Litocha komentáře u knih

Tohle bylo slabé. Nelogické dialogy, nijak závratný příběh, klišé, nejvíc mi pilo krev neustálé řešení toho sama o sobě nesmyslného dělení holka na vztah / holka na užívání si. Ten rozdíl má dělat vyzývavé oblečení? Protože nic jiného Alyssa nezměnila. Podle anotace to vypadalo na docela zajímavou knížku, i když s nijak neotřelým tématem, ale provedení zůstalo daleko za očekáváním.

7 18.09.2018

Četla jsem až po Isle, která mě okouzlila, ale vůbec to nevadilo. I tady se situace opakovala a moc jsem si to užila. Navíc bylo docela zajímavé sledovat postavy, o kterých jsem už věděla, jak to s nimi bude dál. Anna mi byla víc než sympatická, líbilo se mi líčení jejího sžívání se s novou situací, s novou kulturou. Prožívala jsem její trampoty i malá vítězství, měla pochopení pro její vnitřní konflikty a nejistoty. Étienne je skvělý. Autorka má dar úžasně zachytit ducha místa. Jedna z knížek, kde ani v nejmenším nevadilo, že je určená pro mladší čtenářky.

4 18.09.2018

Přijde mi, že má série sestupnou úroveň. Dean mi nijak zvlášť sympatický nebyl - jsem už prostě jiná generace, ale snaha vyspat se se vším, co nosí kalhotky, si u mě moc bodů nevyslouží. Navíc se tady základní příběh v zásadě opakuje a té proměně jsem tentokrát tak úplně nevěřila. Je ale pravda, že i já jsem se v určitých pasážích hystericky řehtala, takže cíl pobavit kniha rozhodně splnila. (Stejně je ale první díl můj nejoblíbenější.)

7 18.09.2018

Tenhle díl mě bavil, už i proto, že - jak zmínila TaLu - má méně obvyklou strukturu. Tentokrát nemá jen jeden vrchol - honba na zločince následovaná zatčením - ale těch menších vrcholů je tam více. Takže vzhledem k rozsáhlosti textu jsem byla pořád udržována v napětí, co a kdy se zvrtne.
Celou dobu měla knížka solidní tempo, děj krásně odsýpal a opravdu jsem neměla čas se nudit nebo nutkání přečíst si namátkou kousek děje dál vepředu (což je můj zlozvyk). S osobami pachatelů si autorka pěkně pohrála, přišlo mi to jako dobrá studie vyšinutých (a vlastně dost smutných) lidských vztahů a povah. Knížka mi osobou jednoho ze střelců připomněla jiný díl - a potěšilo mě, že i samotná Eva na něj odkazuje.
Celý Evin (pozvolna se rozrůstající) mikrosvět se mi líbí, takže scény s jejími přáteli a stálými postavami si vždycky vychutnávám, líbí se mi zvláště kontrasty v postavách Peabodyové, Mavis a Summerseta. U takové Peabodyové jsou fascinující holčičí, někdy skoro infantilní reakce na módu, slintání nad chlapy a řešení kalorií v kontrastu s empatií, loajalitou a zdravým rozumem.
Snad jen u Belly Robertsová trošku přestřelila (ona obecně ty malé děti moc uvěřitelně neumí). Je roztomilá, zábavná, ale naprosto ufonská - takhle by se žádné jednoleté dítě prostě chovat nemohlo.

8 18.09.2018

Příběh se mi líbí - s vnitřním konfliktem, smířlivým koncem a pochopitelně vysvětlenými emocemi. Méně už se mi líbí samotná podoba mašinek a taky mi vadí nedůslednost překladu - pokud se nepletu, pojmenování některých postav je v seriálu jiné (Tomášovy vagóny, tlustý kontrolor). Jinak u nás ale tahle knížka v současné době patří k oblíbeným kouskům.

2 18.09.2018

Samotný příběh o vzájemné pomoci není tak špatný, opravdu tlusté stránky se malým prstíkům dobře otáčejí, ale nějak se nemůžu srovnat s vizuální stránkou - ty mašinky se mi prostě nelíbí, obličeje jsou vyloženě strašidelné.

2 18.09.2018

Veselé leporelo s (pro našeho kloučka) atraktivním tématem (nejvíce mě pobavila mašinka cucající brčkem vodu z kádě), ale poněkud nevyváženými verši. Hravé přirovnání sloupů ke konvalinkám střídají místy trochu těžkopádné rýmy nebo neobratné/zastaralé formulace. Jinak je to ale určitě mnohem zajímavější knížka než velká část toho, co dnes vychází pro nejmenší děti.

7 18.09.2018

Tohle se Václavu Čvrtkovi tak docela nepovedlo. Panenka je většinou dost bezradná, ale proti ňoumovatému zženštilému Emanuelovi je ještě za hrdinku. Zarazily mě i xenofobní motivy - turecký měsíc nebo nebohý Ibrahím to mají spočítané už předem. Českou holku si přece nevezme nějaký cizák.
Samotné příběhy jsou jednoduché, místy nelogické a schematické. Naštěstí je občas oživují zdařile vykreslené postavy. Takový Burásek nebo Praskavec vzbuzují u našeho tříletého kloučka záchvaty veselí. Já ale knížkou uchvácená nejsem a milé ilustrace to nezachrání.

3 12.09.2018

Na knížku jsem byla natěšená, ale moc nadšení u mě nevzbudila. Předně mi titulní postava byla většinu doby nesympatická - takovou herdekbabu bych za sousedku asi nechtěla.
Nad absurdními situacemi jsem zpočátku zdvihala obočí, ale časem jsem si zvykla. Taky línější tempo mi moc nevyhovovalo. Spíše než detektivka to většinou bylo líčení toho, jak si stárnoucí rázná žena z Londýna zvyká na anglickou vesnici, snaží se zapadnout a pozvolna se mění. Poměrně malým počtem stran jsem se prokousávala nečekaně dlouho (taky chyby působily občas rušivě, taková výřivka mě vyloženě nadzdvihla). Spád to nabralo až těsně před koncem, to taky můj dojem vylepšilo natolik, že možná časem sáhnu po dalším dílu. (Nový soused vypadá docela slibně, rýsují se tady zajímavé interakce.)

4 10.09.2018

Líbilo. Typ klidných, zdánlivě poddajných hrdinek mám ráda (jen z té ostýchavosti se Helen dost rychle vyléčila), takže mi od začátku byla sympatická. Rhys je typický Lisin hrdina - pořád to ale funguje. V knížce nechyběly vtipné momenty - další plus. Helenino tajemství dodalo dramatičnost a zvláště ke konci i spád. Hodně zajímavá byla postava netypické gardedámy.
V romancích se zpravidla buď pár seznamuje a poznává, až dojde ke svatbě, nebo se většina děje odehrává až po sňatku. Zaujalo mě, že tady je to jinak. Helen a Rhys mají už společnou minulost (proto taky zamilovanost a láska přicházejí docela brzy), ale děj se odehrává v celkem krátkém časovém rozmezí, kdy ještě nejsou svoji.
Je to zkrátka příjemná romance se sympatickými postavami, návazností na jiné knihy série, okořeněná humornými poznámkami, takže když si člověk neláme hlavu nad některými nesrovnalostmi (hodnověrnost ani třeskutou originalitu u podobných knížek nečekám), četbu si užije. Jen bohužel těch sexuálních scén bylo na mě zbytečně moc (docela jsem se podivovala nad epilogem, vzhledem k povaze jejich vztahu bych čekala jisté zprávy dřív).

10 04.09.2018

Asi čtyři - není divu, že ty neznámější - příběhy jsou skvostné - vtipné, milé, nenásilně výchovné. Další už bohužel tak nenásilně výchovné nejsou a tomu padly za oběť i spád příběhu a chybějící pointa. Škoda.
Kvůli tomu, jak myli podlahu, jak si pekli dort, jak si pejsek roztrhl kalhoty nebo jak psali dopis, kvůli krásné češtině a samozřejmě kvůli úžasným ilustracím ale stojí za to se k Povídání o pejskovi a kočičce znovu a znovu vracet.

21 25.08.2018

Na jedné straně oceňuji, že se autorka snažila realisticky zachytit myšlenkové pochody dospívající holky (i když mi Molly připadala spíš na čtrnáct než na sedmnáct), na druhé straně mě to moc nebavilo číst. Molly se pořád babrala ve svých pocitech (pořád stejných), komplexech (pořád stejných) a nejistotách (pořád stejných). Přestože jsem jí docela fandila, skoro celou dobu jsem si přála, aby už se konečně probrala. Když jí vadí, že je tlustá, proč s tím, hergot, místo sebelítostivých výlevů něco neudělá? Taky by neškodilo si uvědomit, že se všechno na světě netočí jen kolem ní. (Jasně, k dospívajícím tahle zahleděnost do sobe sama patří, ale tohle bylo na mě prostě moc.) Taky kvůli neustálému sebezpytování utrpělo tempo knihy.
Z dalších postav mě dráždil hlavně Will (a naprosto okrajový Max), který na mě od začátku působil jako pako a jehož chování jsem nepochopila. Ani Cassie mě svým překrucováním dvakrát neuchvátila. Když připočtu chvílemi nesmyslné dialogy a dost tuctový příběh spolu s těžce nepravděpodobnou rodinou, vychází mí tahle knížka jako průměrná.
Přesto se mi leccos i líbilo - jednak se autorce celkem podařilo vtisknout postavám osobité rysy, jednak se mi líbilo uvěřitelné líčení všednodenních záležitostí. Simonovo kouzlo se ale tady bohužel neopakovalo.

4 23.08.2018

První díl se mi asi líbil více, i když ani z něj jsem neskákala nadšením. Připadalo mi, že je tady o poznání méně humoru, chybělo mi větší jiskření mezi ústřední dvojicí, detektivní zápletka přišla až někde ve dvou třetinách knihy (do té doby se vlastně nic moc - kromě rodinných záležitostí a drbů - neřešilo) a byla celkem slabá, hlavní zloduch byl divný a divně to s ním dopadlo, zato "(ne)typických Maddisonů" a "(ne)typických Hartových" bylo i tady jako máku. Anotace je mnohem dramatičtější než samotná kniha. Krentz/Quick má na svém kontě určitě i povedenější kousky.

4 15.08.2018

Tohle mě neuchvátilo. Tak nějak mi připadá, že jsem to četla už mockrát. Pro Noru až moc typický hrdina, typické rodinné vztahy, typická atmosféra malého města, předvídatelná zápletka. Nemůže chybět úspěšný podnik patřící rodině hrdinů nebo hrdinům, představitel zákona, sousedské vztahy plné pochopení, ještě více pochopení a neutuchající podpora v rodině, vztah matka a dítě (s dítětem - dokonalým andílkem, jaké potkáte jen v takovéhle pohádce), ženské přátelství, snaha o nový začátek, hrdinka, která je líčena jako silná samostatná žena. (Akorát že tentokrát působila spíše jako uťápnutá bezradná chudinka, která se chvílemi nekonsistentně změní v superženu.) Chybí tady už jen trochu duchařiny nebo magie.
Zvládla jsem přečíst asi polovinu, zbytek už jsem jen prolistovala. Tentokrát na mě známé ingredience prostě neúčinkovaly. Kdyby autorka nechrlila jednu knížku za druhou, nebyly by si tak zoufale podobné. A i když mi styl psaní Nory Roberts sedí, možná se kvůli těm stereotypům nakonec úplně přesunu k Evě Dallasové, kterou mám stejně z jejích knížek nejraději a kde ještě občas dovede překvapit.
Nejzajímavější pro mě nakonec byla informace, kterou jsem mimochodem získala - jak si autorka představuje správnou výchovu malého dítěte.

U téhle edice mi vadí recyklované obrázky převzaté z jiných příběhů. I náš malý už hlásí, kde tyhle obrázky viděl původně. Taky název knížky jsem moc nepochopila. Ale musím uznat, že tentokrát se Žáčkovi básničky povedly.

4 10.08.2018

Tenhle příběh se opravdu povedl (i když večerníčkovou verzi Krtek a myška mám asi ještě raději). Příběh je srozumitelný i prťouskům, je dobrodružný, má poselství, tradičně poutavé výtvarné zpracování. Co víc si ještě přát?

7 10.08.2018

Spíše než Krtek a zajíček je to zajíček a Krtek - Krtek má tady (na rozdíl od večerníčkové verze, kde je za nepostradatelného záchranáře) dost malou roli. Milerovo zpracování ale jako obvykle nezklamalo.

2 10.08.2018

Ale jo. Mám ráda příběhy s Krtkem, ne jen jednotlivé básničky, takže v tomto směru jsem spokojená. Výtvarná stránka je kouzelná, pochyby mám ovšem o tom, jak by to vypadalo, kdyby chtěl krtek skutečně chytit do tlapek kapra. Nemůžu se zbavit pocitu, že to velikostně nějak hapruje. Taky tady Krtek tak trochu ostrouhá, ale i to koneckonců patří k životu.

7 10.08.2018

Oproti jiným knížkám o Krtkovi v téhle postrádají ilustrace kouzlo a říkanky jsou ještě horší. Okatě didaktické a mnohdy nelogické, rýmy taky často nestojí za moc. Skvost na konci tomu nasadil korunu: "Heč, já dostal jedničku! Uč se taky, človíčku! Každá radost bývá sladká s lízátkem i bez lízátka." Tak nějak jsem o Michalu Černíkovi měla lepší mínění. Tady odvedl podprůměrnou práci.

4 10.08.2018

Obecně mám raději knížky o Krtkovi s příběhem, ne jen básničky k několika ilustracím vytrženým z kontextu, ale tady to vůbec nevadí. I Žáčkovi se tentokrát říkanky povedly. Tahle knížečka u nás momentálně patří k oblíbeným.

3 10.08.2018