... Utrpení, strach, hrůza, ti kteří to přežili měli následky psychické i fyzické až do konce života..
U severní zdi..tam je pohřbívali do hromadných hrobů-šacht neoznačená místa...lidi, kteří byli tak zlomení a podlomení, že už víc nevydrželi ...tak aby je nikdo nenašel, aby byli zapomenuti...
Kdo je pomstí?? Zaplatily vůbec někdy ty komunistické zrůdy za všechny ty zvěrstva? Kdo se kdy dozví příběhy, které měli být zapomenuty v celách na Pankráci...
Na základě skutečných příběhů, skutečných žen a dětí je napsán tento příběh...
Muž s dírou v srdci si zjednává spravedlnost, pro sebe, pro své rodiče, pro ostatní, kteří trpěli a on znal jejich příběhy, ačkoliv sám byl neviditelný..
Strašně silný příběh, místy se Vám chce brečet, pak jste tak naštvaní a nakonec jste z toho všeho tak rozbití a cítíte jen bolest, smutek ...
Těžké téma, které by nemělo být zapomenuto...
Doporučuji...
Tuto hru jsem měla možnost vidět před několika lety v Národním divadle a ten zážitek mám stále v paměti, moc krásné to bylo, tak proč si ho nepřipomenout přečtením této hry.
Opět krásně zamotaný děj, to Shakespeare prostě umí dokonale a také se z něho vždy bravurně vymotá.
Díky raráškovi Pukovi, kterého mám v této hře nejraději, se vlastně všechno zamotá když potře oči kouzelnou šťávou někomu jinému, než mu nakázal jeho pán.
Jde tu opět o veselohru a o záměně lásky od jednoho k druhému a nazpět. Děj je složitější s mnoha a mnoha postavami, ale věřte mi, že stojí za to!
Velice krásná, kouzelná hra, která Vás pohltí..
(SPOILER) To je tak hezky propletené a zamotané, prostě skvělé.
Jde vlastně o velmi pěknou zápletku dvou sourozenců, která je nám na úplném konci vysvětlena.
Orsino je zamilován do Olivie, ta ho však odmítá a zamilovává se do Cesaria, který je však Viola v přestrojení, zmatek vznikne v okamžiku kdy se nám zde vyloupne Sebastiano (Violin bratr, o němž si Viola myslí že zemřel a on to samé o ní). Jsou si totiž velice podobní vzhledem a tak nám zde vyvstávají komické situace.
Viola je v službách Orsiniho jehož tajně miluje ale on neví že je žena.
Pak tu máme vykutálené rytíře Tobiáše a Ondřeje a společnici slečny Olivie, Marii, kteří pro své pobavení se snaží ze správce domu Malvolia udělat blázna všech bláznů, jestli se jim to povede nebo ne, nechám na zjištění Vám....
Bylo to velmi úsměvné, pěkné dílo. Jen mě trochu mrzí kostrbatý překlad pana překladatele Saudka.
Jinak u Shakespeara, nelze než doporučit všem čtenářům, kteří se k němu ještě nedostali...
Dalo by se říci, že Alchymista je příběh o chlapci, který hledá poklad. Ale ve skutečnosti hledá i něco víc, hledá cestu, svůj životní příběh, možná osud, boha, předurčení, lásku.
Zdá se to jako obyčejný příběh, ale pokud se člověk více ponoří do knihy a nechá se vmísit mezi řádky a písmena, může nám toho prozradit mnohem víc. Záleží jen na tom, jak je čtenář naladěn.
Určitě to není kniha pro každého.. je to hodně o snech, ideálech, osudu, poznání světa i sebe sama, o znameních jež jsme jako lidé přestali vnímat, důvěře bohu, důležitosti každé osoby na světě, to že i sebemenší věcí můžeme ovlivnit mnohé.
Mě osobně se to moc líbilo a vřele doporučuji.
Poslouchala jsem jako audioknihu.
Životní autobiografický příběh Matthewa Perryho plný bolesti, vnitřní samoty, závislostech na alkoholu a prášcích, strachu, touhy a opravdových přátelích..
Příběh velice silný, s čtenářem promlouvá velmi otevřeně.
Nikdy nehodnotím cizí život, když nevím, jaké je to šlapat v jeho botách, proto chci jen říci: Jsi dobrej Matty a hodně štěstí v hledání!
Sláva a bohatství nejsou vždy záruka šťastného života...
Stejně jako Staré odrůdy mi po přečtení učarovalo i Velké léto.
Je to příběh plný přátelství, lásky, učení se nejen na reparát z matematiky a latiny, ale také o sobě, o jiných lidech, o životě.
Cítila jsem vodu, vůni léta a šustění topolů, perníčky i marcipán, studené pivo v horkém dni a Bossa novu. Všechny pocity jsem prožívala spolu s Friedrichem, jako bych tam byla...
Fascinuje mě jak pan autor píše, je to tak čtivé a vtahující, je tam příběh s přesahem do myšlenek až filosofických a to mě na obou jeho knihách, které u nás vyšly, moc baví...
Tohle Velké léto člověk chce i nechce prožít... věřte mi..
Po dočtení této knihy je mi trochu smutno, že skončila. Bylo to krásné shledání se čtyřmi sestrami, jejich velmi chytrou, rozumnou a inspirující maminkou, mírným a obětavým otcem a starým, milým sousedem a jeho skvělým vnukem.
Meg, Jo, Beth a Amy, čtyři sestry, čtyři různé povahy a čtyři hrdinky našeho příběhu.
Musím uznat, že jsem si zamilovala Jo a Beth. Jo mi svou povahou připomíná tak trochu mě samotnou a soucítím s ní v mnoha situacích. Beth, ta skvělá malá žena, tu snad nejde nemít rád. Přiznávám, že mi bylo opravdu těžko, když odešla. Meg mi přišla taková trochu nemastná, neslaná a rozmazlenou Amy jsem fakt neměla ráda, až na samém konci jsem ji uvěřila její změnu a odpustila jsem jí její rozmařilosti.
Je to klasika z dávných dob, takový dívčí románek a la Austenová, ale bylo to velmi pěkné..
Poslouchala jsem jako audio knihu a musím říct, že to byl nádherný poslech. I když člověk když poslouchá, tak se tolik nesoustředí, jelikož u toho dělá dalších milión věci a to mě mrzí. Z čehož vyplývá, že si tuto krásnou knihu budu muset i fyzicky přečíst.
Whistle Stop je totiž jako městečko ve kterém žijete celý život a jste jeho součástí. Znáte všechny obyvatele a oni znají vás. Všechny drby tušíte, ještě před tím než se stanou. A když ne, místní noviny vám vše hned prozradí. Ty novinové články v knize opravdu zbožňuju!.. Prostě se tu cítíte vítáni, jste jednoduše doma....
Dvě dějové linie se prolínají a postav je jak máku. Kupodivu to vůbec nevadí a postupně si zvyknete, protože se o nich chcete dozvědět víc a víc. A ochotná paní Threadgoodeová nám vše prozrazuje v rozhovoru se svou přítelkyní, paní Couchovou, která ji navštěvuje v domově důchodců. Paradoxně si paní Evelyn Couchová z vyprávění staré paní Threadgoodeové veme i mnoho do svého života, a začne si plnit své touhy a sny..
Je to překrásný příběh plný přátelství, života takového jaký je, bez přetvářky, bez růžových brýlí, plný skvělých postav a jídla.
Po Whistle Stop se mi bude moc stýskat..
Tato kniha mě popravdě dost zklamala..
Čekala jsem něco jiného... Z podtitulu.. žena, která se nikdy nevzdala cítím příběh odvážné ženy, která si musela něco vytrpět, ledsčím si prošla,rvala se se životem, musela něco vybudovat, ale tento příběh je o ženě ( Marianně, židovské Rakušance), která měla v životě skoro vše na co si pomyslela. Vedla v té době dosti privilegovaný život v hojnosti, provdala se za bohatého továrníka. Měla štěstí, že nezažila z druhé sv. války nic moc ošklivého. Jen musela žít v exilu a její početná rodina se rozprchla do celého světa, aby unikli Hitlerovi...
Dobře, pár nehezkých chvil v životě jí potkalo, ale koho z nás lidí ne... Jsou však lidé, kteří na tom byli, jsou a budou hůře... (bylo však zajímavé, že mnoho z těch události ji nějak neiritovalo, či moc nerozesmutnilo)..
Celou knihou se prolínají kapitoly z Marianniných mladých let a z let na sklonku života. Je to takové její vyprávění - vzpomínání.. Avšak podtitul se ke knize opravdu moc nehodí, protože jediné, čím hlavní hrdinka trpěla bylo odtržení od její rodné Vídně a od milované vnučky Yvonny, která se vdala do Holandska, kdežto Marianna své poslední roky trávila se synem v Belfastu..
Za mě tedy ne, zajímavé to pro mě nebylo..
Kniha na mě pusobila až depresivně, jak si M. stěžuje, jak stárne a přemýšlí co mohlo být, kdyby se nevdala za Adolfa, kdyby nebyla válka a kdyby stále vládla monarchie a ona byla ta bezstarostná dívka.. Prostě stále žije v minulosti, kdy nemusela nic a měla vše.. A mě to její stěžování strašně štvalo a nakonec mi byla i dost nepříjemná...
Pokud ale máte rádi, takové ty příběhy obyčejného/neobyčejného žití, tak prosím směle do toho...
Julian, starý osamělý pán, který kdysi něco znamenal. Monica, žena která touží po rodině. Hazard, který bojuje sám se sebou. Riley, pohodář, který má všechno na háku. Alice, která má v životě vše a ani tak není šťastná. Lizzie, která nenechává nic náhodě.
A Mary, Julianova manželka, která zemřela před 15ti lety...
Je tohle všechno pravda.... nebo lež?...
Jak může jeden zelený zápisník s napisem ,,Projekt Skutečnost,, změnit život tolika lidem..
Tahle kniha je moc hezká, ale i smutná, veselá, energická, misty i pomalá a občas až trochu neuvěřitelná, mísí se v ní tolik pocitů a na konci je mi trochu teskno, ale zároveň vím, že někde tento,, Projekt,, opět úřaduje, jelikož se dostal do dalších rukou..
Ač jen 200 stran tvoří tuto publikaci, tak je to kniha velmi ale opravdu velmi silná.
V knize je vylíčeno devět ,,příběhů,,. Devět vyprávění jedněch z posledních, dětských, Hitlerových rekrutů s výcvikem pro SS.
Tehdy 15-16 ti letí mladíci museli ač chtěli nebo nechtěli, byli prostě donuceni vstoupit do této skupiny, jelikož už Hitlerovi teklo do bot a na frontu posílal kohokoliv, kdo udržel pušku, takže i ,, děti,,.
Nejdřív podstoupili výcvik v Luhačovicích a místo dovolené doma, šup s nimi do SS a na frontu. Někteří z nich nastoupili do bojů těsně před koncem války a i tak prožili její hrůzu a mnozí z nich pak další čtyři roky v zajetí v dolech či kamenolomech v nelidských podmínkách. Někteří z nich ani nikomu neublížili a prožili si peklo a ti kteří ublížili měli v sobě peklo možná ještě větší...
Tetování krevní skupiny jim mělo být nápomocno v případě potřeby ošetření, nakonec však bylo spíše utrpením, Kainovo znamení, které je usvědčovalo z příšerných činů, za které tito mladíci nemohli a mnozí o nich ani nevěděli...
Potřebovala jsem nějakou oddechovku a tak mi do ruky padla Touha. Knižní svět je rozdělen na dva tábory, jeden říká, že je kniha skvělá, druhý že je to nuda a blbost.
A já se přiznám bez okolků, mě se to líbilo!
Myslím, že letos na moc YA/NA, Fantasy literatury nemám štěstí, ale tohle se fakt povedlo i když je cíleno na mladší ročníky než jsem já. Co vám budu povídat, vrátila jsem se do dob, kdy byli upíři, čarodějnice, vlkodlaci a další pradávní tvorové strašně populární. A nelituji toho..
Kniha je protkaná romantikou od první kapitoly, ale je to tak roztomilé a kdo by si občas nechtěl přečíst příběh osudové lásky, odehrávající se za nepříznivých okolnostech.
Ta chemie mezi Grace a Jaxonem mě fakt bavila, dokonce i to jak strašně je Grace naivní, vůbec si totiž neuvědomuje, kde se ocitla a co se kolem ní děje..
Je to prý první kniha z šesti, tak doufám a myslím, že se nám příběh z Katmerské akademie ještě tolikrát zamotá, že nebudeme vědět kde nám hlava stojí a já se těším až si další knihu přečtu ( jestli u nás vyjde ) a zase se u ní pobavím, zasměji a vypnu...
Já a pan Hemingway jsme se nikdy neskamaradili a myslím, že se ani neskamarádíme. Nikdy jsem žádnou jeho knihu nedočetla, prostě mi nesedly..
Až na zelené pahorky africké...
Nebylo to tak špatné..
Řekla bych ale, že kniha není pro každého. Je to autorova biografie z komerčního lovu v Africe a jeho touze po těch největších kusech různých druhů antilop, lvů, zeber, buvolovců atd...
Mě to nevadí, aby taky jo když v tom žiji celý život. Můžu i říci, že mě to do určité míry i bavilo.
Jenže já jsem spíš pro průběrný a zdravotní odlov zvěře, ale ten komerční (silné kusy za velké peníze) mě moc neláká a už vůbec ne druhy zvířat v africké divočině...
Musím však uznat, že autor velmi pěkně vykresluje africkou přírodu a dokáže nádherně popsat její faunu. Jen to jeho střelecké umění je jaksi trochu bída, když spočítáme kolikrát chybil, či střelil na měkko.. No nebudem to radši rozebírat...
V této knize autor vypráví v několika povídkách, střípky ze svého života s dávkou fikce, místy až s mystičností.
Je nutné podotknouti, že povídky od Murakamiho jsou tak trochu jiné než jeho romány a to nemusí úplně všem vyhovovat.
Svým specifickým stylem mě autor, v každé knize, vždy nutí přemýšlet nad různými věcmi z různých úhlů pohledu a to mám opravdu ráda.
....
Polštář z kamení, Smetana, Charlie Parker hraje bossanovu, with the Beatles, Básně o Yakult Swallows, Karneval, Zpověď opice z Šinagawy, První osoba jednotného čísla.
Všechny povídky se mi velmi líbili, ale rozhodně bych chtěla vyzdvihnout povídky Smetana v níž byla velmi zajímavá rozprava se starým pánem, pak Zpověď opice z Šinagawy, která působila jako ze snu a Karneval ze kterého bych ráda citovala:
,, Všichni v životě nosíme alespoň do jisté míry masku. Úplně bez ní se totiž v našem drsném světě neobejde nikdo. Někdo pod maskou démona skrývá tvář anděla, jiný zas má pod maskou anděla démonickou tvář. Nikdy nemůže být jedno bez druhého. Takoví už zkrátka jsme. Vládne karneval. ,,
Haruki Murakami je pro mě jako přítel, se kterým si sednete do pohodlných křesel ke konvici výborné kávy či čaje a ponoříte se s nim do příjemného, hlubokého, filozofického rozhovoru..
Vřele doporučuji..
Kdo by neznal dílo jménem Noc na Karlštejně.
Divadelní hra, historie, pobavení i poučení, oddech. Prostě klasika.
Z této knihy sálá podzim všemi stranami, cítíte vůni brambor právě vyoraných z půdy, chuť zralých hrušek v ústech, tíhu hroznů v rukou i poslední záchvěvy léta zkrz sluneční paprsky..
Dvě ženy, které společnost již odepsala.. ztracené duše..
Elisabeth, žena ve středním věku, která nikdy nemohla rozhodovat o svém životě a Sally sedmnáctiletá slečna, které nikdo nerozumí.. Tak odlišné a přitom tak stejné. Obě touží po svobodě, po volnosti duše, po porozumění beze slov..
Jejich setkání je osudové, jedna potřebuje druhou aniž by o tom věděli, či o to stály..
Každý člověk totiž potřebuje někoho, kdo ho opravdu chápe, kdo mlčí a při tom řekne vše, kdo vám nemaže med kolem pusy a netrousí obligátní fráze, ne každý však takového má...
Dokonale vystižená psychologie postav, skvěle napsaný příběh ze života, cítíte s postavami každou jejich emoci, dokážete se vcítit do jejich životů, prožíváte s nimi prosluněné podzimní dny, jako byste byli součástí příběhu..
Prostě skvělé a vřele doporučuji!
Kniha O myších a lidech je velice silným příběhem, je totiž plná těžkosti života ale i nadějí, snů, i věcí které musíme udělat i když nechceme. Pro ,,dobro,, naše nebo druhých, možná ze soucitu, strachu, jen protože víme, že to udělat musíme...
Nádherně vykreslené postavy ochranitelského George, slaboduchého Lennieho, starého ,,nepotřebného,, Candyho, chápavého Slima ošlehlého životem i jediného černocha v celém širém okolí Crookse..
Ač je kniha kraťounká, do postav se vžijete a cítíte jejich pocity, touhy i strachy..
Za mě perfektní!
Vřele doporučuji..