Lily101 komentáře u knih

Očekávala jsem, že v průběhu čtení i bezprostředně po něm budu zažívat "wow" efekt. Bohužel se nestalo. Samozřejmě se to nedá dávat autorkám k tíži, ale PR kolem knihy bylo tak obrovské, až si myslím, že v tomto případě z hlediska pár % dá.

Kniha nebyla úplně čtivá, nejvíc mě nadchla kolem strany 157, avšak bohužel jen do strany 232, zbytek čtení byl hodně na sílu. Úplné zklamání přišlo závěrem od strany 249 (kapitola: "Zpětná vazba"), kde se čtenář dozví, že měřit úspěch se dle různých ukazatelů dá, ale pokud nemáte firemní účet, tak máte smůlu (snad kromě youtube-ale kdo si troufne nahrávat videa, kde je sám vidět?).

Co bych vypíchla je to, že některé pasáže textu byly zajímavé, obohacení o příklady bylo také moc fajn a kniha je nejspíš unikátem v ČR. Asi by to skutečně mohla být nezbytná příručka pro studenty marketingu či pro určité profese, ale pro někoho, kdo se tímto nezabývá, to bude spíš náročnější text, kterým se bude muset prokousat. NEJPODSTATNĚJŠÍ: Kniha není určena pro fyzické osoby, které mají sociální sítě jen jako koníček a zajímá je třeba to, jak zaujmout více lidí na dané sociální síti, aby tak originální příspěvky mělo možnost vidět víc lidí (jak jste si všimli, zvolila jsem jako příklad Instagram, protože mě prostě zajímal nejvíc). Současně je o Instagramu psáno tak nějak méně než o ostatních sociálních sítích, hůř dopadl jen Youtube.

Na knihu jsem čekala přes rok v knihovně, protože ačkoliv jsem se snažila knihu rezervovat sotva se dostala do systému knihovny, byla jsem cca 40. v pořadí. Mám velké pochybnosti, že všech těch 40 lidí (a to už se vytvořila fronta i za mnou) ví, co od knihy čekat. Fakt jsem se domnívala, že knížka, jak je psáno v anotaci(cituji ze zadního přebalu knihy: "Ať už hodlá vybudovat loajální komunitu/toto jsem dle obsahu knihy vyložila mylně/, prosadit značku nebo zvýšit prodeje"), je určena nejen pro freelancery (hodně se mi líbil v knize užitý pojem "volnonožec") a pro právnické osoby s tím.

Závěrem, pokud si dáte tu práci a profily, jež vás svou originalitou zaujmou si vyhledáte, pochopíte, proč se možná lidé podílející se na tvorbě této knihy(autorky,vydavatel, nakladatel,...) obávali, že kniha se stane neaktuální. Některé profily již neexistují (takže si asi užily chvilkovou slávu), jiné už dávno od originálního způsobu oslovení zákazníků upustily (př. petfarmfamily-naposledy oslovili způsobem uvedeným v knize potenciální zákazníky a sledovatele právě v roce 2019), avšak toto je jen naokraj, autorky za to opravdu nemohou a není součást hodnocení.

Ráda bych udělila čtyři hvězdičky, ale nemohu s ohledem na knihy hodnocené před četbou této knihy, kterým byly uděleny hvězdičky čtyři. Dávám tedy tři: oceňuji práci obou žen a jejich týmů(napsat takovou knihu muselo dát hodně práce),odvahu vytvořit knihu o poměrně proměnlivé oblasti, originalitu neb nevím o obdobné knize probírající stejné téma, různé grafy i diagramy pro lepší znázornění předaných informací v textu(či nad jeho rámec), snahu popsat marketing v pozadí sociálních sítí pro podnikatele (ať už fyzické osoby podnikající či PO + mě upřímně bavilo, jak se autorky velmi vágní krátkou polovětou vyhnuly jinak složitým právním otázkám a znovu se ponořily do marketingu), praktické příklady z praxe, pár věcí, které mě obohatily a zajímaly (jak tvořit content dopředu?) i za to, že mi ukázaly cestu, jak se snažit své poselství či myšlenku předat na sociální síti na příkladu Karla, což mi možná trochu pomohlo při tvorbě příspěvku na sociální sít, který jsem tvořila již v průběhu čtení knihy.

DOPORUČUJI: především fyzickým osobám podnikajícím, kteří teprve začínají nebo už živnost provozují, avšak nově zvažují založení profilu na sociální síti (hlavně na facebooku) vztahující se k jejich podnikání, obzvláště, chtějí-li si to spravovat sami a dále je kniha asi víc než vhodná pro ty, kterým byla správa firemního účtu přidělena např. ke stávající práci a tápou v této oblasti (přičemž tento fakt se prý stává v praxi).

5 26.02.2020

Napřed k tématu. Domnívám se, že lidé odnepaměti zajímají mystické příběhy. K tomu nám naštěstí žádný internet, youtube a toliko v negativním smyslu omílané sociální sítě nepomohly. Téma je tedy dobře zvolené, kniha je čtivá.

I já vnímala jako rušivý element zprávy z archivů, protože většinou čtenáři svým obsahem nic moc nepřinesly, navíc SPOILER dle autorky byly min. zčásti upravené KONEC SPOILERU. Dále mi vadilo to množství násilí (jediné, co jsem schopná pochopit, je popsaný proces s čarodějnicemi, protože to člověk asi od takové knihy čeká), navíc jsem asi slabší povaha a některé příměry a zážitky (obojí především u Dory-Bylo to opravdu nutné?) by jistě šlo vyškrtnout, aniž by se dějová linie změnila. V poslední řadě jsem měla pocit, že text je (zřídka, ale je) kostrbatý a zjistila jsem nesoulad mezi stranou 307 a 327, neboť na straně 307 v druhém odstavci stojí, že hlavní protagonistka musí rychle dočíst v archivu spis, aby stihla poslední vlak do Brna, ale na straně 319 (nová kapitola) je psáno, že se následně po nastudování spisu začala zabývat dalším spisem a tato kapitola končí tím, že čeká na další spisy, které jí mají být dodány v 15:00 téhož dne.

Nějak pořád nemůžu uvěřit, že se to skutečně stalo. Tím mám na mysli, že postavy v knize fakt žily a jsou zmíněné někdy pod stejným jménem, jaké nosily, když žily, nebo jim autorka záměrně vytvořila pseudonymy kvůli anonymitě. Pro ostatní "nevěřící Tomáše"; trošku mi pomohlo se od tohoto faktu odpoutat, když jsem na internetu objevila video ze dne 22. 2. 2013 z pořadu "Show Jana Krause", kde právě Kateřina Tučková byla jakožto druhý host. Moc mě překvapil i její erudovaný projev a do budoucna bych si ještě nějakou její knihu přála přečíst.

10 24.02.2020

Jsem překvapená hodnocením této knihy, poněvadž v době psaní této recenze se nejvíce čtenářů shodlo na počtu ***. Není to komplikované čtení, ale to si čtenář odvodí již z anotace (původně byl text zveřejňován v podobě sloupků v časopise).

Oceňuji, že autorka dala možnost nahlédnout veřejnosti do jejího života (byť místy je text asi záměrně nadnesen), ukázala mi, jak vypadá rodinný život (hodně komplikovaná záležitost a pokud bych někdy změnila názor, což se doufám nestane/ťuk ťuk/, klidně bych si tuto knihu a další knihy o rodinném životě /namátkou "Jak jsem sebrala odvahu" od paní Šťastné/ přečetla, abych si osvěžila paměť, že si tak ztěžovat život opravdu nepřeji).

Prakticky celou část četby jsem byla nemocná, a po dvou dnech, kdy jsem nemohla nic než spát, jsem měla radost, že již číst můžu a kdyby to náhodou mé oči či unavené tělo nezvládaly, mohu knihu bez obav odložit a neunikne mi pointa či dějová linie, takže značka ideál.

Jedna drobná poznámka: Na Madeiře(strana 167-169) jsem byla a dle internetu je tam i v měsíci lednu vcelku zima (cca 23 stupňů Celsia), oceán je velice chladný a bazény také, tudíž v tomto textu platí P.P.P.P.S.. Zbytek textu neposoudím, neb nemám tolik zkušeností, ale doufám, že jsou autentičtější.

2 21.02.2020

Zvláštní příběh. Působí jako pohádka (uměle vytvořeným prostředím, v němž se děj odehrává) pro dospělé (o skutečnostech je "vyprávěno" dospěle). Zajímalo mě, jak autor pojme ten snový svět a vtáhlo mě to (i navzdory ilustracím, které se mi nelíbily-což ale není předmětem hodnocení v rámci udílení hvězdiček) do děje.

"Tato kniha byla započata 13. 5. 1964 v domě v Bolinas, Kalifornie, a dokončena 19. 7. 1964 v předním pokoji domu č. 123 v Bobří ulici v San Francisku, Kalifornie."(str. 159 vydání knihy, jež jsem četla)- Netušila jsem, že kniha letos oslaví 56 let od svého sepsání a informace o datu a místě od samotného autora mi připadala neskutečně svěží a hravá.

Jediné, co bych knize vytkla, je to, že spoustu věcí nedořekne. Možná jsem měla jiné vydání než někteří recenzenti pode mnou, ale kdybych si recenze neprošla, tak bych nevěděla, že osoby v knize jsou malé a to díky melounovému cukru. A na některé skutečnosti či i jen pojmy bych byla použila internet, kdyby mi je mohl objasnit, neb mi připadaly velice důležité a kniha by se zásluhou nich dostala na vyšší úroveň. Možná nutno podotknout, že ačkoliv jsem četla mezi řádky, tak nejsem zastáncem hledání smyslu složitým algoritmem vyvozeným ze čtení mezi řádky,což mi asi neumožnilo proniknout do děje tak, jako někteří ostatní, nebo tam ty souvislosti s ohledem na věk ještě nevidím.

16.02.2020

"Knížečka" za mě byla poměrně plytká. Citáty bych trochu přeházela tak, aby více odpovídaly jednotlivým "tématům". "Témata" v podobě návodů jsou již všeobecně známá a člověk by na ně možná přišel i kdyby je neznal, aniž by bylo zapotřebí tento počin číst. Současně se úplně neztotožňuji s pojetím štěstí jako něco, co je zcela nezávislé na vnějších okolnostech (např. Když student neuspěje u zkoušky, ačkoliv přípravě na ni věnoval opravdu hodně času v průběhu semestru i tedy ve zkouškovém období bezprostředně před termínem zkoušky, šťastný nebude. Student tedy udělal maximum, ale neuspěl. Protože neměl štěstí, dejme tomu, že mu nesedlo zadání, před zkouškou zjistil, že se otázky aktualizovaly a on si vytáhl jednu zrovna z těch aktualizovaných,...), přijde mi to poněkud zjednodušující a byť to může zpočátku nakopnout, avšak pokud by někdo prožíval krizi, tak ho to možná spíš ještě stáhne či přinejmenším mu to může ukázat, že je v bezvýchodné situaci.

Nezbývá mi bohužel nic jiného, než udělit **, a to za snahu.

12.02.2020

Poměrně napínavý příběh, byť jsem měla problém za polovinou knihy pokračovat v četbě, neboť na malý okamžik napětí polevilo. Četla jsem knihu vydanou v češtině v roce 2015 a jsem trochu překvapená z obálky, na které sice je bledá mladá žena, ale dle strany 79 by měla mít Alice světlé vlasy, což i v traileru trochu kolísá-poznámka pod čarou, samozřejmě nehodnoceno.

Každý autor má právo si závěr učinit po svém, leč mě prostě zakončení příběhu stranou 243 zklamalo, protože otevřený konec byl takový neuspokojivý. Navíc autor skoro na konci knihy "vtáhnul" do knihy další námět, který by mohl být zajímavou vedlejší dějovou linií (a klidně bych těch pár desítek stran knihy v případě rozvinutí této části příběhu či klidně v rámci navázání na knihu uvítala), leč bylo od něj upuštěno, což se autorovi povedlo asi vcelku obstojně, byť se domnívám, že to nebylo prvoplánové a je to škoda.

Kdybych se měla vyjádřit o charakteru jednotlivých postav v knize, tak je tato šachová partie dobře rozehraná. Společného jmenovatele dle mého skromného názoru obou hlavních protagonistů (Alice i Mattiase) jsou jejich rodiče, kteří nedokáží prolomit bariéry tkvící v komunikaci i s ohledem na zlomovou událost v minulosti svých dětí, jež je oba i je (=rodiče) samotné pohltila, avšak tak nějak jinak, než jejich děti. SPOILER: Alicin manžel jako lékař nepoznal, že Alice nejí, hubne a nedojde mu, jaké následky to může mít? Najednou se diví, ale umí vyjmenovat příznaky nemoci, kam nemožnost mít děti patří? Připadalo mi to ztěží uvěřitelné-KONEC SPOILERU.

6 12.02.2020

Dilema v knize nastolené, napětí, náhled do soudního procesu v Americe (jež zabíral skoro polovinu knihy) hodnotím kladně. Hodně náročná situace. Leč kniha obsahuje také sice v rámci hlavního tématu drobnosti, jež mi v příběhu nesedí (SPOILER: Co dělal otec za práci? Cca prvních 200stran vše nasvědčuje tomu, že byl hasič a následně se po dvousté straně vše změní a dle popisu na straně 225 českého vydání knihy to vypadá /a dle soudního řízení/, že je diplomovaný záchranář? Dále: vztah matky k Anně-nějak dle počátku knihy /cca prvních 200 stranách/ prostě nedokáži uvěřit matce, že miluje Annu stejně jako Kate.). V poslední řadě je kniha zbytečně rozvleklá; prvních cca 170 stran jsem četla skoro se zatajeným dechem, následně jsem se musela místy do čtení nutit. Závěr byl překvapivý, ale přesto uděluji hvězdičky tři, protože na **** to bohužel není.

2 09.02.2020

Hodnocení knihy básní bývá asi i odvislé od toho, jak moc jsme autorovo vyjádření skrze básně pochopili. Prvotní text je vskutku originální, ale ne úplně čtivý, obdobně poslední dvě strany knížky, kde je výčet slov pod sebou. Některé básně mi přišly buď nedořečené (á la 2_6 malinká rozkoš), kdy se něco popisuje, ale chybí řešení hádanky, co to vlastně je, aspoň tedy já-možná s ohledem na věk- jsem řešení neobjevila, nebo na mě byly zkrátka moc. Některé mi ale přišly zajímavé, proto hodnotím ***.

1 06.02.2020

Vzhledem k recenzím u této knihy jsem měla trochu obavy. Čekala jsem na knihu poměrně dlouho v rámci rezervačního systému knihovny a po dočtení mohu napsat, že to čekání stálo za to.

Kniha "Hygge" má pěknou grafickou úpravu (nehodnotím v rámci hvězdiček), dozvěděla jsem se nové skutečnosti (dle strany 18 první odstavec shora a mé kalkulačky je v Dánsku pouze 4-5 dní /záleží na přestupném roce/, kdy je slunečno, není brzy tma a neprší), receptů bylo tak akorát (ze zvědavosti se na recept podíváte, ale-prozatím-nemáte čas nebo prostor/např. bydlíte jako student na VŠ koleji či na bytě/ sami vařit). Trochu jsem měla strach z 11. a 12. kapitoly, protože Vánoce(=11.kapitola) už jsou vcelku daleko (=je únor) a léto(=12.kapitola) ještě v nedohlednu (=je únor), ale bylo tomu tak nějak naopak neb text mě pohltil a bylo úchvatné "nahlédnout", jak se v Dánsku slaví Vánoce. Trošku jsem byla zklamaná třináctou kapitolou s názvem "Pět podob Hygge", protože z hlediska obsahu mi to přišlo líto, že je nostalgie vztahující se na chuť jídla či vůni jídla subsumována společně se zvukem (např. praskajícího ohně) v kontextu "zpomalte a zaposlouchejte se" a doteku věci, jež jsme si sami vyrobili (např. hrníček) pod pojem "hygge". Nicméně jinak se mi knížka moc líbila, už jen jejím čtením jsem měla pocit jako by se zastavil čas (skoro vždy, když jsem mrkla na hodiny bylo méně hodin, než jsem si myslela), zklidnila se mysl a hranice stresu se snížila na podprahovou. Nemám ráda, když se myšlenky v knížce opakují, ale v tomto případě jako by vás to občasné opakování(zaznamenala jsem to snad ve dvou až třech případech) nějak ukolébalo k většímu hygge. Poslední, čtrnáctá, kapitola s názvem "Hygge a štěstí" na mě nepůsobila negativně, ba spíš jsem byla ráda, když nám autor popsal, dle jakých kritérií se štěstí měří.

Měla bych někdy navštívit Dánsko! A touhu navštívit právě tento stát ve mně probudil autor. I přesto, že jsem hodně zimomřivá (viz první odstavec shora na str. 18 knihy). Avšak jak praví dánské všeobecně známé přísloví: "Neexistuje špatné počasí, existuje pouze špatné oblečení." (jak autor sám napsal na straně 154 hned pod nadpisem).

1 06.02.2020

Po přečtení knihy se již nemohu dočkat, až do Prahy zase zavítám (mimopracovně) a budu moci místa v knize prozkoumat.

Na mně, jakožto osobu, která alkohol nepije (prostě jí nechutná), kniha obsahuje až moc míst, kde si člověk může dopřát pivo či víno, což moc neocením. Dále stojí za zmínku, že některá místa uvedená v knize byly hodně zmiňována v "Honest Guide" (opominu to, že jsem některé z nich znala a to nejsem Pražanem, protože to autorům k tíži v žádném případě být nemůže). Nejsem si ani moc jistá, zda některé tipy na kavárny či restaurace nejsou moc drahé (což tedy budu muset otestovat) a mám trochu obavy, aby kavárny v knize zmíněné byly všechny tak super, jak je uvedeno (asi jsem trošku skeptická v dnešní době influencerství, byť zrovna Honest Guide vcelku věřím s ohledem na to, co dělají). Knihu jsem měla půjčenou z knihovny a cca od 10. tipu do 49. tipu jsem měla strach, že se mi kniha rozpadne v ruce (a to je ve výborném stavu). Asi mi i trochu vadil "marketingový tah" ohledně 50. tipu á la napiště nám jej sami a my z těch tipů třeba uděláme další knížku. Ocenila bych slovník, ale čekala jsem víc slov, než jen oněch 12. Za toto celkem uděluji 3,5 hvězdičky, přičemž po zralé úvaze zaohrouhluji na 3 (grafika byla místy moc povedená, ale to nemůžu zohlednit do hodnocení).

3 05.02.2020

Bylo zajímavé ponořit se na chvíli do života jiné ženy, která se nachází v rámci životních etap dále než já (autorka: vdaná, dvě děti, zaměstnání a péče o domácnost X já: studentka VŠ, bezdětná, placená praxe odlišná od místa bydliště i města studia). Místy úsměvná, veselá, plná poznatků z vědeckých výzkumů (jež jsem neověřovala), pro mě byla pohlazením na duši v rámci stále probíhajícího zkouškového období. Možná doporučuji číst pomaleji (z počátku jsem četla vždy, když jsem si čistila zuby po dni plném přípravy na zkoušky, ale knížka je z knihovny a byla rezervována dalším čtenářem), protože u četby po např. 50 stranách to některým čtenářům už může začít připadat hodně podobné, což je logické, přeci jen autorka disponuje jedním stylem psaní, přičemž je to vcelku normální.

Jedinou věc, co bych vytkla (+jsem tedy neverifikovala, zda vědecké studie jsou pravdivé=mám za to, že ano), je \\\"americký styl psaní\\\". Většinou jsem měla pocit, že autorka nežije v ČR, ale v USA, a pro můj-zkouškami znavený mozek-to bylo vcelku matoucí. Velké plus autorce náleží za to, že v knize uvedla, v jaké ulici bydlí, protože to chtělo odvahu a málem mi u toho spadla čelist (+jsem málem musela řešit vyražený dech). Praha je mi moc sympatická (nejsem Pražan a nikdy jsem v hlavním městě nežila) a městská část 3 mi připadá jako velice zajímavá a vcelku atraktivní část hlavního města (ALE neměla jsem zatím šanci poznat extrémně moc městských částí), nicméně to jen tak na okraj a snažila jsem se k lokaci umístění knihy nepřihlížet při udílení hvězdiček, neb se jedná o subjektivní hodnocení, což s knihou moc nesouvisí a nebylo by to fér vůči v minulosti, současně či do budoucna hodnoceným knihám.

P.S.-O skutečnosti, že autorka má blog, jsem neměla ani ponětí v době před čtením knihy či v průběhu čtení.

2 02.02.2020

Na úvod nutno podotknout, že jsem knihu četla kvůli zkoušky na vysoké škole. Příjemně mě překvapila tím, že mi osvětlila zkouškové otázky, které jsem potřebovala trochu rozšířit o vědomosti nad rámec zákona, což jsem si od knihy vlastně tak nějak v hloubi duše přála, ale současně jsem si ponechávala prostor, ať případně nejsem zklamaná. Za mě zvláštní část dosahuje 4,5-5 hvězdiček, ale část obecná už pro mě (příp. i pro mé zkouškové okruhy) tak moc podnětná nebyla, i proto, že se trochu opakovala (Ano, mohla jsem číst napřed část obecnou, ale potřebovala jsem si primárně osvojit poznatky ze zvláštní části, protože co kdybych si ji nestihla před zkouškou pročíst celou?)-3 hvězdičky. Celkem tedy 3,5hvězdičky, ale přikláním se ke třem.

Závěrem apeluji hlavně laické čtenářstvo, že kniha byla vydaná v roce 2018 a od té doby se v právní legislativě pár skutečností změnilo. I přesto mě překvapilo, že jich nebylo tolik, kolik jsem očekávala, ale podstatně méně.

31.01.2020

Tato kniha mi byla doporučena s ohledem na to, že obsahuje návod, jak zkloubit kariéru s dětmi (SPOILER: zaměstnáte chůvu, či vypomůže kamarádka, jež má sama dítě/děti, ale bude vstávat každý den dřív a jezdit Vaše děti hlídat, abyste mohly brzo ráno zajít do posilovny) a s ohledem na motivaci ke studiu práv (ehm, netuším, jak dlouho se právo v Americe studuje, neb to nebylo nikde zmíněno, ale předpokládám dva-tři roky s ohledem na to, že můžete vystudovat v bakalářském studijním programu/bylo to tak označeno v knize/ cokoli, což mě velice překvapilo- a to, že po kratším než pětiletém studiu a cca roku v práci může mít někdo "syndrom vyhoření" mě vyděsilo-co pak mají říkat naši studenti, když studium práv u nás trvá pět let a získají z něj až po pěti letech titul Mgr., do té doby nic). V tomto jsem byla zklamaná, ovšem za to kniha nemůže.

Líbilo se mi, jak otevřeně autorka píše o manželství (cca v 1/2 knihy) a v tomto mi byla kniha přínosná, neb mě obohatila myšlenkami (především nejspíš autorčinými, které rozvíjely takové ty obecné a ne úplně neznámé á la "manželství se po první krizi/neshodě nerozvádí") a vedly mě tak k hlubšímu zamyšlení. A otevřeně (+ veřejně) přiznat, že byla s manželem v manželské poradně, že se jí nezamlouvala kandidatura na post prezidenta a asi i to, že měla pro své dcery chůvu či jí vypomáhaly kamarádky, to chce odvahu, kterou oceňuji.

Očekávala jsem, že kniha bude čtivější. Realita byla v mém případě taková, že jsem ji musela opakovaně odkládat, což se mi nestává. Navíc jsem se musela "dokopávat" k dočtení a to kvůli výpůjční době v knihovně. Dále mi kniha připadala místy velice diplomaticky napsaná (mnohdy mezi řádky kladla otázky, na které nehodlala poskytnout odpověď), místy mi připadaly některé drobnosti hůře uvěřitelné (Vážně se dá "jen" z jedné vydané knihy nakoupit nábytek do sídla, když si oba manželé uvědomili, že potřebují víc nábytku, než původně očekávali, aby jim bylo v místnostech příjemně a není zapotřebí tak dostat finance, jež obdrží každý prezident právě k rekonstrukci?) a místy (třeba se ale mýlím) se text trochu vylučuje (Jsem stále pracující ženou, když podám výpověď z práce, abych mohla podporovat muže/ v průběhu kandidátské kampaně/ s ohledem na to, že tím pomáhám jeho kariéře než své a musím svou roli pracující matky v rámci knihy tak často zmiňovat? Jak je možné, že v druhé části knihy se autorka podceňuje tím, že vlastně nemá žádné zásluhy na zvolení manžela prezidentem /A co x hodin týdně stráveném na cestách napříč Amerikou, nesčetnými proslovy právě v rámci kampaně, vzdání se vlastní kariéry výměnou za tu manželovu?/ a následně tvrdí zcela opačné stanovisko, kde na můj vkus až moc dává najevo, jaký vliv na manželovu "profesi" měla?/abychom si rozuměli-podíl práce a zásluhy na tom jistě má/). Vadilo mi opakované zdůrazňování role matky a pracující ženy s ohledem na text knihy. Děti už jsou velké a v knize opětovně (poměrně krátce před začátkem kampaně a v době, kdy dcery vyrůstaly v Bílém domě, jak bývá sídlo prezidenta USA tradičně nazýváno) chybí informace, kdo se dětem věnoval, avšak možná mají být tyto informace z nějakých důvodů záměrně opominuty.

Závěrem bych podotkla, že životní příběh autorky je vskutku zajímavý, v průběhu čtení knihy jsem si všimla, že držím celé rodině palce, v politice se nevyznám-proto nemůžu knihu hodnotit z tohoto hlediska (á la co vše prosadil manžel autorky, zda aktivity autorky v podobě první dámy odpovídají /zdá se mi to, či opravdu o její zahradě-moc fajn nápad-se v ČR ani jedno médium nezmínilo?), škoda jen, že je kniha místy zdlouhavá, místy Vám mezi řádky podsouvá otázky, na něž Vám však v žádném případě nehodlá odpověděť, místy Vám přijde, že si trochu protiřečí a neposkytne Vám odpověď na to zdaleka nejzajímavější: čemu se autorka dnes věnuje? Věnuje se práci v oblasti práva, jež vystudovala? Jak si již zvykla na všechny ty změny související s přestěhováním ze sídla, kde s manželem coby prezidentem nějakou-ne úplně zanedbatelnou část života-pobývali? Ano, je to v knize naznačené hned v úvodu, ale uvítala bych klidně trošku podrobnější sdělení.

I přes to všechno moc děkuji autorce za napsání této knihy, protože to jistě nebylo snadné (emočně-některé témata jsou hodně smutná, časově-určitě sepsání nebyla otázka týdne či měsíce a jistě i z hlediska dalších nezanedbatelných aspektů) a přeji celé její rodině hodně zdraví, štěstí a radostných chvil strávených spolu.

2 23.01.2020

Úplná znění zákonů se těžko hodnotí již čistě z povahy věci (jejich text prochází legislativním procesem, tvoří platné právo,...). Nicméně toto ÚZ mě obohatilo svým obsahem a rozšířilo mé dosavadní poznatky jak právní, tak i v rámci oblasti práva duševního vlastnictví (první setkání s tímto odvětvím práva).

21.01.2020

Novela “Životní terno” má jeden zásadní nedostatek-úvodní text mi nekoresponduje se závěrem. Autor(či překladatel) užitou právní terminologií dle mého plete hrušky s jablky, což pak nemůže vést k závěru, ke kterému nás novela v závěru přivádí.

Za moudré myšlenky vetkané do “Životního terna” dávám hvězdičku navíc. I grafická úprava byla povedená, ale toto zůstalo při hodnocení opominuto, neboť o tom databáze knih úplně není a závěr nebyl kompatibilní s počátkem knihy, což je poměrně velký nedostatek.

#ctenarskavyzva2020

3 11.01.2020

Čekání v knihovně na tento titul a tak nějak vcelku zklamání protkané množstvím obsahových chyb(str. 50 dole/"Alkohol v množství větším než malém. Ideálně opravdu jen jednou týdně a o hlavně na počátku." Pod tímto na novém řádku: "Všechny výše vypsané věci zpočátku hubnutí nekonzumujte."/ jakože trochu se věty č. 1 a č. 2, č. 2 a č. 3 vylučují, ale naštěstí mi alkohol nechutná, tak mám o starost méně, dále str. 55 zhruba uprostřed:"Představte si, že dáte lžíci kečupu do porce masa pro čtyři osoby. I kdyby v tom kečupu bylo 5g cukru, tak je to na jednoho člověka jen 1 g cukru."-ehm, tak pro kolik osob dle autora obrazně v moment čtení vařím?) i chyb v čirém překlepu (např. str. 70 12. řádek, když nepočítám nadpisy-"tatímto"). Formát knihy, kdy na jedné straně je text do poloviny stránky a jindy je nahuštěný hutný obsah na téže jednotku/=stránka knihy/, možná se mi to zdá/přeci jen jsem knížku četla dnes večer/, ale není čistě náhodou občas i písmo odlišné z hlediska velikosti vzhledem k jednotlivým stranám?

Úsměvné jsou obrázky, protože dnes již máme lepší technologie k zachycení reality a mnohdy poměrně rozmazané fotografie (možná záměrně, aby nebyla vidět konkrétní značka soli, leč koření na fotografii nejblíže je rozeznatelné včetně firmy), rovněž i aranžování jídla, jež bylo vyfoceno je již překonané.

Za recepty jsem chtěla původně dát hvězdičku navíc, protože na rozdíl od některých moderních kuchařek neobsahují pro průměrného člověka extrémně nákladné či nesehnatelné suroviny, nicméně vymyslet např. kuře s vařenou mrkví a rýží mi až tak světoborné nepřipadá (samozřejmě byly v knize recepty, které by bylo fajn vyzkoušet). Z hlediska rad mi přijde, že to jsou vše skutečnosti již objevené, které člověk zjistí během pár minut zdarma na internetu a osoba, která se někdy o zdravou stravu či hubnutí zajímala už vědomosti z knihy zná (možná až na intervalový trénink). Při čtení mi připadalo, jako bych četla článek o hubnutí, jenž je na můj vkus zbytečně dlouhý a na jehož konci zjistím, že mě vlastně ničím neobohatil.

Suma sumárum: Měla jsem v průběhu četby za to, že kniha byla vydána kolem roku 2008 a chtěla jsem to zohlednit v hodnocení (př. nebylo tolik internetových blogů, článků na internetu), ale kniha byla vydána v roce 2015. Dvě hvězdičky za snahu autora s psaním této příručky.

6 09.01.2020

U takového to druhu čtiva je obtížné hodnotit, přičemž nemohu užít odkladného účinku recenze, neboť ani správní řád, ani správní řád soudní, ani zvláštní zákon v tomto případě nestanovil jinak. Současně bylo stanoveno, že zmeškání lhůty k napsání recenze (zde bezprostředně) nelze prominout.

Milé na tomto "souboru" předpisů je, že jsou poměrně krátké vůči jiným ÚZetků, poměrně dynamické a přehledné (obojí nejspíš "způsobené" tou délkou z hlediska §, stran).

#ctenarskavyzva2020

08.01.2020

Za mě neskutečné zklamání, na které jsem čekala skoro rok v knihovně. Autor první části knihy bohužel třičtvrtě knihy napsal sám, za tímto účelem "vyzpovídal" další dvě osoby, které prošly tím, co on, nicméně z položených dotazů na mě doléhá, že se ptal čiště z vlastního zájmu a pojal to formou psychoterapie (á la podsouvání názoru na straně 8í-přeci jen sport nepomůže-asi ne, ale srovnávat sportovkyni s osobou, jež nesportuje, neb na to nemá kvůli kariéry čas je trochu rozdíl, navíc v části, kde popisuje svůj příběh se zmiňuje, že mu procházky/dle mého také pohyb/ pomohly), o čemž svědčí i vyvozování závěrů vždy v "Intermezzo 2" a "Intermezzo 3". Nic proti osobě "hlavního autora" nemám, ani ho neznám z TV či tak, ale ten styl psaní (+viz výše) se mi prostě nelíbil, obzvláště jsem těžce nesla opakovaně používané slovo "skopec", a to i v rozhovoru v rámci prostřední otázky na straně 92).

V recenzích pode mnou se někdo vyjádřil, že pozitivně oceňuje, že veřejně známé osoby přiznaly, že je něco takového postihlo. Za mě si nemyslím, že by tím osoby utrpěly, ba možná naopak, protože "burn out" nevnímám jako negativní záležitost (dle knihy je zřejmé, že ani zaměstnavatel či kolegové osoby min. prvního příběhu to tak nebrali-jinak to ale samozřejmě vážné je, beru to z hlediska profesního života a i veřejného života/jakmile odezněl prvotní průhon informací bulvárním tiskem, samozřejmě/). Prostě hodně pracovali, protože se bály o svou kariéru, říct v kariéře ne, odmítnutí zaměstnavatele i veřejnosti,...což se může stát a jak by se někdo mohl stydět za to, že pracoval a snažil se, aby výsledek práce stál za to? Myslím si, že "burn out" je nebezpečný a v dnešní společnosti postihuje víc profesí (zahrnujících práci s lidmi), než si myslíme a je dobře o něm mluvit, nicméně nic až tak neočekávatelného v průběhu úvodního příběhu či rozhovorů dle mého řečeno nebylo, spíš bych řekla, že rozhovory mělce našlapovaly kolem hlavního epicentra "burn outu" a potenciálního zájmu čtenářů ohledně dané problematiky. Za snahu uděluji dvě hvězdičky.

Očekávala jsem, že kniha bude především z pera pana doktora s jednotlivými příběhy a ne tak nějak formou článku, jenž byste si přečetli v časopise, lehce horkou jehlou šitá kniha. Překvapil mě i komentář psychiatra k osobě p. Šípkové (str. 106 3.-5. řádek v knize: "O. Š., místo, aby si užívala triumfu královny, v naprosto neodůvodnitelných obavách ze schudnutí v roli služky brečí ve skříni."), protože podnikání není lehké (nemám osobní zkušenost, studuji na VŠ) a v jejím případě bylo min. z části vázané na výše uvedenou osobou, přičemž věřím, že dluhy z podnikání mohou být strašákem a na dva měsíce si jen tak asi fitness centrum zavřít nemůžete (mzdy zaměstnancům, odvody,...).

Přeji nám všem, ať se nám syndrom vyhoření vyhne obloukem, protože to není nic příjemného a zdraví máme jenom jedno :-)!

1 07.01.2020

Jedná se o precizně napsanou knihu o asertivitě, která obsahuje jak teoretickou část se situacemi ze života, tak ryze praktickou část, kde je čtenářům odhalen postup řešení ve vybraných situací z různých oblastí života (práce, rodinné vztahy, společenské vztahy) formou strukturovaného rozhovoru s druhou stranou včetně jejích odpovědí a dalšího řešení situace. Prvních cca 100 stran se četlo obtížněji, leč se prostě takové množství nedá přečíst za jeden den, jak jsem si původně předsevzala s ohledem na naučnou publikaci i přes to, že samotný text je zajímavý.

Závěrem bych vyzdvihla, že se nejedná o teoretickou knihu s líbivým názvem, nýbrž jednu z těch knih, kterou by si lidé mající zájem o tuto oblast, měli přečíst. Hodně výmluvně asi vyzní, že jsem si bezprostředně po dočtení publikace z knihovny, také jeden výtisk pořídila (=jsem náročný čtenář a koupi knihy vždy pečlivě zvažuji), protože takových knih z oblasti asertivity (čtivých, praktických) není dle mého skromného názoru(nepřečetla jsem všechny knihy v této oblasti, ba spíš málo-ale některé z řad mých přátel či známých jsem měla možnost prolistovat) mnoho.

#ctenarskavyzva2020

3 06.01.2020

Bylo fajn ocitnout se znovu v Medvědíně a sousedním Hedu, leč tím má pochvala bohužel prakticky končí. Prvních 200 stran se točíme v bludném kruhu neb se stále dokola omílá totéž, následně se tedy příběh trošku rozjíždí, ale není to již tak zajímavé, jako byl první díl (=kniha Medvědín). Musím uznat, že když jsem se krátce po přečtení prvního dílu dozvěděla, že se bude vydávat díl druhý, byla jsem v šoku; na jednu stranu jsem se těšila, že budu moci znovu “navštívit” Medvědín a zažít atmosféru onoho města, na druhou stranu jsem již tehdy vnímala riziko, protože první díl byl absolutní špička, takže autor nastavil laťku vysoko. Kdybych četla tuto knihu hned po knize “Medvědín”, vadilo by mi, jak autor opakuje základ prvního dílu (á la Bobo má malé sourozence, Benji tři starší sestry a jejich popis), zatímco takto mi to oživilo pamět(Medvědín jsem dočetla v 2.8.2018 a od té doby jsem pár desítek knih přečetla). Co už jsem nesla hůř bylo nikoli ojedinělé opakování informace, jež již byla zmíněna v textu dříve(např. omílání, že Amat se jednou stane profesionálním hráčem /NHL/-str. 404 a 416 + další) a obecné rozpravy v každé kapitole,kdy se autor snažil nám vnutit vypravěče jako důležitou postavu knihy a někdy záměrně dramatizuje něco, co se ani nestane až tak překvapivou skutečností v dějové linii knihy (jak by se dle vyprávění mohlo zdát), která hojně komentuje a mnohdy zbytečně. Z postav mě vytáčela Mira, protože se pořád profesně obětovávala manželovi a dětem, které už ve svém věku o takovou obět ani nestály(nepotřebovali mít matku doma). Pokud si dobře pamatuji, tak kniha “Medvědín” končí tím, jak o několik let později potká Maya Kevina s těhotnou partnerkou. Druhý díl na to nijak nenavazuje, ani nerozvíjí. Abych jen nekritizovala; líbilo se mi, jak nám autor předestírá, jak protagonisté za pár let dopadnou (jakou práci budou vykonávat, jaký budou mít život-např. že již budou za 10let rodiči/str.404/) a objevují se v textu zajímavá životní moudra, které stojí za to.

Stručné shrnutí obou dílů: v knize “Medvědín” je přítomen testosteron na ledě, v knize “My proti vám” je přítomen testosteron mimo led (a násilí mimo ledovou plochu hokejové haly se vyskytovalo na můj vkus/jsem silně proti násilí, válkám, rozbrojům/ opravdu hojně).

#ctenarskavyzva2020

4 01.01.2020