Litocha komentáře u knih
Tenhle díl mě potěšil. Knížky o Evě jsou jako dobře rozšlápnuté boty. Člověk ví, co od nich může čekat, cítí se v nich pohodlně, možná jsou trošku ošoupané, ale osvědčily se a ještě dobře slouží, a přestože v nich většinou chodí známými nebo povědomými cestami, občas zabrousí i na méně obvyklou stezku. Knížka se četla dobře, případ byl zajímavý a tentokrát nebyly ani sexuální scény nějak rozsáhlé (ty mě po tolika dílech už moc nebaví). Potěšilo mě setkání s Mavis a Jamiem, jsou to moje oblíbené postavy.
Mám jen pár rýpavých poznámek. Dost se tady řeší tykání/vykání s Peabodyovou. Mě ale zaráží i to, že si vykají Roarke se Summersetem. To jako vážně - po tom, co ho Summerset zná od dětství a prakticky ho vychoval?
A vydávat 38°C za horkou vodu, ze které se zvedají oblaka páry a kde hrozí člověku uvaření?
Prozrazení pohlaví vraha mi tolik nevadilo (přestože jsem si toho taky všimla), protože už o kousek dál se k tomu stejně dopracovali.
I po tolika dílech se na Evu vždycky těším a většinu jejích případů čtu i opakovaně. Tenhle nejspíš nebude výjimkou.
O chlup lepší než letadýlko, ale jinak je to stejné. Ilustrace mě neoslovily, ze tří(!) čtyřverší se mi líbí jen jedno a opravdu má smysl vydávat knížečku se šesti stranami?
Žádné nadšení se nekoná. Veršovánky jsou neobratné (opravdu to přebásnil Černík?), vizuální stránka se mi nelíbí (a není si tam moc na co ukazovat) a tři čtyřverší na šesti stranách je na knížku teda zoufale málo.
Měla jsem z téhle série v ruce ještě letadýlko a vláček - tenhle díl je nejpovedenější, co se týče veršů, jinak ale mé výhrady přetrvávají (nelíbí se mi ilustrace, knížka má jen několik stránek).
Příjemné překvapení. Je zajímavé, že přestože se v knížce najdou některé vyhrocené situace (především v Davidově minulosti) a charaktery (hlavně Nataliiných rodičů) a okolnosti, které by člověk očekával někde v telenovele, je to napsáno tak civilně a uměřeně, že jsem to autorce spolkla i s navijákem. Oceňuji uvěřitelně zachycený svět finančnictví, bylo fajn zjistit, že i v pro někoho možná suchopárném nebo vzdáleném odvětví nemusí být nouze o dramatické zápletky. Motivaci hlavních postav jsem rozuměla, líbil se mi i vývoj jejich vztahu a zvláště Natalia mi byla hodně sympatická. Pokračování mám rozhodně v plánu si přečíst.
Oblíbené leporelo, když ho vytáhneme nebo odříkávám říkadla zpaměti, většinou se v pravidelných intervalech ozývá "etě, etě".
Ladovy ilustrace jsou dost specifické. Mě v dětství trošku děsily, všechny ty kozy a prasata pochodující po dvou zadních na mě byly moc. Samotná říkadla jsou někdy vybrána dobře, jiná mě neoslovila. Ke knížce se ale čas od času se synem vracíme.
Obdivuhodné je, že i přes frustraci, kterou musel autor v armádě zakoušet, si zachovává optimismus, humor a nadhled. Smích nad absurditami, které život přináší, pochopení pro postavy lidské i zvířecí, výstižnost, s jakou i na malém prostoru vykreslí krajinu, rázovité postavičky, individualitu zvířat nebo vnitřní pocity a pohnutky, to jsou důvody, proč mám Herriota ráda.
Od Bruknera bych čekala o něco zajímavější verše (Obrazárnu mám docela ráda), tyhle říkanky byly místy neohrabané a místy moc neodrážely dění na obrázcích.
Čteme pořád dokola, takže už umím některé pasáže zpaměti. Naštěstí jsou tady hned tři příběhy, takže nám knížka na chvilku vydrží. Milerovy ilustrace jsou klasika, nedivím se, že je děti tak milují.
Kalhotky jsou dokonalé, líbí se mi množství živých dialogů s různými zvířaty. U autíčka mi někdy trošku vadí dlouhé krtkovy monology, ale náš malý motorista tenhle příběh miluje nejvíc (a líbí se mi, že narozdíl od škodolibé myšky z televizní verze je tady myška kamarádka). A paraplíčko? Musela jsem si zvyknout na trošku jiný styl Hany Doskočilové, ale i zde oceňuji laskavost, protože oproti večerníčku tady Krtka nehoní rozzuřený prodavač (a Krtek si tady meloun prostě nevezme, ale dostane ho).
Takových knížek bych ocenila víc (kdo se má taky tahat s několika různými knihami).
Četla jsem po prvním díle a tenhle se mi jeví povedenější. Zatímco v Chladnokrevném ničemovi mi dvojčata moc sympatická nebyla, tady si mě Pandora získala, autorce se podařilo jí vtisknout specifické rysy a působila na mě jako živá. Jen to lpění na svobodném stavu nějak skřípalo: všichni mužští dodavatelé by se jistě mohli přetrhnout, aby s respektem jednali se svobodnou ženou, to určitě. Ve výsledku Pandora Gabriela pěkně převálcovala (však by si zasloužil svatozář). Zase to ale byla příjemná změna proti všem panovačným macho typům.
Moc se mi líbila soudržnost a vztahy mezi členy Gabrielovy rodiny. Mám ráda provázanost mezi postavami z různých knih (a sérií) a Evii jsem vždycky měla v oblibě, takže jsem si scény s ní a jejím manželem vyloženě užívala.
Celkově je to svěží, příjemná romance se svébytnou hrdinkou a dokonalým hrdinou, chvílemi vtipná, chvílemi napínavá, takže jsem spokojená.
Nápad výborný, popis lichožrouta jako druhu skvělý, ilustrace nádherné (mám Miklínovou ráda), některé narážky pro dospělé pobavily, ale samotný příběh v něčem pokulhává, nějak mě nedokázal úplně vtáhnout. Snad za to může jistá zkratkovitost v jednání postav i prokreslení lidských aktérů, možná bych ocenila míň nadsázky - přece jen mi nepřipadá, že by knížka byla vyloženě pro děti. Asi mám raději Šrutovy básničky, Lichožrouti jsou pro mě někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. I tak je mi ale líto, že už žádný další příběh nebo verše autor nenapíše.
Po matných knihách ze současnosti je tady konečně to, co Lise opravdu sedí. A já jsem s výsledkem celkem spokojená.
Na téhle autorce se mi líbí, že píše tak nějak lehce - není pro mě příliš vážná, příliš křečovitá ani příliš sentimentální. Vyhovuje mi, že v knížce nejsou žádné extra dramatické situace, třeba souboje, intriky, únosy, usilování o život. Líbí se mi podání příběhu z hlediska více než jedné postavy - tady jich bylo dokonce několik. Časté sarkastické poznámky mě pobavily a na rozdíl od jiných mi byla Kathleen sympatická - třeba tím, že se v nejmenším neostýchala se Devonovi (nebo i jiným) postavit, její neochvějnou loajalitou, soucitem s nájemci i tou snahou o dodržování pravidel.
Ke konci se bohužel trošku ztrácí spád a taky těch erotických scén na mě tentokrát bylo trošku moc. (A název knihy není podle mého šťastně zvolený.) Protože jsem ráda, že se Lisa vrátila k historickým romancím, ten kousek, co jí u mě chybí do čtyř hvězdiček, zaokrouhlím nahoru.
Jsem na rozpacích nejen z občasných chyb, ale hlavně z výběru večerníčků. Některé ze zlatého fondu tam nejsou (třeba Mach a Šebestová, Štaflík a Špagetka, Krtek, Pat a Mat), zato je tam hned pět Chaloupkových večerníčků nebo Vánoční koledy, které jsou vizuálně úplně stejné jako Chaloupka na vršku (ta je zahrnuta taky), jen o mnoho hůř převoditelné do komiksové podoby. A proč zabírají místo jiným Rumcajs i Cipísek (jeden by snad stačil, vždyť to je vlastně jeden příběh), to taky nechápu. Taky jsou na jednotlivých večerníčcích dost vidět rozdíly v kvalitě. A ty novější z toho často nevycházejí moc dobře.
Jinak je ale zvolená forma pro našeho prcka atraktivní, pro čtoucí rodiče lehce náročnější, zajímavá je rozmanitost výtvarného pojetí jednotlivých večerníčků. Stejně se ale vracíme pořád ke stejným pohádkám, zatímco jiné zůstávají bez povšimnutí. Třeba k nim ještě doroste.
Jasně, že jsou ty příběhy zajímavější v televizi, ale jako alternativa vysedávání před bednou to není zase tak špatné.
Krása, u které se bojím, že ji zaplaším neobratnými slovy. Melancholie, smrákání, vzpomínky, smutek, láska, smíření. Odhodlání jít až na dřeň, okamžiky zamrzlé v čase a prozkoumané všemi smysly. Básně, které při každém čtení poodhalí něco jiného, a proto stojí za to se k nim znovu a znovu vracet.
*
A je to těžké
najít pro útěchu
penízek slova
nezlehčené měny
Odešel tiše
za ticho se schovat
hlomozným světem
na smrt unavený
Není to špatné, ale není to ani dechberoucí. Charley má co do přístupu k životu, sarkasmu a paranormálních schopností leccos společného s Anitou Blake, jen se (naštěstí pro ni) nepohybuje v tak temném světě. Bohužel, jakmile místo mozkem (ne že by tedy věci nějak detailně promýšlela) začne přemýšlet jinými orgány, začne to být otravné.
Koncept se smrtkou se mi líbí, ale čekala bych, že bude tak nějak schopnější, bude se umět postarat sama o sebe. Charley bezhlavě jedná, takže prakticky potřebuje strážného, ehm, anděla na plný úvazek. Taky neustálé slintání nad Reyesem z ní v některých chvílích dělá tak trochu slepici a kniha ztrácí švih.
Jinak se ale jednalo o zábavné čtení s občasnými nečekanými momenty, takže časem jistě otevřu další díl a uvidím, kam se to bude dál vyvíjet.
Knížka mi rozečtená ležela doma tak dlouho, až jsem ji musela vrátit do knihovny. Ne že by mě to mrzelo. Tolik faktických hloupostí a zároveň až nesnesitelné hlavní postavy jsem snad v jedné knize ještě nenašla. To si autorka nemohla zjistit alespoň základní fakta o neslyšících a přizpůsobit jim Ridgeovu anamnézu? Od narození neslyšící, který umí odezírat, který skládá hudbu, kterému funguje mozek i jazykové myšlení úplně normálně s bohatou slovní zásobou (zahrnující i abstraktní pojmy), bezchybným skloňováním, pravopisem i stavbou věty...? Netušila jsem, že Hooverová píše sci-fi.
A pokrytečtí, sobečtí "hrdinové" s klapkami na očích? Děkuji, nechci. Holt už nejsem ta -náctka, která se bude rozněžňovat nad citečky a fandit dvěma krásným mladým lidem, i když měli tu svoji romanci utnout ještě dřív, než vůbec začala.
Nápad se soundtrackem se mi líbí, provedení bohužel pokulhává. Zatímco v knížce je Ridgeova hudba líčena jako magická a úžasná, nahrané písničky jsou tak tuctové, že splývají jedna s druhou. To bych raději zůstala jen u představ.
Tahle knížka byla pořádný krok vedle. Buď jsem už/konečně na tohle moc stará, nebo kouzlo Coleen nějak vyprchává...
Trošku mě děsí, že je tady dospívajícím (pro které je kniha určena) v atraktivním obalu přímo ústy hlavní postavy podsouváno, "že vám projde všechno, pokud nabídnete správnou cenu". Že je v pořádku, pokud někoho rovnáte do latě pěstmi (stačí si to jen trochu zdůvodnit). A že vás za to ještě uznale poplácají po zádech.
K tomu ještě pokřivené, nefungující a (snad pořád ještě) nereálné vztahy mezi dospívajícími a dospělými, teenageři, kteří bez jakéhokoliv postihu dělají, cokoli se jim zamane, zavádějící zpodobnění střední školy a naprostá většina postav nekonsistentních a/nebo nesympatických. A typicky americké adorování sportovců. Celé je to obalené frázemi a jedním klišé za druhým, natřené pozlátkem, doplněné nelogičnostmi a korunované laciným cliffhangerem (však je potřeba prodat ještě jeden díl). V takovém světě bych se fakt pohybovat nechtěla.
Kouzelná záležitost napsaná krásnou, jednoduchou češtinou, takže je pro prcky (jako) stvořená. Mám ráda dětské knížky, které nenásilně a jakoby mimoděk poučují o tom, co se děje kolem nás.
Líbilo se mi to méně než Náhradní kluk. Děj byl řidší, Autumn (hlavně zezačátku v knihovně) chvílemi i nesympatická, chování některých postav nepochopitelné. Řešení vztahu Autumn a Jeffa je sice neotřelé, ale působilo na mě docela nevěrohodně. Jinak je to ale milé dívčí čtení o první lásce, o získávání sebevědomí být sám sebou.
Jen na okraj - kdybych uvízla v knihovně já, o zábavu bych měla postaráno a poměrně spokojeně bych tři dny pročetla.