Lilith1 komentáře u knih
Tak nejdřív jsem viděla film a to asi knihu zachránilo před tím abych ji neodložila při tom nudném a zdlouhavém začátku. Kupodivu jsem v knize našla to co mi chybělo ve filmu a naopak. Přes tu počáteční nudu, kterou se autor snaží čtenáře naladit na tu správnou vlnu, aby zbytek knihy byl opravdu parádní jízda, se musí člověk přenést. Rozhodně je to brilantně podaný příběh a vymyslet takovouto neotřelou a originální zápletku v dnešní době, kdy jsou miliony témat propírany stále dokola s drobnými obměnami.... smekám.
Poslední díl hodnotím jako nejzdařilejší a precizně propracovaný. Sice hrozná spousta nových postav, ale přesto seznámení s nimi bylo tak detailní, že se čtenáři nějak výrazně nepletly. I přeskakování na různá místa k dalším postavám nijak nenarušovalo děj. Ovšem za bravurní považuju prostě postavu Lisbeht, v každém jiném románu by její postava vyzněla směšně - dík paměti má skoro nadpřirozené schopnosti a díky prvnímu dílu není omezená financemi, ovšem v Miléniu působí tak realisticky, že bych věřila, že někoho takového může člověk potkat i v běžném životě. A to je to co mě na knihách baví, když příběhu můžu uvěřit a prožívat ho každou stránkou.
Moc nemusím, tenhle typ vleklých a táhlých popisů krajiny a podobně, ale musím říct, že v Hermafroditovi mi nijak výrazně nevadily. Zajímavý pohled na několik generací, které mělo spád, takže jsem se od Desdemony a Leftyho postupně přes Miltona a Tessie propracovala ke Callie a Článku jedenáct, tak přirozeně, že mi kniha přišla jakoby byla napsána podle skutečné události. Příjemný styl vyprávění se mi zamlouval, tak určitě bude následovat i Smrt panen.
Příjemné lehké počtení, které zavede čtenáře do zákulisí hereckého života. Strašně mi teda připomínala knížky Jiřího Sováka, takovým tím stylem vyprávění. Nicméně i ty jsem měla ráda.
Tak tyhle postapokalyptické příběhy mám mám celkem ráda. Musím říct, že na svou dobu, je to poměrně dobře promyšlený příběh, který by se v menších úpravách dal solidně zařadit do jakéhokoliv období.
No na svou dobu dost kvalitní dílko. O hvězdičku méně za některé zbytečně zdlouhavé pasáže. Dost mě štvalo jak snadno se sebou Ro nechala manipulovat a že jí poměrně pomalu docházelo co se kolem ní vlastně děje. Ovšem zápletka velice originální.
Jestli mě něco může naštvat tak je to otevřený konec, připadá mi jako by autor už nevěděl jak dál a tak čtenáři snaž se sám. Vyžehlit se to dá jedině dalším dílem. Jinak není co vytknout. Klasická oddechovka, kdy nemusím přemýšlet a děj si plyne v pohodovém rytmu. Asi bych ale uvítala trošku změnu a víc překvapení, tady od chvíle ve vířivce bylo jasné, že ti dva se ještě setkají, ale zas takovou výhradu k tomu nemám :)
Jo není nad to se po letech začíst a vžít se znova do doby kdy mi bylo čtrnáct a ti starší kluci prostě měli své kouzlo. Příjemné letní počtení :)
Docela příjemná oddychovka, která mi tedy nic moc nedala, ale k ukrácení času posloužila. Sice tenhle americký styl života moc nepobírám, od toho našeho evropského se diametrálně liší (chválabohu), ale jako zabiják času prostě přijde vhod.
Sedla mi víc než Temné kouty, oproti kterým mi byla hlavní hrdinka sympatičtější a příběh logičtější a díky poslední kapitole i méně předvídatelný. Hlavně mě do poslední chvilky nenapadlo, kde se najdou zuby zavražděných dívek a o to víc mi ten nápad přišel originálnější. Ale byl tam fajn spád událostí a dobře se četla.
Taková příjemná červená knihovna, která navzdory předvídatelnosti příběhu přináší akci v podobě případů z kliniky a dokáže i překvapit, třeba zrovna velkým požárem. Má v sobě krom Herriotovského názvu i právě to kouzlo jeho knih, kdy čtenář soucítí se zvířecími pacienty, pobaví se a venkovská atmosféra a lidé se mu dostanou pod kůži.
V průběhu čtení druhého dílu, ve mě neustále vyvstávaly obavy, zda autoři dokážou ukočírovat překombinovanost zápletky a v závěru trilogie přinést odpovědi na všechny ty otázky, které vytanuly jak ve Vraní dívce tak v Hladovém ohni. Ono se velice těžko hodnotí něco neuzavřeného, takže čtyři hvězdy dávám z přesvědčení, že se to povede a poslední díl dodá celému příběhu jasný záměr, smysl i rozměr. Zatím jde o samé otazníky a neustále přibývající omáčku kolem hlavní zápletky. Takže nezbývá než držet palce, aby závěr přinesl patřičné rozuzlení a celá série nebyla ztrátou času.
Až na některé úplně nelogické chování hlavních postav, vcelku příjemný román. Docela mě pohltila atmosféra příběhu a poměrně čtivá forma. Škoda jen že se autor málo zaměřil na detaily a ty tolik nepropracoval. Každopádně dobrá myšlenka, dostatek napětí a originální nápad prosycený Poeovskou atmosférou.
Napůl dívčí románek, napůl komedie, napůl příběh o tom jak snadné bývá najít cestu k psí duši. Příjemné čtení, které pobavilo. Nic složitého na přemýšlení, ale zas pěkně popsáno začínající soužití dívky a psa. V mnohém byl příběh překvapivý a originální.
Příběh zrovna dvakrát ničím nepřekvapil, ale výtvarné zpracování velice příjemné na pohled. Každopádně příběh byl tak napínavý, že se mi u něj povedlo usnout, což už je u komiksu co říct. Do teď nevím zda to bylo díky únavě nebo díky tomu, že to byla tak trošku nuda.
Silný příběh, který nenechá pejskařskou duši chladnou a oko suché. Nemám ráda válečné příběhy, ale tohle byl spíš dokument o tom, že když se člověk nevzdává dokáže takřka nemožné. Přináší spoustu témat k zamyšlení a prostě ji nejde jen tak bezmyšlenkovitě číst, protože se Vám v hlavě honí tisíc a jedna věc najednou.
Povídky se skutečně příjemně četly, každá byla z jiného prostředí, ale i tak ti co někdy měli psa se do nich dokážou bezproblému vžít. Jen poslední povídka byla dost smutná, ale zajímavá tím že spadla spíše do kategorie scifi, což bylo po těch ostatních, které byli velice reálné trošku překvapivé.
Je vidět, že knihu napsala novinářka podle vyprávění hlavní hrdinky a na celém ději se to podepsalo, bohužel v neprospěch příběhu. Nevím jaká je úroveň vzdělání v Itálii, ale troufám si říct, že děti u nás mají tedy v třinácti letech mnohem větší povědomí o sexu, tady jsem si nebyla jistá, zda čtu příběh z nedávné současnosti nebo příběh z minulého století, ještě bych něco takového očekávala v nějaké zemi s islámským náboženstvím, ale na Itálii bych to opravdu netipla ani omylem. Nezbývá věřit, že se příběh odehrál skutečně tak jak se odehrál, Anna byla skutečně velice naivní a díky chování faráře a řádové sestry, se styděla a bála požádat někoho dalšího o pomoc. Popravdě, dojem z příběhu veškerý žádný, jen pocit zhusení, že se vůbec něco takového může mezi lidmi odehrávat.
Na knihu jsem se po Želarech (jak filmových, tak knižních) upřímně těšila a jen jsem se bála, aby právě proto nedorazilo zklamání. To se naštěstí nestalo a mohla jsem si tenhle krásný příběh vychutnat plnými doušky. Jen ve filmu mi přišel závěr víc propracovaný, tady byla Jozova smrt taková syrová a nečekaná. Nimćméně opravdu působivý příběh, psaný ve velice čtivé formě.
Zábavné povídky, které se točí, kolem psů, života, psů, žen, psů, práce, psů a jiných zvířátek. Takové to počtení, v kterém se každý najde a u kterého nemusíte nijak přemýšlet, stačí si jen vychutnávat krátké příběhy :)