Lily101 komentáře u knih

Sladkohořký (někdy veselý, někdy smutný, někdy až trochu nechutný) pohled do běžného pracovního života lékaře po absolvování lékařské fakulty. Moc děkuji autorovi, že takovou knihu publikoval a překladateli za možnost si ji počíst v českém jazyce.

Závěr mnou hodně otřásl (podobně jako autorem), i přesto, že text obsahuje rozmanitou škálu případů, jež jsou veselé, smutné či až nechutné ( a šok, co některé lidi napadne a nějak pozapomenou domyslet následky svého chování; nemoralizuji neb to mi ani nepřísluší, ale lékařů je mi v těchto případech líto, notabene, když kvůli takovýmto pacientům jejich přesčas denodenně roste).

Jedna z nejlepších knih, co jsem min. za poslední rok četla, ne-li jedna z nejlepších, co jsem kdy četla. Výklad některých pojmů z lékařské terminologie je pomyslnou třešničkou na dortu celé knihy.

6 21.10.2019

Kniha se četla sama. Oproti knížky “Panda v nesnázích” mohu napsat, že obě dějové linie byly výborně napsané. Knížka mi pomohla pochopit praktickou stránku cynismu čili jak cynik myslí a co přitom prožívá. Představa nebe v podání autorky mi připadala úžasně propracovaná a osvěžující vůči všeobecné představě. Nicméně závěr (SPOILER: otevřený) mě natolik zklamal, že jednu * odebrat musím, i přesto, že bych mohla přihlédnout k tomu, že je to autorčina prvotina.

3 17.10.2019

Kniha to nebyla špatná, ale mě tedy příběh Marie zaujal až za polovinou knihy. Možná to bylo i tím, že jsem věděla, že příběh není skutečný a pro aspoň obecně se orientující osobu v historii by nebylo náročné vymyslet podobný (s ohledem na dějiny) příběh, nicméně později tato linie nabrala spád. Život Terezy(+jejích rodičů) byl poutavý od začátku do konce a některé životní moudra byly tak trefně napsané, že bych to nedokázala lépe vystihnout, za což autorku moc chválím.

Na co musím upozornit, je hojně užívané spojení “diplomová práce”, když Tereza je již na doktorském studijním programu a současně je pro mě těžko uvěřitelné, že téma vybrané Terezou by bylo možné jako závěrečnou práci doktorského studia zvolit, byť tedy nestuduji historii a nikoho takového v okolí nemám, takže třeba se v tomto ohledu mýlím.

17.10.2019

Na to, že jsem knihu odkládala, dokud nebylo nutné ji vrátit zpět do knihovny, jsem vcelku mile překvapená. Nejsem cílovou skupinou, leč pojednání o tom, jak vnímat mínění druhých by mi mohlo být přínosem (uvidíme časem), zato na mně moc nenadchla dlouhá část o fotbale (ráda se něco nového dozvím, ale v rozumné míře) a motivační části knihy, které jsou určené pro mladší čtenářstvo, protože takové myšlenky mě před nějakou dobou osvítili také (možná je to i tím, že jsme s Bárou skoro vrstevnice). Neodpustím si drobnou poznámku ke grafice: alespoň občasné zarovnání textu by nebylo k zahození, jinak grafika knihy ujde, ale ono to je i o zvyku, protože pro toto nakladatelství je takový styl typický, řekla bych, tedy dle toho, co jsem zatím od nich přečetla.

Závěr: Když nebudete čekat nic závratného, tak Vás kniha jistě osloví. Pro mladší (cca kolem 10.-12./15. roku věku) může být i motivační, co se týče výběru povolání a nebojácnosti jít si za svými sny.

1 14.10.2019

Úchvatná knížka, při které hrozí, že se zapomenete ve vlaku či MHD. Jsem nadšená, ale rovněž (jako někdo z recenzentů pod mým příspěvkem) musím
podotknout, že jistý nádech socialistického přístupu v sobě kniha má, ovšem není to nic, co by se nedalo zvládnout, a zalíbení v japonské kultuře je v knize rovněž patrné, ale mi osobně to nevadilo, ba naopak se člověk něco dozvěděl o životním stylu Japonců, což mi bylo přínosem.

Vřele doporučuji všem maturantům z předmětu “Základy společenských věd”, především kvůli uchopitelnosti výkladu filosofie hravější formou, než v učebnicích, ale současně upozorňuji, že je potřeba mít nějaký základní přehled o směrech filosofie, případně také čerstvě odmaturovaným z výše uvedeného předmětu.

6 12.10.2019

Jedna z mála knih, u které se generální hodnocení knihy čtenáři shoduje s mým názorem na knihu.

Knize jsem se vyhýbala kvůli tématu jako asi i někteří hodnotící pode mnou, přeci jen se jedná o smutné téma.

Ale příběh v knize je popsán tak nějak žensky, zkrátka jinak, než je člověk zvyklý, pokud již nějakou knihu o tak děsivé části historie Evropy, potažmo lidstva četl. Protkané životním příběhem, jenž je zajímavý napříč časem (v knize se mísí časová období) a teprve ve třetí části knihy má vše smysl a děj v tomto smyslu dosáhne svého vrcholu, protože sice již dříve tušíte, co se hlavní protagonistce stalo, ale nyní pochopíte naplno, byť je to část nepříjemná, (a podruhé užiji slovo) děsivá...

V knize jsem našla nesrovnalost v textu na straně 278, kdy zdravotní sestra něco říká, ale asi omylem je následně na konci strany napsáno, že neměla sestra pravdu s tím, že se jí vkládá do úst opak toho, co říká na straně výše.A druhou bych také našla, ale v textu není taxativně řečená, tak si ji nechám pro sebe s tím, že možná si s následujícím textem neprotiřečí.

10 02.10.2019

První polovina knihy nuda. Pomalý rozjezd a nebýt doporučení na knihu od “kolegyně” z práce, tak asi nedočtu. V druhé polovině zase snaha o maximální napětí, přičemž dílčí kroky (kdo by mohl být ten, kdo zná pravdu a koho půjde Sára navštívit včetně dotazu, kterýmu asi položí) byly hodně okaté, aspoň za mně. Závěr však překvapil a byl děsivý, stejně jako to, jak jsou mezilidské vztahy křehké, což mě ale děsí i v reálném světě v tom smyslu, že stačí tak málo(a mnohdy bezvýznamné nedorozumění, např. výměna názorů) a kamarádství je pryč (viz malá hádka Sáry s Islou, přičemž, jak je již psáno v recenzích níže, z toho autorka dělala velké drama skrze odkazy na hádku, než objasnila, co si hlavní protagonistky řekly-působí to trochu, jako by autorka hádku sama prožila /třeba v době, kdy knihu psala/ a stále ji tak vnímala subjektivně s ohledem na výsledek/ztráta kamarádky/, než jako vzdálený pozorovatel, jež jen zachycuje slova). Třetí hvězdičku dávám za závěr, takže spíš stojí za to si knihu přečíst, navíc autorka má u mně plus za místy hodně trefné vystižení atmosféry či myšlenky, jež odpovídá tomu, co čtenář zažil či si dokáže představit, ačkoliv ještě nemá vlastní potomstvo, a přitom ví, že by to líp nenapsal, za což ale patří díky nejspíš hlavně překladateli.

2 23.09.2019

Ano, není to klasická obsahová platforma knihy. První díl mě moc nenadchnul, ale nikdy jsem žádné knize nedala jednu hvězdičku, protože zohledňuji autorovu snahu a také skutečnost, jak je vydání knihy náročné, přičemž jistě prochází rukama osoby, která posléze uváží, zda knihu vydat či ne.

No a tato “kniha” se mi líbila mnohem víc než první díl, obrázky mi dávaly větší smysl k obsahu, texty byly ucelené pod jednotlivými hashtagy, jež uvozovaly téma jako kapitoly.

22.09.2019

Úžasné i napodruhé (poprvéčteno před lety), ovšem odečetla bych půl hvězdičky za “vieweghovost” (=narážky se sexuálním kontextem), leč kniha je hodně vtipná a velice čtivá nejspíš bez ohledu na věk a z tohoto důvodu jí plný počet hvězd udělím.

5 19.09.2019

Úžasný námět, který bych spíš než jako “romantický”, což bez ohledu v jistém měřítku je, zařadila primárně do sekce “ze života”.

Napřed jsem se, zásluhou tipu od již nějaký ten čas bývalé spolubydlící, “dostala” k filmovému zpracování a až nyní (po snad třech letech) mě napadlo zkusit si přečíst i knihu, hlavně pro srovnání, jak se adaptace právě této knihy na filmové plátno povedla. Některé věci jsou trošku jiné, vesměs jde jen o pár situací a několik detailů, což vedlo k tomu, že mi pár záběrů dává víc smysl (á la proč se tento choval takto a onen se začal v určitou dobu věnovat zrovna této činnosti,...).

Vzhledem k tomu, že se pomalu (snad, ťuk ťuk) blížím oné osudné chvíli, kdy se Dex a Em poznali, se domnívám, že film a kniha u mně ještě min. pár let na významu neztratí. Současně je to jediná rádoby romantická záležitost (jak ve filmovém, tak nově i knižním zpracování), kterou snesu, což přičítám hlavně tomu, že kdo chce, najde v knize drobné až větší moudra, které ovšem neruší ve čtení ty, jež nezajímají, a jsou psána ladně a lehce, nikoli nabubřele a arogantně, protože jinak jsem z romanticky laděných příběhů již dávno vyrostla.

1 07.09.2019

Místy mi text v knize psaný seděl dle aktuální doby, místy ne. Za nápad přidávám hvězdičku.

07.09.2019

Místy opravdu vtipné, ale dle pozitivních recenzí jsem čekala něco víc. Vadí mi přístup “nemáme peníze”, ale proč poslední desetitisíce z půjčky neutratit za dogy, které s ohledem na svůj původ musí mít kvalitní krmivo v řádech tisíců. Obzvláště v době, kdy se bohužel, o čemž už nějakou dobu referují i média, stává zadluženost a exekuce čím dál častějším fénoménem...

5 07.09.2019

Název knihy vyvolává šok, lehké pohoršení nad samotným názvem a porci důvtipu, jakmile pochopíte v počátku čtení, co označením “borec” autorka míní.

Tato kniha je tak skvělá, až jsem si ji musela koupit, což se mi stává opravdu výjimečně. Proč tedy nedám plný počet hvězdiček? Protože závěr knihy se hodně podrobně zabývá přitáhnutím peněz do života, což je buď rozepsané až příliš(na to, že jinak je kniha spíš v obecném duchu s příklady pro lepší uchopení) anebo mě aktuálně tato oblast života až tak moc nebere (ťuk ťuk). Druhou půlhvězdu ubírám za drobnou, byť přeci jen, podobnost s knihou/filmem “The secret”. Chápu, že v oblasti pozitivního myšlení se asi nedá do nekonečna vymýšlet něco nového a účinného, ale proč (nejen tato) kniha uvádí příklad s parkovacím místem, který se právě uvádí v “The secret”(a možná existuje kniha dřívější než “Tajemství”, která výše uvedený příklad obsahuje, ale zatím jsem na takovou nenarazila)? Nicméně tyto dvě drobné vady na kráse (ostatně stránky ohledně financí mě nikdo nenutí číst, byť jsem je tedy přečetla všechny a dvě drobné shody, které jsem již viděla i u motivační knihy, jež jsem četla v minulosti, se dá rovněž odpustit-ale zmínit to bylo třeba) se dají prominouta a věřím, že toto je knížka, která po přečtení neskončí nevyužitá a zaprášená od prachu na polici v knihovničce.

1 15.08.2019

Mám tedy novější vydání z roku 2011. Za prvé: Proč se zrovna na tuto knihu prášilo tolik let? Asi jsem se bála náročnosti četby a možná jsem potřebovala k tématu “dospět”. Za druhé: Knížka se nedá číst v kuse á la několik desítek stran za den. Z časových důvodů jsem četla výhradně v MHD (Praha) a mohu doporučit.

Shrnutí: Kniha byla super, doporučuji! Čtivá a zajímavá, v jistých ohledech nadčasová (byť u pojednání s osobními vizitkami jsem se pousmála, byť aspoň mám povědomí o tom, jak to kdysi fungovalo) knížka, jež může být užitečným pomocníkem.

1 09.08.2019

Dvakrát půjčenoz knihovny a ani jednou nedočteno, což když se mi stane, tak se jedná o výjimečnou situaci. I přesto si dovolím dojmy z knihy zde uvést, ale hodnotit s ohledem na nedočtení nebudu.

Za mně moc teorie kolem (počátek-řeč těla, už v tolika knihách omílaná pro mě byla utrpením, ale statečně jsem se obsahem prokousala, následovalo množství technik, jak se bránit, leč údajně záleží na konkrétních okolnostech a je zapotřebí vyšší míra obezřetnosti, abyste se někoho nedotkli a tím nepřekročili mez slovní sebeobrany a útoku/arogance, je(n)ž je nežádoucí).

Věřím, že problematika slovní sebeobrany není jednoduchá, ale skákáním od tématu k tématu a hlavně stylu “vymyšlete si svou ‘hlášku’ sami” knize hodně uškodila. Obzvláště, pokud ty univerzální ‘hlášky’ jsou pro Vás hlavním motivem knihu číst. V knize se sice praktické příklady vyskytují, ale vůči textům uvedených nad těmito příklady, mi to přišlo nedostačující.

Z počátku šok. Podrobné popisování prohlížené vyšetřováné tkáně a vhled do molekulárních metod v medicíně jsem opravdu nečekala s ohledem na obtížnost problematiky, leč zaujalo mě to a něco tak komplikovaného bylo shrnuto na tři strany, což je obdivuhodné. A pak znovu šok. Protože paní Koubská opravdu vedla dialog "jako snahu se něco dozvědět, porozumět hledisům svého protějšku, případně otevřít zásuvky, které se běžně neotvírají, a hlavně zprostředkovat čtenářům nejen informace, ale také podněty k uvažování", jak se píše na straně 123-124 knihy. Pan Koukolík prokázal, že má přehled nejen ve svém oboru, ale má také jiné zájmy (historie, poezie) a poměrně dobře se orientuje ve filosofii. Možná bych jen závěrem podotkla, že se domnívám (možná se mýlím), že nejen mladí lidé-začínající lékaři to nemají snadné, protože stres se na mladé lidi valí z vícero rozmanitých profesí, jimž se věnují dle svého zaměření po absolvování školy, a současně nejspíš nejsou mladí lékaři jediní, kdo musí pracovat nad rámec "běžného" standardu (denní osmihodinová pracovní doba, víkendy volné), ale přičemž možná se tento "fénomén" začal projevovat po vydání knihy v roce 2011.

2 31.07.2019

Považuji se za náročnějšího čtenáře a knížka je opravdu čtivá, žádné velké nesrovnalosti jsem v textu nezaznamenala a námět je zajímavý. Přeci jen ale musím ubrat hvězdičku za finální řešení celé situace, protože se s takovým závěrem nemohu ztotožnit (proč neprozradím, ať Vám nezkazím radost z čtení) a předvídatelností závěru, byť to není jisté na 100%, ale přesto tak nějak tušíte, jak to s velkou pravděpodobností dopadne(teda pokud nečtete závěr předčasně, což nedělám).

3 24.07.2019

Nápad zajímavý, ale formu (poměrně hojně) jedna věta/jeden obrázek na stránku opravdu, i dle názorů některých autorů recenzí níže, šlo lépe promyslet už kvůli ochraně lesů a současně trochu vychytat nepoměr dlouhých textů na úvodu a konci této sbírky hlášek (knihou to označit nemohu) malým písmem a často jednu větu či obrázek přes celou stranu, kdy čitelnost písma je bez obtíží.

Mě kniha nepobavila, ale spíš vyděsila. Jak po obsahové stránce (rozumějte: co jsou schopni lidé napsat druhým), tak po gramatické (To jsou fakt někteří lidé schopni napsat a odeslat/!/ větu s tak evidentní chybou?). Nedoporučuji číst jako zadaný/zadaná, protože vás to akorát vystraší. Ovšem pokud to lidem pomáhá překonat rozchod, což nejspíš ano, pak je to super. A já zkusím přelouskat i druhý díl, třeba bude lepší.

1 21.07.2019

Věřím, že napsat a následně
i vydat knihu není lehké, ale toto mi přijde spíš jako soubor novinových článků, o nichž autorky mluví jako o kapitolách, a to ještě místy obsahujících minimum textu a hromadu obrázků/fotek.

Hodně plytké, holt nejsem cílová skupina. Holky znám z youtube aneb viděla jsem pár videí a ano, čekala jsem od knihy víc (i po přečtení zdejších recenzí viz níže), obzvláště vzhledem k tomu, že autorkám v době vydání (přesné datum vydání knihy neznám/e) bylo 20-21 let a 22-23 let.

21.07.2019

Knize jsem se dlouho vyhýbala. Film se mi líbil a na příběh v knižní podobě jsem, pravda, četla spoustu pozitivních ohlasů,leč nedokázala jsem uvěřit, že by mohla být tak dobrá. Protože když se něco takového občas stane (rozumějte: situace, kdy je kniha chválena širším spektrem čtenářů), bývám obvykle velice zklamaná:(. Navíc kniha o velmi smutném tématu (válce) v knize majíc cca 513 stran “čistého textu”?

Autor má dle všeho styl psaní, který čtenáře pohltí, přinejmenším ve větší části této knize (má první přečtená knížka od této osoby). K negativům ubírající hvězdičku na hodnocení řadím následující: některé opakující fráze se mi moc nelíbily(včetně nadávek, byt´ u nich dokáži pochopit, že je to asi dle autentičnosti, avšak svou hojností se mohou na chvíli vtěsnat do Vaší paměti, což nechcete) a po přečtení dvousté strany jsem na chvíli musela knihu odložit, ale když tento pocit překonáte, tak vás kniha min. na konci pohltí á la dýchala jsem posledních cca 50stran vůbec? Před očima jsem měla ještě Molching a už jsme byli v Sydney. Možná byl závěr trochu uspěchaný, ale jistý logický argument pro to mám(prostě se vypravečka s Liesel v mezičase neshledala).

1 17.07.2019