Literarytwins komentáře u knih
A pak, že údajně neexistuje elixír mládí... Sice po dětech přibylo pár šedin, kruhy pod očima a už to není, co to bývalo, ale TOHLE? To mě vrátilo minimálně o deset let zpátky. Přesně tuhle knihu jsem v tomhle období potřebovala.
Do Útočiště jsem se totálně zamilovala počínaje světem, který Karen vytvořila, pokračuje přes hlavní charaktery a to, co mezi sebou mají. Protože to je něco tak čistého, ta božího! Já to neskutečně prožívala, juchala jsem, trnula jsem hrůzou, nervovala se...
Tento díl nás vezme na základnu Mohirů, kde se Sara začne cvičit v boji a lépe poznávat samu sebe. Dostanete tu spousty odpovědí a nahlédnete dál do tohoto magického světa. Zároveň potkáme četné množství nových vedlejších postav, které jen podkreslují říz této série a ihned si získaly mé srdce, zejména Desmund a Jordan. A osobně teda žeru veškeré ty "mazlíčky", které si tam Sara stihla pořídit.
V průběhu můj vnitřní Colombo dostal šílenou teorii, která se posléze ukázala být pravdivou. Nicméně i tak jsem se já jako čtenářka dočkala svých "WTF momentů", které jsem absolutně nečekala a povím vám, že si to autorka uměla slušně rozehrát na velké finále. Protože už teď vím, že to bude solidní jízda, a to čekání do dubna pro mě bude neskutečně dlouhé. Potřebuju rozuzlení a už teď jsem napnutá jak guma u trenek na Valentýna!
Tohle číst prostě chcete!
Bojíte se přečíst si tuto knihu a nějak zvlášť vás neláká česká tvorba? Myslíte si, že jde jen o další klasickou office-romanci? Ale kdepak, jedna velká chyba vážení přátelé! Míša s Adamem vás vtáhnou do děje doslova na první dobrou. Není tu žádný pozvolný, nudný, či vanilkový rozjezd. Hlavní hrdinové to rozjedou hned pěkně zostra, dost brzy se dočkáte první pikantní scény. Co se jich týče, tak v knize jich najdete opravdu, ale opravdu hodně. Pokud byste chvíli měli obavu, že je kniha pouze o sexu a je to na úkor děje, tak mi věřte a vydržte číst dál, není tomu tak. Vše je tam z určitého důvodu a absolutně nic v knize není navíc. V tomto ohledu to má Lucka perfektně promyšlené. Přiznám se, že jsem od této knihy čekala ledacos, ale toto opravdu ne. Ještě teď sbírám čelist ze země, jak mi spadla brada nad touto prvotinou autorky. Nechápu, že hned na první pokus někdo vydá takto zdařilý erotický román, který má za mě naprosto všechno. Sexuální scény? Perfektní, žádné mušličky, lasturky a podobné hovadiny, nic se neopakuje a není to jako přes kopírák a je to pekelně žhavé! Adam a Míša? Perfektní! Navíc nejde o ohrané hlavní hrdiny ala "ocelově modré oči, ostře řezaná čelist, blondýnka s modrýma očima, nebo zrzka. Miluju oba a nejvíc Míšinu prořízlou pusu. Což mě vede k dalšímu co musím pochválit v knize a to dialogy a slovník. Ani chvilku jsem se nenudila, stále se tam něco dělo. A když jsem si myslela, že už se tam nemůže nic stát a vše jsem odhalila tak další chyba lávky a byla jsem hodně překvapená. Žasla jsem z čeho všeho autorka dokázala vytěžit takové maximum. Chvíli jsem se modlila, aby to, co se tam stalo nebyla pravda. Nicméně obdivuji Míšu, jak se ke všemu v závěru postavila a poradila si s tím. Opravdu jsem se bavila, smála se a nadávala jak dlaždič. Prostě to miluju a vám ji vřele doporučuji. Pokud toto je bráno jako odrazový můstek, tak se moc těším na další knihy od Lucky!
Hypotéza lásky je prezentována jako senzace TikToku, já na ní však narazila díky četným recenzím a příspěvkům na instagramu, které na mě začaly vyskakovat. A díky bohu za ně, protože tahle knížka byla prostě skvělá! Trochu mě zarazila hned v začátcích čtení er forma, kterou je příběh psaný a té já příliš neholduji. ALE a ano zde je jedno velké ale...vůbec mi to tady nevadilo. Olive byla prostě skvělá hlavní hrdinka, taková správná střela. Na jednu stranu tak moc inteligentní a vzdělaná až geniální žena, na druhou stranu taková trubka, až to nebylo možné. Jenže ono to tak krásně pasovalo k té hlavní mužské postavě, až jsem žasla. Adam k ní sednul jako zadek na hrnec! Společně to byla za mě prostě knižní symfonie. Co se týče zápletky knihy, tušila jsem cca jakým směrem by se to mohlo odvíjet, to co jsem ale už nečekala bylo, do jakých rozměrů to ta daná osoba pošle, to mi spadla brada a chystala jsem se na své oblíbené profackování. Super bylo i vědecké a učitelské prostředí, které to celé krásně podkreslilo. A na konec mě Adamovo přiznání, resp. jeho odhalení chytlo za srdce. :) Takže suma sumárum? Ano kniha měla nějaké drobné mouchy, ale jak to u knižních pecek, které vás chytí za srdce bývá, ráda jsem je autorce odpustila a knihu všem vřele doporučuji. Já ji musela okamžitě přidat i ve fyzické podobě do knihovničky.
Nebudu lhát po Koruně z kostí a zlata jsem váhala, zda budu s touto sérií pokračovat, protože mě třetí díl v sérii dost zklamal, dočetla jsem ho jen díky záchranné poslední třetině příběhu. Pak u nás vyšla paralelní série "Žár těla a ohně" a její první díl mě totálně uchvátil. Rozhodla jsem se tedy dát Casteelovi s Poppy šanci. Bohužel jsem četbou této knihy zbytečně zabila asi 12 dní a Válka dvou královen mě málem hodila zpět do mé čtecí krize. Pro mě to bylo dost utrpení, drtivá většina věcí tady prostě nefungovala. Celý tento příběh na mě působí dojmem, že autorka dostala za úkol natáhnout sérii co nejvíce. Pokud jsem se dříve tolik nebránila srovnání Armentroutové s Maasovou, tak dnes se tomu bráním zuby nehty. Maasová také píše bichle a ne jednoduché, ale série ona psát prostě umí, její knihy z ruky nedáte. U Armentroutové jsem dělala doslova cokoliv radši, než abych pokračovala ve čtení tohoto příběhu. A teď k tomu, co mi konkrétně vadilo. Do již tak složitého příběhu autorka dle mě přináší zbytečně další a další prvky a postavy, které jsou tam navíc a neskutečně dodávají ději na zmatečnosti. Ten, kdo čte sérii po delší době je pak doslova v "háji" jak baťa s dřevákama když dojde na Nyktose, Nektase, Malika a Maleca a to se tu nebavíme ani o spoustě generálů, vlků atd. Celou dobu se v podstatě nic kromě cesty za Casteelem a dobytí pár měst neděje. Pak tu máme nikdy nekončící otázky, co je vlastně Poppy zač a jakou mocí doopravdy vládne. Celou knihu bych pojmenovala "Deník paní Poppy", protože jako již v milionkrát zmiňovaném deníku slečny Willy i my objevujeme sexualitu hlavní hrdinky. A to mnohdy v naprosto nepatřičných chvílích. A čím to u mě autorka prohrála na plné čáře bylo to, že ona to opravdu udělala! (3) A když už to tam tedy zakomponovala, tak natolik trapně až se mi chtělo smát. V poslední třetině mi přišlo, že si autorka vzpomněla, že jde i o román a snažila se tam zuby nehty narvat tolik erotiky, až to bylo absolutně nemístné vzhledem k ději knihy. Bohužel i zde se setkáváme s tím, že opakovaný vtip není vtipem a kniha pro mě začala být místy i dost trapná. Nejhorší na tom všem jsou ale dvě věci. První můj prohřešek byl ten, že jsem vůbec po prvních dílech kdy uvažovala o tom, zda je lepší Rhysand, či Casteel, dneska bych za to zasloužila facku. O Casteelovi nechci po tomto díle snad ani slyšet, v mých očích zničená postava. A druhá nejhorší věc na tom je ta, že si stejně přečtu i další díly i když už teď vím, že budu neskutečně trpět, protože jsem zvědavá ženská a chci vědět, jak to dopadne že jo. Body v tomto hodnocení uděluji za poslední cca 2-3 kapitoly, které byly z knihy snad jediné plnohodnotné, dále za koncept celé série, ten příběh má neskutečný potenciál (kéž by to autorka napsala stručněji a jasněji a vydala méně dílů) a nakonec za obálku knihy. Přebaly knih jsou v této sérii prostě nádherné.
Na tuhle knihu jsem narazila na Facebooku a ihned mě upoutala obálka, šla jsem tedy pátrat, oč jde a narazila jsem na spoustu velmi kladných recenzí. Nechala jsem se tedy i já zlákat a do Francouzské lekce jsem se pustila. Byť pro mě Tasha Boyd byla zcela neznámou autorkou, získala si mě okamžitě! Knize jsem propadla již od začátku a kdybych neměla žádné povinnosti, troufám si říct, že bych ji slupla za jeden den nepřetržitého čtení. Naprosto skvělé letní čtení, které jistojistě poputuje i v papírové verzi do mé knihovny. Styl psaní autorky je podmanivý, poutavý a zábavný, takže se rozhodně nenudíte. Hlavní postavy byly skvěle napsané a perfektně k sobě pasovaly. Velmi jsem si oblíbila i malou hrdinku Dauphine, která sice byla líčena jako cca desetileté dítě, v příběhu mi však přišla mladší. Ničemu to ale nevadilo. Příběh byl ozvláštněn i velkým množstvím francouzských větiček, které se však téměř vždy daly z kontextu snadno pochopit, takže to knize neubralo, ba naopak ji to ozvláštnilo stejně tak jako krásné popisy francouzských míst, které hrdinové navštívili. Ano našla se tam klišé (ale ve které knize dnes nejsou) i slaďoučký konec, ale za mě měla kniha naprosto všechno co mít měla. Pobavila (pytel pin*ourů :D) a vyvolala i spoustu emocí, prostě letní pecka a klobouk dolů před Tashou Boyd. Nemůžu se už teď dočkat na příběh dvojice Andrea&Evan (doufám, že u nás také bude vydán!).
Ještě nikdy jsem od Jennifer L. Armentroutové nepřečetla tak rychle její knihu a všech 616 stran jsem si totálně užila. Jsem fanynka série Z Krve a popela (nebudeme si nic nalhávat zejména díky Casteelovi) a po třetím díle z této série jsem se celkem bála toho, co přijde. Velký hype, který kniha všude získala celkem vystřelila má očekávání a já děkuji všem, že jsem nakonec nebyla zklamaná. Ano je tu celkem dost podobností v příbězích, ale nevadilo mi to. Naopak čtení Ve stínu popela jsem si užila mnohem více i proto, že pro mě bylo už mnohem jednodušší zorientovat se v nádherném, ale trochu složitém prostředí, které tato autorka vytvořila. Z první poloviny jsem byla totálně odpálená, pak pro mě nastal chvilkový útlum, kdy mi lezla na nervy trochu Sera a bála jsem se, aby nebyla stejně na pěst jako Poppy. Chovala se místy trochu jako vzpurný fracek. A přichází mé oblíbené ALE! Naštěstí si to sedlo a rychle to zachránila. Její divokost a vzpurnost zavdaly spoustě dějovým zvratům, které jsou pro tento příběh klíčové. Totálně jsem propadla Nyktosovi (to jsem bohužel čekala :D) a jejich vzájemná chemie se Serou a jejich interakce byly skvělé. Moc se mi líbilo to, jak Nyktos hbitě reagoval na děj a v momentě, kdy všechno prasklo, nedal nic Sere zadarmo a hezky ji v tom vymáchal. Jsem velmi zvědavá na další vývoj jejich vztahu a moc jim fandím. Byť byly některé zápletky předvídatelné, knize nechyběly ani okamžiky, které nejednoho čtenáře překvapí a navnadí na další díly. Pokud milujete borce typu "sáhni na to, co je mé a zemři", Nyktos bude rozhodně váš muž! Já jen doufám, že tato série nebude mít sestupnou tendenci v kvalitě a Jennifer udrží laťku vysoko. Pokud milujete fantasy romantiku, Ve stínu popela je rozhodně kousek, který si musíte přečíst.
Pro fanoušky Sarah J. Maas. Okay, čekala jsem jistou podobnost, ale přiznávám, že mi vadí trošku vykradení pozadí konceptu ACOTARU konkrétně křídla, druh & družka, "pod horou" a pán temnoty (vidím v tom chtě nechtě Rhysanda). Nicméně a tím končím svoje držkování musím říct, že Divokou říši od Stacey M. Brown jsem si zamilovala, ale TOTO?! Jako pardon? Byť je pár věcí okopírovaných, tak z Rapsodie jsem si doslova a do písmene sedla na prdel a odpouštím jí to (alespoň se tím netajila). Laura Thalassa má neskutečně čtivý styl psaní, mně velmi blízký i včetně jazykové formy. Miluju to, jak se s tím vůbec nemazala, zbožňuju chemii hlavních hrdinů Desmonda a Callie a miluju celý ten příběh! Totálně jsem téhle sérii propadla a ještě, že druhý díl vychází v březnu, nebo by mě z toho čekání švihlo. Miluju to, jak se krásně ten vztah mezi hlavními hrdiny propracovává. Normálně to v knihách sice nemusím ale střídání minulosti se současností v případě této knihy dodalo jen na dokonalosti. A jak já se u toho i nasmála, ježiš tohle si prostě musíte přečíst, je to dokonalost. Když se objasnilo, proč se čekalo tolik let, než se znovu setkali, pukalo mi pro Dese srdce. Ale je to skvělé, spojení sirény a víly je prostě tady hodně dobré a spíš než Dvory bych to přirovnala k Půlměsíčnímu městu. Skvělá byla i nejlepší kamaráda hlavní hrdinky. Zato Eli byl pěkně na facku. Miluju Rapsodii i její postavy a prostředí, jediné co bylo nechutné je zápletka....z té mi nabíhá husí kůže a doufám, že toho zmetka dostanou!
Hned na úvod na sebe prásknu, že si úplně už nelibuji v klasických YA romanťárnách. Takhle kniha zasazená do fantasy prostředí plného strážců a démonů mi však sedla a líbila se mi. Na rozdíl od série "Z krve a popela" zde bylo prostředí méně chaotické a lépe se mi v něm orientovalo již od samotného začátku, za což dávám palec nahoru! Kniha má pěkné grafické zpracování včetně obálky a je dost čtivě napsaná. Jak jsem již zmínila, jde zde o YA fantasy romanci z prostředí střední školy, takže tu nečekejte nějakou erotiku či divočinu. Postava Rotha ale vše krásně oživuje a já v něm osobně viděla trochu takového "mladého Casteela". Takže kdo máte rád takové to neustále laškování, určitě vás bude bavit i on. Kdo mi ale absolutně nesedl, byl Zayne. Jemu jsem prostě nepřišla na chuť. Za občasnou přílišnou naivitu a neustálé popírání faktu hlavní hrdinkou sundávám půl bodík z hodnocení. Celkově to ale hodnotím víc než kladně. Moc se mi líbilo neotřepané prostředí démonů. Zhltla jsem příběh cca za 2 večery a nemůžu se dočkat pokračování, rozhodně se nespokojím s tím, jak skončil první díl!
Vybíráte si knihy zásadně podle anotace, nebo necháte rozhodnout první dojem? Mně Pěšec učaroval především svou obálkou, ale jsem známá tím, že jsem dost skeptická k dílům od cizích autorů a přistupuju k nim velmi obezřetně. Ke koupi Pěšce mě však mimo jiné kromě krásné obálky přimělo raketově narůstající množství pochvalných recezí. Zvědavost tedy zvítězila a jsem moc ráda, že jsem se nechala zlákat! Knihu jsem zhltla na jeden zátah! Styl psaní autorky mi sedl natolik, že jsem se od čtení nemohla odtrhnout a první díl trilogie mi neskutečně rychle utekl. Mám ráda, když jsou knihy i temné, mají pořádnou jiskru, tajemství nebo kvalitní humor. U Pěšce mi ani absolutně nevadilo, že příběh nebyl skrz naskrz protkaný erotikou. Přesto však měl něco, čím si mě podmanil. Zpětně po přečtení knihy zde shledávám prvky připomínající například "Cizí dluh" (Kinga Litkowiec) či "Ukradený polibek" od Shen. Podobně jako v těchto knihách je i zde hlavní hrdinka Avery taková křehká nevinná holubička, která je vydána do spárů tajemného a nebezpečého "ďábla". Postava Gabriela mi sedla velmi, líbí se mi jeho tajemný koktejl namíchaný z tajemnosti, nebezpečí, vitřního boje a vychytralosti. Jsem však zvědavá na vysvětlení jeho pohnutek v dalších dílech :) A potřebuji jeho přesný popis! :D Sice víme, že je sexy, potetovaný, nebezpečný a jaké má oči, ale chceme víc! Co se mi od autorky také velmi zamlouvalo a perfektně to knihu ozvláštnilo bylo spojení šachového prostředí, řecké mytologie, erotiky a samotné romantiky. Skye Warren to vše naprosto perfektně sladila, dokonce i já jsem dostala chuť se naučit hrát šachy. :) Vedlejší postavy perfektně doplnily samotnou dějovou linku, ale teda postava strýčka Landona? Fuj! Z něj mi bylo fakt zle! Celkově pro mě kniha byla velmi osvěžující, měla kousek ode všeho co mám ráda a rozhodně tuto autorku doporučuji. Už teď se nemůžu dočkat až u nás vyjde Jezdec!
Když jsem zjistila, že jde poměrně o bichli, tak jsem měla trochu obavy, co mohu od této knihy i autorky očekávat. Byla jsem však opravdu mile překvapena. Ano kniha by možná mohla mít o nějakou tu stranu méně, ale za celou dobu jejího čtení jsem nenarazila na nějaké "hluché místo", kde bych se nudila. Příběh krásně svižně plyne a strany tak doslova utíkají pod rukami. Autorka píše velmi čtivě, poutavě a vtipně. Samozřejmě jako u většiny knih tohoto rázu musí člověk přimhouřit oči nad reálností příběhu, který je značně zidealizovaný. Ally a Dominic byli neskutečná dvojka! Zamilovala jsem si je oba okamžitě. Neskutečně jsem se u knihy bavila díky jejich neustálému hašteření, které vedlo od nepřátel k milencům. Ally si rozhodně nebrala servítky a nebála se ničeho, dlouho jsem se u knihy tolik nenasmála jako zde. On nabručený nedostupný kravaťák, ona chudá ženská v existenční krizi, která se statečně pere se všemi překážkami, které jí život klade do cesty. Další plus uděluju autorce za zpracování společenské problematiky #meetoo. A co bych knize vytkla? Možná o mohla mít o nějakou tu stranu méně. Moc mě neuchvátila ani neoslovila obálka knihy. Ale nejvíc mi asi nesedl už přehnaně přeslazený závěr/ epilog knihy. Chápu svatbu děti atd. Ale zde mi ukončení příběhu přišlo jako několikanásobná výhra v loterii, společně s osobním džinem v lahvi a vílou kmotřičkou. Už toho štěstí a skvělých věcí bylo na můj vkus přespříliš a zbytečně to příběhu ubralo ještě víc na "reálnosti". Ale celkově s přimhouřeným očkem nad závěrem musím říct, že to byla pecka! Moc se mi kniha líbila! Vtipná, svižná oddechovka na víkend. :)
Kdo četl i dvojku tak ví, že nám chlapci skončili v zajetí Asteri a Bryce si odskočila na mezigalaktický výlet. Po dlouhém čekání se naše nervy dočkaly a mohou si dát chvíli pohov, nebo ne?
Já se přiznám, že jsem poměrně dost zklamaná. Já jsem velký fanda Dvorů a ani Půlměsíční město mi fakt nevadilo (v porovnání s Dvory je ale hodně chaotické a čtenářsky už ne tak moc přívětivé). Je tomu tak hlavně díky nesčetnému množství postav, ras a možná až na můj vkus zbytečně moc překombinovaných zápletek. Ten, kdo to čte s rozestupem času to pak má dost složité, než se zorientuje a dostane zpět na tu horskou dráhu.
Já neříkám, Sarah má skvělý world building a divokou představivost. A ty obálky jsou lahoda pro oči! Nicméně tento díl je pro mě s největší pravděpodobností důvodem, proč nadále v sérii asi pokračovat nebudu. Celá takhle kniha na mě ve výsledku působila dojmem, že autorce prostě dochází šťáva a už plácá páté přes deváté. Některé věci byly zbytečné a mimo mísu trošku. Vadilo mi i to, co ve výsledku udělala z ikonického korunního prince Ruhna, ten z celé série vyšel teď jako takový chudý příbuzný. Určitě si zasloužil víc prostoru a nechala bych mu minimálně pěkně vyškubat Polluxovi peříčka.
A kdo mi teda zejména prostřední část knihy pěkně pil krev, byla Bryce. Vadilo mi její macho spratkovské a nafrněné chování a fakt, že se jí pak všichni klaněli to už jsem protáčela očka. A to jsem ji první dva díly opravdu fandila, tady to byl ale ústřel. A jako čekat většinu knihy než jí došlo, že by vlastně bylo dobré se nějak proti nepříteli spojit...wow surprise!
Takže suma sumárum jsem ráda, že tento díl skončil sice otevřeně, ale vlastně pro mě se uzavřelo vše důležité. Výš hodnotit bohužel nemohu.
Žena jako bodyguardka? Ne, není to klišé a za mě je to jedno z nejzajímavějších povolání hlavních hrdinek, se kterým jsem se v knihách zatím setkala. Veselá obálka skrývající neméně veselý romantický příběh. Tato kniha byla mé první setkání s autorkou a rozhodně musím říct, že i když měla nějaké ty mouchy, přesto byla skvělá. Takové to super pohodové čtení, rom-com každým coulem.
Jack & Hana...on je slavný herec, ona bodyguardka, která se této zakázce vzhledem ke své životní situaci brání zuby nehty. Jenže nakonec sama žjišťuje, že možná...možná to nakonec opravdu bylo to, co potřebovala a konečně v životě byla přesně tam, kde měla být.
Hrdinové mezi sebou měli super chemii a zejména z jeho strany jsem to vnímala ihned. Hanna v tomto ohledu byla trošku emocionální neandrtálec. Částečně se to možná dalo omluvit její profesionalitou až za hrob a pracovním kodexem, ale všeho s mírou.
Bylo to nápadité a dobře vymyšlené? Ano, rozhodně bylo. Toto byla druhá kniha s bodyguardkou v hlavní roli a musím říct, že každý jeden příběh měl svou originalitu a kouzlo. Zde byla vtipná paní stalkerka a musím říct, že samotný zvrat jsem tedy nečekala a chvilku jsem byla solidně u čtení zaskočená, protože jsem to v tu chvilku sežrala i s navijákem.
Co mi na knize trošku vadilo, byly v některých místech opravdu rozevláté pasáže, které bych zkrátila a trošku bych asi nežrala úplně 100% Hannu. Ne, že by mi vysloveně vadilo, to ne, byla vážně super. Jen v případě jejího zaměstnání, kdy byla neskutečně nadaná, vnímavá a musela umět předvídat, tak v občas nebyla emocionálně vyrovnaná (počáteční drama) a naopak v některých ohledech zase byla slepá, jako patrona.
Nicméně i tak jsem si to fakt užila, krásně si u knihy odpočinula a určitě v budoucnu sáhnu i po dalších knihách od této autorky.
Čtvrtý a dlouho očekávaný díl Milesova klubu byl svým vydáním pro mě velkým překvapením. V momentě, kdy jsem zjistila, že vyšel, byl ihned zařazen vysoko v mém seznamu na čtení. Tak dlouho jsem se na něj těšila, tuhle sérii totiž naprosto a absolutně zbožňuju. O to horší pro mě byl pomyslný pád v hodnocení.
Tahle kniha mi upřímně opravdu moc nesedla. Její čtení bylo doslova jako na horské dráze. Chvílemi jsem se u toho neskutečně nasmála, jindy mi naopak autorčin humor přišel až na sílu. Co se týče hlavních postav. Christopher byl v některých ohledech tak hrozně super, bohužel měl i dost vlastností, kterými mi nemálo lezl na nervy a chvílemi jsem i uvažovala, zda se nevrhnout raději na čtení něčeho jiného. Hayden byla také celou dobu velmi fajn, jenže v momentě, kdy došlo na její chování během pobytu v Londýně, tak jsem doslova kroutila hlavou, přišlo mi až dětinské a dost přehnané a rozhodně ne chování ženy jejího věku.
Celkově musím říct, že jsem byla zklamaná z celé zápletky, kdy se oba chovali na pres držku a pak se to zázračně vyjasnilo. V jedné pasáži což bylo zhruba kolem poloviny knihy jsem si i říkala, že zde to mohlo být s ledovým klidem ukončené a ničemu by to neublížilo.
Celkově musím říct, že i když jsem se u toho dost pobavila, svojí kvalitou to dost pokulhávalo za ostatnímí díly série a Christopher byl za mě nejslabší z bratří Milesů.
Dost to zachraňovala Christova rodina a její výměny názorů a společné pasáže.
Ještě dnes se z této knihy vzpamatovávám a úplně mi láme srdce psát další řádky, ale tohle je pro mě nejhorší kniha, kterou jsem od této autorky četla. L.J.Shen patří vždy mezi mé TOP oblíbené autorky a já do tohoto příběhu šla jak se říká "to je sázka na jistotu". O to víc jsem zůstala v šoku. Paradoxně absolutně nemůžu knize upřít to, že to bylo velice čtivé a místy jsem se i velmi pobavila. Čtivost, humor a možná i trochu ta obálka a příběh inspirovaný popelkou, to bych možná ohodnotila kladně a u toho také bohužel skončím. Podobnost námětu v Bad Cruzovi a Thorne Princess jsem našla poměrně brzy, byť to působí, jako že autorka vykrádá samu sebe, Thorne Princess byl naštěstí podstatně lépe sepsaný příběh uchopený za ten správný konec. Jinak mi brutálně nesedl ani jeden z hlavních hrdinů. Tennessee a její postoj k městu? Absolutně nechápu. Ano je hezké, že jí bylo jedno, co si o ní kdo myslí, ale to jak absolutně nesmyslně přilévala benzín do ohně /což v knize vlastně ani nebylo opodstatněné) jsem nepobrala vůbec. Totálně zbytečné a nepochopitelné vzhledem k její roli matky, kdy by se už kvůli synovi měla snažit o pravý opak i za cenu, že by měli žít jinde. Doktor Cruz Costello byl kapitola sama pro sebe, sakra dlouho jsem si musela zvyknout na kombo khaki kalhoty&knír v přirovnání "sexy samec" místního revíru. Dejme tomu ještě, ale jeho povaha? Jeho "koule" byly jako rozbitý neonový nápis v nočním klubu. Chvíli je měl, potom zase ne. Na jednu stranu miláček davu a maminčin mazánek a na druhé straně dává Tennessee ultimáta a v podstatě si vztah vyfňuká. Budiž mu připsány body k dobru za to, jak zmaloval fasádu Robovi a za to, jaký měl vztah se Bearem. Celkové rozuzlení přišlo tak jakoby odnikud a z ničeho nic. Ne nevěřím tomu, že se najednou se celé město a obě rodiny dobře vyspaly a začali se k Nessce chovat jako lidé a ne jako prasata. Za mě jedno velké zklamání a doufám, že se ničeho podobného u Leigh už nikdy nedočkám. Budu dělat, že se tohle nikdy nestalo.
VAROVÁNÍ - Pokud jsi matka, manželka nebo přítelkyně, tak součástí balíčku bohužel není uklízečka, kuchařka ani chůva...jaká škoda, protože od téhle knihy se zaručeně nebudete moci odtrhnout! Od Míši jsem četla Konflikt a věděla jsem tedy, že ona opravdu psát umí a nebála jsem se toho, že by mě Tenebris zklamal. Byla jsem ale zvědavá, jak se jako autorka popasuje s fantasy prostředím, které je za mě dost těžké dobře, zajímavě a srozumitelně zpracovat. Co jsem ale nečekala? To, že mě Tenebris tak uchvátí a čtenářsky tak neuvěřitelně nakopne. Je to svižné, plné napětí a zvratů. Myslíte si, že už je po všem? Ani náhodou, připoutejte se a pokračujte v jízdě na horské dráze se Stellou a Tenebrisem. Vedlejší postavy krásně podkreslovaly děj. Nejvíc mě ale dostala druhá "polovina" knihy. Takhle jsem se hodně, hodně dlouho u knihy nenasmála a miluju, jakože MILUJU postavy Katrin a Maximiana! Sice se tam vyskytla drobnůstka, která mi úplně nesedla, nicméně jako celek jsem si z Tenebrise sedla doslova na zadek. Takže pokud máte rádi dobré fantasy romance, alfasamce, napětí a zvraty v knihách tak šup do této knihy, protože a teď to myslím smrtelně vážně, Míša je za mě jako jedna z mála autorek na cz/sk scéně, která může svou skvělou tvorbou konkurovat světovým autorkám! Těším se na její další knihy a vám všem je doporučuji všemi deseti!
P.S. Ta obálka! TOP!
Konec hlášení!
*hluboký povzdech*
Proboha proč! Pěšec byla kniha, která mě doslova vystřelila z trenek a byla jsem z ní naprosto nadšená a uchvátila mě. Po přečtení Jezdce se mi naopak chce plakat. Líbilo se mi postupné odhalování tajemství, líbila se mi obálka knihy a líbil se mi Gabirel. Tím asi ale také končím. Ostatní bylo v mých očí jedno hodně velký špatný. Popis sexuálních scén, či těl byl fakt divný. Občas jsem si připadala jak v nějaké příručce "Jak na koitus" z 15. století. V následující větě pak byla slova jako šu*at a kun*ička". Tak jak? Po staru nebo po novu? Protože dohromady prostě ne! Proč je stále vyzdvihováno hrdinovo drsné ochlupení taky nechápu... ne, prostě za mě jedno velké ne. Neustálé omílání "uzlíčku nervů" pro popis části ženského orgánu? Dobrá dejme tomu, ale nepřirovnávejte pak hlavní hrdinku, že je chodící uzlíček nervů, protože to pak ve čtenáři evokuje potřebu představit si Avery jako jeden velký chodící klitoris. Když už jsme u postavy Avery...v Pěšci byla fajnová. Ale ve druhém díle už mi její neskutečná naivita a místy až hloupost prostě vadila. Navíc její neustálé kladení viny a všeho špatného na Gabrielovo konto, když se mu vzápětí nastavuje jako hárající fena? Další NE! Oslovení "Malá panno" mi už přijde přinejmenším nemístné a věřím, že nejsem jediná čtenářka, které vadilo. Bohužel se v knize jinak nic převratného nedělo a začala pro mě být zajímavá opravdu až v poslední čtvrtině. Další díl si samozřejmě přečtu už kvůli otevřenému konci a chci vidět Gabriela v AKCI, protože on byl to jediné, co tuto knihu v mých očích zachránilo.
Líbily se vám také první dva díly od této autorky stejně tak jako mně? Tak rozhodně neváhejte ani vteřinu nad koupí této knihy. Autorka totiž nejen že udržela laťku vysoko, ona ji ještě posunula výš! Bez zábran byla jedna z nejžhavějších knih, které jsem letos přečetla. Po druhém díle jsem si říkala, že Elliot bude takový ten mírnější bratr...jo houby! Víc vedle jsem být nemohla a čtení tohoto příběhu doporučuji zásadně v přítomnosti větráku nebo kýble s ledem. Vůbec zde nevadilo, že šlo o office romantiku nadřízeného s podřízenou. Oba měli tak skvělý vztah a chemii už od začátku a líbilo se mi, jak si dávali co proto a nikdo se nedržel zpátky. Upřímně se vzestupnou žhavostí a kvalitou příběhů T.L. Swanové mám strach, abych čtení Christopherovy knihy přežila ve zdraví a rovnou to se mnou neseklo :D. jednoznačně plný počet bodů. A nejvíc si myslím, že se budete bavit pod hesly "kouzelný dům, zvířectvo, tvrdé povrchy" :)). Elliot i Kathryn byli skvělí a moc mě bavili. Po dlouhé době opět kvalitně napsaná svérázná a vtipná hlavní hrdinka. Líbila se mi i zápletka knihy a její rozuzlení, jediná postava, která byla zralá na pěstičku byla Katina sestra. Naopak se mi moc líbí, jaký mají mezi sebou vztah a vazby bratři Milesové. Pobavily v závěru knihy i postavy Elliotových synovců, které známe z předešlého dílu.
Já mám prostě tvorbu Meghan March ráda. Netvrdím, že je to nejsvětovější autorka a lepší knihy jsem nikdy nečetla, ale ona umí vytvořit velmi čtivé oddechovky z temného prostředí mafie, které mě baví. Příběh mi vždy poměrně rychle uteče a jelikož jsou její story psané tak, že jsou rozdelené do tří knih a na konci těch prvních je vždy velký zvrat, nutí vás to být napnutí jako struny. Stejně tak tomu je i v případě Divokého prince, kde bych si po jeho přečtení nejraději nafackovala, že jsem nepočkala i na další díly. Jsem teď samozřejmě dost zvědavá a napnutá. Příběh této trilogie je zasazený do velmi podobného prostředí jako původní trilogie, avšak s jednou velmi odlišnou změnou, kterou vám v rámci spoileru nebudu prozrazovat :) Postava Temperance pro mě byla mnohem zajímavější než v původní sérii, a celkem jsem si jí oblíbila. To se však trošku zvrtlo v okamžiku dámské jízdy. Od té chvíle jsem jen kroutila nad jejím chováním hlavou a moc jsem jí nerozuměla. To byla asi tak jediná věc, kterou bych tomuto příběhu vytkla. Hlavní mužská postava byla zajímavá hned od začátku a v jeho případě mi nic nevadilo, byl super a chci hned znát jeho jméno! :-) Co Meghan March ale opravdu umí a zejména v této trilogii jsou sexuální scény, takže kniha je hned od začátku dost žhavá. A taková perlička a zajímavost na konec. Za mě je to naprosto TOP obálka a moc se mi líbí. A víte kdo je modelem na této obálce? Samotný manžel této autorky :) A vůbec se nedivím! :))
Po dlouhé době tu máme jeden povedený age gap. Jedna střelená chůva se připlete do cesty ovdovělému zazobanému soudci Julianu Mastersovi. Mr. Masters se bude i přes mé výtky řadit k jedné z nejlepších age gapovek, které jsem četla. Není tak překvapením, že pochází z pera mé oblíbené autorky.
Hlavní hrdinka Birelle je opravdu neskutečné číslo a zejména díky ní jsem se nevídané napříč celou knihou bavila. Vše začne jejími nulovými zkušenostmi v oblasti péče o děti, protože naše drahá Brielle tak trošku lhala ve svém CV, to jen zapálilo roznětku, která odpálila jednu velkou hitparádu katastrof v jejím podání. Zamilovala jsem si ji? Ano, a velmi. Miluju to, jak se z počátku absolutně nepárala s Willow, následně však nesadila solidní mama bear mode. A naprosto boží bylo i to, jak se před Julianem v žádném případě nekrčila v koutě a dávala, mu co proto.
Julian Masters A.K.A. žhavý soudce byl sice žhavý a mnohdy dost super, chápu i jeho trauma, které si nese z minulosti. Bohužel on mě nejednou v knize zklamal a občas se choval jako totální idiot, co si nedokázal vytáhnout hlavu z míst, kam až slunce nesvítí.
Kdo byl ale absolutní třešinka na dortu, byli Julianovi rodiče a zejména mamka Frances, ta mě bavila moc a její pasáže jsem milovala.
Suma sumárum, kniha byla sice super, dobře se četla, byla ale opravdu na můj vkus zbytečně zdlouhavá. Možná, kdyby autorka ubrala pár hádek a návštěv hřiště nebo hotelů, udělala by lépe. Zároveň je to po dlouhé době kniha, kde jsem měla raději hlavní hrdinku než samotného MC.
Autorku Ali Hazelwood asi nemusím nikomu představovat, u nás patří už mezí oblíbené stálice. Šach a mat opět přichází na knižní trh s úžasnou obálkou tentokrát doplněnou o ještě lepší ořízku!
No ale teď pryč od vizuálu knihy a pojďme blíže k příběhu. Podepíšu se pod to, že je kniha určena spíše pro mladší čtenáře, nicméně mě rozhodně neurazila a četla se skvěle. Ali umí totiž pár věcí neskutečně dobře. Například napsat v každé knize totálně sexistickýho debila, kterému budete mít chuť jednu vrazit. Líbí se mi tahle její feministická stránka tvorby, kde se zabývá nerovnoprávností postavení žen v určitých oblastech. A totálně žeru tu její terminologii a přehled. Většinou tomu vůbec nerozumím, ale je mi to jedno! Kdyby napsala knihu o jaderné fyzice nebo zametání odpadků, stejně si to přečtu. Ona prostě umí psát neskutečně poutavě a vtipně.
Autorka však také často staví na tom, že vystaví příběh na neskutečně inteligenčně silné hlavní hrdince, která však bývá na úkor toho většinou emočně totálně mrtvá nebo ignorantská. Přiznám se, že Mallory jsem si ze všech dosavadních jejich hlavních hrdinek oblíbila nejméně, moc jsem jí nepřišla na chuť. Na druhou stranu Nolan byl naopak totální zlatíčko. Moc jsem u něj nepostřehla ten moment kdy u něj naskočila instalove, trošku bych to možná rozvedla, ale i tak byl boží.
Kniha byla ale i přes všechny mé výtky super, pro mě však asi zůstane zatím na pomyslném bronzovém stupínku v oblíbenosti a uvidíme, co si pro nás letos Ali nachystá.